OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city - 5. kapitola

15.09.2010 (16:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2239×

Zmatek

Rozběhla jsem se směrem od ní. Křičela na mě něco ve smyslu: „Počkej, vysvětlím ti to!“, ale já jsem neměla náladu na nějaké vysvětlování. Někdo se o mě vsadil, ale kdo? Jason, Henry a nebo někdo úplně jiný?

V hlavě jsem měla dokonalý zmatek. Přemítal se mi tam polibek s Jasonem, a pak i kino s Henrym. Který z nich? A navíc, jak mi to mohla Julie udělat?

Po tváři mi začaly ztékat slzy. Vůbec jsem přes ně neviděla a do někoho narazila.

Když jsem si uvědomila, že jsem na někom ležela, hned jsem se zvedala a chtěla odejít, jenže mě zadržela něčí ruka.

„Proč brečíš?“ zeptal se mě příjemný klučičí hlas.

Další kluk? Já se snad zcvoknu. Už nechci žádného kluka vidět!

Snažila jsem se mu vyškubnout ruku, ale on se postavil a sevřel ji silněji.

Volnou rukou jsem si setřela slzy, ale další už se draly zase ven.

„No tak, co je?“ vyzvídal ten hlas.

Přitáhl si mě k sobě a obejmul mě. Já jsem ho obejmula taky, byl sice úplně cizí, ale potřebovala jsem to jako jakékoliv jídlo sůl. Jeho objetí mi pomohlo se uklidnit.

Chtěl se mi podívat do tváře, ale já zabořila hlavu do jeho mikiny. Pěkně voněl a navíc jsem se u něj cítila v bezpečí. Vzdal pokusy se na mě podívat a jen mě objímal, bylo to tak přirozené. S nikým jiným bych tohle asi nikdy neudělala, potřebovala jsem někoho.

„Jsem Luke,“ po chvíli zašeptal.

„Tiffany,“ špitla jsem.

„Hm... zajímavé seznámení,“ usmál se.

„Počkat ty jsi Tiffany Tortonová?“ divil se.

„Jo,“ kuňkla jsem.

„Slyšel jsem, jak se o tobě někdo baví. O nějaké sázce a pak o nějaké puse, nebo o něčem podobném,“ rozvyprávěl se.

„Holka s klukem?“

„Ne, spíše partička kluků. Jak došlo téma na polibek, ten jeden se naštval a odešel někam pryč.“

Jeho slova mě donutila přemýšlet.

Že by se naštval Henry? Problesklo mi hlavou.

„Nechceš si o tom popovídat?“ navrhl.

Jen jsem přikývla, a pak mu řekla všechno. Důvěřovala jsem mu, věděla jsem, že si všechno nechá jen pro sebe.

„Wow, tak tomuhle říkám zamilovaný trojúhelník,“ zasmál se.

„Jaký trojúhelník?“ vyhrkla jsem.

„Jujda, už musím na hodinu,“ snažil se mi uniknout.

„Hele, zvonilo před čtvrt hodinou, takže už máš stejně skluz,“ ušklíbla jsem se na něj a nechtěla ho pustit.

„Okamžitě si sedni a vysvětlíš mi to, jak si to myslel,“ tahala jsem ho za mikinu k místu, kde jsme seděli.

„Tak ty nedáš pokoj?“ otočil se na mě s ďábelským úsměvem.

Holka, to si dělat neměla. Problesklo mi hlavou, ale to už mě Luke začal lechtat, šíleně jsem se smála. Docela jsem se divila, že nás nikdo nehledal a teprv jsem se divila tomu, že nás nikdo neslyšel.

Zpoza rohu vylezl Henry. Podíval se na nás, na tváři se mu usadil škleb, otočil se na podpatku a odcházel.

Luke okamžitě přestal s lechtáním a já se vyhoupla do sedu.

„Tak tohle jsme už totálně pohnojili,“ prolomil ticho Luke.

Rychle jsem se zvedla na nohy a utíkala za Henrym, všechno mu vysvětlit. Křičela jsem na něj, jenže on se neotočil ani se nezastavil, jen si kráčel do třídy.

Do třídy jsem vběhla za ním. Omluvila jsem zpoždění a koukla na třídu. Většinou něco dělali a nebo si povídali. Pohled se mi zasekl na Henrym. Zlostně propaloval očima Jasona a když periferním viděním uviděl, že jsem se na něho dívala, začal pohledem propalovat.

Radši jsem sklopila oči.

„To tady hodláte vystát důlek, slečno Tortonová?“ rýpnul si do mě učitel.

„Strašně vtipné,“ odsekla jsem mu potichu a mířila si to k lavici.

V polovině cesty jsem se zarazila. Nevěděla jsem, jestli si mám sednout k té zrádkyni, ale další volné místo bylo u Jasona, a tak jsem to překousla a šla si sednout vedle Julie.

Zbytek hodiny jsme ani jedna nepromluvili, jen jsem cítila její pohled na sobě. Několikrát se nadechovala, že mi něco řekne, ale nakonec to vždycky zavrhla.

Po zvonění jsem vyběhla hned ze třídy, nechtěla jsem být v blízkosti ani jednoho z nich, ale Henry si mě našel sám.

Chytl mě silně za ruku a táhl někam pryč. Zastavil se až na místě, kde jsme byli včera.

„Jak si mohla?“ vypustil ze sebe.

Jen jsem na něj zírala, nevěděla jsem co říct.

„Jak jsi se mohla líbat s Jasonem, a pak jít se mnou kliďánko do kina?! A o té chodbě ani nemluvím!“ zvýšil hlas. „No tak mluv krucinál!“ zvedla hlas ještě výš.

„Chy... Chy...“ Sekal se mi hlas.

„Ty se tomu směješ?! Tobě to připadá vtipné?! Co ty si to za člověka?!“ otočil se a zmizel.

„Chyba,“ zašeptala jsem, ale už bylo pozdě.

Byl to nejhorší den v mém životě a to zdaleka nebyl konec.

Jak to tak vypadá, Henryho jsem už navždy ztratila. Asi mu bylo ze mě zle a ani jsem se mu v tu chvíli nedivila.

Chvíli jsem jen tak zírala na místo, kde ještě před chvílí stál, a pak jsem šla do třídy.

V hlavě se mi rojily myšlenky, – přesněji spousta myšlenek – ale všechny se točily kolem jedné osoby a tou byl Jason.

Nenávidím ho! Kdyby se to tenkrát nestalo, tak by bylo všechno v pohodě! On je toho všechno příčina! Je to arogantní blbeček, který si myslí, že dostane každou, ale já mu ukážu, je tak se mu nedám a dostane pěkně přes držku, to si slibuju! Nenávidím ho! Opakovala jsem si dokola v hlavě.

Na další hodinu jsem vešla do třídy se zdviženou hlavou, ale nakonec jsem zůstala stát ve dveřích.

V jednom rohu třídy byl Henry a propaloval pohledem Jasona a v druhém byl Jason a propaloval Henryho.

Pomóóóc!

Rychle jsem proletěla třídou a sedla si na svoje místo.

Se zvoněním do třídy vešla Julie a i pár dalších lidí. Sedla si vedle mě a ostatní si posedali na svá místa.

Chvíli jsem se rozhlížela, jestli stále probíhalo propalování pohledem a brzo se přesvědčila, že ano. Nejdříve jsem pozorovala Henryho a pak Jasona.

Asi minutu jsem ho hypnotizovala pohledem, a když se na mě usmál, zamračila jsem a odvrátila od něj pohled.

Po výměně pohledů se ke mně natočila Julie.

„Všechno ti vysvětlím.“

„Já nic nechci slyšet,“ umlčela jsem ji.

Udělala jsem dobře? Tahle myšlenka mě celou hodinu sžírala.

Snažila jsem se soustředit na hodinu, ale vůbec to nešlo, ta myšlenka mi nasadila brouka do hlavy. Z ničeho nic jsem si vzpomněla na Lukova slova.

„Wow, tak tomuhle říkám zamilovaný trojúhelník,“ zasmál se.

Kurňa, jak to myslel?

Shrnutí // 6. kapitola

Tak co, co si myslíte o té sázce? Jaký dojem na vás udělali kluci? Komu fandíte a především je vám sympatická hlavní hrdinka?

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city - 5. kapitola: