Dlouho jsem Nenávist odkládala, ale já za to nemůžu, nápady odjely na dlouhý výlet do Karibiku a ne a ne se vrátit. Jednou jsem takhle seděla v posteli a říkala si, že když už začnu zase tak něčím extra, dneska poteče krev! Muhehe!
Taky máte rádi bonusovky jako já? :)
02.03.2011 (11:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1118×
Obviněný neprávem
Zdálo se vše být v pořádku, ale od té doby, co jsem Tiff řekl o Clair chovala se divně. Nedávno, když mě Clair poprosila o doučování a já na to kývnul, málem vyletěla z kožichu. Co proti ní má? Pořád mi ta věta vrtala hlavou.
S Clair jsme se domluvili na pátou. Vyrazil jsem asi ve čtyři a byl tam dříve, než jsem čekal. Překvapivě byla připravená se vším, učení bylo rozházené po pokoji a nějaké občerstvení leželo na stole.
Posadil jsem se na zem a čekal až přijde.
„Snad si nemyslíš, že budeme sedět na zemi? Okamžitě se zvedni!“ řekla svým vysokým hlasem. Vždycky byla tak trochu snobka a sedět na zemi bylo pro ni, jako jíst ze země.
Začal jsem ji vysvětlovat probíranou látku a ona hltala vše. Občas si něco zapsala, ale většinou mě pozorovala. Snažil jsem se skončit, co nejdříve protože jsem se šíleně těšil na Tiff a na její krásný úsměv a trochu se zasnil.
„Halo, jsi tady?“ ozvalo se mi u ucha.
„Jo, samozřejmě,“ vyhrkl jsem překvapeně.
Pokračoval jsem dál ve výkladu, potom jsme se dali čaj a já se měl k odchodu.
„Přijdeš i zítra?“ Našpulila pusu.
„Měl bych?“ zamračil jsem se.
„Já jen, že nějak mi ta biologie nejde do hlavy.“
„Tak jo,“ odvětil jsem a zavřel za sebou dveře. Něco v hlavě mi blikalo, ať tam nejdu, ale já byl samaritán a na svůj instinkt nikdy nedal. Navíc jsem mířil k Tiff a tak už nešlo myslet na nic jiného než na ni.
Zaklepal jsem. Dveře se otevřely a v nich stál Jim, jak já ho neměl rád.
„Je doma Tiff?“
„Je, ale má návštěvu,“ řekl a hodil hlavou ke schodům.
„Aha, tak já přijdu jindy.“ Zavřel mi dveře před nosem, docela mě to dost žralo, ale musel jsem to zkousnout, nejsem přece jediná osoba v jejím životě. Povzdychl jsem si. Co bych dal za její náruč? Celý život a ještě i něčí jiný k tomu.
Nezbývalo mi nic jiného než se vydat domů.
Ve škole bylo vše OK, celý den jsme s Tiff trávili spolu, až na cestě domů jsme se rozdělili.
Po dalším doučování mě Clair přemluvila na další a další. Nakonec jsme zabili celý týden. Ve středu jsem potřeboval něco zajít koupit do papíráku a Clair se nabídla, že mě doprovodí. Nic jsem proti tomu neměl.
Když jsme se vraceli, zatáhla mě do uličky a přitlačila ke zdi. Věděl jsem, co chtěla udělat.
„Clair, jsme jen přátelé,“ snažil jsem se ji zastavit svýma rukama.
„No tak, vždyť víš, že tě pořád chcu,“ zašvitořila sladce. Začala se nebezpečně rychle přibližovat a aniž bych stihl něco udělat, otřela své rty o ty mé, pak se přisála. Okamžitě jsem ji od sebe odtrhl.
„Clair, je konec! K-o-n-e-c!“ hláskoval jsem.
„Jsi minulost a to co mezi námi bylo, bylo a už se to nevrátí! Já mám Tiffany a kvůli tobě ji neopustím! Smiř se s tím!“ křičel jsem už. Nadechovala se, aby něco řekla, ale já ji nechtěl pustit ke slovu.
„A na doučování zapomeň, najdi si někoho jiného.“ Otočil jsem se a div, že jsem neběžel domů. Zaskočila mě moje reakce, už dlouho jsem na nikoho nekřičel, ale tohle mě dostalo. Během večera mě začalo škrábat v krku. Mamka mi hodila teploměr a jelikož jsem měl jen zvýšenou teplotu, musel jsem zůstat doma.
Ráno jsem poslal SMSku Tiff, ať přijde, ale za celý den se neobjevila. V pátek jsem byl rozhodnutý, že půjdu do školy a ani rýma s kašlem mě nezastaví.
Máma zastavila u Tiff, ale ona už byla pryč. Přišlo mi to divné, protože vždycky jezdila se mnou a teď ne. Vyhodila mě jako každý den u školy a já šel do třídy. Tiff už seděla na místě, ale koukala někde z okna.
„Ahoj,“ usmál jsem se, ale ona hlavu neotočila a tak jsem ji objal. Vyškubla se.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se, ale odpověď přerušil přicházející učitel. Celou hodinu jsem se nemohl soustředit a přemítal v hlavě, co se asi mohlo stát.
Hned po zazvonění vystřelila ze třídy a já neměl možnost slyšet odpověď. Nemohl jsem ji zastihnout a do třídy se vracela jen přesně na hodinu.
Čtvrtou hodinu jsme měli tělák, následoval jsem do šaten Shana a Jima.
„Neuvěříš jak chutnala, byla božská,“ básnil Shane.
„Neboj, věřím. A dostali jste se dál?“ vyptával se Jim.
„Tiff mi to nedovolila,“ zesmutnil. Něco ve mně křuplo a já skočil na Shana.
„Ty jeden blbečku, co si myslíš?!“ vyjel jsem na něj.
„Hned ze mě slez!“ křičel, ale já ho neposlechl, nakonec mě setřepal.
„Nechte se!“ křičel Jim.
„Drž hubu, nebo dostaneš i ty!“ ukázal jsem na něj. Začali jsme se s Shanem prát hlava nehlava. Kolem nás se shlukl hlouček lidí, zaregstroval jsem i Tiffany a Shane zřejmě taky. Nedával pozor a tak jsem mu dal pěstí do nosu. Skácel se k zemi.
Docela brzy se zvedl a my pokračovali. Za tu dobu k nám dorazili i učitelé a snažili se nás odtrhnout. Nakonec nás odtrhli, ale ještě před tím jsem Shanovi jednu vrazil na přilepšenou, která ho málem skolila. Tiffany se rozběhla k tomu podvraťákovi.
Začal jsem sebou škubat a tak sevření učitele zesílilo.
„Uklidni se, Jayi,“ šeptal mi do ucha a táhl mě pryč. Toho blba držel Jim a Tiff kolem něho běhala, jako kolem Boha. Učitel mě odtáhl do „fitka“ školy a zamkl. Až teď jsem si všiml, že to náš učitel na tělák – Davison.
„Co se stalo?“
„Vyjel mi po holce,“ rozhodil jsem rukama.
„Tak to jsi měl oprávněný důvod, ale musel si ho praštit zrovna teď?“
„Ano, taky byste se neudržel, kdyby to říkal před vámi.“
„Máš pravdu, a proto si dneska dáme tělocvik jen ve dvou. Donesu ti věci a zaboxujeme si, určitě se ti uleví a pak můžeš jít klidný a vysvětlit si to se svou holkou. Bereš?“ Jen jsem kývl a posadil se na lavičku. Pleskl jsem hlavou do dlaní, šíleně mě zaštípalo obočí. Koukl jsem se na ruce a byla tam krev.
Zapomněl jsem říct, že mi jich taky pár vrazil a pohlazení to zrovna nebylo.
Za chvíli se učitel vrátil nejen s mými věcmi, ale i s lékarničkou, díky které mi ošetřil ránu nad obočím. Pak jsme si dali v ringu sparing a pak šlo hned všechno líp i anglina.
Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Nenávist je jako láska, sice mě nemiluješ, přesto ke mně chováš city - 20. kapitola → bonusovka:
MirrorGirl454: Ale ty, přece by sisi nemyslela, že Jason je takový. 
Jsem ráda, že jsi šťastná. 
ajeje: hihi 
Tak najprv som myslela, že medzi ním a Clair niečo bude, ale som rada, že jej povedal, že je koniec.
A tiež som veľmi šťastná, že si znovu pridala novú kapitolu.
tak to bola sila 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!