OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nejasná minulost - 7. kapitola

23.08.2011 (13:00) • Daisy94 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 867×

7. kapitola

V prostorné kuchyni u Kate doma jsme se snažily uvařit něco jako večeři. Jenže, ono se to lehko řekne.

„Ne, tady píšou přisypávat a míchat zároveň. Musíš mi to podržet,“ řídila mě Kate, zatímco četla návod na sáčku.

„Jo, tak řekni, kdy to mám začít sypat.“ Člověk by nevěřil, jak je vaření složitý.

„Teď, sypej to pomalu!“ vykřikla, protože proud nažloutlého prášku se ze sáčku vyvalil téměř najednou.

„To se ti lehko řekne,“ snažila jsem se zpomalit ten zatracenej obsah toho pytlíku, ale buď to sypalo moc, nebo vůbec. „To je jedno, nějak to dopadne.“ Jde o to, co z toho vznikne, jestli ne beton.

„Pozor!“ Škubla s sebou Kate. Rychle jsem se na ni podívala a pak taky odskočila. Obsah hrnce začal prskat a bublat a vylejzat z ven.

„Sakra,“ zaklela jsem a pomocí utěrky jsem dostala hrnec, kterej už asi nebude použitelnej, do dřezu. I když jsem byla sebeopatrnější, jeden zákeřnej prskanec mě zasáhl do palce. Strčila jsem si ho do pusy, protože dřez byl plnej hrnce a hlavně plnej nechutného polotekutého něčeho.

„Fuj, vy tu pálíte umělou hmotu?“ Nakouknul do dveří Daniel. „To mělo být jídlo?“ zeptal se pochybovačně, když zahlédl teď už docela klidný hrnec.

„Ne, hrály jsme si na Hrnečku, vař!“ zamračila jsem se na něho, jak se může tak hloupě ptát.

„Ukaž mi to,“ ukázal na můj palec. Vzal mě za ruku a odvedl mě do koupelny. Pod proudem studené ruky mi popálený prst přidržel a pak na něj našplíchal nějaký sprej. Nevím, jakej, ale zatraceně studil.

„Díky.“ Usmála jsem se na něj a podívala se mu do očí, které byly tak blízko mé tváře. Mírně jsem zadržela dech.

„Jsi v pohodě?“ Vtrhla k nám Kate. A atmosféra je v čudu.

„Nic to není,“ trhla jsem neurčitě hlavou. „Co naše večeře?“ zeptala jsem se, když jsem z kuchyně slyšela Dana.

„Mohla bejt dobrá,“ odmlčel se. Koutky mu cukaly. „Kdybyste některá vyndala ochranou fólii z hrnce.“

Obě jsme se šly přesvědčit na vlastní oči. Na dně byla opravdu jakási, teď seškvařená, fólie. „Už jsem si myslela, že jsme tak strašný kuchařky, které nezvládnou uvařit jídlo z prášku.“ Společně jsme se tomu zasmáli. Dan objednal pizzu.

„Dobře si uvařil,“ utahovala jsem si z něj, když nám servíroval pizzu.

„Kdo umí, umí.“ Zašklebil se na mě. Pak si vzal do ruky kus pizzy a strčil mi ji k obličeji. „Papej, papej.“ Nejdřív jsem se naoko, samozřejmě, bránila, pak jsem poslušně otevřela pusu a urafla mu celou pizzu. Dokonce se mi povedlo kousnout ho do prstů.

„Rád bych, aby mi nějaký prsty zbyly,“ litoval si a ublíženě si na postižené prsty foukal. Mrkla jsem na hodiny. Čtvrt na šest.

„Kate, měly bychom se jít chystat.“ Máme času tak akorát.

„Už?“ zeptal se překvapeně Daniel. Podíval se na hodiny. „Ples začíná v osm.“

„No právě, máme co dělat.“ Zakřenila jsem se na něj.

„To bych rád věděl, co budete tak dlouho dělat.“ Zamumlal.

„Vážně? No, můžu ti to popsat…“ Začala jsem ho zasvěcovat do kosmetiky.

„To stačí!“ zastavil mě se smíchem. „Tolik cizích slov. A zní to nebezpečně.“ Vyplázla jsem na něj jazyk a nechala se odvést Kate do jejího pokoje.

Pokoj Kate se proměnil ve sklad šminek, hřebenů a šperků. Natočila jsem Kate vlasy tak, že se jí vytvořily roztomilé lokny. Do vlasů jsem jí zapletla kamínky, imitující rosu a několik umělých květin. K jejímu kostýmu víly se to perfektně hodilo. Na obličeji jsem jí vytvořila lehký make-up a kolem očí nenesla pár zlatých třpytek. Sama jsem si vlasy jenom pořádně rozčesala. Černě jsem si orámovala oči a na rty jsem si nanesla rudou rtěnku. Na krk jsem si pověsila malého stříbrného pavoučka na řetízku.

„Hotovo.“ Mrkla jsem na Kate přes zrcadlo.

„Máme to akorát.“ Nejdýl v půl osmé musíme vyrazit.  Šly jsme do obýváku. Na křesle seděl Daniel a dojídal pizzu. Podle mého soudu šel za vojáka.

„Musím uznat, že vypadáte líp než normálně,“ zašklebil se na nás.

„Dej si bacha, nebo ti přičaruju…“ přemýšlela jsem co. „Nebo ne, spíš ti něco odčaruju.“ Usmála jsem se na něj sladce.

„Fajn, klid. Nic sem neřekl.“ Zvedl obraně ruce.

„Pojedeme?“ zeptal se nás.

„Jasně.“  Všichni jsme nasedli do Danielova auta.

„V kolik pojedeme domů?“ zeptal se ještě. To mě nenapadlo. Nějak se sem musím dostat, samozřejmě, nejlepší by bylo jet s nima, ale na ples jdu s Jackem, bohužel.

„Já přijedu s Jackem,“ řekla jsem, a snažila jsem se, aby to vyznělo lhostejně. V zrcátku jsem zachytila Danielův skeptický pohled. V autě zase zavládla napjatá atmosféra a já doufala, že se v průběhu večera rozplyne.

***

Tancovala jsem ploužák s Jackem a nestíhala mu sundávat ruce z mého zadku. Tisknul se na mě tak, že jsem si myslela, že nejspíš vypustím duši.

„Nedělej se, kotě. Chceš to taky,“ šeptal mi do ucha a rukou se snažil zajet pod mojí sukni.

„Vím, co chci.“ Odtáhla jsem jeho ruku.

„Bude se ti to líbit.“ Chytnul mi ruce a začal mě líbat na krku.

„Pusť mě!“ zasyčela jsem mu do ucha. Jako bych nic neřekla. Začala jsem sebou smýkat. Podpatkem jsem mu dupla na nohu, ale nic mě ho nezbavilo. Pak jsem málem spadla, protože někdo ho ode mě odtrhnul.

„Okamžitě ji necháš na pokoji!“ křičel na něj Daniel a držel ho pod krkem.

„Můžu si s ní dělat, co chci!“ posmíval se. To neměl dělat. Dan se napřáhl a vrazil mu pěstí. Jack si to nenechal líbit. Strhla se bitka. Nikdo se je nesnažil odtáhnout od sebe, jenom se kolem nich vytvořil hlouček. Asi by bylo efektivní, kdybych se mezi ně postavila, protože, přiznávám, je to kvůli mně, ale mohla bych taky jednu chytnout a to nechci riskovat, zvlášť, když je to teprve pár dní, co mi zmizel monokl od Monici.

„Co se to tu děje?!“ řekl, spíš zařval, až překřičel i hudbu, hlas učitele Fostera. S jeho výškou nebyl problém odtáhnout ty dva od sebe. „Půjdete se mnou,“ oznámil jen a dováděl je do svého kabinetu.

Rozhlédla jsem se kolem sebe ve snaze najít Kate. Prošla jsem půlku sálu, když jsem ji uviděla. Zastavila jsem se v půlce kroku a asi s otevřenou pusou. Kate se líbala s Jessem. Nejdřív jsem za ní chtěla jít, ale pak jsem si řekla, že jí přece nebudu kazit večer.  Takže bod dva. Zjistit, co bude s Danielem. Jack mi byl celkem ukradenej a tohle znamenalo konec našeho vztahu – nevztahu.

„Hledáš mě?“ ozvalo se mi za zády.

Otočila jsem se a uviděla Daniela. Měl rozbitej ret, ale Jack dopadl mnohem hůř, toho jsem si stihla všimnout, než je odvedli. „Jo. Díky.“

„Pojedem domů, nebo chceš jet pořád s tím oslem?“

„Nechci ho ani vidět.“ Trhla jsem hlavou.

„Nevidělas Kate? Musíme ji najít.“

„Radši bych ji nechala, domů ji odveze Jesse.“

„Kterej to je?“ Zamračil se. „Není něco podobnýho jako ten tvůj.“

„Jesse je v pohodě, je to můj kamarád. A Jack už není žádnej můj,“ ujistila jsem ho.

„Tak jedem.“ Když jsem se usadila vedle něj, zkoumavě se na mě podíval. Najednou natáhl ruku na můj krk. Věděla jsem, co asi objevil. Jack mi musel udělat pucflek. Zamračil se. „Jsi v pořádku?“

„Jo. Moc děkuju,“ usmála jsem se na něj. „Dostál jsi cti své masky,“ zavtipkovala jsem. Vytáhla jsem mobil a napsala esemeska Kate, že jsme jeli domů a ať si to užije.

***

Odlíčila jsem si obličej a vysprchovala jsem se. Nepřevlíkala jsem se do žádného extra oblečení, prostě jsem na sebe natáhla pyžamo.

Šla jsem do kuchyně, a uviděla Dana skrz prosklené dveře. Šla jsem za ním, protože jsem nevěděla co dělat, spát se mi ještě nechtělo. No… a Daniel je fakt hezkej a teď, když už nechodím s Jackem, bych mohla s ním…

„Zajímavej model.“ Ukázal na moje pyžamo s Medvídkem Pú. Schválně jsem se před ním otočila a prošla, jako modelka.

„Dneska je krásně,“ podotkla jsem. Zachvěla jsem se. Krásně, ale trochu zima.

Posadila jsem se na houpací lavici. Dan mě napodobil. „Je tu zima,“ všimnul si. Sáhnul někam za sebe a vytáhl deku. Zabal mě do ní, jako malé dítě. Nemohla jsem se moc pohnout, ale to nevadilo, protože Dan byl vedle mě. Moc blízko. Zíral pořád před sebe a já zase hypnotizovala jeho rty. Pootočil se na mě. Přiblížil hlavu ještě víc ke mně, rukou, kterou měl nataženou za mnou, na opěradle, mě přitáhl k sobě. Pak se začaly přibližovat jeho rty… Zavřela jsem oči. Nejdřív se těch mých dotkl lehce, spíš je pohladil. Namáčkla jsem se na něj víc, skoro jsem mu seděla na klíně. Mírně jsem pootevřela rty, Dan využil pozvání a prohloubil polibek. Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale když se odtáhl, připadalo mi to, jako by to byla věčnost.

„Kde jste kdo?“ zavolala Kate z vnitra bytu. Rychle jsem se od Dana odtáhl. S úsměvem si mě změřil. „Proč tu sedíte v tý zimě?“ nechápavě zakroutila hlavou.  Krásnou chvilku nechtíc překazila. Takže jsme se s Danielem odebrali za ní a koukali na film. Téměř jsem nevnímala, o čem byl, pořád mě přitahoval Dan, hlavně jeho rty.  Nevím, kolik bylo, když jsem se dostala do postele, protože jsem snad usnula dřív, než jsem zapadla do postele.

předchozí další

Autor: Daisy94 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejasná minulost - 7. kapitola: