Naprosto (ne)hříšné místo - 3. kapitola - Andělské odhalení • OurStories.cz ~ naše povídky

15.06.2012 (19:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 999×

„Nechrápej!" napomenula jsem Radima.

„Neměla jsi je volat," řekl.

„Já jsem je nevolala. Já jsem se modlila, abyste byli ticho. Nechápu, čeho tím chtějí docílit. Když nás nechají spát v jedný místnosti, tak spíš naopak budeš pokračovat ve svádění mladých dívek."

„A ještě nás šoupnou do jedný postele."

„Hm... kdybych alespoň měla palandu... Jau, koleno!"

„Promiň..." Bylo těžké se smrsknout na jednolůžko a k tomu si dávat pozor, aby se mi nevyhrnula košilka. Bylo to děsný se na něj tak tisknout. Vsadím se, že se Rafael svrchu ještě kouká. Radim se naštěstí zatím nic nedovoloval. Zatím. Nenechala bych ho. Ještě neví, co umím a jak by ho to mohlo mrzet.

„Asi si myslí, že neví, proč nás takhle naskládal," řekla jsem.

„Zkouší tě. Zkouší mě," řekl Radim. Zkouší a to dost. Cítila jsem jeho obrovské svaly na mých zádech a jeho rychlý dech za uchem. Sama jsem měla problém to udýchat. Nikdy jsem nikomu (vyjma tance) nebyla tak blízko.

„Proč sis musela vzít tak krátkou košilku?" zaskuhral tiše.

„Protože jsem nepočítala, že se na mě o půlnoci bude tlačit polonahej chlap," řekla jsem přísně.

„Dej mi trochu peřiny," řekl. Poslechla jsem. Nechtěla jsem se hádat, tak jsem mu nechala celou. Ovšem to nepomohlo. Ani trochu, byla letní, slabá. Nemohli jsme se ani pohnout, abychom nespadli. Rychle jsem vstala a zalezla za zástěnu. Převlékla jsem se do trochu delší košilky. „Tos tomu pomohla," zkonstatoval, když mě viděl ve stínu.

„Buď rád. Alespoň pár centimetrů," řekla jsem jak jinak, než přísně.

„Máš větší výstřih," řekl kriticky. To už jsem se znovu zavrtala do peřin.

„Hej! Neber mi peřinu!"

„Jéžiši!" Pustila jsem peřinu.

„Nemohla by jsi spát v normálním oblečení?" zeptal se.

„Ne..."

„Ty mě hrozně... vyvádíš z míry..."

„Já to cítím... Támhlety dveře vedou do koupelny. Teče i studená," řekla jsem a ukázala na dveře od malé koupelničky. Radim vstal, zalezl do koupelny. Ozval se proud vody, tiché vyjeknutí a bolestné syčení.

„Někdy i moc studená..." dodala jsem.

„To už vím." Vody se vypnula, ozvalo se tiché šustění a z koupelny vylezl Radim.

„Nepomohlo," řekl a lehnul si zpět. Chvíli mlčel, potom začal tiše skučet.

„Co je?!?"

„Vezmi si něco delšího," prosil.

„Já nenosím pyžama." Znovu začal potichu skučet.

„Co je?!? Sakra, dyť jsem pod peřinou! Buď rád, že mě to nepobuřuje. Mám sto chutí ti ho ufiknout," řekla jsem syčivě. Zase skučel. Začala jsem se tiše smát.

„Hele, nesměj se mi," řekl. Jak jinak, než skučivě. Skrčila jsem nohu a přejela mu po vnitřní straně stehna.

„Haú!" zavyl tiše. V hlavě se mi ozval tichý smích.

„Potvrzeno, Rafael se dívá."

„Ať se dívá..." řekl tiše a rty mi dráždil ušní boltec.

„Radime..." zaskučela jsem. Už i já!

„Zejtra máme hodně práce, musím spát," zaskučela jsem ještě utrápeněji. Potichoučku se zasmál. Jazykem mi sjel do důlku pod uchem a pokračoval po hraně tváře. Skončil až u klíční kosti. Těžce se mi dýchalo.

„Radime, ne! Určitě se ještě kouká..." řekla jsem.

„Vždyť jsem ti ještě ani nestáhnul košilku," řekl a položil mi ruku na bok. Naklonil se mi přes bok a dlaní si přitáhnul mou tvář. Potom mě políbil. Po dvou vteřinách jsem ucukla.

„Ty to vážně nechceš?" zeptal se. Zamyslela jsem se.

„Jo, ale nemůžeme. Byl by průšvih. Vůbec jsi mi neměl dát pusu."

„Takže bys i chtěla..."

„Nevím."

„Okey," řekl a znovu si lehnul. Zase jsem skrčila nohu a přejela mu po vnitřní straně stehna.

„Ty! Nech toho!" řekl.

„Ale, ale! Pán se zlobí!" řekla jsem a prsty přejela po gumičce od trenýrek. Dech se mu výrazně zrychlil. Ukazováčkem jsme zajela trošičku pod gumičku. Pevně mi stiskl ruku a vytáhl zpod peřiny.

„Buď jo, nebo ne, ale takhle se mnou nezacházej!" řekl důrazně a pustil mi ruku. Zvedla jsem se a posadila se mu na klín. Opřel se o dlaně a vzepřel se. Naše rty od sebe byly necelé dva centimetry.

„Mám podmínku. Žádná z holek už ti do postele nepoleze, fešáku," řekla jsem. Jenom přikývl. Už ani já jsem se neubránila nepravidelnému dechu. První krok nechal na mě a druhý taky. Zmocnila jsem se jeho rtů. Do jazyků jsme se nepustili. Zatím. Pevně mě chytil za zadek a přitáhnul si mě úplně k tělu.

„Počkej, pomalu..." zašeptala jsem a přtlačila ho k polštáři.

„A hned se sem líp vejdeme, když jsme na sobě," řekl..

„Lucy, Lucy... Měla jsi ho hlídat, ne s ním... špásovat..." rozlehlo se mi hlavou. Rafael.

„Copak, chceš taky?" zeptala jsem se v duchu a zubama mu stahovala trenýrky.

„Děvče, já jsem anděl. Archanděl. Já se jen tak nenechám omámit ženskou krásou."

„Neruš!"

„Sleduju tě," ukončil to Rafael a trenýrky ležely na zemi.

„Radime... já jsem... No... panna..." vysoukala jsem ze sebe.

„Neboj, buď v pohodě," řekl. Tvářil se jak sluníčko, dal mi pusu na tvář a rozšněroval noční košili. Ztuhla jsem. Byla jsem jak prkno, bála jsem se.

„Lucy, klid. Uvolni se," řekl a já si sundala noční košili. Radim si mě ještě víc přitisknul k tělu. Téměř jsme se objímali. Líbal mě na krku a já myslela, že se mi rozskočí srdce. Už docela chápu ty holky... Díky mé neobvyklé obratnosti jsem se dokázala zaklonit až k patám a lehnout si na ně. Radim mě líbal níž a níž. Na pupíku...

„Mm..."zavrněla jsem. Zavřela jsem oči a ještě více se zaklonila.

„Ty jsi skládací," řekl Radim.

„Je to výhoda... Zrovna teď se to vypla... Ach..." rezignovala jsem na mluvení a zaklonila hlavu.

„Áú!" vykřikla jsem.

„Dobrý?!?"

„Bolelo to víc,než jsem myslela... Au..." bědovala jsem.

„Mám přestat?" zeptal se. Natáhla jsem skrčené nohy.

„Ne, jenom opatrně..." zašeptala jsem a znovu zavřela oči. Po chvíli jsem se ovšem na něco musela zeptat. Hrozně mi to vrtalo hlavou.

„Proč tvému otci tolik záleží na tom, aby jsi s náma nespal?"

„Chce ze mě mít prvotřídního nehříšného, čistého anděla." Přidával na tempu. Už to nebolelo, ovšem nic jsem necítila. Mírně to tlačilo, ale jinak nic. Narovnala jsem se a svalila ho na polštář. Naklonila jsem se nad něj a znovu začala pomalu pohybovat pánví. Držel mě za boky a začínalo to být mnohem, mnohem lepší. Musela jsem se sakra držet, abych nebyla moc hlasitá. Teda alespoň, aby nás neslyšely holky. No jo, byla to nevýhoda. Radši bych bydlela, jako jedináček.

Nebyl to orgasmus, byl to výbuch... konec světa. Najednou se rozlétly dveře a než jsem se stihla zahalit, ucítila jsem ostrou bolest zad a omdlela jsem...

„Víš, co jsi tím způsobil?!? Když má anděl, klidně i poloviční sex s ne-andělem, nebo padlým andělem udělá z něj anděla. Ty jsi z ní prostě udělal anděla. Rostou jí nová, bílá křídla a navíc... Pokud má žena, nebo padlý anděl milování s andělem, nebo polo-andělem lásky stane se z ní nymfomanka a jelikož bude žít s námi v nebi, bude jí nemanželský sex bez úmyslu početí dítěte zakázán!" křičel z dálky Rafael. Nejspíše na Radima. Otevřela jsem oči. Neskutečně mě bolely záa, jakoby mi rostla nová páteř. Ležela jsem ve velké, vznášející se místnosti plné bílých mráčků na posteli. Rafael s Radimem stáli úplně na konci obrovské místnosti.

„Rafaeli?" řekla jsem tiše. Byla jsem hodně oslabená. Rafael mě slyšel a přihnal se ke mě.

„Jak ti je?" zeptal se a vzal mě za ruku. Jeho hlas byl krásný, přímo hladil. Jeho kůže byla sametová a voněl po růžích.

„Jde to..." zašeptala jsem a pokusila se posadit. Vyjekla jsem bolestí. Nemusím říkat, jak mořivá byla. Rafael něco zašeptal a bolest ustala. Opatrně mě přimáčknul k matraci.

„Lež..." Jeho ruce na mé kůži přímo hořely. Vypadal jako... anděl, to je pochopitelné, ale on vypadal, jako bůh... Četl mé myšlenky, jen se usmál a pohladil mě po ruce.

Jeho dotek na mé kůži přímo hořel... Radši jsem uhnula pohledem. Byl to přesně typ muže, co zmate srdce každé dívky. Vypadal na jednadvacet. Radim stále stál v rohu místnosti a smutně mě pozoroval.

„Proč jsi mě nevaroval?" zeptala jsem se Rafaele.

„Počítal jsem, že tě bude varovat Radim..." Ukázala jsem na Radima prostředníček. Věděla jsem, jaké budou následky. Budu se cmrndat tady nahoře v nebi, nebudu si moct ani pořádně zahulit, ani ožrat a dokonce ani za... však vy víte, co!

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování