OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Music... My life... 9

Lissa, je 17-ti letá dívka, která studuje všeobecnou SŠ. Život, takový jaký ji připravila její matka, ji ničí. Chce mít vlastní skupinu, hrát, být nezávislá...
Její bratr je napůl člověk, napůl upír. Lissa je Nephilim. Zrozená z padlého anděla a člověka...
Co se stane, když Lisse nastane den, jejích osmnáctých narozenin?
Konečně další kapitolka! Je o trochu delší, tak doufám, že Vám to vynahradí to čekání. Jinak, věnováno SariřeDarkfire a ElisR1 a ostatním mím věrným čtenářům.

Vaše Eris

23.02.2011 (20:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1312×

Ahoj! Konečně tu máme další kapitolku Music... My life... Doufám, že nebudete zklamáni, nebo tak něco a že kapitolka naplní Vaše očekávání.

Tuto kapču, bych ráda věnovala SafiřeDarkfire, ElisR1 a dalším mím věrným čtenářům, kteří sou věrní této povídce.

Děkuju Vám a přeji pěkné počtení

---

 

 

Tomas:

 

„Druhá proměna je bolestivější právě proto, že tvůj organismus se bude snažit vyrovnat se změnou tvého těla. Každý z nás tím prošel a na konci budeš vypadat jako my,“ poukázal na sebe a Taye. „U každého trvá jinak dlouho. Začíná až když tvůj orgnismus začne protestovat proti jedu, který se ti dostal do krve během první proměny. Hned se pak budeš muset napít krve od upíří ženy. Po proměně budeš několik dní vysláblý. Kdyby ses nenapil, tvůj organismus by to nezvládl a ty bys umřel,“ zakončil.

Díval jsem se na něj a v hlavě měl prázdno. Druhá proměna je bolestivější... ...budeš jako my... ...protestovat proti jedu.. ...od upíří ženy... ...ty bys umřel...

„-si.“

„-asi,“ někdo tam mluvul, ale já sem nebyl schopen vnímat.

„Tomasi,“ nic. Ani na toto jméno, které mi bylo povědomé, jsem nereagoval. Několik chvil bylo ticho, žádné mluvení, a pak jsem ucítil ostrou bolest na tváři. Zamrkal jsem. Přede mnou stála Liss ve tváři omluvný výraz a za ní se Tay s Rayem tlemili. Teď jsem pochopil. Wow! Liss mi dala facku!

„Tomasi promiň, ale ty si nereagoval,“ omlouvala se mi.

„Ne, to je dobrý,“ odpověděl jsem a mnul si tvář. Chlapi se tam furt chechtali a nehodlali přestat. Přestali, když do místnosti vešel chlap se slunečníma brejlema. Lissa se vedle mě napřímila, a ruka jí pomalu jela podél stehna. Jenže na dýky nenarazila. Zaťala ruku v pěst a dál propalovala muže vražedným, chladným pohledem. Bezděčně jsem se otřásl.

Liss stále stála napružená a připravená skočit mu po krku kdykoli, kdy udělá něco špatně. Muž šel směrem k Liss, která stála bez hnutí.

Stanul před ní, tvář kamenou, bez citů. Liss zase měla tvář pocitů plnou. Znechucení, vztek, opovržení...

„Zdovol,“ řekl. Hlas měl hluboký a zvučný, ale... jemný. Nebyl takový, jako když ji drtil pod sebou a říkal ji, ať toho nechá.

Liss stála pár vteřin strnulá, celou dobu se mu dívala do obličeje, do těch černých brýlí. Nakonec uhla. Posunula se o několik kroků doleva, oči upírajíc stále na mužovu tvář. Ten se natáhl a otevřel skříňku. Vzal do ruky dvě jablka, skříňku zavřel, otočil se zády a odkráčel pryč.

Liss stála ještě několik minut na místě strnulá. Pak se ale sesula na zem. Rychle jsem k ní přiskočil a vzal jí do náručí. Chlapy se okolo mě shlukli.

„Co jí je?“ zeptal se Tay. Pohladil jsem ji po tváři a doufal, že to brzo skončí. Nesnášel jsem, když měla tyhle záchvaty. Nemohl jsem nic dělat a to mě ubíjelo.

„Má vizi,“ odpověděl jsem a dál hladil svou krásku po tváři a vlasech.

„Vizi?“ zeptal se Ray.

„Jo. Má vize minulosti a neumí to ovládat.“

„Hey no né, vždyť je to člověk!“ namítli oba najednou. No jo, dvojčata...

„Ne, ona je-“ Liss otevřela oči.

Pohledem bloudila po místnosti, jako by to tu nepoznávala. Pak se její oči zaměřily na mě. Přejel jsem jí palcem přes tvář.

„Co si viděla?“ zeptal jsem se.

„Můžu si stoupnout?“ zeptala se. Usmál jsem se a postavil ji na nohy. Prohrábla si vlasy rukou a přemýšlela. Bylo ticho několik minut.

„Můžeš mi říct, co si viděla?“ zeptal jsem se znovu. Trochu sebou trhla.

„Jo. Byli tam dva muži a jedna žena. Ona...“ otřásla se hrůzou. Chtěl jsem za ní jít a obejmout ji, ale zastavila mě zvednutím ruky. „Ona byla připoutaná řetězy ke stěně. Ruce jí vysely nad tělem, které měla ochablé. Hlavu skoleňou na prsou. Měla na sobě jen dlouhé tričko, špinavé od krve. Potrhané. Její nohy byly pořezaný.

Ti dva tam stáli a jen se na ni koukali. Pak jeden přiběhl k ní a zvedl její tvář. Když na ni pohlédl, ona byla... neměla oči. Čelo měla pořezané, horní ret měla znetvořený.

Ten muž zařval, strašlivě, bolestně...“ vypověděla hlasem, který se jí třásl. Koukala do prázdna, v očích vzdálený pohled, zorničky rozšířené...

Přišel jsem k ní a obejmul ji. Zabořil jsem tvář do jejích vlasů. Liss mě objala pažemi kolem pasu a svou tvář přitiskla na mé rameno.

Zvedl jsem pohled k Tayovi a Rayovi. Stáli na místě, přimrazení a koukali na Liss, ve tvářích zděšený výraz.

„Ste v pohodě?“ zeptal jsem se. Oba jen přikývli.

 

Liss:

 

Vlezla jsem do koupelny a nechala trochu pootevřené dveře. Síla zvyku. Vysvlékla jsem se a přemýšlela, jestli si mám dát jen sprchu, nebo vanu. Nakonec vyhrála sprcha. Prohlídla jsem si koupelnu, předtím jsem na to jaksi neměla čas.

Podlaha byla z bílého mramoru, ve kterém byla zasazená vana. Kohoutky byly pozlacené. Ve skříňce u umyvadla byly dva zubní kartáčky, dva hřebeny na vlasy, zupní pasta a žiletky. Trochu jsem se divila. Vše je tu zařízené...

Popadla jsem žiletku a sprcháč a zalezla do sprchy. Oholila jsem se a omyla. Pak jsem rychle vypadla ze sprchy. Omotala jsem si kolem těla ručník a vyšla z koupelny. Tomas seděl na posteli, do půl těla nahý. V rukou kytaru, oči zavřené...

Došla jsem ke skříni a chvíli se v ní přehrabovala. Našla jsem černé volné tepláky a tílko. Pak tu taky bylo spodní prádlo. Hm? Vytáhla jsem podprsenku a kalhotky a šla se převlíct do koupelny. Vlasy jsem pročesala kartáčem a...

Z pokoje zazněl řev. Upustila jsem kartáč na zem a rychle pádila do pokoje. Kytara ležela na zemi a Tomas se válel na posteli v křečích. Z jeho úst zazněl další výkřik. Přiběhla jsem k němu a snažila se ho přidržet na posteli.

„Tomasi. Tomasi! Dojdu pro pomoc, jo?“ Nečekala jsem na odpověď, které by se mi nedostalo a seběhla schody do patra pod náma. Pádila jsem ke dveřím a zabušila na ně pěstí. Chvíli se nic nedělo, pak ale z dveří vykoukla rozespalá hlava Taye.

„Co je?“ zeptal se ospale a zívl.

„Tomas- proměna začala,“ řekla jsem, popadla ho za ruku a táhla směr pokoj.

 

Vrazila jsem do dveří s Tayem v patách. Tomas se stále svíjel v křečích na posteli, ale už neřval. Lapal pusou naprázdno, jakoby neměl vzduch.

Tay – jen v boxerkách- přiskočil k posteli a vzal Tomase do náruče. Zvedl ho z postele a zamířil do druhého patra k prvním dveřím. Rychle jsem mu otevřela, aby mohl projít. Položil ho na postel a držel za ruce, aby sebou tolik nešil.

Za pár vteřin se tu sešlo celé Bratrstvo s jednou ženou. Byla krásná. Dlouhé blond vlasy, na sobě vybledlé džínsy a červnené tričko. Se sebejistým výrazem přistoupila k posteli, na kterou si klekla. Chtěla jsem jít k němu, ale dvě silné paže mě chytly a vytáhly ven z pokoje. Tam mě pustily. Otočila jsem se na Raye, jak jsem zjistila.

„Krucinál, můžu jít dovnitř?“ zařvala jsem. Z pokoje se znovu ozval výkřik. Trhla jsem sebou a rychle vykročila ke dveřím. Chtěla jsem být u něj, ale znovu mě někdo popadl a zatáhl zpět. Kroutila jsem se, ale bylo mi to málo co platný. Přestala jsem teda, ale ruce mě stále držely.

„Můžeš mě pustit?“ zavrčela jsem. Jakmile jsem byla volná, začala jsem přecházet po chodbě před dveřmi do pokoje. Několikrát jsem si vlasy projela rukou, která se mi klepala.

Z pokoje se ozývaly výkřiky bolesti a já pomalu začínala zuřit. Proč k němu sakra nemůžu? Co si o sobě mylsej? Bože! Co když mu ta holka ubližuje? V mém zorném poli se objevil šklebící se Patrik. Přiblblý úsměv od ucha k uchu. Zkusila jsem ho ignorovat, ale jaksi to nešlo. Pozoroval mě, a tvářil se jako největší kretén světa.

Ještě několikrát jsem přešla okolo dveří, než mi ruply nervy. Přiskočila jsem k němu a chytla ho pod krkem. Jeho škleb se ještě víc rozšířil.

„Je tu snad něco k smíchu?“ zavrčela jsem a stiskla jeho krk silněji. Neodpověděl, jen se usmíval. Podkopla jsem mu nohy a třískla mu hlavou o zem. Teď se už neusmíval. Jeho oči zčernaly a hruď mu zavibrovala zavrčením.

„Teď vážně nemám náladu si s tebou hrát, takže mě laskavě neser,“ šeptala jsem varovně. Pustila jsem ho a stoupla si. Otočila jsem se k němu zády a začala znovu přecházet. Ucítila jsem za sebou pohyb a jen tak, tak uhnula noži, který mířil na mou hlavu.

Otočila jsem se a nůž mu vykopla z ruky. S čím jsem ale nepočítala bylo, že mi nohu chytne a přitáhne si mě k sobě. Musela jsem se ho chytit, jinak bych spadla.

„To se mi začíná líbit,“ zašeptal smyslně. Chlapi se začali smát, ale mě do smíchu nebylo.

„Svině!“ zařvala jsem a vrazila mu. Jeho stisk na mé noze povolil a já se mu vyškubla. Pohotově jsem se sehnula pro nůž, který ležel asi metr ode mě. Jenže mě znovu překvapil a zalehl mě svým tělem. Držel mě v kleštích. Chlapi se začali řehtat ještě víc a na Patrikově tváři se utvořil škleb.

„No né, ty si cvičil?“ pronesla jsem sarkasticky a snažila se ho setřást.

„Můžeme cvičit spolu, jestli chceš,“ řekl. Přestala jsem se snažit setřást ho a uvolnila svaly. Natáhla jsem se k němu a do ucha mu zašeptala:

„Jedině přes mou mrtvolu, drahoušku.“ Jeho stisk mezitím trochu povolil a dovolil mi tak vyškubnout nohu a obmotat mu ji okolo pasu, abych se mohla dostat nad něj. Jednou rukou jsem mu chytla jeho a znehybnila je. Druhou jsem popadla nůž a přiložila mu ho ke krku.

Přestal sebou škubat. Zatlačila jsem nožem, dokud se neoblevila kapička krve. Zavrčel na mě a snažil se mě ze sebe shodit.

„To neuděláš!“ zavrčel.

„Máš pravdu,“ řekla jsem na zpět. Trochu se uvolnil, ale já neskončila. Nůž jsem mu zabodla do levého ramene. Zařval bolestí a v agonii odhalil špičáky.

„Chceš pokračovat, nebo toho už máš dost? Protože já nemám náladu si s tebou hrát. Už nejsem malá, víš? Takže mě laskavě neser, nebo mi znova rupnou nervy a neskončí to jen pořezanou rukou!“ Stoupla jsem si a ruku od krve jsem si otřela do jeho trička. Nůž jsem hodila vedle něj a pokračovala v mojí předchozí práci.

 

Přecházela jsem několik minut, ale mě se to zdálo jako hodiny. Několikrát se z pokoje ozval srdcervoucí výkřík, takže bych ty dveře, dělící mě od Tomase, vykopla, ale nemohla sem. Na chodbě se mnou zůstali už jen Tay s Rayem a Patrik. I když u něj bych byla radši, kdyby vypadl.

Stál v koutě a chvílemi si mnul poraněnou ruku, bábovka.

„Ježiš! Co já vim kde sou, ty seš upír!“ slyšela jsem Filipův hlas ze schodiště. Nick něco zamumlal a pak se konečně objevili u nás.

„Nazdárek, Liss!“ Zpražila jsem Filipa pohledem a dál přecházela před dveřmi. Slyšela jsem nějaké cinknutí, a pak se mi v ruce z ničeho nic objevila flaška Tequili. Překvapeně sem se podívala na Nicka.

„Říkal sjem si, že se ti to bude hodit,“ usmál se. Úsměv sem mu oplatila a odšroubovala víčko. Pak jsem si pořádně lokla. Alkohol mě trochu zaštípal v krku. Unaveně a zcela bezmocně jsem se opřela zády o zeď a dala si další doušel té lahodné tekutiny z láhve.

„Jak dlouho to ještě bude trvat?“ zeptala jsem se. Pohlédla jsem na chlapi, ale ti jen stáli a pozorovali mě. „Haló!“

„Jo, ehm... No. To nikdo neví jistě. Je možný, že to skončí teďka, nebo to bude trvat talších několik hodin,“ odpověděl Tay. Bezmocně jsem si povzdechla a znovu si lokla.

Filip se obřel vedle mě o zeď. Natáhla jsem k němu flašku s Tequilou, kterou ochotně přijal. Ze zadveří se ozval výkřik, a pak najednou úplné ticho. Totální ticho, který mi trhalo uši.

Po chvilce se otevřely dveře a znich vyšla ta žena, upírka. Vlasy se jí lepily k obličeji a bylo na ní vidět, jak je ztahaná.

 

(Hudba)

 

„Proměna je dokončená. Můžete za ním jít,“ oznámila a já se už hrnula do dveří, ve kterých jsem ovšem ztuhla. Na posteli ležel muž, který se postavou velmi podobal Tayovi a ostatním z Bratrstva. Po hrudi, která se dmula nádechy, stékaly pramínky potu. Ruce se mu třásly a hlavou bezmocně kroutil ze strany na stranu. Rty se mu chvěly a chvílemi to vypadalo, jako by hctěl něco říct.

Okamžitě jsem šla od koupelny a ze skříňky vzala ručník. Namočila jsem ho a šla zpět k Tomasovi. Přisedla jsem k němu na postel a začala mu otírat obličej.

Zase pohnul rty. Sklonila jsem se k němu, abych slyšela, co říká.

„Liss,“ zašeptal vysíleně. Chytla jsem ho za ruku a políbila ho na čelo.

„Sem tady,“ ujistila jsem ho. S námahou, která se mu zračila v obličeji, otevřel oči. Chvíli jimi těkal po místnosti. Než se zaměřil na mě. Na tváři se mu objevil malý úsměv. Pohladila jsem ho po vlasech a dál mu otírala obličej.

Když ho měl čistý, odhodila jsem ručník na podalhu, kde s tichým plesk přistál. Jednou rukou jsem ho držela za tu jeho a druhou jsem ho hladila po tváři a vlasech. Znovu otevřel oči a tentokrát pohlédl přesně na mě. Otevřel rty a já se hned sklonila, abych ho slyšela.

„Co potřebuješ?“ zašeptala jsem.

„Tebe,“ zachraptěl nazpět. Pousmála jsme se a políbila ho na rty.

„Mě už máš,“ tiše jsem se zasmála. „Ještě něco jinýho?“ zeptala jsem se. Chvíli přemýšlel, a pak mi stiskl ruku. Znovu jsem se k němu sklonila.

„Jo, sprchu, prosím.“

„Dobře,“ souhlasila jsem a přemýšlela, jak ho dostat do koupelny. Přeci jen je teď tak trošku větší.

„Nicku?“ zeptala jsem se. Okamžitě byl u mě.

„Jo?“

„Potřebuju ho dostat do koupely,“ oznámila jsem. Brácha řikývl a společnými silami jsem ho dotáhli na místo určení. Opřeli jsme o skříňku s ručníky.

„Díky.“ Brácha odešel a já za námi zavřela dveře. Došla jsem do sprchy a navolila správnou teplotu vody. Poté jsem Tomase vysvlékla a došourala se s ním pod tekoucí vodu. Tam jsem ho opřela o zeď a svlékla si tepláky a tílko. Doruky jsem vzala sprcháč a trochu si nalila do ruky. Pak jsem jemně začala masírovat Tomasovu pokožku. Přeci jen teď prošel transformací, takže ji asi bude mít citlivou. Pak jsem vzala šampon a umyla mu s ním vlasy.

Když se spláchlo všechno mýdlo, vodu jsem vypnula a s Tomasem vyšla ze sprchy. Obmotala jsem mu ručník okolo pasu a opřela ho zeď. Rychle jsem se osušila a vlezla do tepláků. K mé smůle jsem měla tričko totálně promočené. Povzdychla jsem si.

S Tomasem jsme vyšli z koupelny a já ho následně položila na postel. Přikryla jsem ho a sedla si k němu. Vysíleně otevřel oči. Pohladila jsem ho po vlasech a usmála se.

„Děkuju,“ zašeptal. Políbila jsem ho a zašeptala nazpět:

„Namáš zač. A teď spi, potřebuješ si odpočinout.“ Zavřel oči. Pomalu jsem mustila jeho ruku. Ihned oči otevřel.

„Nikam nechoď,“ prosil.

„Jen se převleču. Hned budu zpátky,“ ujistila jsem ho. Chvíli si mě prohlížel, ale pak oči znovu zavřel. Zvedla jsem se z postele a zašla do koupelny pro mokré tílko. Když jsem se vrátila do pokoje, už spokojeně oddychoval.

Ještě jsem si ho pár chvil prohlížela u dveří, než jsem dveře zavřela a tryskem pádila do našeho pokoje. Otevřela jsem dveře a jako první mi padl pohled na kytaru ležící na zemi. Zvedla jsem ji a opřela o stůl. Pak jsem zamířila ke skříni, odkaď jsem vytáhla nové oblečení. Došla jsem do koupelny a převlékla se do čistého.

Pak jsem ze skříně ještě vytáhla oblečení pro Tomase, popadla kytaru a vydala se zpět do pokoje. Tomas pořád spal, tak jsem se rozhodla, že udělám rychlý nálet na kuchyň.

Doběhla jsem do kuchyně a ztuhla. Bylo tu celé bratrstvo, plus můj bratr a Filip a taky ten kretén Patrik. Všichni se na mě otočili. Koukali na mě a já na ně. Jako první se vzpamatoval Filip.

„Emm... Tak jak mu je?“ zeptal se. Podívala jsem se na něj a spatřila nepatrný úsměv.

„No, je zesláblý a teď spí, takže asi dobře,“ odpověděla jsem. Došla jsem k ledničce a otevřela ji. Vytáhla jsem dve flašky s vodou a položila na pult. Pak jsem vzala ještě nějaké jídlo a ledničku zavřela.

„Ehm, kde jsou talíře?“ zeptala jsem se bez otočení.

„Druhá skříňka z leva,“ odpověděl někdo.

„Dík.“ Otevřela jsem ji a vyndala talíř. Naskládala jsem na něj jídlo a vzala do ruky flašku. Otočila jsem se a opřela se zády a pult. Všichni mě bedlivě sledovali.

„Musíte se na mě koukat?“ Přejela jsem je všechny pohledem. Okamžitě se otočili a začali se bavit. Otevřela jsem flašku a z hluboka se napila. Pak jsem ji zase zavřela a vzala do ruky druhou, pro Tomase, talíř s jídlem a odpochodovala z kuchyně.

Nestačila jsem ale ani projít dveřmi, když se za mnou ozval hlas toho největšího magora pod sluncem.

„Můžu se přidat?“ zeptal se.

„Ne,“ odpověděla jsem.

„Proč?“ zeptal se znovu. Povzdechla jsem si, položila věci na stůl, abych měla volné ruce. Ihned jsem se otočila a chytla ho pod krkem. Mrštila jsem jím o zeď a přistoupila k němu.

„Protože mě neskutečně sereš a nechci tě nikde v přítomnosti Tomase. Hlavně ne teď. Stačí ti tenhle důvod?“ zeptala jsem se mile. Čučel na mě, ale pak zase vrátil zpět svou masku neskutečnýho intelekta.

„Bohužel ne. To že tě seru už vim dávno. A Tomaskovi bych neublížil, natož abych se u něj motal. Ale stejně. Můžu se přidat? Doprovodit tě?“ Teď jsem na něj čučela já. Ihned se však dostavila kamarádka zuřivost. Stisk na jeho krku jsem zesílila, až jeho tvář dostala červenou barvu.

„Řekla jsem ti snad, že ne. To je to tak těžký pochopit?“ zavrčela jsem.

„Bohužel jo,“ zachraptěl.

„Špatná odpověď.“

„Liss,“ ozval se Nick.

„Hm?“ zeptala jsem se a vrazila Patrikovi pěstí. Chytil mě za ruku, kterou jsem ho držela a snažil se ji sundat.

„Liss!“ Neochotně jsem stočila pohled na mého bratra.

„Co?“

„Tomas vstal,“ oznámil. Pustila jsem Patrika, který se sesul na zem a lapal po vzduchu a utíkala do pokoje. Rozrazila jsem dveře a naskytl se mi pohled na Tomase, který se dooblékal. Když mě sparřil na tváři se mu objevil úsměv velikosti Číny. Přešel ke mně a objal mě. Okamžitě se vrhnul na mé rty. Líbal mě vášnivě a já mu to s chutí oplácela.

Začal mi docházet kyslík. Tomas to vycítil a přesusnul se se svými rty na krk.

„Neměl bys odpočívat?“ vydechla jsem.

„Hm.“

„Tomasi! Měl bys odpočívat. Seš určitě unavenej a-“

„Už jsem ti řekl jak tě miluju?“ přerušil mě.

„Jo, několikrát.“

„Můžuto říct znovu?“

„Jo,“ zasmála jsem se.

„Miluju tě!“

„Taky tě miluju.“

 

 

O týden později:

 

„Může mi někdo vysvětlit, co to tady dělá?“ ptala jsem se. V našem pokoji stálo několik Tomasových kytar a dvě moje. Byla tu další skříň s mým oblečením a všechny mé věci. Ve druhé skříni byly Tomasovy věci. Poličky v koupelně se prohýbaly pod věcmi, které sem někdo donesl z našich bytů.

Rychle jsem sprintovala k Nickovi a Filipovi do pokoje. Samozřejmě. Měli tu taky všechny své věci. Dokonce tu měl i Nick své zbraně.

Všichni čtyři sme šli za zdrojem hluku, který pocházel z kuchyně. Chlapi seděli u stolů a hlasitě se něčemu smáli, z repráků se linul rap. Došla jsem k věži a rap vypnula. Všichni se ihned otočili na nás.

„Co děláš?“ zahučel Tay.

„Může nám někdo vysvětlit, co dělaj všechny naše věci tady?“ zeptala jsem se nevrle. Najednou se nikdo neměl k odpovědi. Všichni zarytě mlčeli, dokud nepřišel Fritz.

„Ach madam. Vaše věci jsme sem přestěhovali kvůli tomu, že tu budete bydlet,“ pověděl mile doggen. Všichni jsme na něj koukali jak kdyby mu narostla druhá hlava.

„C-cože?“ zakoktal se Filip.

„Ano, ano. Teď tu budete bydlet. Byli jste tu moc dlouho na to, aby Vás Bratrstvo mohlo pustit. Znáte polohu našeho sídla.“

„To- bydlet... Cože?“ byla jsem totálně vyvedená z míry. Odněkud se tu vzal Patrik a štrádoval si to přesně ke mně.

„Ach,“ povzdechl si. „Liss, copak to nechápeš? Prostě tu budete bydlet. Dokonce byl Fritz tak hodný, že vám sem donesl všechny vaše věci. Máte o starost míň,“ usmíval se.

„Ó ano. Dostalo se mi té pocty sem přivést všechny Vaše věci,“ doplnil Fritz.

„Děláte si srandu?!“ zeptal se Filip. Pomalu mi docházela slova, která Patrik vypustit z pusy.

„Ne bohuž-“

„Fritzi, děkujem, že ste byl tak laskavý a přinesl nám sem naše věci, ale obávám se, že to nebude potřeba,“ přerušila jsem Patrika.

„Ale bude. Od teď tu budete bydlet, ať se vám to líbí, nebo ne,“ promluvil Zsadist, alias král upírů, jak jsme zjistili. Muž s černými brýlemi, který zabil Nickova otce.

„To nemyslíš vážně,“ zavrčela jsem.

„Ježiši Liss, tak to poch-“

„Kurva drž už hubu, Patriku!“ vyjela jsem. Všichni na mě vyjeveně koukali.

„A asi proč bychom někomu vyzradili místo kde se skrejváte? Ste padlí na hlavu? Proč bychom to asi dělali?“ ptala jsem se a nevěřícně koukala na Zsadista.

„Vědomě, byste to nikomu neřekli, ale-“

„Ale nevědomě jo? Kdo by se mi asi dostal do hlavy?“ přerušila jsem ho. Jeho rysy ztvrdly ještě víc, když se od někud ozval tichý, hluboký a příjemný hlas.

„Někdo tvého druhu, Vasilliso.“ Hledala jsem majitele toho hlasu, když jsem ho našla. Stál čelem k oknu, talže mu nebylo vidět do tváře, ale už takhle působil dojmem, že je to krasavec. Ve vlasech, které měl dlouhé po ramena, se objevovaly všechny možné i nemožné tmavé barvy, ale byla tu i bílá. Postavu měl vysokou a štíhlou. V černé kožené bundě, měl výbavu pro celou armádu, o tom nebylo pochyb. Z jeho postoje vyzařovalo varování. Varování takové, že když se k němu někdo přiblíží, nedožije se následujících hodin.

„Někdo, kdo je stejný jako jsi ty, ale má jiné schopnosti.“

„Jak víš kdo jsem?!“ zeptala jsem se.

„Liss, ne!“ varoval mě tiše Nick.

„Už jsem se setkal s takovými, jako jsi ty,“ odpověděl a stále se koukal z okna, za kterým byla čerň noci. Ve vzduchu se vznášelo napětí. Doslova jiskřilo.

„A kdo tedy jsem?“ položila jsem otázku.

„Nephilim. Potomek padlého anděla a člověka,“ odpověděl a lidi v místnosti zalapali po dechu. On však pokračoval. „Vzácná stvoření. A ještě vzácnější jejich schopnosti. Od vidění minulosti, jako máš ty, až po schopnost zabít pouhou myšlenkou. Pak jsou ale silnější než lidé, rychlejší a bystřejší. Ale na smysly upíra nemají. Pohybují se něco mezi nimi. Ale jak řekl Zsadist, existují i Nephilim se schopností dostat se ti do hlavy. Číst ti myšlenky, ovládat tvou mysl. Dokážou, abys dělala to, co chtějí oni.“

„Jak to všechno víš? Jak víš, kdo jsem!?“ zařvala jsem přes celou místnost.

„Už jsem řekl. Setkla jsem se s takovými jako jsi ty,“ odpověděl.

„Ale jak si to poznal?“

„Sledoval jsem tě.“

„Tys mě sledoval!?“ zavrčela jsem.

„Jo. A nevztekej se. Mě nepřepereš,“ pověděl. „Taky je o Nephilim známo, že jsou výbušní, tvrdohlaví a rychle se naštvou. Ale nikoho, kdo by se naštval tak rychle jako ty, jsem ještě nepotkal.“

„No a je to venku!“ zatleskal rukama Patrik.

„Patriku, teď bych byl radši zticha,“ varoval ho Nick. Ve mně to vřelo. Měla jsem sto chutí někoho zmlátit, vybít ze sebe všechen ten vztek. Vztek z toho, že mě poznal.

„Ale, ale. Mně by neublížila,“ dušoval se. Rychlostí blesku jsem vytáhla z pouzdra dýku a hodlala se mu ji zapíchnout do srdce. Jenže sem byla zastavena Tomasovou rukou. Špička dýky prořízla tričko a na kůži se objevila kapička krve. Tomas mě držel za zápěstí a s vypětím všech sil držel mou ruku, aby nebodla.

V místnosti to zhoustlo. Nidko ani nedutal, všichni měli pohled zapíchnutý u špičky dýky.

„Liss,“ zašeptal Tomas. „Liss, přestaň. Prosím. Nech ho být. Ten ti za to nestojí,“ pohladil mě po tváři. „Lásko, prosím.“ Uvolnila jsem ruku a dál pohledem probodávala Patrikovy oči.

Tomas mi dýku z ruky uvolnil a vzal ji k sobě. Patrik ani nedutal.

„Příště takový štěstí mít nebudeš,“ zašeptala jsem. Hlas sem měla ledový.

„Máte tu někde tělocvičnu, nebo něco takovýho?“ zeptal se rychle Nick.

„Jo. Když půjdeš po schodech až dolů, tak tam sou dveře. Pak projdeš chodbou až na konec a ty dveře v levo,“ odpověděl Tay.

„Díky.“ Rychle jsem vypálila do pokoje, převlíkla se a vzala si tenisky. Do ruky jsem si vzala ručník, iPod a rozběhla se do tělocvičny.

 

---

 

Doufám, že se Vám tato kapitolka líbila a že vynahradila čekání. Také doufám, že zanecháze koment, bo smile.

Děkuju Vaše Eris

 

Kapitola 8. < <> > Shrnutí < <> > Kapitola 10.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Music... My life... 9:

*Pro příště: shoda přísudku s podmětem, zájmena, překlepy.
Bylo by fajn, kdyby sis po sobě článek přečetla nebo to dala někomu přečíst, aby ti to opravil.

*Horní uvozovky patří dolů. Až si to v článku opravíš, tak zaškrtni "článek je hotov".

Elis, děkuju za super koment!! potěšil
Za věnování nemáš vůbec zač!

Jako obávám se, že si Liss TOmase s Patrikem nesplete

Konečně jsem to přečetla (3krát jsem se k tomu vracela, pokaždé mě něco vyrušilo =))
Takže za prvé, moc děkuji za věnování,
za druhé, vůbec nemáš představu o tom, jak dlouho jsem se na tuhle kapitolu těšila =)
a za třetí to byla úplně skvělá kapitola. To bylo naprosto dokonalý. Páni, já nemám slov. A Liss s Patrikem se mi líběj čím dál tím víc... jen mám trochu obavy, že když se teď Tomas změnil, aby si ho Liss nepletla =) =) =) =) =). To jsem zase řekla blbost co?
No nebudu zdržovat zbytečně dlouhým komentem, kde bych popisovala jak je to skvělá kapitola a jdu číst dál.
Jo a mimochodem super písničky =) =) =).

Jééj, konečne. :D To čakanie sa určite vyplatilo, kapitola bola úžasná. :D Chudák Tomas, že musel prežívať premenu a Patrikovi tak treba, keď je debil...! :D

Nemáš za co! A děkuju za koment
Jo, další kapča tu bude za chvilku

Páni, já ani nedutala. A čekala, co se bude dít. Byla to super kapča, fakt, že jo. Jsem tak ráda, že jsi přidala další kapču, že Thomas je v pořádku, že Patrik málem umřel, no co už:D A že Liss je výbušná to se mi líbí:D :D :D Chi chi... Trochu mi připomíná v tomhle směru mě:D Prostě super kapitolka, doufám, že rychle přidáš další!!!
Ps: Děkuji za věnování

Přidat komentář:

Nick:

Text: