OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Moje vina, že Tě miluju! - 14.kapitola

28.10.2012 (20:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 622×

„Poslední šťouch a oberu vás zase o padesát korun…“ zazubil jsem se, ale v duchu mi do smíchu nebylo.

„To už bude po třetí v tomhle večeru!“ rozčiloval se Chad.

„Přesně tak! Perry, nech nám alespoň posledních padesát korun,“ škemral Gill, ale já je neposlouchal. Vsadili se, musí si to vyžrat, navíc kulečník je jedno z mála odreagování, které potřebuji.

Provedl jsem poslední šťouch a černou kouli označenou číslem osm jsem poslal na pravdu boží do rohové díry. Tágo jsem položil na stůl a natáhl ruku ke klukům a čekal, až mi na ruku přistanou dvě padiny.

Chad a Gill neochotně hrábli do kapes a vytáhli padesát korun. Podali mi je a oškubaní se se mnou rozloučili, protože už neměli peníze. Šel jsem do pokoje ve tři čtvrtě na deset o tři sta korun těžší. Vyplatí se být dobrý v kulečníku. Navíc se ti kluci nikdy nepoučí a vsázejí se stále dokola. Ale Chada na oplátku pozvu třeba na nějaký to žrádlo… A Gill si rychle vydělá těmi úkoly, které píše pro ostatní lidi, takže se o něho nebojím.

Přišel jsem ke dveřím a vrazil klíče do zámku. Bylo zamčeno na dvakrát. Kde se fláka Tom? Poslední dobou je pořád pryč. Rozsvítil jsem si světlo a pohlédl na žlutej papírek na posteli. Došel jsem k němu a vzal ho do ruky.

„Čau Perry,
Dneska mě nečekej. Šel jsem si zapařit do klubu a sbalit nějaký kočky. Kecám! :D Kámoš slaví oslavu a pozval mě. Ráno přijdu, co nejdřív, ať nejsi po ránu tak sám, i když ty jsi beztak s Chadem a máte mě oba u prdele… :D
Tak nic, přeju dobrou noc a neponocujte.
Tom“

Máme Tě oba u prdele? Heh, Chad možná… Mně si ale nikdy nebyl u prdele. Už od dvanácti let jsem měl pocit, že k Tobě cítím něco jiného než k ostatním kamarádům. S Chadem se vždycky směju a jsem naprosto v pohodě, ale s Tebou se směju a dělám všechno pro to, abych na Tebe udělal dojem, aby ses semnou nenudil, aby ses semnou nikdy nemračil.

I když za poslední týden se chováš extra divně…
„Tome! Kde sakra vězíš? Potřebuji Tě tu nutně…“

Vytáhl jsem mobil a vyťukal jeho číslo. Slyšel jsem, že to vyzvání a jen čekal, kdy si všimne, že mu volám. Po minutě čekání mě telefon nasměroval do hlasové schránky. Típl jsem to. Na hlasovou schránku vám seru! Já chci mluvit s Tomem! Chápete to?
Tome! Proč nezvedáš telefon? To se tak moc bavíš, že ani nevnímáš telefon? Čas?

Dosedl jsem na postel a vytáhl křížovky, které jsem schoval pod polštář, když jsem odcházel do herny. Byl jsem na straně dvě stě třicet, a přesto byla poslední křížovka vyplněná. Všechna ta políčka dávala dohromady jednu krásnou větu. Větu, kterou dokážu rozluštit jen já. Listoval jsem do předních křížovek a koukal, jak je většina vyplněných. Tyhle křížovky mi koupil Tom. Vždycky ho fascinovalo, že já umím luštit a vím toho docela dost, protože zdání klame… Vzpomínám si, jak byl nadšený, že se mi ty křížovky líbily, ale mně by se líbilo cokoliv, co by mi dal, vždyť se známe už pět let. Vstal jsem a došel jsem k jeho stolu. Prohlížel jsem si všechny věci, které měl na stole. Jak byly úhledně seřazené. Všechny tužky ořezané a všechny různé papírky na psaní informací… Jak jednoduše si všechno vždycky zařídí.

Proč se mi, ale zdá, že poslední dobou tolik lpí na Lauovi? Co pro něj ten kluk udělal? Pamatuji si ten den, kdy se objevil v naší třídě. Ředitel ho přivedl a on jen bezradně těkal těmi svými oči po třídě. Pohledem spočinul na naší lavici, na Toma, dívali se do očí celou dobu, co ho ředitel představoval a nakonec ho posadil až do poslední lavice k Jimovi. Ten se nejdřív bránil, ale hned druhou hodinu už se s ním bavil a čtvrtou hodinu vyrušovali natolik, že je profesor musel přesadit a oddělit od sebe. Viděl jsem výraz Toma při každém otočení… Pokaždé, když se otočil, sledoval Jima a Laua a na jeden třpytivý moment se představoval, jak sedí vzadu s nimi a směje se s nimi. Ani nevím, kdy a jak, ale stala se z nich silná trojka, která dělala většinu společně a teprve před týdnem se ta trojka rozpadla. Něco se stalo, muselo se to pokazit v tom lese, ze kterého oba vyběhli. Myslím, že si budu muset promluvit s Jimem o tom, co se stalo. Třeba mi něco málo prozradí a já už si pak najdu odpověď sám, problém s tím mít nebudu. Chci jen vědět, kdo všechno mi stojí v cestě, abych byl s Tomem. Proč ho tolik zajímá, co si Lau myslí? Proč se ho snaží protlačit za každou cenu do naší skupiny? Je něčím zvláštní? Je to přítel z dětství? Ví něco speciálního?

Do hajzlu, proč se kvůli tomu cítím tak nesvůj? Proč mám pocit jako bych měl za chvíli vybuchnout? Budu si toho Laua muset nějak proklepnout, ale nejdřív musím vymyslet jak.

Řekl bych Gillovi, že se má jít podívat třeba do venkovní auly, kvůli nějakému důvodu. Třeba kvůli klukovi, který má problémy s úkolem. Toho se třeba chytí. Pak bych si hezky došel do jejich pokoje a tam bych si Laua proklepl. Pořádně, skrz na skrz. Chci vědět, co má ten hajzl v plánu. Proč najednou tráví většinu času s Tomem než s Jimem, ta jejich společná fotka mě taky deptá. Díky bohu, že jí Tom schoval, ale nemám páru, kam ji schoval. Vybalil bych na něj všechno, ať mi kouká říct, o co mu vlastně jde. Kdyby se chtěl cukat a dělal by si ze mě dobrej den, mohl bych mu taky trochu přistřihnout ty jeho andělská křídla.

Stručně a jasně, udělám vše proto, abych z něho dostal odpověď. Nelíbí se mi, že Toma dostává do všech možných průserů. Už takhle bude uklízet celý měsíc, potom, co ten trest dostal, jsem se v duchu zapřísahal, že mu budu pomáhat, aby mu to rychleji utíkalo. Přinejmenším se záchody pomůžu, to bude asi největší peklo.

Přešel jsem od jeho stolu k jeho skříni, kde měl naházené oblečení. Stůl uklizený, srovnaný, ale ve skříni neuvěřitelný bordel. To na něho sedělo. Měl vlastní osobitý styl, který si drží už od čtrnácti let. Vždy byl schopný rvát se za lidi, které nezná, pokud měli pravdu a bylo jim ukřivděno. Já jsem mu stál vždy po boku a pral se s ním, dokud nás nezastavili učitelé, rodiče nebo kolemjdoucí. Většinou jsem dostal před hubu, ale vůbec mě to nesralo, hlavně když jsem věděl, že jsem při průseru s Tomem a především, že on ví, že tam jsem.

Došel jsem k jeho posteli a dosedl na ní. Položil jsem si hlavu na jeho polštář a vdechoval už tak známou vůni. Sice to vypadá divně, ležím na cizí posteli a doslova hltám cizí vůni, ale ona není cizí. Tuhle vůni cítím každý den a jsem z ní celkem okouzlen. Ten pocit, jako bych byl v bezpečí.

Vyskočil jsem na nohy.
„Ježíši, co to má znamenat? Proč se takhle chovám? To je hnus, jsem přece chlap! Přestaň myslet na takové věci!“ Okřikl jsem sám sebe a skočil na svoji postel.

Odhodil jsem křížovky na zem a zabořil obličej do polštáře, kde jsem následně po pěti minutách usnul. Křížovky se otevřely na poslední stránce s křížovkou, s tajemnou tajenkou, kterou když jste přečetly nejdříve diagonálně, pak od zdola nahoru a nakonec zprava doleva, dostali jste tajenku: "Miluji Tě, Tome a vždycky budu!“ 

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje vina, že Tě miluju! - 14.kapitola: