Midnight Memories 6 • OurStories.cz ~ naše povídky

Ano? Ne? Danone? Uvidíte, co mu odpoví a jak vše vlastně dopadne ohledně téhle situace.

21.01.2014 (17:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 511×

Stojím tady, uprostřed pokoje. Oblečená v šedých obtáhlých legínách a černém tílku. On, oděn do tepláků a proužkovaného trika, tady taky stojí. Má však v ruce malou červenou krabičku. Zírám na ni a on na mě. Neuběhla ani minuta, když si přede mnou najednou kleká na jedno koleno a krabičku otevírá. Zajíknu se a zírám na ten prstýnek s diamantem, nebo co to, sakra, je. Je nádherný. Přesně takový, jaký jsem si představovala. Skromný. I na něj je skromný.

„Jane Pie, vezměš si mě?" pronese tu větu, jako by si ji zkoušel tisíckrát, ale ani jednou se mu to nelíbílo, a teď to prostě přišlo. S otevřenými ústy na něj koukám. Co mám říct? Jsem naštvaná. Jsem nehorázně naštvaná na celej svět, proč zrovna já. Proč teď? Před chvílí jsem mu dala skoro košem a on si tady teď přede mnou klečí a žádá mě o ruku. Ne... nejsem v pohodě.

Zamyslím se nad svými možnostmi. Necítím se zrovna nejlíp. Srdce mi až moc buší a hlava se mi určitě každou chvílí rozskočí. Udělám pár kroků dozadu, až narazím lýtkem do gauče. Posadím se. Stále zírám na Louise, který se mezitím zvedne a přijde ke mně.

„Děje se něco?"

„Co chceš, abych ti řekla?"

„Jestli se něco děje."

„Ne... na tu předchozí otázku."

„Asi to, co jsem si vysnil."

„A co sis vysnil, Louisi Tomlinsone?"

„Že mi řekneš pohádkové ano."

„Ale když ho řeknu... tak se stane co?"

„Stane se ze mě princ. A všechno bude dobrý." Pomalu přiblíží svůj obličej k tomu mému a pak sjede tváří po mém rameni.

„Ale já nechci být princezna," zavřu oči a pořádně se nadechnu. Tyhle doteky jsou pro mě jako elektrické výboje.

„Nemusíš být. Já jen chci... chci se cítit zase tak šťastně jako předtím."

„Přece si nechceš vzít Češku. Holku odnikud. Neznámou. Nepěknou."

„Myslím, že to je moje věc, co na tobě vidím, a ne cizí," jeho rty se lehce otřou o mé rameno. Povzdychnu si.

„Říkám ano." Přestane a okamžitě se na mě podívá.

„Opravdu?" Polknu. Při pohledu do jeho krásných očí... přikývnu.

„Myslím, že to myslím vážně." Zasměje se. Já s ním. Chce se mi brečet. „V jedné větě jsem řekla dvakrát myslím."

„Všiml jsem si," zasměje se a chytne moji ruku. „Tak teda..." otevře krabičku a jedním prstem z něj vytáhne prstýnek.

„Ano." Nasune mi studený kroužek kolem prstu a ruku stiskne. Nakloní se a vyprosí si všemi pohyby i pohledy můj polibek. Je to něco jiného. Něco změného. Něco, co už se nebojí konkurence. Něco, co s ním chce být napořád. A to něco je zřejmě láska.

Louis vyskakuje do vzduchu a vypadá, že je buď šílený, nebo naprosto šťastný. Vytáhne mě za sebou a vroucně obejme, až je mi z toho trochu úzko. Oddálím se na míru mých pokrčených rukou a všimnu si, že mě drží ve vzduchu.

„Mám chuť na jogurt," pronesu plně oživeným hlasem.

„Máme jenom ty šitky Danone," odvětí mi, zřejmě zaskočen mojí odpovědí.

„Dám si ráda." Přikývne a zírá na mě. Vyšpulím rty a chvíli čekám, až mu to dojde.

„Och! Aha, promiň," pustí mě na zem a já se po úpravě trička přesunu k ledničce. Louis teď zřejmě neví, kam se svojí osobou, protože s tím, že se drbe zezadu na hlavě, prochází kolem židle a mě. Nakonec se vzpamatuje a přijde ke mně zezadu. Nadechnu se a zírám na obsah ledničky, aniž bych měla tušení, co obsahuje. Ucítím jeho dech za krkem, vím, co přijde. Bude se snažit dostat k jemný polibkům. Já odkloním hlavu na bok. Přejede mi rukama přes břicho a já se mu pak oddám. Ne! Prudce se otočím a přibouchnu ledničku.

„Asi už mám chuť na něco jiného." Usměje se na mě a já na něj.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování