Mé sny se stávají skutečností - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

A je tu 3. díl... Teď mě chytila nějaká múza tak se to píše samo... :))
Doufám, že se Vám bude 3. díl líbit a jestli nevíte o co jde, přečtěte první dva díly... ;)
Krásné čtení, Arterie... :))

14.06.2011 (12:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 680×

Je dvanáct hodin odpoledne a já jsem přemluvila mámu, aby jídlo udělala takhle brzo. Většinou jíme kolem třetí a čtvrté hodiny, ale dnes výjimečně dělala oběd brzo. Ani nevím, jestli jsem jídlo kousala, prostě jsem ho do sebe naházela a rychle jsem běžela do pokoje. Rozhlédla jsem se, první pohled spočinul na stole, kde už na mě čekala taška na dnešní večer a druhý pohled spadl na mobil na stole. Tak dobře, ještě než vyrazím, usměju se na Jeffa na mobilu, pak ho strčím do kapsy u kalhot a jsem připravena vyrazit.

„Kam jdeš?“ zastaví mě máma u dveří.

„Kam asi? Jdu přece prožívat svůj sen.“ Zamilovaně jsem vydechla a usmála se.

„Říkala jsi, že to začíná až v osm hodin. Tak kam teda jdeš?“ Ach jo, tohle máma nejspíš nepochopí.

„Mami, přijedou nejznámější wrestleři z Ameriky, opravdu si myslíš, že kdybych tam přišla k osmé hodině anebo o hodinu dřív, že budu mít dobrá místa? Musím vyrazit už teď a zabrat si místo těsně u rampy, kde budou procházet tak budu mít největší šanci je vidět.“ Máma to pochopila a pustila mě.

Já si dávám tašku na stranu, vytahuju sluchátka a už jen poslouchám oblíbenou písničku a jedu si za svým snem!

Je jedna hodina a já se protlačuji davem lidí.

„Já to říkala, že mám jít už v devět hodin! A teď se tady budu rvát o místo.“ Což o to, já se peru ráda a nemám problém začít konflikt, ale dneska jsem se rozhodla být milá a dělat dojmy!

Pomalu odstrčím tlustého pána, který zrovna dojídá čokoládovou tyčinku a nejde dovnitř. Takoví lidi jsou opravdu na zabití, stojí před vchodem kam se zoufale snažím dostat a on mi tam prostě musí stát a to tam ani nechce jít. Pak se protlačím kolem nějakých dvou ženských, které se kdákavě něčemu smějí. Tohle taky zrovna nemiluju. Jsem konečně u vchodu.

Rozhlédnu se po hale. Je to tu ještě krásnější než ve videích. Ale pak se sklíčeně podívám na místo, kde bych teď správně měla stát já. Místa u rampy jsou totálně narvaný. Nechtěla jsem to udělat, ale tašku si obvážu kolem boku pevně na dva uzly. Nakonec si kleknu na čtyři a prolézám pod nohama ostatních. Někteří nadávají, někteří si mě nevšimnou a někteří mi dokonce uhnou. Samozřejmě neopominu tu ženskou, co mě lehce nakopla, ale v tu chvíli jsem to překonala a nešla za ní. Prostě jsem lezla k rampě. Najednou se ozvala rána. Vyskočila jsem na nohy a koukala co se děje. Byla jsem ještě pár metrů od rampy, ale už to začalo. Nezbývá mi nic jiného než začít tančit pogo.

Halou se rozlehne hudba známého moderátora z Ameriky a on už jde pomalým krokem k ringu.

„Jasně, moje šance. Teď nebo nikdy! Musím se prostě narvat k té zídce támhle.“ Hned od pohledu je jasné, že prostě pogo tančit musím. Skočila jsem a strčila do chlapa, ten už snad i trochu nalitý se zasmál a strčil do dalšího chlapa vedle sebe. Strhlo se moje milované pogo, ale já jsem se nezdržela s ožralými chlapy a začala tancovat pogo dopředu. Láska byla silnější, co se dá dělat. Pogo projelo sálem a konečně jsem se dostala k zídce. Opravdu nevím jak Vám to popsat, ale byl to úchvatný pocit, stát u zídky těsně u rampy kde za chvíli projde Rey a Jeff.

Poslouchali jsme moderátora, jak vyprávěl jakou měli cestu, pak pár základních věcí o wrestlingu, ale to mně povídat nemusel. Já o nich věděla snad všechno, takže jsem hypnotizovala rampu, odkud měli přicházet oni.

Je to tu! Slyším písničku, která vždy hraje, když se objeví Rey. Začnu křičet z plných plic. Dostávám se do stavu euforie.

Rey jde na naší straně a plácá si se všema, kdo mu nastaví ruku. Ještě dvě ruce a je u mě. Jenže Rey se před těma rukama zastavil a šel si plácnout s druhou stranou. Málem my vyhrkly slzy do očí.

„Byl jsi kousek ode mě! To by Tě zabilo, kdyby sis plácnul ještě s dvěma rukama?!“ Nevěřila jsem vlastním očím. Ale co, alespoň jsem ho viděla na živo, jeho úsměv. Musím tenhle večer prožít na plno a nesmím si ho zkazit takovou maličkostí, jako například to, že si se mnou Rey neplácl.

Už je to dvacet pět minut, co Rey mluví. Popisuje jak je Praha krásná a jak je rád, že má své fanoušky i tak daleko od Ameriky. A najednou se ozve hudba, která mě zahřeje u srdce.

„To je Jeff!!!“ vykřiknu a ani si to neuvědomím. A opravdu, ze zákulisí vybíhá Jeff. Usmívá se. Ten úsměv je tak dokonalý, že se také usmívám a mermomocí si chci plácnout alespoň s Jeffem.

Jeff si plácá na druhé straně. Už ztrácím naději, že se dotknu jednoho z nich. A najednou to Jeff otočí a jde přímo směrem ke mně a usmívá se a natahuje ruku. Tenhle záběr jsem viděla maximálně zpomaleně a já se jen láskyplně usmála a natáhla také ruku. Proto jsem se málem rozbrečela, když ze zákulisí vyběhl známy sviňák CM Punk. Přiběhl k Jeffovi a ze zadu ho sejmul tak, že chudák spadl na zem.

„Děláš si ze mě snad hýždě? Táhni od něj pryč sakra!“ začala jsem tam na něho řvát, protože tohle vypadalo tak nadějně a CM Punk si přijde a zkazí mi to. Viděla jsem, jak běží do ringu, aby zaútočil na Reye, ale ten mu šikovně proklouzl mezi rukama a také zaútočil. Jeff ještě pořád ležel u zídky a držel si hlavu, do které se pořádně praštil. A než stačím cokoliv udělat přiběhne Chris Jerricho a odvleče Jeffa do ringu.

Je jedna hodina ráno a je pondělí. Všechno tu končí. Všichni se pomalu odebírají ke dveřím. Já si ale vyskočím na zídku a koukám zasněně na ring. Celý večer byl naprosto fascinující. Spokojeně jsem pohupovala nohama a usmívala se, protože to byl prostě skvělý večer. Sice mě hodně trápilo, že jsem se nedotkla ani Jeffa ani Reye, ale viděla jsem je na živo a hlavně se na mě Jeff usmál. Určitě!

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování