OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lyžák - 22. kapitola

20.05.2013 (16:00) • Ali • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1170×

Lyžák - Rozhovor u zdravotnice

Od Barči jsem odešla asi po dvaceti minutách, protože jsem návštěvu paní profesorky/zdravotnice chtěla mít co nejdříve za sebou. Zaklepala jsem na dveře jejího pokoje a čekala.

„Ahoj, Lindo, prosím, počkej chvíli. Ještě tu musím něco dodělat,“ řekla mi profesorčina hlava, která na mě vykoukla z pootevřených dveří, které mi následně přibouchla před nosem, aniž bych stihla něco odpovědět.

Opřela jsem se o zeď vedle dveří a koukala na protější stěnu. Za chvíli jsem zaslechla z pokoje nějaké hlasy. Profesorka s někým mluvila. Až po chvíli mi došlo, že to je vlastně Martinův hlas.

„No, to jsou teda pěkné modřiny. To sis tu rvačku nemohl odpustit?“ říkal profesorčin hlas v pokoji.

„Ne, nemohl. Kdybyste slyšela toho blba, tak byste mu taky chtěla dát pár přes čumák,“ odpověděl klidně Martin, ale na konci věty mu z úst unikl sten. „Au!“

„No, no! Když se chceš rvát za čest svojí princezny, tak teď musíš vydržet ošetření,“ pokárala ho.

„Linda je kamarádka,“ odpověděl Martin podrážděně.

„Jistě. No, ostatní ti to možná sní i s navijákem, ale já ne. Na lyžáky jezdím už pěknou řádku let a viděla jsem leccos. Pro tebe Linda není jenom kamarádka,“ konstatovala profesorka pevným hlasem. Musela jsem potichu zalapat po dechu. To jsem slepá jenom já, když si toho všímají už i profesoři? pomyslela jsem si.

„Paní profesorko, já se o tom bavit nechci. Linda chce, abych byl kamarád, tak jsem jenom kamarád. Vlastně měl Lukáš pravdu. Jsem jako její poslušné štěně. Ani se nesnažím o ni trochu zabojovat,“ řekl poraženecky a já si uvědomila, že natahuju ucho blíž ke dveřím.

„Víš, třeba je to lepší. Až jí dojde, že dokážeš dodržet slovo, i když je to hrozně těžké, třeba ti dá šanci.“ Profesorčin hlas byl až moc nasycen naději, která byla směřována hlavně Martinovi.

„Ale, ale, na výzvědách?“ ozval se za mými zády něčí hlas. Okamžitě jsem polekaně nadskočila a otočila se. Za mnou stál Filip a díval se na mě dost nesouhlasným pohledem.

„Ne. Čekám, až budu moct ke zdravotnici,“ odpověděla jsem s klidem, ale uvnitř jsem určitě klidná nebyla – byla jsem vyvedená z míry ze zjištění, která plynula z rozhovoru zdravotnice a Martina, a ještě stále jsem byla vylekaná nečekaným Filipovým přepadením.

„Jo, jo. No, tak čekej,“ řekl s úšklebkem Filip a prošel kolem mě do druhého patra. Docela jsem si oddechla. Doufala jsem, že zaslechnu ještě něco z rozhovoru uvnitř pokoje, ale Martin akorát odcházel. Když mě viděl stát za dveřmi, zděsil se. Nejspíš proto, že jsem mohla něco slyšet.

Jakmile byl pryč, zdravotnice mi pokynula rukou, abych šla dál. Posadila jsem se na židli jako obvykle. Jako obvykle se mě ptala na můj zdravotní stav, jestli dodržuju všechno, jak mám, a jak jsem se tu měla s Martinem. Taky dost nápadně začala rýpat do tématu, o kterém se tu předtím bavila s Martinem. A, podle ní strašně nenápadně, mi naznačila, že se Martin ode mě chce držet dál.

Byla jsem ráda, že jsem mohla co nejrychleji opustit její pokoj, protože dostat přednášku ještě od ní jsem opravdu nepotřebovala. Zamířila jsem do pokoje a práskla sebou na postel, ze které jsem vylezla až druhý den ráno…

Mí milovaní čtenáři, omlouvám se všem, kteří netrpělivě čekali, až se tu objeví tahle kapitola. Bohužel se vyskytly nečekané potíže s mým notebookem a milá kapitola zůstala trčet v něm. No, ale už je tu, tak doufám, že si užijete čtení a necháte mi tu komentáře. 

Vaše Ali =)

P.S.: Vím, že je kapitola krátká i na moje poměry, ale je celkem důležitá. ;-)

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lyžák - 22. kapitola: