OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lonely rebel 14.díl

03.02.2010 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1206×

CORNER IN YOUR HEART

Stačil jen malý kousek a... najednou ho líbala. Ani nevěděla jak, ale stalo se to.

„Jese mě zabije...“ konstatoval s mírným úsměvem Jeremy.

„Právě sis podepsal ortel smrti a usmíváš se?“
„Jo. Proč ne?“
„Jsi vážně blázen...“
„Možná...“

„Nechceš si jít dát raději něco k pití.“

„Jasně...“

„Tak jdeme!“ Jeremy s ní šel k baru, kde si oba objednali pití a potom se vydali k boxu, kde k jejich překvapení všichni seděli a povídali si.

„Tak tady jsou naše dvě hrdličky!“
„Cože?“ Taylor se šokovaně podívala, ale rozesmála tím Jacoba.

„Nemohli jsme vás najít...“
„Aha...“

Oba dva se usadili.

„A co řešíte?“ zajímal se Jeremy, když viděl jejich zamyšlené výrazy.

„Zítra jedeme zase jinam. Tam budeme mít jedno vystoupení, potom jedeme zase dál tam jsou dvě vystoupení...“ spustil Jason.

„Jo a dokonale jsem se v tom ztratil!“ konstatoval Jeremy, protože stále nevěděl, kam tím míří.

„Nech mě domluvit!“

„Dobře, proč ne?“
„Fajn, protože po těch dvou vystoupení jsou už jen další dvě a to se rovná: konec!“

„Už jen pět vystoupení? To není možný!“
„Ale je... Nebylo to nijaké velké turné jen pár koncertů a potom domů...“ souhlasil Chris. „Vlastně jediný problém byl, že to bylo vzdálené od vašeho domu jinak bychom vůbec nemuseli zůstávat na hotelech, ale mohli bychom jezdit domů.“

„Wow... to bylo celkem rychlé!“ souhlasila Taylor. „A to sem myslela, že to nepřežiju a vypadá to, že konce se dožijeme všichni...“

„Jo asi jo... a momentálně to vypadá, že pojedeme zpátky na hotel... Co vy na to?“ zeptal se Chris.

„Taky bych to tak viděla...“ usmála se Taylor a zvedla se.

Když dojeli na hotel, tak myslela, že usne ještě dřív než se svalí do postele, ale chyba lávky. Sice se zvládla převléknout, ale spánek byl najednou ta tam. Pořád musela přemýšlet nad Jeremym a stále cítila jeho rty na svých. Nemohla se té představy zbavit, ale taky si nedokázala představit, že by s ním něco měla oficiálně.

Jeremy je Jeseho kamarád a člen skupiny. Navíc po něm jede dost holek jen díky tomu, že ho viděli v nějakém časopisu a dneska večer odkývala té novinářce, že s žádným z nich nic nechystá.

Její myšlenky postupně zanikly ve znovu přicházejícím spánku, který ji pohltil.

„Vstááááávej!“ vřískal jí do ucha Jacob.

„Dej mi pokoj, blbečku!“
„No ty seš miloučká hned po ránu...“ konstatoval jí stále podezřele blízko u ucha. Popadla poltář a rozmáchla se. Zásah.

„A jsi normální?“
„A ty snad jo? Když mě budíš? Je to nehumální!“
„Cože?“
„Nelidské, Jacobe, nelidské!“ zavrčela a unaveně otevřela oči. Přišlo jí, že je to jako pět minut co usnula.

„Jdeme na snídani!“ hlásil Jese.
„Cože? Už teď?“

„Jo!“
„Proč jste mě nevzbudili dřív?“

„My tě budili! Ty jsi nevnímala!“ oznámil jí Jason.
„Skvělý vážně bezva!“

Taylor si rychle vlasy sepla do culíku, ale nechtělo se jí převlíkat, tak se vydala na snídani jen v pyžamu a bylo jí jedno co si kdo bude myslet. Jestli se za ni kluci budou stydět jejich chyba, měli ji vzbudit dřív.

„Po snídani vyjíždíme. Oběd si dáme na místě.“

„Nemám zabalené!“ namítla Taylor a všichni jí přitakali.

„Samozřejmě až si zabalíte, tak vyjedeme...“

Jak řekl, tak se taky stalo během hodiny už seděli jak sardinky nasáčkování v autě a řítili se směrem k novému městu, kde kluci zase předvedou co umí.

Taylor byla spokojená, protože znovu měla vlastní pokoj aspoň na tu jednu noc. Kluci byli naprosto unešení tím, že je ve společenské místnosti stolní fotbal. Tak se tam hned po obědě sekli a blondýnka právě klidně ležela na pokoji se sluchátky na uších.

Právě ji do uší řvala jedna z jejích oblíbených písniček s názvem Bad boys a celkem se o ni pokoušela dřímota, ale najednou ji někdo polechtal a ona se lekla tak, že si sluchátka vytrhla z uší a hlasitě zaječela.

„Psst!“ Jeremy stál celý vysmátý nad ní a teď měl prst přiložený na ústech a snažil se, aby neudělala ještě větší rámus.

„Co tady děláš? Ty nehraješ?“
„Ne...“

„Jakto?“
„Chtěl jsem být s tebou, aby sis nepřipadala tak sama...“
„Lháři...“
„Dobře, vyhrálas. Hraje i Chris a tak nás není do počtu.“

„A je to tady.“
„Nestěžuju si!“

„Ještě, aby sis stěžoval. Přišel si sám...“

„Po včerejším večeru... možná dnešním ránu sem šel docela rád...“

„Vážně?“

„Jo... doufal sem, že by mohla být další sladká odměna.“

„To budeš muset hodně prosit...“

„Myslím, že ani ne...“

„Tak ty myslíš?“

„Ano, vím, že je to šokující, ale myslím!“ Jeremy si lehl vedle ní na postel.
„A tohle ti dovolil kdo?“
„Já sám...“
„Aha... a co třeba nějaký poplatek?“
„Jako za ležení na téhle posteli?“
„Jo...“
„To abych šel za tou recepční!“
Taylor ho bouchla do ramene a naoko se urazila.

„Já jsem to tak nemyslel.“
„Mě je to jedno. Klidně si za ní běž, když budeš mít štěstí, tak akorát bude mít zubní protézu v puse!“

„Jsi nechutná...“
„Ne, nejsem. Jen reálná... té ženské musí táhnout na 90.“

„To už by byla v důchodu...“

„Musíš se semnou pořád jen hádat?

„Ne, ty se dohaduješ se mnou!“
„To není pravda! Určitě jsi se přišel hádat.“

„To nepřišel.“
„Tak proč jsi tady?“

„Pro todle!“
Jeremy si ji přitáhnul k sobě a začal ji líbat. Taylor rozhodně nezůstávala po zadu a rukou mu zajela do vlasů. Tenhle blonďák nesnášel, když mu někdo sahal na vlasy, ale najednou mu to bylo úplně jedno.

Ale to by nemohli být oni, aby je někdo nevyrušil. Ode dveří se ozvalo tiché a šokované pípnutí: „Pardon!“

Oba dva se od sebe odlepili a hodili pohledem ke dveřím, kde stál jako přimražený Jacob. Drbna skupiny.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lonely rebel 14.díl: