V dnešním díle se setkáme se starou tváří Claire a to, jak nešťastně vzpomíná na svoji minulost. Tento díl se neobejde bez větší dávky romantiky. Příjemné čtení...
16.12.2013 (13:00) • Pavluss • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 836×
On
Je možný, že nevidět ji dva dny pro mě bylo skoro peklem? Měli jsme s bráchou nějakou práci mimo město, a když jsem se vrátil zpět do města, tak jsem jí hned zavolal. Jenže nebrala mi telefon. Zvláštní. To není dobrý znamení. Bylo už celkem pozdě, tak si jsem jistý, že už touhle dobou spí. Ano lidi obvykle ve dvě hodiny ráno spí. Ty idiote… Nebo taky telefon nezvedá, protože jsem jí řekl, že jí zavolám? Brzy? Dva dny a sama se mi neozvala. Chybíš mi Claire…Vejdu do tmavé ložnice a poslepu hodím klíčky na noční stolek. Popojdu k oknu a rozhlédnu se na obrovské panorama města. Miluju tenhle výhled na L. A, je to pro mě kouzelné místo. A teď bych nejradši, aby tady byla se mnou. Ani ne o chvíli se mi rozdrnčí telefon. V tom tichu mě to poleká, ale po tmě jdu za zvukem a zmatkuju, protože ho nemůžu najít.
„Do hajzlu!“ zařvu. Zakopl jsem o nohu postele a kácím se na zem i s nalezeným mobilem v ruce. Okamžitě přijímám hovor, ale tvář se mi kroutí bolestí. Automaticky si bolavé místo.
„Ahoj,“ špitne tichý hlas v telefonu. Zpanikařím. A jé je. Tady se něco děje.
„Ahoj, vzbudil jsem tě?“ zeptám se opatrně. Nemluvil jsem s ní dva dny. Nemluvil ani ji neviděl. Proč sakra jenom touha po ní ve mně vytváří takový divný pocit?
„Ne. Nespala jsem. Nemůžu teď nějak spát.“ Slyším, jak se jí třepe hlas. Prudce se nadechuje a výdech protahuje. Do prdele, co se stalo?
„Claire? Jsi v pořádku?“ Musím se zeptat a opírám se o postel. Jasně, že není v pořádku, to je normální se zeptat, jestli tahle žena, ke které pravděpodobně něco cítím, nemá nějaké problémy. Jo už to tak bude. Cítím…
„Já nevím. Já. Potřebuju s někým mluvit, jenže potřebuju někoho, kdo není moje rodina.“ Hlas se jí třepe čím dál víc a slyším, jak popotahuje. Teď začínám být nervózní i já.
„Claire já, chceš se sejít? Sice je už pozdě, ale klidně přijedu. Ihned.“ Slyším, jak zalapala po dechu. Trošku možná zacházím daleko, ale je mi to fuk. Nikdo jí ubližovat nebude.
„To bys pro mě udělal Shanne?“ Odpověď je jasná. Alespoň z mojí strany.
„Ano, udělal.“ Z druhé strany neslyším odezvu.
O hodinu později
Pláž v Santa Monice je v téhle noční době neobvykle tichá a klidná. Občasné zašumění moře a teplý noční vánek se mi opírá do těla. Na rukou se mi tvoří menší husí kůže, ale není mi to nepříjemné. Spíš naopak. Pomalu se prodírám chladným pískem a mlčky vyčkávám na příchod mé krásné dívky. Vlastně ani nevím, nač myslet. Kdoví, jaká bude. Po telefonu zněla ublíženě.
„Ahoj,“ zazní za mnou. Prudce se otočím a konečně ji spatřím po čtyřiceti osmi hodinách, kdy jsme se viděli naposledy. Teda možná víc, ale v tuhle chvíli to počítat nechci. Bože můj…
„Ahoj,“ zářivě se na ni usměju, abych ji tím vyvedl z rovnováhy, což se mi jako vždycky absolutně skvěle povede, protože pootevře ústa a vydá z nich tichý sten, ale pak jako mávnutím kouzelného proutku se jí ve tváři vyrojí bolestivý výraz. Okamžitě se k ní rychlými kroku hrnu. Dlaní jí přeju po tváři a setřu jí jedinou slzu.
„Claire, co se děje,“ šeptám. Konečně ke mně zvedne ty svoje velké smaragdové oči, které mě na ní, tak přitahují. Ostatně, jako všechno na ní. Jsou zalité slzami. Přistoupí ke mně ještě blíž, takže se ocitá v mém vlastním osobním prostoru. Cítím její tichý dech a mou oblíbenou omamnou vůni magnolií. Ještě stále mám dlaně na její hořící tváři a tak jemně přejede po mých dlaních. Cítím chvění, které pulsuje čím dál víc, když se ke mně přibližuje, ale pro tuhle chvíli musím odolat. Je ode mě sotva na pár centimetrů.
„Claire, co se stalo?“ ptám se znovu. Okamžitě se oddaluje od mého obličeje, ale ruce z mých rukou nesundá. Neodpovídá. V nějakou jinou chvíli bych si nadával do kreténů, ale přeci jsme tu kvůli něčemu jinému. Ve tváři se jí mihotá znepokojení a strach. Brada se jí klepe. Tak tady vážně něco nehraje. Když se mi hroutí do náruče a usedavě se rozpláče, tak si ji přivinu víc k sobě a nechávám si ji vyplakat na mé hrudi. Pevně si ji obemknu pažemi a ona mě rukama objímá kolem pasu. Srdce se mi rozbuší ještě víc. Tenhle okamžik si chci zapamatovat co nejdéle. Její úsměv, její krásný úsměv a zvonivý smích. Její slzy, které mi zrovna máčí tričko, ale mě je to absolutně jedno. Držím ji a nepustím ji, tak dlouho dokud ona nebude chtít sama. Přejíždím ji po hebkých vlasech a vdechuju jejich vůni. Už nepláče, vím to. Tiché vzlyky přestaly a cítím, jak se ke mně mačká víc a víc. Jak mě její stisk holčičky váže k ní. Jak mě potřebuje. Jsem tu pro ni.
„Díky, že jsi přišel,“ slyším někde v místech, kde přebývá moje srdce. Cítím, jak se ode mě chce odtáhnout, ale nedovolím jí to. Narovná se, aby mi viděla do obličeje.
„To je samozřejmost, tak řekneš mi, co se ti stalo?“ Chvíli se na mě dívá se zaujetím, ale po chvíli přikyvuje. Ukáže prstem na cestu a tak ji pouštím. Ruka jí sjíždí až k mé dlani a chytá mě za ni. Pevně a silně se drží. Jako by se bála, že odletím pryč, jako nafukovací balonek. Pomalými kroky se prodíráme pískem a nechávám ji, aby se nejprve vydechla, než začne mluvit.
„Nechci ti říkat všechno, protože já. Moje minulost nebyla vždycky růžová. Až teprve teď se cítím skvěle. Jenže.“ Zadrhává se a její stisk ruky povoluje. To se však nelíbí mě a proto ji beru za ruku já. Podívá se na mě a pousměje se.
„Jenže, co?“ připomenu jí a její milý úsměv ochabne a do tváře se vrátí vrásky. Nebuď na ni, tak hr…
„Prostě jsem Agnes něco prozradila. Něco, co neměla vědět, co vlastně nikdo nevěděl. Ale říkat ti to nechci,“ mračí se čím dál víc.
„Proč ne?“ ptám se, i když vím, že to pro ni není jednoduché. I tohle je pokrok, že o tom vůbec mluví.
„Nechci, aby ses na mě díval jinak doposud než teď.“ Trošku mi to v hlavě udělá zmatek. Ztuhnu a zastavím se. Chytnu ji kolem pasu a přitáhnu si ji až k sobě. Jak ještě ji mám ukázat, že mě může říct všechno. Přisaju se na její rty a něžně ji líbám. Vychutnávám si její přítomnost. Je ještě trošku ztracená, ale začíná se probírat, když se od ní odtáhnu, ale ne moc daleko, tak nabírá vzduch do plic. Šokovaně se na mě dívá, jako bych si dovolil tu nejhorší věc na světě.
„Pamatuj si. Nikdy se na tebe nebudu zle dívat. V mém pohledu jsi úžasná bez ohledu na to, jak strašlivá minulost to byla. Teď jsi teď a tady. Každý má svoje tajemství. I já ho mám.“ Tvář se jí slabě rozzáří. Nechápavě zakroutí hlavou.
„Tobě nevadí, že ti to nechci říct?“ ptá se překvapeně. Usměju se a pohladím ji po tváři.
„Ne. Jednou až sama budeš chtít, tak mi to řekneš. Možná jednou,“ políbím ji na čelo a ona se ke mně znovu přisaje jako klíště. Hladím ji po vlasech a jen tak mlčky stojíme. Poté pokračujeme v chůzi krok za krokem. Pohled za pohledem. Dotyk za dotykem, když mi bříškami prstů přejede lehce po hřbetu ruky. Známé chvění se dostavuje zpátky a ono vlastně zpátky ani neodešlo. Vrátil jsem se do auta pro deku a rozprostřel jsem ji pod širým nebem. Schoulila se mi do náruče a mlčky pozorovala noční oblohu, která byla poseta miliardami hvězd. Právě si uvědomuju jednu věc. Tyhle věci jako objímání a procházky po pláži. Tohle dělají skutečné zamilované páry, ale co jsme my dva? Vždyť ani spolu nejsme. Co vlastně jsme? Ona, jako by to jakoby vycítila.
„Shanne?“ ozve se a posadí se, aby mi viděla do obličeje. Též se posadím. Až se jí zeptám, tak nechci ležet, protože to asi se mnou zamává. Tak už to řekni…
„Ano, Claire?“ Při vydechnutí jejího jména jemně stiskne rty k sobě, aby zakryla mírné pousmání, které se jí vyrojilo na puse.
„Tak mě napadlo, co vlastně jsme?“ Bum prásk! Ráno do černého! Teď mi jenom potvrzuje fakt, že ji chci víc, než kdy předtím a taky to, že mi umí číst myšlenky. Ale já se z jakéhokoliv důvodu začnu šklebit a zadržuju, abych se nerozesmál.
„Co tím myslíš?“ hraju to na jednu stranu. Claire sklopí oči a začne mi prstem malovat po hrudníku. Okamžitě mi naskakuje husí kůže. Sakra, do háje…
„Myslím tím, že se scházíme, ale nejsme kamarádi ani spolu nechodíme.“ Při posledním slově se jí nějak hůř mluví. Jako by polykala něco hořkého. Lehce se zamračím. „Ačkoliv. Vzhledem k mým dřívějším vztahům, které nikdy nedopadly tak, jak bych sama chtěla, tak,“ zadrhne se na posledním slově. To si dělá srandu ne? Chci to slyšet. Napnu se a celý se držím, co bude pokračovat dále. Všimne si toho a ušklíbne se. Ta potvůrka jedna mrňavá!…
„Co,“ zašeptám a nakloním se k ní blíž. Chytnu ji jemně za bradu, protože sama nezvládne na mě upřít jediný pohled. Prosím, řekni to…
„Tak jsi první chlap, co mě…“ tak a teď to nevydržím já a nenechám jí to dopovědět, protože se jí znovu přisaju na rty. Tentokrát se odtrhuje první „…pobláznil.“ Dopoví a rukama si mě k sobě přitáhne. Avšak v téhle pozici nezůstaneme dlouho a tak ji povalím na deku. Znovu pod moje tělo. Zrychleným dechem nasává vzduch do plic, ale víc jí nedovolím, protože opět ji vězním svými polibky, které začínají být vřelejší a vášnivější. Z obou stran více a víc chtíče. Volnou rukou mi sklouzává až k mému hrudníku, kdy mi ho začne dlaní posunovat nahoru. Tady se mě někdo snaží svádět. Ušklíbnu se a trošku se nadzvednu, aby mi tričko mohla přetáhnout přes hlavu. Najednou však ztuhne a zatváří se vážně.
„Co je? Stalo se něco?“ ptám se starostlivě, ale Claire zakroutí hlavou.
„Nic. Jen. Buď něžný,“ pronese ty slova tak vážně, až mě to na malinkou chvíli vyděsí. Pak si vzpomenu, že ještě před chvílí byla skoro na dně. Dovolím si to dneska večer, budu muž, který této překrásné ženě splní slib.
„Budu.“ Přejedu ji ukazováčkem po dolním rtu a pokračuju tam, kde jsem započal…
_______________________________________________________________________
Tuhle romantickou část bych ráda věnovala Peťulce mojí nejmilejší, protože
se na to nesmírně těší a já jí mám moc ráda, tak tady tu vášeň máš :3 ♥ :D
Děkuju za komentáře jste nejskvělejší lidi :3 ♥
Budu se na vás těšit v dalším dílečku a tady písnička k díku, snad se bude líbit ;)
Autor: Pavluss, v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Lessons of French 12. kapitola:
Ja proste strácam slová sis ...naozaj neviem ako by som správne opísala svoj dojem..proste genialne ♥ 
Toto bol naozaj krásny diel! 
Keď som celú kapitolu zrolovala až úplne dole, nadšená a vyšťastnená, takmer som odpadla, keď som uvidela Shannona! On je taký sexi! Vždy sa mi viac páčil on, ako Jared, aj keď Jared bol u mňa malá špecifická výnimka - slabosť. No keby som si mala vybrať, Shannnon by vyhral!
Diel bol perfektný. Ešte mám jeden pred sebou, myslím, tak sa do neho idem hneď pustiť a budem dúfať, že ďalšie diely pribudnú čo najskôr. 
Po tváří se mi valí krokodýlí slzy. Pájo..ty jsi mě rozbrečela! 
Doufám, že mu to Claire jednou prozradí. Jsem strašně zvědavá! 
Zase úžasný, úžasný a prostě ÚŽASNÝ! Miluju to! 
Těším se na další kapitolu, i když to tak teď moc nevypadalo, ale vážně jsem neměla moc času 
A děkujuu
Jsem z toho stejně v hajzlu jako když jsem to četla předtím 
Jak překvapivé, že? 
Oni jsou tak dokonalííí 
Já se z nich asi fakt jednou dočista pominu Jak si to vždycky uplně představuju a jede mi to v hlavě jako film, no, tak to je fakt počteníčko potom Všechny ty jejich pohledy, gesta, něžná slůvka a prostě "ty jejich" momenty, nejvíc prožívám a nejvíc si je užívám
Já prostě furt nemůžu z toho, jaký mají mezi sebou výjimečný vztah 
Úplně to zvláštní pouto, co je mezi nimi Já ho všude tak jakože cítím, vidím v tom, co čtu a to je prostě neskutečný
A miluju uplně ty tvoje krátké, věcné, ale nanejvýš výstižné a všeříkající věty, které mají sice jenom pár slov, aby mají takový hluboký a silný význam, že si je vždycky čtu několikrát, abych si je maximálně vychutnala Dávají povídce takový svižný a čtivý nádech, mimoto, že si krásně vždycky hraješ se slovíčky
Je to prostě skvělá povídka se vší všudy a já z ní nemůžu Nemůžu se dočkat další kapitoly, snad bude brzy, echeloňášku můj nejdražší, protože to TAKHLE useknout, no, tak to je doslova hřích!! 
Minule jedna bomba, dneska další, co bude jako příště? 
Já teda především doufám, že navážeš tady! A hlavněěě, už je teda můžu oficiálně nazývat Clainnon?? Přijde mi, že teda jako joo Budu se radovat možná předčasně, ale stejně, yahoooo Oni jsou tak ňuňánkovití, že se fakt vždycky při čtení culím jak tele, protože mě hrozně dojímají Krásní jsou
Piš, piš, echeloňášku můj, já tu budu věrně vyčkávat a vyhlížet další kapitolu na kterou se táááááák moc těším 
No teda sis! :O to je paráda! Krásná povídka a hlavně překrásnej příběh :)) Klobouk dolů,fakt se ti to hrozně mooooc povedlo Pokaždý mě tak dokážeš vtáhnou do děje,že až ztratim pojem o čase :D vážně paráda,zbožňuju tvoje povídky
Tak toto me vazne dostalo! Naprosto dokonaly! Booooooze takova romantika to je neco pro me! Jak se o ni Shanny krasne staraa... Ja tu jenom taju, nejlepsi poctenicko u snidane fakt! Nejvic me zas znicilo, jak se Shanny usmal jak prisla Claire. on to proste umi! 
Chudera Claire, by me fakt zajimalo, co se ji stalo! ...Rvg skoda ze to neni film, tato scena by byla moje nejoblibenejsi :-D... Ted z toho zas cely den nebudu moct vyzit, u zapoctu budu myslet na Shannyho, to zas bude :D ale treba se mi zas o nem bude zdat :D... Pavlusko shrnu to. Tento dil byl naprosto neskutecne mega bozi <3 Takze honem pisej dal, protoze se neskutecne tesim na dalsi dily, ale to je u me normalni :D. FAKT BOZIIIIIII TOTO!
Vždycky jsem měla z 30stm radši Jareda (asi jako většina), ale ty píšeš tak, že by se člověk do Shanna aj zamiloval!
Píšeš skvěle. Teď už to chce jen pěkné shrnutí, ať se povídky líp hledají + odkazy na koci kapitoly (předchozí a následují díl) a bude to skoro dokonalé. 
Jedním slovem briliantní! Přišla jsem si, že s nimi jsem na té pláži. Tu poslední scénu rozvést, prosím! 
Oooo sis, tak tohle byla hodně velká romantika!! At si hlavně ujasní, co vlastně jsou...ale neee, oni místo toho jdou na líbačku 
Shann byl v tomhle díle tak neuvěřitelně miloučký, hodný a mazlivý a zlatý, že ho uplně vidím, jak si to užíval A ještě ta jeho odpověd "budu", bude něžný...vrrr Hrozně moc se těším, co se bude dít dál, jak se to bude s nima vyvíjet dál!!! Ty víš sis, že já se prostě těším na všechno, co se týhle povidky týče!!! Ještě jednou Ti hrozně moc děkuju za milý psaní pod dílkem, za ten jako vždy úžasný a krásný song!!!! JO a já vim, že je to hlavně o Shannovi a Claire, ale dlouho se nám neobjevil Jared na scéně....co?
Vážně těžce bojuješ s přímou řečí. Především v rozlišení co je a není uvozovací věta. A to je špatný.
U těch základních vět je to jednoduchý („Ahoj,“ řekla. „Máš se fajn?“ zeptal se.), ale když si autor už hraje se slovy, vtahuje čtenáře do děje, tak to pak začíná hlavolam. Někdy totiž výklad, zda se jedná o uvozovací větu či ne, opravdu závisí jen na autorovi. Pár drobností a mění to děj. Abys pochopila:
„To je legrační,“ zasměje se. - V tomhle významu se směje a mluví (to je asi jasné).
„To je legrační.“ Zasměje se. - No a v tomhle významu řekne větu a pak se začne smát.
Je to sice blbý případ, ale nic lepšího mě v tuhle chvíli nenapadlo. Rozdíl už ale asi vidíš. Stačí prkotina a pozmění to děj. Zkus s tím příště trochu zabojovat.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!