OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lapena v notách - 4. kapitola



Lapena v notách - 4. kapitolaElena prožila náročný večer. Jak se asi po něm bude cítit? A jak dopadly její kamarádky? Hlavou se jí jistě honí spousta otázek. Chce ale na ně vůbec zjistit odpovědi?

Tma. Zase ta ledová tma. Drkotám zuby. Studený vítr se mi pokouší prokousat skrz odhalenou kůži. Na sobě mám jen tričko s krátkým rukávem a džínovou sukni. Z budovy za mnou duní hudba a pootevřenými dveřmi se valí pára s kouřem. Celou mě ta mlha pohltí.

Vtom mi ústa překryje velká studená dlaň. Další ruka se mi pevně ovine kolem pasu a já přestanu hrůzou skoro dýchat...

 

„Ne, neee!“ křičím a přitom sedím na posteli, s tělem třesoucím se posledními dozvuky prožitého děsu. Po zádech mi stékají studené krůpěje potu.

Tvář mi zalévají slunečními paprsky, dopadající mi teď po ránu oknem do pokoje. Jenže já vnímám jen ten vnitřní chlad, který na mne stále ještě doléhá z další noční můry.

Do koupelny vběhnu jen taktak. I když mám žaludek prázdný, nezabrání mu to, aby se nesnažil ze mě „i to nic“ dostat. Po pár minutách jsem konečně schopná dát si sprchu a vyčistit zuby.

Sotva se vrátím do pokoje, začne mi vyhrávat mobil. Když hovor zvednu, do ucha mi zahuláká Monika, že mám naklusat ve dvě hodiny odpoledne do naší oblíbené kavárny. Prý se jedná o včerejšek a je to důležité. Samozřejmě jsem zvědavá, co se po mém odchodu dělo, tak souhlasím.

Jakmile se obléknu, seběhnu dolů na snídani, abych našim oznámila svoje plány. Mámě se moje nepřítomnost hodí. Je ráda, že bude mít čas připravit narozeninové překvapení. Tím myslí, že upeče můj oblíbený čokoládovo-fazolový dort. Přesně tak, i když tahle kombinace nezní lákavě, jedná se o neskutečnou „mňamku“.

Doma vládne pohodová nálada, která působí na moje pocuchané nervy jako balzám. Nikolčin smích je tak nakažlivý, že za holkami vyrážím, i přes krušnou noc a děsivé probuzení, s dobrou náladou. V předsíni popadnu sluneční brýle a hurá do kavárny.

Monika s Val sedí na našem obvyklém místě s kávou už před sebou. Dokonce si daly zákusek. Tento akt znamená bohužel jediné: nějaké holčičí „trauma“.

Zapadnu s pozdravem k nim a čekám, co z nich vyleze.

Slova se jako první ujímá Monika: „Je dobře, žes zdrhla tak brzo.“

„Proč? Co se stalo?“ Získává si mou plnou pozornost.

„No, kde začít…“ povzdechne si. „Včerejšek nedopad, jak měl,“ dopoví zklamaně.

Na chvilku nás vyruší příchod servírky, u které si objednám dvojité espresso.

Kafe, kafe, kafe… odříkávám si svoji oblíbenou mantru.

Monika mě po odchodu servírky uvádí do obrazu: „Jakmile jsi zdrhla, šlo se do backstage, kde skutečně vytáhli flašku nějaký whisky. Drew něco řešil s Ianem a ten se při tom tvářil dost nasraně.“ Odmlčí se a šnečím tempem upíjí ze svého hrnku, bez ohledu na to, že já jsem napružená po dalších informacích, jak lano na bungee jumping. „Zřejmě se chytli,“ pokračuje konečně. „Nakonec tu flašku dojel Ian s Alešem.“

Při zmínce o Ianovi pocítím nepříjemné chvění u žaludku. Že chlastá, není nic překvapivého.

„A teď to vybal ty… máš nám co vysvětlovat, dámo!“ spustí a natočí se celá mým směrem.

Ani se nemusím ptát, co tím myslí. Bylo mi od začátku jasné, že budu brzy podrobena výslechu. Včerejší přestřelka s Ianem jim ujít nemohla.

Rozpovídám se tedy o tom, jak mě Ian zachránil a jak jsem ho tam pak nechala stát.

„A tos nám tohle jako nemohla vyklopit rovnou?“ řekne Monika dotčeně.

Jen pokrčím rameny. V detailech se pitvat nechci, a tak dostaly jen zkrácenou verzi.

Servírka se naštěstí objeví ve chvíli, kdy se už Monika nadechuje k dalšímu komentáři. Káva voní skutečně úžasně.

„Co teda ten Marek?“ zajímám se rychle.

Skočí mi na lep jak vosa na cukrovou vodu.

„No… moc si mě nevšímal. Řešil s klukama technický blbosti ohledně nějakýho klipu, kterej plánujou natočit. Seděla jsem tam jak slepice na bidýlku. Chybělo mi už jenom to zrní, fakt. Prostě zábava.“ V jejím hlase zní hořké zklamání.

„To mě mrzí, ale třeba ještě není všem dnům konec. Jste v kontaktu, ne?“

„Sice jo, ale hodně si rozmyslim, jestli se mu po tomhle vůbec ozvu.“

Je jasné, že se mu ozve, protože Monika se nikdy tak lehce nevzdává, i když teď tvrdí něco jiného.

„A co ty, Val?“ Otočím se na ni. Doteď skoro ani nepípla, což je podezřelé.

Potutelně se na mě usmívá a já cítím, že tady něco zavání „průserem“.

„Pan Úžasný je úžasný,“ sní s rozzářenýma očima, „zažila jsem ten nejžhavější sex.“

„Kecáš! Ty ses s nim fakt vyspala? Ty brďo!“ Vyrazí mi tím doslova dech. Sice bylo jasné, že se jí Lukyn líbí, ale že by mu tak lehce roztáhla nohy? Takové chování se Val nepodobá.

„Jo, na dámských záchodcích,“ špitne a začervená se.

„Prosím?“

Určitě jsem se přeslechla.

„Hele, já toho nelituju!“ Umanutě zvedne bradu.

Bože, tohle budu muset rozdýchat.

„A co dál? Uvidíte se ještě?“ zajímá mě, jakmile přejde první šok.

„Netuším.“

„Počkat! Ty se s ním vyspíš a neplánuješ opáčko? Vždyť ses tu před chvilkou rozplývala, jak byl úžasnej,“ rýpnu si do ní.

Mám na sex úplně jiný názor než holky. Neodsuzuju je, ale tak nějak jim nerozumím. Krom toho mi není tohle téma ani příjemné. Přijde mi, že většina mých vrstevníků bere sex jen jako nějakou sportovní disciplínu a předhání se, kdo má větší skóre.

Val si mého uštěpačného tónu zřejmě nevšimla a pokračuje: „To byl, ale víš jak... Takovej kluk se nebude vázat.“

„Máš pravdu, řekla bych, že ne,“ přitaká Monika soucitně.

„Pokud ho ovšem potkám, klidně si to s nim rozdám zas,“ dodá Val.

Tak tohle je na mě moc.

Monika se náhle omluví, že si musí odskočit. Rozradostněná tvář kamarádky jí očividně na náladě moc nepřidává.

„Co jsi tam prováděla s tím Ianem?“ vypadne z Val, jakmile Monika zmizí za rohem. „Měla jsem pocit, že se na sebe každou chvíli vrhnete.“

Takže zas téma Ian?

„Přeháníš.“

„No… mně přišlo, že v tom bylo něco víc.“

„Zřejmě je jen zvyklej, že mu holky samy skáčou do náruče. Jenže já kalhotky jako jojo nemám.“

„Jasně. U tebe hoch narazil,“ přikyvuje.

„Tak nějak.“

„A nenapadlo tě, že třeba zrovna tohle se mu bude líbit?“ pokračuje zatvrzele dál.

„Val, já opravdu nebudu skákat, jak on píská. On se mi hlavně vůbec nelíbí.“

„To ti nežeru. Ta přitažlivost z vás přímo sálala. Chyběl kousek a spustili byste hasičskej poplach.“

Tak dost!

Nastal nejvyšší čas opět změnit téma. Ohledně Iana se toho na můj vkus probralo až až. O kluky teď stejně nemám zájem a rozhodně ne o ty, co „chlastaj“ první ligu.

„Marek mi přišel jako fajn kluk. Jak znám Monču, nakonec dosáhne svého,“ zkouším obrátit list.

„Je to cukrouš, viď. Ale nemyslím si, že on stojí o ni.“

Však Monča už ho o svejch kvalitách dokáže přesvědčit.“

Vtom si všimneme, že se zmiňovaná kamarádka vrací. Vypadá pořád bídně. Moc často ji člověk v takovém stavu nevidí.

Náhle nás vyruší: „Volá miláček. Haló, slyšíš? Miláček volá…“

„Čí je to krám?“ ptá se Val a hledí na řvoucí věc na stole.

„To je Marek!“ vypískne Monika překvapeně i „natěšeně“ zároveň.

„Tak ho vezmi, ne?“ pobídnu ji obratem.

Poslechne více než ochotně.

„Ahoj, Marku…“ zapřede jako kočka. „Ne, nerušíš, jsme s holkama v kavárně.“ Její výraz je plný radosti. „Jo, přesně tyhle… Marek pozdravuje,“ prohodí směrem k nám.

„Že taky zdravíme,“ ozve se Val.

„Prozradíš mi, copak máš na srdci?“ pokračuje v hovoru a vzkaz od Val úplně ignoruje. Lítá v tom holka až po uši.

„Další lístky? Tak brzo? Jeee, ty seš zlatej. Já jsem určo pro a Val taky, zrovna mi to odkejvala… Jo, zeptám se…“ Otočí se na mě.

Naznačím, že ne. Nedovedu si představit, že bych dokázala v nejbližší době trávit čas mezi tolika lidmi.

„El nemůže, takže jen dva,“ oznámí mu.

„Tak prej jestli budeš chtít lístky na nějakej jinej koncert…“ zmlkne a zakaboní se.

Následně se na mě podívá přimhouřenýma očima, jako by mě chtěla v tu chvíli probodnout. Naštěstí ten záblesk zloby trvá jen vteřinku. Vůbec nemám tušení, o co jde. Když hovor po dalších pár minutách končí, už zase celá září.

„Ještě je tu šance, dámy,“ raduje se.

„Tak ji využij a použij na něj všechen svůj šarm,“ pobízím ji.

„Nepochlubila ses, žes dala Markovi číslo,“ spustí mým směrem. „Prej se ti ozve.“

Aha, tak o tohle tu šlo.

„A kdy jsem ti to měla jako říct? Nabídl mi lístky. Nic víc!

„Promiň. Ten včerejšek mě prostě vykolejil,“ zatváří se omluvně.

Katastrofa zažehnána. Přijde mi vtipné, že by na mě mohla Monika žárlit, ale chvilku to tak vypadalo.

Holky na moje narozeniny nezapomněly a já v ruce držím krásný velký hrnek s pandou. Na dně je fotka jejich obličejů, jak mi posílají pusinky. Ten panda není náhodou. Miluji pandy.

Val pak až do konce žvaní o sestřenici, co jí navrhuje šaty, a Monika se konečně uklidní.

***

Večer po povinné rodinné narozeninové oslavě si sednu k notebooku a pouštím si od HammerFall album Renegade. Jejich texty jsou hlavně o rytířích a boji dobra se zlem a zrovna tohle teď potřebuji. Já ten boj vyhraju!

Přihlásím se ještě na „fejs“, kde na mě po otevření vyskočí společná fotka s kluky z včerejšího koncertu. Málem jsem na ni zapomněla.

S hrůzou zjišťuji, že jsem na té fotce označená, stejně tak Monika i Val. Zaskřípu naštvaně zuby a slibuji, že tohle si někdo krutě odpyká.

Fotka je ze stránek Bleeding Scream, takže veřejná, a stojí u ní: „No, nemáme my to krásné fanynky?“

Tuhle práci bych tipovala na Moniku a trestu neujde. Představuji si oblíbené středověké mučící nástroje a přemýšlím, jestli na ni použiju Strappado[1] nebo Scoldovu uzdičku[2].

Pak si ale všimnu, že v záložce „Žádosti o přátelství“ mi svítí dvě nabídky. Drew a nějaký Wiky.

Ať žije sociální síť, kde není nic nemožné. U Drewa naštěstí hned vím, o koho jde, ale Wiky? Něco mi to říká, jen si vzpomenout.

Co teď? Potvrdit, nebo nepotvrdit? Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla mít někoho od Bleeding Scream v „přátelích“. Ovšem kdo neriskuje, nic nezíská, a tohle je přijatelný risk. Ráda teď komunikuji z bezpečné vzdálenosti. Přátelství od Drewa je tedy potvrzeno. Krom toho na mě působil sympaticky.

Jaké je moje překvapení, když mi od něj během pěti minut přichází zpráva; samozřejmě v angličtině.

Drew: Ahoj, krásko. Chtěl jsem se zeptat, kdy nám prokážeš tu čest a zase se ukážeš na některém z našich koncertů. Abych nezapomněl, na té fotce ti to moc sluší.

Beru zpět. Je jako všichni ostatní. Chtěl mi zřejmě udělat radost, místo toho cítím zklamání.

Já: Ahoj a děkuju. Ale na komplimenty si moc nepotrpím. Co se koncertu týká, tak teď přes léto to asi neklape.

Napsala jsem mu jen pravdu. Jenže já bych si jejich koncert jednou vážně chtěla užít a vychutnat. Teď jsem ho sice zvládla s odřenýma ušima, příště by pro mne mohl dopadnout o něco líp. No ne? I když netuším, kdy pro mne další příště nastane, pokračuji…

Já: Ale mohla bych se stavit na některý váš podzimní, až budete hrát v Praze.

Dívám se, jak mi Drew píše a pořád si v hlavě nedokážu srovnat včerejší večer. Napsal i holkám někdo z kapely? Třeba se Val mohl ozvat Lukyn. Blbost. Jenže stejně se jich zeptám.

Drew: Jasně že budeme. V tom případě se už moc těším. Doufám, že se pak chvilku zdržíš, abychom si mohli popovídat. Užívej prázdnin, krásko.

Ano, plánuji si prázdniny skutečně užít. Těším se na babičku a její malý domek se zahrádkou. Na Roberta s jeho praštěnými nápady a vtípky. A taky, že nechám město za zády a konečně přijdu na jiné myšlenky.



[1] Vynález španělských inkvizitorů. Oběti svázali ruce za zády a vytáhli ji na nich do výšky a nechali viset.

[2] Používala se na dámy, které šířily klepy. Jednalo se o konstrukci připevněnou na obličej. Přes pusu měly železo, které bylo velmi nepříjemné a nedalo se přes něj skoro mluvit. Takto ponížená žena musela plnit každodenní činnosti.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lapena v notách - 4. kapitola:

3. Shaki přispěvatel
03.04.2020 [10:38]

ShakiDěkuji děvčata.
Emoticon
Ohledně uvozovek: trošku jsem nad tím přemýšlela. Snad jsem je i v následujících kapitolkách omezila na minimum a nebudou tolik při čtení už vadit.
Za každou takovou připomínku jsem moc ráda. Kritika mě neuráží. posouvá mě dál. Emoticon

2. Annie
03.03.2020 [19:48]

Zatím se to všechno vyvíjí slibně, povídka mě moc baví. Jsem vždy zvědavá na pokračování Emoticon

1. Hanča
01.03.2020 [15:17]

Příběh mě zatím moc baví, je to takové živé, svěží, žádné nudné zdlouhavé pasáže Emoticon Moje jediná, malilinkatá, výtka je za to, jak dáváš určité slangové nebo nespisovné výrazy (mňamka, chlastaj, ...) do uvozovek. Nějak mi to do celkového kontextu nesedí, psala bych to normálně bez uvozovek, bude to podle mě vypadat/znít přirozeněji. Emoticon Už se moc těším na další kapču!

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!