OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Just Klaus not! - 2. kapitola

Caroline pomůže jedinému člověku, kterého všichni její přátelé nenávidí. Caroline změnu jejich chování nesnese a jede prozkoumat svět. Tam jí všechno zkomplikuje Bonnie a Jeremy. Nakonec se přece jenom vše obrátí k lepšímu. Zůstane to tak napořád?

07.03.2014 (13:00) • Flek • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1440×

Z pohledu Caroline:

 

Z místnosti pod schody jsem si vzala černou tašku a běžela do pokoje. Máma není doma, samozřejmě. Hned jsem namířila ke skříni. Které s sebou? Mám ráda všechny! Nakonec jsem si vzala ty, které se vešly do tašky. Takže jich je asi padesát. Pár triček, spodní prádlo, tenisky, kraťásky, džíny, balerínky, hygienickou taštičku.. No prostě všechno potřebný. Na sebe jsem si vzala své oblíbené žluté tričko bez ramínek a k tomu upnuté džíny s lodičkami. Rychle jsem napsala mámě vzkaz, ať mě nehledá, že se vrátím. A vyběhla ven na nejbližší letiště.

 

***

 

No, ale co teď? Kam pojedu? Evropa? Asie? Austrálie? Nebo Afrika? Á... Jistě, chci do Evropy, ale kam? Paříž, Řím, Londýn, Madrid?

 

Rozhodla jsem se pro Paříž. Nejenom proto, že letadlo tam jelo jako první.

 

***

 

„Dobrý večer,“ pozdravil muž, vedle kterého mám sedět. No super, takže sedím vedle ukecaného člověka.

 

„Á, dobrý večer,“ odpověděla jsem lehce otráveně.

 

„Jmenuji se Tyler a vy?“ zeptal se mile.

 

Tyler... do očí se mi vehnaly slzy. „No... hmm... já jsem Caroline.“

 

„Promiňte, nechtěl jsem vás ranit,“ začal se omlouvat. Naklonila jsem se k němu.

 

„Nebudeš mě otravovat, protože chceš spát,“ řekla jsem a po chvíli už spal.

 

Tyler, Bonnie, Jeremy, Elena, Stefan, Damon, Matt... Ty všechny opouštím. Jenom kvůli tomu, že jsem chránila Klause! Vždyť to není tak hrozné. No tak ho nemohli zabít. No a co! Co by z toho měli? Pocit bezpečí? O tom pochybuji, za chvíli by se ukázal někdo nový..

 

***

 

„Zapněte si, prosím, pásy, budeme přistávat,“ řekla kolemjdoucí letuška. To už budeme přistávat? Páni! To bylo rychlé! Když jsem vystoupili z letadla... nechtělo se mi čekat na můj kufr.

 

„Hned chci svůj kufr, spěchám, přines mi ho co nejrychleji!“ přikázala jsem letušce, která zrovna šla kolem mě. Otočila se na podpatku a odešla.

 

Páni, vážně jsem v Paříži! Nemůžu popřít, že jsem nadšená! Nic mi náladu nemůže aspoň chvíli zkazit!

 

Zůstala jsem stát jako přikovaná... To jsem si vážně myslela, že budu mít klid?

 

Rychlým krokem ke mně šli Bonnie a Jeremy.

 

„Ty jedna naprostá...“

 

„Ne, Jeremy... Běž pro kufry, prosím,“ poručila mu Bonnie. Jeremy po mně hodil varovný pohled a odešel. „Car, já vím, že je to pro tebe těžký, když ti na Klausovi záleží. Elena tě nenávidí, a já? Já to chápu... Zachovala bych se stejně, kdyby to byl Jeremy. Elena taky, kdyby to byl Stefan, a přiznejme si to, i kdyby to by Damon,“ řekla a usmála se. Vážně to řekla! Věří mi, snad jako jediná.

 

„Bonnie, mám tě strašně moc ráda,“ obejmula jsem ji a rychle odskočila. Začínala se mi točit hlava. Všechny obličeje jsem pomalu začínala vidět rozmazaně. „Bonnie, co to...?“

 

„Caroline, je mi to líto, ale je to Klaus, nechci, aby jsi s ním byla.“ Poslední věta, kterou jsem slyšela, než jsem spadla do bezvědomí..

 

***

 

„Co to, sakra, je?“ Ležela jsem v nějakém sklepu? Po kamenných stěnách tekly malé pramínky vody. Všude tu bylo vlhko a chladno. Ano, vypadalo to jako sklep. Začala jsem vstávat, ale zase jsem upadla. Na obou zápěstí mi visely mohutné řetězy. No super, jsem připoutaná v cizím sklepě.

 

„Caroline, je mi to líto, ale je to Klaus, nechci, aby jsi s ním byla.“ Myslela jsem, že mě chápe, má mě ráda... Ale já ani nevím, co mi udělala. Pamatuju si jenom, že se mi točila hlava, a... No, to je vlasně všechno. Vážně jsem hledala Klause? Já nevím! Proč si to myslí? A co přesně znamená to nechci, aby jsi s ním byla?

 

„Určitě máš spoustu otázek,“ řekl něčí hlas.

 

„Vy na ně asi budete znát odpověď,“ odpověděla jsem podrážděně.

 

„Zkus to,“ odpověděl.

 

„Zapomeň.“ Byla jsem naštvaná. Nechtěla jsem být hnusná. Dobře, chtěla, protože ten kretén mě drží ve svém sklepě.

 

„Jak myslíš,“ řekl a odcházel.

 

„Nebo počkej,“ odpověděla jsem dřív, než jsem se stihla zastavit.

 

„Hmm...?“

 

„Co dělám v tomhle strašně divným sklepě? A proč jsem připoutaná? A co mi to udělala Bonnie? A hlavně, proč to udělala?“ vysypala jsem ze sebe.

 

„Páni, to je víc jak jedna otázka. Takže první, tohle není strašně divný sklep, je to můj sklep. Jmenuju se Ryan a měl jsem to rozkazem od takové strašně roztomilé dívky. Celkem vysoká, dlouhé hnědé vlasy, hnědé oči... Bonnie... to je ta malá čarodějka?“ Přikývla jsem. Roztomilé dívky, to myslel Elenu? „Jo, tak ta udělala nějaké to malinké kouzlíčko či čo, a proč to udělala... kvůli nějakému chlapovi, kterého miluješ, ale prý je to pro tvé dobro. protože je to nějakej maniak... něco takového říkaly. To je všechno?“

 

„Počkej! Kterýho miluju? Co to melou? To není pravda, já ho nemiluju!“ bránila jsem se.

 

„Tak proč jsi ho zachránila?“ vypadal vážně zvědavě, ale já to sama nevím.

 

„Já nevím,“ odpověděla jsem popravdě.

« Předchozí díl

Autor: Flek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Just Klaus not! - 2. kapitola:

Promiň, že jsem se k tomu dostala až teď. Já tuhle kapitolu už měla včera otevřenou v záložce, ale nějak jsem prostě nestíhala. Znáš to. Tak jsem si to přečetla až teď a říkám vážně skvělá kapitolka! Začetla jsem se a ponořila se do děje. Jen by mě zajímalo co se stane s Caroline. No...:D Rozhodně se budu těšit na další. Jen tak dál. Až bude další, dej mi vědět do shrnutí a ne do mých povídek. takže...

Přidat komentář:

Nick:

Text: