Jiný život - 47. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Alex je předvolán před svého strýce. Ten ho bude chtít zabít. Povede se mu utéct svému osudu? Za případné chyby v textu se omlouvám. Děkuji všem za jakýkoliv komentář.

27.09.2012 (15:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 736×

Z pohledu Alexe:

Nečekané zastání

Bavil jsem se s Emily a najednou se v cele objevili dva Russellovo poskoci. Když mě odpoutávali, Emily křičela, aby nechali jejího bratra na pokoji. To slovo bratr znělo z jejích úst opravdu krásně. Hřálo mě to u srdce. Teď když jsem jí konečně řekl pravdu, tak jsem ji musel opustit a to nedobrovolně. Za tu krátkou chvíli, co se známe, jí mám rád mnohem víc, než Russella. Emily by nikdy nedovolila, aby se mi něco stalo, kdyby měla více síly, určitě by se mi snažila pomoci. Věděl jsem, ale že je tohle můj konec. Russell mě nenechá žít na to ho znám opravdu moc dobře. Zavolal jsem na ni, že ji mám rád a že mě všechno mrzí, víc jsem nestihl. Vedli mě vleklou chodbou a pak do obývacího pokoje, kde mě donutili kleknout si pře mého strýce, který pohodlně seděl v křesle. Jak jsem ho nenáviděl. Kdybych měl možnost, tak by ho rád sprovodil ze světa, ale myslím, že můj otec to udělá za mě. Pokud zkřiví jen jeden jediný vlásek Emily nebo jejímu děťátku bude mít problém nejen s Romanem, ale i s Mattem. Ten to určitě nenechá jen tak, už podle vyprávění Emily jsem věděl, že ten půjde přes mrtvoly. Ještě, že Russell o děťátku neví. Jak jsem svého strýce nenáviděl. Nyní lituji toho, že jsem ho nezastavil, dokud jsem měl tu možnost.

„Tak, prožil jsi dobrodružství a teď už budeš zase sekat dobrotu,“ rozkázal mi otcovsky a naivně si myslel, že mu jako pejsek přilezu k noze. Jenže já už rozhodl bojovat za svou sestru, pokud to znamená, že umřu, tak umřu. Už tak jsem svojí zbabělostí všechno zkazil, nehodlám to podstupovat znovu.

„Nedovolím, abys ublížil mé sestře. To radši umřu,“ odsekl jsem rázně a při tom se na něj pomstychtivě šklebil. Vím, že tím stejně nic nedokážu, ale nemohl jsem si pomoct.

„Ty se mi snažíš odporovat. Tak to jsi přehnal, za to zemřeš,“ řval na mě a zlostí zčervenal. Já se na něj jen smál a snažil se mu ukázat, že nemá takovou autoritu.

Z pohledu Sofie:

Russell na Alexe řval, že zemře a já věděla, že to nemůžu nechat jen tak. Vždyť je to jeho synovec, přece nezabije svoji krev? Bože můj ten Russell se fakt úplně pomátl. Alex měl pravdu úplně ve všem. Když je schopný zabít svého synovce pak je schopný zabít i mě. Musím ho zastavit, tohle přece není normální. Chová se jako psychopat. Vzala jsem do ruky kůl a namočila ho do jedu tisu. Radši jsem si přichystala pojistku. Nikdy nevíte, co se může stát. Russell je prostě nevyzpytatelný a já hlupák mu naletěla stejně jako Alex. Nenechám ho umřít. I když Russella stále miluji, nemůžu dovolit, aby dělal tyto věci. Zabíjet vlastní krev.

„Nemůžeš ho zabít ,Russelle,“ zavolala jsem na něj a přistoupila k Alexovi a jemně ho pohladila po hlavě. Alex na mě obrátil svůj pohled a v tváři se mu lesklo překvapení. Nečekal, že se zastanu, ale já musela. Kvůli němu jsem vlastně přišla na to, že pokud Russella nezastavím, bude hrozit smrt i mě.

„Dělám si, co chci a ty mi v tom nezabráníš,“ řekl mi Russlle a přiblble se usmíval. To si myslí, že mě ten jeho výraz zastaví? Nenechám se odradit!

„Alex je tvá krev. Je synem tvé sestry, kvůli které tohle všechno děláš,“ připomněla jsem mu, on se na mě díval opravdu nasupeně.

„Alex je synem mé sestry, ale vůbec není po mé sestře. Své chování má po svém otci. Moje sestra si dokázala užívat života, za to tenhle má jen své zásady a řády, jakoby to bylo důležité,“ odfrkl a přitom funěl jak býk.

„Snad sis nemyslel, že Alex bude celý po ní je jasné, že bude mít něco ze svého otce. To není důvod, proč bys ho měl zabíjet,“ podotkla jsem a tím jsem ho vážně naštvala.

„Nebudu s tebou o tom diskutovat, prostě ho zabiju,“ odvětil a pak se rozeběhl přímo proti Alexovi, já vstoupila před něj a instinktivně jsem mu vrazila kolík namočený do jedu do oblasti srdce. Bohužel jsem se netrefila. Jenže to alespoň na chvíli Russella zastavilo a já mohla pomoci Alexovi s pout. Při tom jsem dokázala uzemnit ty dva Russellovi poskoky. Nedalo mi to moc práci. Byly to hlupáci a ještě k tomu byli moc slabí. Pokud chce vyrukovat s takovými pitomci a slabochy na Romana, tak nemá sebemenší šanci.

„ Utíkej a zachraň Emily,“ zařvala jsem na něj. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval a pak rychle utíkal pryč, jen na mě zařval: „Děkuji a miluji tě.“ Byla jsem v rozpacích, vůbec jsem si neuvědomila, že za mnou stojí Russell. V té chvíli, co jsem se otočila čelem k němu, mě probodl kůlem kousek od srdce. Cítila jsem, jak mi tělem koluje jed. Věděla jsem, že dneska určitě zemřu, ale nelitovala jsme toho ani na okamžik. Už teď jsme věděla, že Russellovo plán nikdy nemohl vyjít. Že jsem celou dobu byla jen figurkou v jeho plánu, jenže jsem se rozhodla už nebýt. Pustila jsem Romanovu moc přes svůj štít, takže určitě viděl, co se stalo. Nyní určitě chystá plán k útoku, pomůže tak Emily a Alexovi k záchraně. Má oběť nebude zbytečná, já jsem to věděla.

„Všechno jsi zkazila,“ řval na mě Russell hrozivě a já přerývavě dýchala. Strašně mě píchalo u srdce a z očí mi tekly slzy, nechtěla jsem brečet, ale nemohla jsem si pomoci. Milovala jsem Russella celým svým srdcem, kterého mi málem vrazil kůl. Nikdy mě nemiloval, konečně jsem to pochopila, pochopila jsem to, ale dost pozdě. Škoda, že jsem si neuvědomila lásku Alexe, mohla jsem být teď šťastná s ním. Bohužel jsem se slepě zamilovala do upíra, který nikdy nebude schopen lásky.

„Shoříš v pekle, Russelle. Shoříš v pekle jako tvá sestra, která se snažila vynutit si lásku na Romanovi. Já hloupá jsem věřila, že ti jde, aspoň trochu o mě, ale tobě jde jen o sebe samého, ale musím tě upozornit, že nikdy nevyhraješ. On je silnější než ty. Alex mě pomstí,“ pověděla jsem a cítila uvolnění. Zatočila se mi hlava a já zavřela oči…

Z pohledu Alexe:

Běžel jsem, co mi nohy stačily. Musel jsem okamžitě vysvobodit mou sestřičku z vězení a rychle utéct. Byl jsem moc rád, že mi Sofie pomohla. Postavila se Russellovi kvůli mně. Nemohl jsem tomu uvěřit. Musel jsem jí tam nechat s ním, protože to tak chtěla. Moc jsem se o ni bál. Co když umře? Jestli jí Russell zkřiví jen vlásek, bude mít, co dělat se mnou.

Konečně jsem doběhl k vězení a vyrval zamřížované dveře cely z pantů. Emily na mě s údivem koukala a já zpřetrhal pouta, která ji věznila.

„Musíme rychle pryč. Než se Russell naštve a oba nás zabije,“ upozornil jsem Emily, čapl ji za ruku a rychle s ní upaloval pryč z toho ošklivého místa.

„Jak ses dostal ze spárů svého strýce,“ zeptala se mě, i když jsme běželi.

„Láska mě zachránila,“ odpověděl jsem jí a rychle s ní utíkal pryč nejdál od Russella.

Doufám, že se Vám bude díl, alespoň trochu líbit. No, má povídka si bohužel našla první oběť. Jak se vám líbila Sofie? A co říkáte na to, že jí Russell zabil? Čekám na reakce.:D

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování