OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 23. kapitola

07.10.2011 (13:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1439×

Zase problémy! Kdy to skončí?

Z pohledu Lucase:

Teď jsem zažil něco, nad čím jsem se ze srdce bavil. Mé oči viděly plakat velkého Matta. Z očí mu padaly krokodýlí slzičky. Celý se třásl jako ratlík. Byl na něj opravdu pohled k nezaplacení. Nechci, aby to vyznělo, tak že mu to přeji, ale zasloužil jsi to. Tak teď už konec výsměchu a nyní musím přemýšlet vážně. Myslím, že naší skupinu potkalo jedno velké bum s příchodem spanilé dcery Romana, Emily. Guy se do ní zamiloval jako puberťák a já se za něj radoval. Byl už strašně dlouhou dobu sám a zasloužil si lepší život. Horší bylo zjištění, že ty samé city chová k Em i Matt. To bude průser! Guy už stoprocentně ví, co se stalo, když cítí, co si Emily myslí. Něco se muselo mezi Mattem a Emily stát. Musel ji políbit. Jakákoliv fyzická náklonnost zamilovaného upíra znamená propojení mezi jím a jeho milovanou dívkou. Myslím, že z toho bude ještě větší humbuk, než příchod dotyčné Emily. Guy se určitě naštve a půjde po něm. Už zase je budeme muset násilím rozpojovat. Už zase si půjdou po krku. Nenávist půjde ruku v ruce s žárlivostí a všechno začne nanovo. V tomhle domě byl po dlouhé době takový blažený klídek. S příchodem této krásné, okouzlující dívky vše skončí a začne zase ohraná písnička.

Nezbývalo mi nic jiného, než jít za Romanem a říct mu, jak se věci mají, i když pravdou je, že to možná už dávno věděl. Roman totiž věděl o všem, co se v tomhle domě děje. Netušil jsem proč, ale bylo to tak. Zahradou jsem prošel ke vchodu domu a dále si to štrádoval do Romanovy pracovny a opatrně zaklepal na dveře nalakované bílou barvou. Za dveřmi se ozvalo „Dále,“ a já vešel dovnitř.

„Tak, co máš na srdci, Lucasi, poslouchám,“ řekl Roman tichým hlasem.

Na jeho čele se objevila nezvykle prohloubená vráska. Něco ho očividně znepokojovalo a já instinktivně tušil co. „No, myslím, že asi víš, co ti chci říci,“ zahleděl jsem se na něj vážným pohledem a pokračoval jsem v hovoru: „Matt se zamiloval do tvé dcery a spojil se s ní.“ Roman na se na mě díval s lítostí. Jeho vráska na čele se ještě více prohloubila a ústa se mu protáhla do úšklebku.

„Čekal jsem, že tohle přijde. Nemůžu s tím vůbec nic dělat. Má dcera si bude muset sama vybrat. Jediné, co podniknu je to, aby se ti dva navzájem nezabili. Vím, jaké jsou mezi nimi vztahy a to že se zamilovali do stejné dívky tento jejich vztah ještě zhoršuje,“ konstatoval Roman. Snažil se být nad věcí a mít v této situaci jasno. Bohužel mu to moc nešlo. Ostatně já ho moc dobře chápal. Do jeho dcery se zamilovali dva chlapci, které miloval jako své syny. Každého miloval jiným způsobem přesto intenzivně. Muselo to být velice složité.

„Dobrá tedy, jak ti mohu pomoci ve tvé snaze držet ty dva od sebe,“ zeptal jsem se Romana v domnění, že vymyslel nějaký plán. Vždycky měl vynikající řešení problémů.

„Ty a Karl si vezmete na starost Matta. Když jste dva, tak ho zvládnete. Pro jistotu řekni ještě Natálii. Víš, že s ní vychází Matt nejlépe ze všech v domě.  Já se postarám o Guye. V mé blízkosti si na Matthewa nic nedovolí. Aspoň, že ten má ze mě respekt,“ prohlásil Roman s povzdechnutím.

Bylo to na něj asi moc. Konečně se k němu nastěhovala láska jeho života a on musí pořád řešit ty dva holomky. V tomhle domě se asi nedožijeme dne, kdy si Guy a Matt podají přátelsky ruku. Už od prvního dne byli nepřátelé. Jak to Romana muselo skličovat. Ne, v tomhle domě nikdy nebude klid! Sedl jsem si v pracovně na židli a nahlas jsem vzdychl. Měl jsem už po krk těch dvou. Copak se nemůžou dohodnou jako dospělý? Pořád se chovali jako malý kluci. Chtěl jsem si v klidu užívat romantické chvíle s Natálkou a oni mi to neustále kazili. Opravdu jsem byl neskutečným způsobem podrážděný. Nejradši bych je nechal. Ať se zabijou a bude to. Bohužel tyhle dva tvrdohlavce mám rád jako vlastní bratry.

„Lucasi, já vím že tě to už nebaví. Ale, nemáme na výběr musíme něco udělat. Moc se omlouvám, že jsem svou dceru bral neměl jsme to dělat,“ omlouval se mi Roman a přitom se škrábal na hlavě.

„Nemusíš se omlouvat, Romane, stejně by se objevilo něco jiného, kvůli čemu by se ty dva chytli. Znáš je, jsou to nezmaři. Oba tvrdohlavý mezci, ctižádostivý a vášnivý v tom, co dělají. Mají hodně společného možná, proto se tak nesnáší.“

Roman se mě pozoroval při mém krátkém monologu a celou dobu kýval hlavou na známku souhlasu. Nadechl se a promluvil: „Víš, uvažoval jsem o tom stejně. Řekl bych, že přesně tím to bude. Možná, proto si vybrali stejnou partnerku. Osud tak tomu chtěl. Nic nezmůžeme, musíme je držet od sebe. Teď jdi za Karlem a Natálií a hlídejte Matta na každém kroku, kdyby měl nějaké nemístné poznámky, řekněte mu, že jsem vám dal příkaz a vy ho musíte bezpodmínečně splnit.“

Zvedl jsem se ze židle a pomalu odcházel z pracovny pryč. Při odchodu jsem se ještě podíval na Romana. Houpla se na židli a byl duchem nepřítomný. Jak moc to pro něj musí být těžké, to může vědět jen on sám.

Tak, jak se vám to líbí? Já vím, že to neni nic moc, ale příště se bude rozmluva mezi Guyem a Emily. Máte se na, co těšit.:))) Tak zatím. Za každý koment vám budu vděčná.:)

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 23. kapitola: