OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » In Flames - Prolog + 1. kapitola

23.12.2013 (11:00) • Ashley457 • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1253×

Prolog:

Takhle bych neměl myslet, to není normální. Proč se tedy nedokážu zbavit pocitu, že každá buňka mého těla touží po její krvi?

„Lariusi, jsi v pořádku? Jsi hrozně bledý a celý se třeseš.”

„Já... jen jsem unavený.”

Tak blízko! Mohl jsem se jen natáhnout a bylo by to. Ne! Sklopil jsem hlavu k sešitu a snažil se soustředit na psaní poznámek, ale jediné, co mé ruce dokázaly psát, bylo krev, krev, krev, pořád dokola.

Už dál nemůžu! Zaklapl jsem sešit a vyskočil z místa, až jsem převrhnul židli.

Už dál ne!

1. kapitola

„Vstávej!” probudil mě řev dozorčího a rána obuškem do mříží. A je to tu zase. „Máš štěstí, dnes se vyhneš seznámení se záchody. Je tu někdo, kdo s tebou chce mluvit, a vypadá dost důležitě."

Návštěva? To bude nejspíš jen nějaký novinář, který si myslí, že ho článek s příběhem šíleného masového vraha dostane na vrchol. Nejspíš by se o něj lidé zajímali, to ano, ale jen kvůli mně. Jméno toho, kdo ten článek napsal, je nezajímalo, chtěli jen další podrobnosti o Lariusovi.

Jako by návštěva novináře byla něco, proč bych se měl vyhnout službě na záchodech. Ale všechno lepší než záchody. Minulá služba, jen při pomyšlení na ni  sebou cuknu. Ne, nesmím na to myslet.

„Tak pohni sebou!”

Odlepil jsem se od mříží, u kterých mi nasazovali pouta, a obklopen skupinou po zuby ozbrojených stráží se vydal směrem k novináři.

„Krasavče, jestlipak mě nejdeš se svojí kulatou prdelkou navštívit?”

Znechuceně jsem pohlédl ke zdroji hlasu a přidal do kroku.

Tohle mi opravdu chybělo. Jak jsem měl dobrou náladu, že jsem se vyhnul záchodům, teď mi klesla na bod mrazu.

„Na schůzku si můžeš jít později. Třeba ve sprchách,” ušklíbl se dozorce, který šel kousek přede mnou.

Až když jsem sebou trhnul si uvědomil, že přestřelil. Než jsem však stihnul cokoliv udělat, dostal jsem několik tvrdých ran obuškem od strážců, kteří byli na podobné situace připraveni.

„Marty, já ti přece říkal, že tady to není jako v ostatních věznicích. Jsou tu ti nejhorší vrahové a násilníci! A na tuhle bestii si obvzlášť dávej pozor. Nebo jsi snad neslyšel, co udělal a co dokáže?”

„Vypadá neškodně,” zamumlal místo očekávané omluvy. „Kolik mu vlastně je? Vždyť mu nebylo ani dvacet, v pohodě bych ho přepral.”

„To pochybuju,” zavrčel jsem a zlostně přimhouřil oči. Myslím, že to byla první slova, která jsem kdy v přítomnosti dozorců řekl.

Dozorci zůstali omámeně stát a zírat a vězni, kteří dosud nebyli u mříží, se na ně nalepili jako včely na med. Dokonce mě to ani nepřekvapilo, reakce na můj hlas byla vždycky stejná. Spousta lidí, kteří na vás zírají, jako byste byli kamenný golem, který peče růžové koláčky ve tvaru jednorožců.

Ano, můj hlas byl pro všechny velmi přitažlivý. Když jsem ještě chodil do školy, spolužačky vzdychaly, kdykoliv jsem promluvil směrem k nim. I učitelky mě vyvolávaly skoro každou hodinu, jen aby slyšely můj hlas. Pokaždé mi pak daly dobrou známku, nezáleželo jim na mojí odpovědi, ale jen na tónu mého hlasu. Hlasu, který by si teď nepřály zaslechnout.

Autor: Ashley457, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek In Flames - Prolog + 1. kapitola: