OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » In Flames - 3. kapitola

03.05.2014 (10:00) • Ashley457 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 802×

V té době mi bylo čerstvě sedmnáct let. Zatímco mí spolužáci běhali za děvčaty, já trávil svůj čas v knihovnách, anebo zíráním do prázdna. Většinou i obojí dohromady, i když to bylo obtížnější v těch chvílích, kdy se dovnitř nahrnuly zástupy chichotajících se spolužaček. Zdálo se, že jim bylo naprosto jedno, že jsem o jejich společnost ani v nejmenším nestál. Možná je to ještě více přitahovalo. Ten tajemný zadumaný kluk trávící všechen svůj volný čas sám.

Nikdy jsem neměl přátele. Možná to z části bylo proto, že jsem se bál odmítnutí. A nebo jsem o ně zkrátka nestál. Já, vlk samotář.

On to věděl. Cítil jsem, že to věděl. Za celý svůj život jsem nebyl tak nervózní jako ten týden. Nemohl jsem spát a v mé hlavě, jako by se začal ozývat další hlas. Zbavit se ho, udělat to tak, aby se nikdo nic nedozvěděl. Ano, rozhodl jsem se ho umlčet, ať to stojí, co to stojí.

Zabil jsem ho. V té době mi to ještě nedošlo. Zmlátil jsem ho a pak ho nechal krvácet v uličce u popelnic, kam si každé ráno chodil zakouřit. Odešel jsem do třídy a skoro na něj zapomněl. Ale i přes to, že jsem ho zastavil před šířením mého tajemství, ten tichý mumlavý hlas v mé hlavě nepřestal. Spíše zesílil. Už jsem nedokázal myslet na nic jiného než na tepající krev vytékající z jeho spánků. Na horkou krev stékající po mých prstech.

Málem jsem zabil svou učitelku. Kdybych v té třídě zůstal jen o minutu déle, byla by mrtvá. Zabil bych ji před očima všech svých spolužáků. Před zraky všech těch spolužaček, které se za mnou, však poté co jsem, třepajíc se, vyběhnul ze třídy, rozběhly a křičely za mnou rádoby útěchy. Kdyby věděly, co jsem udělal, utíkaly by na opačnou stranu. I když je docela možné, že ne. Kdo ví, co se všem těm zmalovaným panenkám honí v hlavě. Mohly by mě také přesvědčovat, že to nebyla moje vina. Tedy až do doby, než by se dozvěděly, proč jsem ho zabil.

Ale teď už bych jejich odpuštění nedostal. Teď už mým zločinem není jen pouhá nechtěná vražda spolužáka, který věděl příliš mnoho. Jsem monstrum. Všichni to ví. Ale přesto jsem chtěný. Jsem miláčkem novinářů, kteří chtějí odstartovat svoji kariéru na zpovědi šíleného vraha. Stejných novinářů jako jsi ty, předpokládám.

Nesnažím se skrýt to, co jsem udělal. Stejně tu zdechnu, jako spousta dalších vrahů přede mnou. A další ještě budou následovat. Pokud si tedy ze mě nevezmou příklad. Heh, abych nakonec neskončil v učebnicích. Doufám, že nakonec z tohohle uděláš knížku, ať je z mé vzpomínky aspoň něco užitečného. Doufám, že jsi aspoň dobrej spisovatel, aby můj konec stál za to.

Jestli přece jen nedoufám v příliš. Stejně mě usmaží na křesle. Nebo mi setnou hlavu, pověsí mě, zastřelí, jako by na tom záleželo. Třeba si pro mě vymyslí něco speciálního.

Pokud jsem si někdy představoval, že budu slavný, určitě to nemělo být zásluhou toho, že jsem se „pomátnul” a začal vraždit. Ale moc si vybírat nemůžu, že?

Autor: Ashley457, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek In Flames - 3. kapitola: