OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Impure - 2. kapitola

19.06.2014 (14:00) • WendyMoon • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 879×

 2. KAPITOLA

Trish

Ráno jsem se pobudila s divným pocitem a pěknou bolestí hlavy. Vzhledem k tomu, že jsem nic nepila, a momentálně ani z jiných důvodů nezvracela vnitřnosti, to nebyla moje bolest, ale Toriina. Zavolala jsem jí. Trvalo celkem dlouho, než odpověděla, a i tak jsem poznala, že něco není v pořádku. Mluvila jakoby skrz zuby. Skoro vrčela. Zděšeně jsem si uvědomila, že se jí třese hlas. Byla vyděšená. Ale z čeho ona mohla mít strach?! Nejdříve jsem si myslela, že to jen hraje a chce mě dostat k sobě do bytu. Samozřejmě, že jsem proto plácla hned první blbost, která mi přišla na jazyk. Vzápětí jsem litovala. Rozhněvaně mi sdělila, že jsem jediný způsob, jak se může dostat z pout. Okamžitě jsem pochopila jakých. Začala jsem se ptát, co sakra v noci dělala, ale pak jsem se zarazila. Už to není můj problém. Chystala jsem se zavěsit, když Tori vykřikla bolestí. Vyplašeně jsem vyběhla ze svého bytu a uháněla k Toriinu. Bylo to nervydrásajících dvacet minut. Párkrát můj žaludek uvažoval o tom, zda se vzdá snídaně, a dokonce i zbytek mého těla protestoval. Cítila jsem se slabě a nemocně. Můj vzhled byl určitě hrozný. No jo, zelená mi nikdy neslušela.

Když se mi konečně povedlo dostat se k Tori, otevřela jsem si vlastním klíčem - který jsem měla už dávno vrátit. Nic mne však nemohlo připravit na to, co mé oči uviděly, když jsem vešla. Neměla jsem slov a myslím, že ani nebylo potřeba. Místo toho jsem k ní přišla a naklonila se jí k obličeji, co možná nejblíže to šlo. Pozorně jsem si prohlížela její oči. V pokoji bylo mnoho světla, ale její zornice byly přesto úplně roztažené. Taky to, že jsem jí hleděla přímo do očí a její vlčice nereagovala na jasnou ukázku dominance, mě velice znepokojilo. Byla v šoku. Ani jsem netušila, jestli mě vůbec bude schopna vnímat. Proto jsem na ni promluvila pomalu. Potřebovala jsem zjistit, kde je klíček od pout. Tori se však nelíbilo, že jsem s ní mluvila jak s dítětem a zavrčela na mě. Její zornice se konečně stáhly a místo lidských, hnědých duhovek vykoukly vlčí, zářivě žluté. Automaticky jsem se přikrčila do submisivnější pozice a snažila se jí nehledět do očí. Nebylo to vůbec těžké, jelikož Tori zavřela oči a snažila se svou vlčici uklidnit. Začala jsem se zvedat, když má ruka narazila na malý kousek kovu. Klíč. Malinký, stříbrný klíček od pout.

Zrovna jsem se snažila odemknout poslední z nich, když se mi povedlo zavadit o Toriinu ruku. Ta zvrátila oči do zadu, prohla se v zádech a vydala ze sebe zvuk připomínající něco mezi vlčím vrčením a kňučením. A jestli se před tím třepala jako štěně, tak teď to bylo desetkrát horší. Já sama jsem neměla daleko k tomu, abych se svalila na zem do kňučícího klubka. Jako by mi četla myšlenky, Tori se stulila do klubka a tiše kňučela. Ten úkaz mě tak vyděsil, že jsem se málem rozbrečela. Musel jsem ji však nějak přinutit, aby na sebe vzala vlčí podobu a začala se léčit z toho, co jí bylo. Normálně by mi to nevyšlo ani omylem, protože Tori je Fenrir, ale byla na tom tak špatně, že mi její vlčice nekladla vůbec žádný odpor. Když se začala měnit, rozbrečela jsem se a nedokázala přestat, dokud nebylo po všem. Pak jsem se schoulila okolo sněhobílé vlčice  a fňukala nad bolestí, která se ke mně valila skrz Tori. A to nebyla ani polovina toho, co musela zažívat ona. Taky se to na ní podepsalo. Hned po proměně totiž upadla do bezvědomí a já neměla odvahu ani srdce na to, abych ji vzbudila. Lehla jsem si vedle ní, položila si hlavu na její sametově jemnou srst a přitáhla si ji k sobě jako velkého, plyšového medvídka. Ani se nepohla. Ještě jsem nás přikryla peřinou a pak už jen vdechovala její vůni a přemýšlela. Voněla jako smečka a domov, ale teď tam bylo ještě něco. Něco divokého a krvelačného, co tam dřív nebylo. Rozhodla jsem se, že hned, jak se Tori vzbudí, vezmu ji ke smečce. S touhle myšlenkou jsem zavřela oči a usnula.

Autor: WendyMoon, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Impure - 2. kapitola: