Impossible Little Things 31 • OurStories.cz ~ naše povídky

Začínám se s nimi cítit vážně dobře.

15.04.2013 (10:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 712×

Jakmile jsme vyšli ven z hotelu, zavázali mi oči a vedli někam pryč. Poznala jsem, že nastupujeme do auta. Ucítila jsem ruku na svém stehně a cukla sebou. „Kdo to je?" Ruka si moje stehno přitáhla.

„Harry, jak jinak," ozval se přede mnou Louis. Cukla jsem kolenem a vyškubla se ruce. Rychle jsem skřížila ruce na prsou a sjela do sedadla.

„A proč mám ten šátek?" Jo, pořád mě ještě nepustilo to, že nemám ráda překvapení.

„Aby to bylo lepší," dramatická odmlka. „Překvapení," Niall se snaží být tajemný. Huhuhuuu. Ach bože...

„Oka, no," pohnula jsem hlavou. „A už se k vám dostala ta novina, že překvapení nesnáším?" Auto zastavilo. Pomalu jsem se zvedla a chytla se ruky. Teda, ta ruka se mě chytla jako první. Sestoupila jsem ze stupínku. Conversky mi mírně zaduněly o beton. Stiskla jsem teplou ruku a vzdychla. Ucítila jsem další na zádech.

„Promiň, ale my jsme mysleli, že ti to vadit nebude," uslyšela jsem Louisův hlas blízko své hlavy. Jeho prsty mi na zádech pomalu přejížděly nahoru a dolů. Pokaždé, když se odlepil od mé kůže a zůstával jen na triku, už se mi stýskalo. Možná, že v tomhle podání začnu mít překvapení ráda. „Schod," řekl a já instinktivně zvedla ruku. Jasně. Zakopla jsem, ale jeho silné paže mě zachytily. Nějak divně jsem se otočila a skončila na něj nalepena. Ucítila jsem jeho dech a zatemnil se mi mozek. Naprosto. Rychle jsem se odstrčila a došlápla na schod. Vrzly dveře (vrzly v pantu, přišla parta buzerantů ). Pousmála jsem se.

„Můžem?" Ani nečekal na moji odpověď. Jakmile se mě dotkl na zátylku, ucítila jsem okamžité brnění. Rychle jsem sebou trhla a snažila se nevnímat elektrické výboje. Sundal mi pomalu šátek. Prudce jsem zavřela oči, abych unikla papskům slunce. Otevřela jsem jedno a nechala ho navyknout si na světlo. Následovalo druhé. Rozhlédla jsem se po místnosti. Je malá a útulná. Jedno okno nalevo.

„Tady bys mohla mít postel a tady bychom ti dali stůl," Liam chodil o místnosti. Ukázal pod okno a pak na zeď přede mnou. Já stále stojím ve dveřích a nechápavě krčím čelo.

„Co-cože?" Založím si ruce na prsou a pozoruji všechny kluky.

„Louis říkal, že tě vyhodili ze školy a že hledáš práci," začal Zayn.

„A my se před týdnem rozhodli si koupit dům," pokračoval Liam.

„A mě napadlo, že potřebujeme hospodyni. A tak jsi mě napadla ty," říkal hrdě Niall. Podívala jsem se záchytně na Louise. Stojí nalevo ode mě, opřený o roh místnosti. Bylo vidět, že je značně nervózní. Zachytil můj pohled. Pootevřel ústa. Neodolala jsem a skousla si spodní ret. I na tu dálku jsem postřehla, že se mu rozšířily zorničky. Krev se mi nahrnula do tváře. Chci ho! Chci ho každičkým svým kouskem! „A zítra nám to sem všechno nastěhují a i tobě, a všichni budeme mít konečně klid od rodičů, teda, neříkám, že je nemám rád, to mám, a jak..." neustále hovořil Niall.

„Nialle!" vykřikl Harry.

„Ale vždyť máte zítra ten koncert," začala jsem uvažovat.

„To máme, no. A pokud vím, tak ty tam budeš taky," kývnul na mě Liam.

„Nebo-li, zítra se sem stěhujeme. Ty se nemůsíš vracet do Česka. Prostě pro ty věci něco pošleme," konečně jsem uslyšela Louise. Okamžitkě jsem na něj vrhla pohled.

„Nemůžu to všechno opustit. Mám tam kamarády a Freedance," zhodnocovala jsem situaci hlavně pro sebe.

„Kamarádi můžou jezdit a rovnou ti dovést ty věci," Zayn.

„Dobře. Souhlasím s vaší nabídkou a budu poctěna, když tu budu moc dělat a hlavně s vámi. Ale mám podmínku. A to takovou, že pojedu zpátky do Česka a přivezu si s sebou věci a kamarádku. Je do vás stejně udělaná jako já." Opravdu jsem to řekla? Už teď toho lituju. Všichni se na mě podívali a já jsem zase ucítila, jak rudnu. Jediný Louis neměl nechápavý pohled.

„A jak se jmenuje?" zeptal se Niall se zájmem.

„Nedělej si iluze." I když... „Michelle," odpovídám stroze. Niall se zamyšleně podívá do stropu. Protočím panenky.

„Mohli byste nás nechat o samotě?" prohlašuje Louis. Vůbec nechápu, co po mně může chtít. Kluci tentokrát odcházejí bez jakýkoliv připomínek. Louis mě obchází, jako bych tam nebyla. Skříženě ruce pomalu pouštím podél těla. Louis zavírá a já se nenápadně otáčím. Jakmile zavírá dveře a otáčí se ke mě, bere mě za ruce a otáčí mě. Narážím na dveře. Chytá mi ruce a kříží je nahoře. Kolenem mě zatlačuje tak, že se nemůžu ani hnout. Zkušenej je chlapeček.

„Co to děláš?" vydávám ze sebe přidušeně.

„Chci tě," opakuje moje nedávné myšlenky. Začíná mě líbat. Oplácím mu vášnivý polibek. Jakmile si moji pravou nohu vyhazuje na sebe, odtahuji se, což není tak docela možné, protože ještě stále stojím zakleštěná u dvěří. Všímá si mé odtažitosti. „Co je?" opírá si čelo o mé.

„Loui, mám tě ráda a taky tě chci, ale za dveřmi poslouchájí čtyři kluci. Vážně si myslíš, že je to dobrý nápad?" tipuju.

„Cože? Nestojí," pouští mě a otevírá dveře. Všichni čtyři vpadají dovnitř. Začnou se smát a válet se po zemi. „Už jsi viděla bazén?" Loui mi nabídne ruku a já ho za ni chytnu. Překročím kluky, přičemž zakopávám o něčí nohu a padám na Louise. Chytá mě a zasměje se. Rychle se od něj odtahuju.

« Předchozí díl

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Impossible Little Things 31:

3. AnnieZet přispěvatel

16.04.2013 [22:20]

lasko, uplne jde videt ze ctes 50 odstinu sedi.:Dmela by sis na to dat pozor:D/rty, zornicky,krev do hlavy, chci te/ a moje role uz timtoo skoncilaa?:(

2. JanieHutcherson přispěvatel

16.04.2013 [17:45]

Díky :) mám ted nové tablet a jDe to pomalu no Emoticon Ale snažím se a dekuju za komentar

1. Nikii

15.04.2013 [22:02]

Emoticon Konečnéééé, jsem se dočkala! Ani nevíš, jak jsem šťastná! Už jsem se vážně nemohla dočkat další kapitoly a každý den jsem se netrpělivě dívala na tvůj profil, jestli nepřibyla další kapitola.
Dnešní kapitola je úžasná! ÁÁÁ, bude s němi bydlet! A chodí (dofám, že se to dá tak nazvat Emoticon ) s Louim ! Nemůžu se dočkat další kapitoly! Doufám, že jich máš v plánu ještě hodně.

Zatím pá u tvé další "bestovní" kapitoly! Psala jsem, že už se nemůžu dočkat pokračování?