OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Impossible Little Things 2

Druhá kapitola o přátelství... Když se s vámi baví pět kluků, ještě ke všemu zpěváků a dost známých... No, kdo by z toho nebyl paf, že?! Ale stejně nechápu, proč se před nimi nebojím, asi reflex... Přeji příjemné počtení :D

13.02.2013 (07:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1142×

2. kapitola

„Prosím?" ozve se vedle mě mužský hlas. Ten znám, ale je trochu jiný, jako bych ho spíš slyšela zpívat. Pomalu tím směrem natočím hlavu.

 

„No do-pr-de-le-!" vyjeknu jak ve zpomaleným filmu. A v té chvíli vidím, jak Zayn Malik zvedá obočí.

 

„Kdybychom věděli, co jsi řekla, možná by nám to pomohlo," zazní další hlas a jakmile pootočím hlavu, všimnu si i Liama. Za ním ještě stojí Louis. Tři. Takže proto tu nejsou fanynky. Aha. Teď bych se měla pěkně postavit a pozdravit. Setřes nervozitu, holka, i když teda On Direction jsi fakt nečekala. Jsem fakt nečekala. Měla bych přestat mluvit o sobě v třetí osobě. Ale tak co. Pomalu jsem se začala narovnávat. Buuum. Dveře. Zakymácela jsem se a začala couvat. Jeden, druhý, třetí krok. A bum. Samozřejmě jsem zapoměla na kufr. Takže jsem o něj zakopla a právě se sexy válím na zemi. Chytnu se za hlavu. Dvě rány v jeden den. Přede mnou se objeví ruka. Chytnu se jí a dotyčný mi pomůže vstát. Niall. Málem zase omdlím. Do prdele. Co to se mnou je? Vždyť jsou to jenom namyšlení kluci. Jo, pět namyšlenejch buzíků, jak by řekla moje dobrá kamarádka Anička. Tedy Anděla, jak jí říkám (nedivte se, ona mi říká Janálek, protože Jana je pozpátku anaj, a, no, prostě si to domyslete). Jak jsem se k tomu dostala? Bože. Přede mnou stojí čtyři, ah, Harry se přidal, pět kluků a můžu vám z klidem říct, že fakt sexy kluků, a já tu řeším přezdívku mé kamarádky.

 

„Ty jsi asi odjinud, co?" zeptal se Louis. Bože, ten je ale pěknej. Stacey. Už zase. Není pěknej! Je... Není! Dobře, možná je. Určitě je. Ach, můj ty bože, už si v hlavě vedu vlastní rozhovor. To snad není možný. Ale je. Drž hubu. Ach bože. 

 

„Česko," pousmála jsem se. Viděla jsem, jak se Louisovi zvedly koutky. Super. Teď je ještě víc neodolatelnej. Ale proboha, nikdy by mě nechtěl. Jsem... jsem, no, prostě jenom holka. Nic neumím. Teda docela mi to jde v tanci. Ale ještě jsem nikdy neměla vážnějšího kluka. Nějak mě to nebralo. Asi se bojím. I když můj strach jemně povolil, když jsem se začala víc bavit ze svým spolužákem Lukášem. Ach jo. Lukáš. Taky dlouhá historie. Takže to radši vynechám. Vždycky mi byl nejvíc sympatickej Louis. A v tom videoklipu... kurva, jak se ta písnička jmenuje? One... něco one. No, stojí tam na těch schodech a pak jezdí po Londýně. One... no, to je jedno. Určitě víte.

 

„Jo?" začal mluvit Zayn. „Tak tam to neznám." Musela jsem se pořádně usmát. Protože kdybyste slyšeli ten jeho tón...

 

Odkašlala jsem si. „Co tady děláte?" No... zeptala jsem se, protože mě to zajímá. Přišli sem a přitom všechny ty děti dole, nenápadně jsem tam nakoukla, aha. Jasně. Švédskej stůl. Nechápu, proč tak pištěla. No, asi tam před tím byli.

 

„Přišli jsme se podívat, jakou to duši to nezajímáme," prohodil Liam.

 

„A musím říct, že ta duše má dost dobrej zadek," přispěl svojí troškou i Harry. S jemně pootevřenými ústy jsem se na něj podívala. Mrkl. Což mě, no... dostalo. Podívala jsem se dovnitř autobusu, kde jsem ještě před chvílí vyndávala kufry. A támhle je. Uviděla jsem můj zbrusu nový kufr. Šedozelený a samozřejmě na kolečkách. Přece to nebudu tahat v ruce. Ccc. Vydala jsem se tam. Vím, jakou mám chatku. Tu úplně na konci s nějakýma dalšíma holkama, co pomáhají v kuchyni. Takže jsem vyndala kufr a ani na jednoho jsem se nepodívala. Pak jsem si uvědomila, že mám dosud v autobuse tašku a mikinu. No. Teda, ne že bych si ji chtěla oblíct, protože moje sexy úzké džíny a k tomu volné tílko s přívěškem je, myslím, dobrá volba a sluší mi to.

 

„Protože mě zas tak nezajímate," řekla jsem a vběhla do autobusu. Když jsem se podívala doleva, uviděla jsem, jak tam všichni stojí. Otočení ke mně. Louis vražené ruce do kapes. Zayn si upravoval vlasy, Liam ruce skřížené na prsou a postoj ochránce. Harry se opíral o jeden kufr a Niall tam... no, prostě stál. Nemohla jsem si pomoct, ale při pohledu na Louise jsem musela vypláznout jazyk. Začal se potichu smát a mně bylo hned líp. Tak když si to tak vezmete, byli docela fajn. Vzala jsem svoji kabelku přes rameno. Dost vlekou na to, abych v ní měla školu, a přehodila jsem si ji přes rameno. Prostrčela jsem si mikinu a pustila ji na tašku. Pak jsem znovu seskákala po schodech. Harry se zvedl z kufru a, protože byl nejblíž, vzal za madlo mého kufru.

 

„Díky," usmála jsem se a už teď mi bylo jasný, že za mnou půjdou až do mé chatky. A nepletla jsem se. Celou dobu se střídali s mým kufrem a já šla vepředu. Slyšela jsem, jak se tam smějí, a mně bylo najednou strašně špatně. Proč jsem na něj vyplázla ten jazyk? Vždyť je ani neznám. Udělala jsem to na naprosto neznámého kluka. Když jsme prošli mezi malým lesíkem, který skrýval tři osamocené chatky, otočila jsem se.

 

„Díky," vzala jsem si svůj kufr od, počkejte, jo, Liama a znovu se vydala po schodech. Mám toho plný kecky. Zastavila jsem kufr. Chvíli tu musíš stát, než se otočíš a podíváš se, jestli tam ještě stále stojí. Tak teď. Ne. Moment... teď.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Impossible Little Things 2:

O One Direction se nezajímám, ale občas si od nich něco poslechnu a když mě bude povídka lákat, tak nepohrdnu a přečtu si ji. A v tvém podání se mi to moc líbí.

Prečo Andělko?

ach, janalecku, tuhle kapitolu miluju:D:*

Přidat komentář:

Nick:

Text: