OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Icebergs 29



Icebergs 29Co mají společného Hvězdné války, Pán prstenů a Batman?
Scottyho, rozhodně Scottyho.

29.

Vicky

„Plus jedna, nebo ne?"

S tou otázkou přišel, pěkně prosím, můj vlastní bratr. Doktor práv. Eso v oboru. Génius. Osobní detektiv, můj Sherlock. A já, ostatně jako Watson po většinu času, totálně nechápala, na co se právě zeptal.

„Plus jedna?" zopakovala jsem opatrně a posunula se, abych se mohla uvelebit na jeho obří pohovce. Byla jsem nakvartýrovaná u Robina v bytě, šilhala jsem po vypnuté plazmovce, s úmyslem ji vyrvat i s dráty a propašovat ji nenápadně přes půl Manhattanu do našeho kamrlíku, a užívala si sourozenecký odpoledne.

Bráška se na mě podíval, jako kdybych měla mozek o velikosti angreštu, a nespokojeně mlaskl. „Oceňoval bych, kdybys dávala pozor a neplánovala, jak mi ukrást televizi."

Dotčeně jsem zalapala po dechu, ale nahlas už jsem se nebránila. Asi by mi bratříček uštědřil právnickej stěr, o což jsem nestála ani náhodou - připadala bych si pak ještě mladší a hloupější než obvykle. „Bla, bla, bla," zabrumlala jsem nakonec.

„Přistižena při činu, z toho tě nevysekám ani já, sestřičko," zakřenil se a posunul ke mně několik listů papíru. „Ptal jsem se na seznam hostů. Chceš někoho k sobě?"

„Hm, no jasně, Scottyho," plácla jsem bez rozmyslu, protože tahle otázka měla jen jednu správnou odpověď.

Ale Robbie zavrtěl hlavou a píchnul ukazováčkem někam do lejster. „Tvůj nejlepší přítel je už přiřazený do kolonky ,Ženichovi hosté´, stejně jako tvoje kamarádka a její doprovod. Nezapomeň, piju s nimi víno taky už nějaký ten pátek."

Při zmínce o našich alkoholových, těžce filozofických dýcháncích se mi trochu rozzářily oči. „Už dlouho jsme se nesešli jen my čtyři, měli bychom to napravit!"

Pan právník mi lusknul prsty před obličejem. „Jasně, ale to teď neprobíráme, soustřeď se trochu, Vic. Tuhle ženskou logiku zvládání dvaceti myšlenkovejch pochodů najednou my, muži neandrtálci, nedáváme."

Zašklebila jsem se na něj. „Promiň. A to ještě můžeš bejt rád, že se s tebou nedělím o plány na tvoje loučení se svobodou, který mi tu jede paralelně."

Jelikož jsem byla v roli bráchovy pravé ruky, připravování téhle krásné události padlo na moji hlavu. A to bylo bezvadný, protože jsem věděla přesně, co se mu bude líbit, zatímco kterýkoliv z jeho pánských kumpánů by se zmohl maximálně na nějakou spoře oděnou tanečnici. A to by mého, vždy čestného a milujícího, sourozence spíš znechutilo. Plánování šlo skvěle, což bylo taky výsledkem spolupráce se Scottem, ale některé tradice nebylo možno obejít.

Třeba jako to, že já se zúčastnit jako ženská nemůžu. Svědkyně, nesvědkyně, měla jsem smůlu. Byla vyžadována čistě pánská jízda.

Byla to škoda, protože tenhle večer měl vejít do dějin.

Barney Stinson by řekl, že bude legen- a na ten zbytek si ještě chvíli počkejte…

Švagrovou jsem se oficiálně měla stát na začátku dubna a celá tahle krásná sláva, co se měla za ty necelé dva měsíce odehrát, se bude konat v Bostonu, odkud pocházela a kde žila skoro celá Andreina rodina. Neměla to být nějaká velká událost, jelikož oba dva chtěli mít u sebe jen ty nejbližší. Což mi vyhovovalo - alespoň můj pokus o dojemný proslov přejdou a omluví. Nikde se nebude rozmazávat, jak jsem se zakoktala a jak jsem nevěděla, co mám říct.

Scotty mi poradil, abych si myšlenky sesumírovala na papír, nejenom proto, abych se měla o co opřít. Ale já nikdy nebyla ten typ, co by se uměl písemně vyjadřovat. I slohovky na základce vždycky vyzněly jinak, než jsem původně chtěla. Nehledě na to, že mluvení nahlas a před lidmi nebyla moje silná stránka. Sakra, dost dobře si pamatuju, jak jediné, co jsem v životě chtěla, bylo být neviditelná.

A jak se to trochu ztratilo, když jsem Shreka seřvala na chodbě přede všemi, protože do mě vrazil a neomluvil se.

Člověk míní, zlobr mění, očividně.

A zřejmě mínil i Robbie. „Myslel jsem to tak, jestli s sebou chceš vzít Ryana?"

Překvapeně jsem zamrkala. „Jako na tvoji svatbu?" zeptala jsem se jako korunovaný pitomec.

Můj bratr rozhodil rukama. „Ano, přesně. Ale říkal jsem si, že se tě radši zeptám - jde o to, jestli ho tam chceš mít."

„No," protáhla jsem, „a tobě by to nevadilo?"

„Vzhledem k tomu, že žadonil, abychom mu pomohli říct ti pravdu, a kvůli tobě ani neodletěl na Vánoce za svou rodinou, jsem po dlouhém zvážení usoudil, že jestli máš s někým být, on se podobá někomu, s kým bych se dokázal smířit." Těžko, opravdu těžko, skrýval ten pobavený úsměv, co mu hrál na rtech, ačkoliv se snažil udržet vážný tón, když mi to říkal. Ale i přesto jsem věděla, jak obtížné pro Robina je dívat se na to, že jeho malá sestřička je dávno dospělá. Tenhle otcovský syndrom v něm byl odjakživa hluboko zakořeněný. Tím, že táta býval málo doma, se téhle role automaticky ujal a nebylo cesty zpátky. Jeho děti budou mít jednoho dne co dělat, aby mu vysvětlily, že vyrostly. Naštěstí budou mít hodnou tetičku Vicky a bezva strýčka Scottyho, co to tatínkovi podají v lepším světle.

„A co mi tím teda přesně sděluješ, bratře? Já v tom nevidím takový problém. Jestli ho chceš pozvat, je to přece na tobě a Andy," reagovala jsem klidně a natáhla se po hrníčku s čajem.

Jde o to, že až se kdykoliv v budoucnu podíváš na fotky ze svatby, bude tam s námi," sdělil mi trpělivě.

Zastavila jsem se v půlce pohybu, když jsem pochopila, co mi chtěl celou tu dobu říct. „Aha…" hlesla jsem. „Ty myslíš…"

„Vic, zlato, já nemyslím nic. Jen se na to dívám prakticky. Ne, že bych ve vás dva nevěřil," bránil se, ale to já už kroutila hlavou.

„Ne, to jsem nemyslela, Robbie. Máš pravdu." Odkašlala jsem si a odmlčela se. Ocenila jsem, že mi dal chvíli čas, abych si uvědomila, o čem se teď vůbec bavíme. Robin měl nadhled, který jsem postrádala. Mě momentálně kromě Ryana nic ostatního nezajímalo. Byla jsem až po uši zamilovaná a nepřipouštěla jsem si, že by to kdy jindy bylo jinak. Ale můj bráška na to dokázal nahlédnout i z jiné perspektivy. Že ač si teď myslím, že to je pravé a vydrží to mezi námi navždycky, jednou může přijít okamžik, kdy už to nebude. A jde jen o to, jestli ho chci mít ve svém životě jako permanentní památku. Navíc v tolik důležitý den, kdy můj starší sourozenec právě takovou trvalou vzpomínku tvoří.

Sevřelo se mi nad tou myšlenkou hrdlo a musela jsem párkrát prudce zamrkat, abych se uklidnila. „Jestli mi to dovolíš, ráda bych ho pozvala," pousmála jsem se nakonec.

Robin kývl. Věděl, že budu ještě pokračovat.

A taky že ano. Objala jsem si pažemi hrudník a povzdechla si. „Víš, těžko se mi něco podobného představuje, protože s ním teď chci být každou vteřinu, ale… máš pravdu. Jednoho dne to mezi námi může vyprchat, takový svět prostě je. Jenže… chci věřit tomu, že i přes to všechno v mém životě nějak zůstane. Jakkoliv, v tom dobrém slova smyslu. Ryan je skvělý člověk a já ho nechci ztratit."

Pan právník se na mě povzbudivě usmál a připlácl mi ruku na hlavu, aby mi rozcuchal vlasy. „Ty už jsi vážně skoro dospělá, sestřičko," ušklíbl se.

Ohnala jsem se po něm a protočila oči v sloup. „Skoro? To ti teda pěkně děkuju."

Zazubil se na mě. „Píšu k tobě plus jedna."

„Díky."

Věnovala jsem mu vděčný úsměv. Nejenom tohle byly chvíle, kdy jsem tolik oceňovala, že Robbieho mám. Brácha byl můj vůbec první nejlepší kamarád, co bokem dělal melouch jako můj strážný anděl. To je něco, co mu nikdy nedokážu splatit.

A v ten moment jsem si uvědomila, že asi už vím, co přede všemi řeknu.

Trocha toho mého co na srdci, to na jazyku. Budu upřímná. A ono to nějak dopadne.

***

Kdybych věděla, že se dnešní den bude podobat Hamletovu neustálému vyptávání se na těžce sofistikovaná témata, dvakrát bych si rozmyslela, jestli po zazvonění budíku vylezu z vyhřáté postele. Zvlášť když moje ohřívací láhev skoro každé ráno vypadala jako hokejový útočník newyorských Rangers. Takových věcí by se pro realitu nikdo nevzdal dobrovolně.

Současný centr prvního útoku se připravoval na večerní zápas v našem bytě a při balení nás odposlouchával a do konverzace se vložil zrovna v ten pravý okamžik. „Co je na novejch Hvězdnejch válkách špatnýho?" přerušil debatu a opřel se o futra dveří do kuchyně.

Zvedli jsme se Scottym zrak od papírů, které patřily k Robinově rozlučce se svobodou, a mezi námi se na pár chvil rozhostilo napjaté ticho. Slyšela jsem, jak se můj nejlepší přítel prudce nadechl. „Viděl jsi vůbec Hvězdné války?" procedil úsečně.

Tohle vypadalo přinejmenším na katastrofu. Stejně jako pod hrozbou elektrického křesla se nesmělo jakkoliv špatně mluvit o Batmanovi, Scottyho láska ke staré trilogii Hvězdných válek byla neméně ožehavým tématem. Ale Ryan nebyl žádný zbabělec, tudíž si naprosto klidně založil ruce na prsou a pokrčil rameny. „Nebylo to tak zlý."

„To ale neznamená, že to bylo dobrý," zabublal Scotty, „když na něco čekáš tak dlouho a pak vidíš výsledek… takovej potenciál a oni to zkazili. A aby zkázu dovršili úplně, prodali práva Disneymu. V další epizodě zřejmě budou pobíhat se světelnejma mečema Phineas a Ferb."

Shrek se zazubil. „A co ty, Vicky?"

„Zapomeň, do tohohle mě nevtáhneš," odfrkla jsem si. „Robbie taky miluje víc princeznu Leiu. To je každého věc, ne?"

„Ale co ty, hm?" dorážel a Scottyho oči se se zájmem přesunuly na mě. Tohle nebylo fér. Zatracenej zlobr!

„To je pravda, nikdy jsi mi neřekla, co se ti líbilo víc, " rozumoval.

„To se těžko říká, víš?" odsekla jsem. „Nové tři nejsou filmově moc zdatné, ale…"

„Ale?" vyhrkli oba unisono.

„Ale Hayden Christensen -" Oakley se zamračil, takže jsem musela svoji výpověď ještě trochu doplnit „- ten, co hrál ve dvojce a trojce Anakina Skywalkera, byl moje první platonická láska v životě. Takový věci nemůžeš jen tak přejít."

Po tomhle oznámení nastala taková ta trapná chvíle ticha. Než ti dva znovu promluvili - současně. „A já myslel, že miluješ mě!" sdělili mi ublíženě.

„Bylo mi deset!" reagovala jsem okamžitě.

Scotty se na mě zaculil. Ryan mi dal pusu do vlasů. „Rozkošná malá Vicky," pokračovala moje spřízněná duše. „Odpouštíme ti, puso. A to jen z důvodu, že se tvůj vkus s věkem rapidně zlepšil."

Vyplázla jsem na něj jazyk. „Tím si nejsem jistá," zavrčela jsem na ty zubící se individua. Pitomečci. Kdysi jsem to byla já a Scotty, kdo měl převahu. Věřte mi, nevadilo by, že si ti dva tolik rozumí. Jen ten terč na mých zádech se s jejich popichováním stále zvětšoval a zvětšoval.

„No," mlaskl Shrek spokojeně, „myslím, že je ten správný čas odejít." Načež se s poslední slabikou doopravdy otočil a zvolil ústupovou taktiku couvání do chodby. Následovala jsem ho skoro okamžitě, a to nejenom proto, abych mu zcela upřímně popřála hodně štěstí. Byla tu ještě ta plus jedna věc, o které jsem debatovala s Robbiem.

Chvíli jsem mlčela, zatímco si zapínal zipy na obří tašce. „Můj bratr se bude v dubnu ženit," začala jsem oklikou.

Věnoval mi jeden ze svých perfektních úsměvů. „Já vím, moc mu to přeju."

„Chtěla jsem se zeptat…" Nádech, výdech. „Doprovodil bys mě?"

Nevěděla jsem, jestli jsem ho tou otázkou natolik zaskočila, nebo se mu zasekl zip, ale najednou jezdec začal silou trhat směrem k sobě. Po pár neúspěšných pokusech to vzdal a narovnal se v zádech. „Ty… ty bys chtěla?" vyrazil ze sebe překvapeně. Když jsem kývla, koutky úst mu cukly. „A Robinovi to nebude vadit?"

„Vlastně to byl on, kdo s tím přišel," přiznala jsem se nervózně.

„Ale ty mě tam chceš mít?" ujišťoval se a přiblížil se ke mně, jeho dlaně mi konejšivě přejely po pažích. Znovu jsem souhlasně potřásla hlavou a nechápala, proč je pro mě tak těžké ho o něco takového žádat. A proč je z toho podobně vyděšený jako já. Možná bylo na nás vážně trochu brzo. „Sám jsem říkal, že nejsme amatéři," připomněl mi naši diskuzi o chození. „Takže tě doprovodím moc rád."

Natáhla jsem se na špičky a vděčně ho políbila. „Děkuju," zamumlala jsem.

„Drž mi dneska palce," požádal mě stejně tiše.

Pohladila jsem ho po tváři. „Budu," slíbila jsem mu. „Všechny, co mám."

Nemohla jsem se zbavit pocitu, že má Ryan s něčím starosti, ještě dlouho po tom, co se za ním zavřely dveře. Než jsem však dokázala tuhle myšlenku před Scottym formulovat nahlas, přerušil mě telefonát, který si žádal moji okamžitou pozornost.

A když zavolá nevěsta, musí se některé věci na malou chvíli odložit.

Třeba do zítřka, nebo na pozítří.

Za necelou hodinu jsem se seznamovala s Andreinou nejlepší kamarádkou Lucy, které jí šla za svědkyni, a společně jsme se vydaly na zkoušku svatebních šatů. Mým úkolem bylo prý kritizovat, o čemž jsem už dopředu pochybovala. I kdyby si Andy na sebe vzala pytel, Robbiemu by na tom nezáleželo a stejně by se s ní oženil.

Je ale pravdou, že jsem si myslela, že Andrea vezme svatbu v podobně velkém stylu jako můj milovaný starší bratr. A ačkoliv ti dva plánovali svůj den střídmější, čekala jsem okázalost v rámci příprav. A nemohla jsem být dál od pravdy; a to mojí budoucí sestře spíš přidávalo body.

Svatební salón, do kterého jsme vešly, byl v jedné z vedlejších ulic kolmých na Irving Place, což bylo jedno z nejkrásnějších míst na Manhattanu (tedy alespoň podle mě mělo svoje kouzlo). A rozhodně by se nedalo říct, že by byl pompézní.

Muži, co nás přivítal, mohlo být maximálně třicet a já ho přejela pořádně zkoumavým pohledem. No co, chlap, kterej je sám v obchodě se šaty, v tom přece musí být nějaký háček.

První, co jsem si mohla připsat na pomyslný seznam, bylo to, že je rozhodně pozorný. Skoro hned si totiž všimnul mého výrazu. Ale byla to Lucy, která, zřejmě aby zabránila katastrofě, se mě zeptala jako první. „Děje se něco?"

„Čekala jsem potoky šampaňského a chlapa, co mě bude ovívat," pronesla jsem naoko zklamaně, ale i tak mi cukly koutky pobaveným úsměvem. Nějak mi začalo docházet, že tenhle pohledný chlapík nepochybně nebude Robinova konkurence…

Prodavač se na mě zašklebil. „Mám vzadu to nejkvalitnější jen pro vás, madam. Tekutina má unikátní černou barvu a na půl litru je prý potřeba přibližně jedenáct kostek cukru." Sympaťák se smyslem pro humor, to se muselo ocenit, takže jsem se na něj zazubila a zvedla palec.

„Vicky, tohle je Tobias, můj bratranec asi z dvacátého kolene. Tobe, tohle je Vicky, moje budoucí švagrová," skočila do našeho vtípku Andrea a my si s Tobiasem potřásli pravačkami.

„Můžu ti tykat?" zajímal se s jasným sdělením, že konvence a stereotypy mu nic neříkají.

Pokrčila jsem rameny. „Proč se ptáš, když už jsi to udělal?" opáčila jsem s úsměvem.

„Super," kontroval. „Dáš si tu colu? Holky, vy taky něco chcete?"  Otočil se na moje dvě společnice, a než mu odpověděly, nasměroval je do zadní části krámku, kde jsem se konečně dočkala alespoň starého, měkoučkého gauče. Krásné letité javorové dřevo a tmavě hnědý manšestrový potah, nutno podotknout, že velmi dobře udržovaný, mě na pár setin vteřinky přenesly o dobrých sto let zpátky.

Tudíž jsem se na Tobiase usmála zas o něco víc, a to nejen z důvodu, že jsem dostala sklenici chlazené limonády. „Nádherný kanape, odkud ho máš? Musí to být originální kousek."

„Po babičce," zareagoval stručně. „Líbí se ti?" navázal ale hned nato. „Málokdo si tu všimne, na čem sedí. Jsi první, koho u nás zajímá víc pohovka než šaty."

„Říkej tomu nemoc z povolání," ušklíbla jsem se. „Je báječnej."

„To mě moc těší," poděkoval mi vřele, potěšený mým zájmem. „A teď jestli dovolíš, ukážu ti zas něco já ze svého umu. Prý jsi tu dneska jako odborná porota."

„Klidně tomu tak můžeme říkat," zasmála jsem se a nechala ho, aby se šel věnovat nevěstě. Mezitím, co se bude připravovat módní přehlídka, jsem usoudila, že mám dost času na to, abych se o ten skvost, na kterém jsem si hověla, podělila ještě nejméně s jedním nadšencem.

Dr. Watson: Sedím na naprosto božím divanu. Má manšestrovej potah. Chápeš to?

Milášekpánešku: Závan anglišké průmyšlové revoluce?

Dr. Watson: Trošku. Myslela jsem, že takovéhle kousky jsou dneska už jen v učebnicích.

Uživatel Dr. Watson nahrál fotku.

Milášekpánešku: Nemůšeš ho ukrášt? Dal bych ši ho do pokoje a ty by šeš na něj mohla chodit dívat.

Dr. Watson: Ty jsi laskavost sama, co?

Milášekpánešku: Laškavošt je moje druhé jméno, pušo. Jako kdybyš to nevěděla.

Milášekpánešku: Šrek si právě připšal ašištenši.

Milášekpánešku: Nešdá še ti, še pošlední dobou trénuje nějak… pošád? Pošledně vynechal i futšal. Nešíkal ti něšo?

Dr. Watson: Jestli máte ve vztahu problémy, měli byste spolu mluvit. Komunikace je děsně důležitá. Alespoň to všude říkají.

Milášekpánešku: Myšlel jšem, še jšme si tohle ujašnili uš dávno - nejši vtipná.

Dr. Watson: Ha ha.

Milášekpánešku: (Ti, co říkaj „ha ha“, nemaj smysl pro humor. Nikdy je totiž nenapadne vtipná odpověď.)

Dr. Watson: To není z tvojí hlavy, to je z Červenýho trpaslíka!

Milášekpánešku: Já vím, jde o šprávné načašování.

Milášekpánešku: A ten šeriál je boší. A viděla jši ho jen díky mně.

Dr. Watson: Jistě, všemohoucí, děkuji ti za ten zážitek. Jsem obohacena až do konce svého života.

Milášekpánešku: Nemáš zaš.

Dr. Watson: Mimoto… Milášek, pánešku?

Milášekpánešku: Jeden pršten vládne všem, jeden jim všem káše…

Milášekpánešku: (To zní, jako kdyby měl Sauron prostě jen rád kaši…)

Dr. Watson: Vidíš, třeba mu všichni špatně rozuměli a on se chtěl jenom dobře najíst.

Milášekpánešku: A uš jšme zaš u komunikaše.

Milášekpánešku: (A taky u kaše…)

Dr. Watson: Blíží se play-off. Říkal mi, že se na to musí soustředit. Což chápu. A pokud za tím je něco dalšího, tak až bude chtít, řekne mi to sám. Nebudu to z něj přece páčit, není mu pět a nerozbil sousedovi okno.

Milášekpánešku: To je fakt, to zní jako rozumný vyšvětlení.

Milášekpánešku: Nejši vtipná, ale alešpoň jši rozumná.

„Tak, asi jsme připravení," zahlásil Tobias a já zvedla hlavu od displeje. Mobil mi vypadnul z ruky, pusu jsem měla v tu ránu dokořán a do očí se mi začaly tlačit slzy dojetí. Andrea ve svatebním byla totiž… nepopsatelně nádherná.

„Ježíšku," vydechla jsem nakonec. „Brácha bude bulet ještě víc než já. Jsi dokonalá."


 

Chci vám ohromně poděkovat za vaši trpělivost a podporu, mezi těmi stohy seminárek, esejí a glos na rozličná témata, které jsem musela během tohoto semestru spáchat (a momentálně stále páchám), byl pro mě váš zájem potřebnou živou vodou. Dokonce i múza se minulý týden zachvěla a na pár hodin se probudila k životu. A za to patří velké díky vám! Děkuju, děkuju, děkuju. A pevně doufám, že jste se bavili při čtení alespoň z poloviny tolik jako já při psaní. =)

Dovolte mi ještě, abych vám popřála krásné vánoční svátky (a pevně věřím, že Nový rok vám popřát ještě stihnu zvlášť ;-)). 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Icebergs 29:

7. Spyro přispěvatel
03.01.2016 [22:05]

SpyroZpytuju svědomí, že komentář přidávám až teď, ale přísahám, že z kapitoly jsem skákala nadšením pár hodin po tom, co vyšla! Emoticon Emoticon

Nejdřív bych ti ráda vzkázala svoji upřímnou nenávist za to, že si teď nemůžu najít přítele. Protože nikde kolem mě se nepohybuje ani Ryan, ani Scotty (hetero, ani homo :/ ) a dokonce ani Robin. Takže asi umřu sama.
PS: Já taky miluju Haydena Christensena... A co jako? Emoticon Emoticon

Tak a zlatý hřeb večera: Nejši vtipná, ale alešpoň jši rozumná. To mě zkrátka a jednoduše "rozsekalo" Emoticon Moc se těším na bližší popis svatby, doufám, že si popláču dojetím. Emoticon

Zkrátka a obvykle, famózní práce jako vždy. A stejně se chystám znovu tě otravovat. Emoticon Emoticon

No a každopádně - budu natěšeně očekávat to "dární". Emoticon Emoticon

6. Tethys přispěvatel
31.12.2015 [12:29]

TethysNevím, jak to děláš, ale vždycky, když si čtu Icebergs, tak se prostě musím celou dobu tlemit jako idiot. Ale jsem na to hrdá. Emoticon Tohle byla vážně skvělá kapitola, vůbec není poznat, že múza trochu protestovala, a jsem ráda, že teď už je to s ní dobrý. Emoticon
Hrozně se mi líbí, jaký má Vicky s Robbiem vztah a ještě víc, jak dobře to umíš popsat. Všechno v Icebergs plyne strašně lehce, uvěřitelně.
Scéna se Scottym o Star Wars mě hrozně pobavila Emoticon Neznám žádnou holku, která by neměla crush na mladýho Anakina. Emoticon No a co, že neumí hrát, to přece vůbec nikoho nezajímá. Emoticon
A Tobias? Já mám takovej dojem, že se dá dohromady na svatbě se Scottym. Emoticon
Děkuju moc za skvělou kapitolu, Fluff, a přeju ti do Novýho roku všechno nejlepší (jestli se teda už "nepotkáme"). Emoticon Emoticon

5. Blacky
30.12.2015 [10:06]

Ono to trvá síce dlho, ale čakanie sa oplatí, ako skutočne oplatí. Je to vtipné, jednoduché, sladké a prosto dokonalé.

Milujem Jak jsem poznal vaši matku. S priateľom sme na tom seriali sakra závislí a radi citujeme počkejsi a šetkymožné vyhlásenia ktoré ten šialenec púšťa z pusi. :P dokonca sme vraveli, že dáme našej druhej malej prostredné meno "počkej si" :P Ale dosť tohto ku kapitolke teraz. :D

Milujem môjho Scotína, úplne moc. Je to taký ten šialenc ktorého by človek pri sebe niekedy potreboval aj v realite.

Tiež ti dodatočne želám pekný zvyšok sviatkov a šťastné našliapnutie do nového roku. Nech sa darí v škole a máš stále dosť času a múzy na dokončenie tohto božího díla.

Ps. : som zvedavá, čo ten Shrek zasa vyvádza. Dáko sa mi nezdá. dúfam, že je to veľké romatické prekvapko a nie niečo smutné, čo by z našej šialenej Vic urobilo klbko nešťatia.

ďakujem za vytvorenie úsmevu na tvári. Ahoj pri ďalšej. Emoticon

4. Carol1122 přispěvatel
27.12.2015 [20:17]

Carol1122Moje nejmilovanější Jíťo, Fluff, zlato... máme hodně přezdívek Emoticon Emoticon
Nezačnu svým typickým omlouváním, proč ti to komentuju tak pozdě hned na začátku, abychom si nezkazily tuhle "dojemnou" chvilku a tak začnu něčím krásnějším a příjemnějším.

Určitě si pamatuješ na pana Scottyho. Nemyslím sice Oslíka - o tom budu básnit za chvíli - ale myslím jednoho černého medvěda/panthera/kočku s černým nejhuňatějším kožíškem a růžovýma ušima i čumáčkem. Je skvělej. Boží. A ještě lepší je slečna, která mi ho dala Emoticon Emoticon Nicméně - proč se o něm zmiňuju? Díky týhle kapitole si zaslouží čestný titul Milášek Šcotty... ehm ehm... Ser Milášek Šcotty (hraničáře z něj udělám později, až budu mít nahltanou celou sérii, ju? Emoticon). Protože Šcotty jako Milášekpánešku to celý zabil. Zabil a zabil až tak moc, že když jsem to četla ještě včera večer před spaním, zdál se mi v noci sen o glumovi Miláškovi s hlavou Scottyho. Dovolím si ti nastínit tuto představu tímhle "profesionálním vyfotošopováním": https://drive.google.com/file/d/0BzZBo36_S-wqOS1lLWdrY2pnYm8/view ... No, není sexy, ten náš Milášek? Emoticon Emoticon Emoticon Takže už asi chápeš, že jsem se chechtala i ze spaní, a co kor z tohohle dialogu! Nádhera! Emoticon Emoticon Emoticon

Robbie a Vicky... ach ti dva! Emoticon Trošku mě bodlo u srdce, když jsem si uvědomila, co jí naznačoval, ale pak si řekla... "Pff, takhle to nebude. Shrek a Fiona taky žijí šťastně až do smrti..." takže běda ti, jestli tam dáš nějakou lumpárnu Emoticon Emoticon

Shrek a Fiona... sladcí zlobříci... jak já je "šeru" Emoticon Že mě to nenapadlo, psát tenhle komentář šišláním... ale mám dojem, že po takový náloži v práci bys akorát dostala infarkt Emoticon Emoticon Chtěla bych malý zlobříky - to asi předbíhám a vymýšlím si dost - ale když jsem dneska viděla Shreka 4, chtělo se mi brečet. A vlastně jsem si brečela a vzpomněla si na tebe a celý Icebergs. Teď mě tak napadlo, že kdyby se Ryan přenesl pomocí stroje času jako Shrek ve čtyřce... ne, on stejně musí Vicky dobývat. Vždyť tohle dobrodružství zažíváme už teď! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

A nakonec Andy a šaty. Musíš je příště popsat a jako E.T. bych se nebránila fotečce, ale chápu, když budu muset spoléhat na vlastní fantazii a ráda Emoticon
Tobias? Wtf? Kdo to zase je? Emoticon Ať se tam žádnej moula jako Krasoň nemele Emoticon Ha! Krasoň! Trefila jsem to Emoticon Emoticon

Fluffíčku, teprve nedávno jsem pochopila, že nezáleží na délce, ale na obsahu. Délky komentářů, jak napsaly tady holky, bych asi nikdy nepřekonala, a obsahem taky nejsem moc "na ráně", ale snažila jsem se a snad tě i trošku potěší Emoticon Protože já pokaždý, když vyjde Icebergs skáču až někam mezi letadla tam nahoře a ještě výš Emoticon (až doskočím na Mars, vezmu tě tam s sebou a zažijeme dobrodružství jako Marťan Emoticon Emoticon ). Posílám co největší pusu pro štěstí, ať ti jde psaní jedna báseň, múza, ať spolupracuje a čas ať je vstřícnej. Nemůžu se dočkat další kapitoly a ještě i tady přeju krásné vánoční svátky plné radosti, psaní a odpočinku; hodně štěstí se zkouškami v lednu, do nového roku jen to nejhezčí (zdraví, lásku, kamarády, úspěchy se školou, hodně penízek, náš vysněnej výlet do Londýna a vše ostatní - ha, počkej - Richieho! Ryana! Deana! Celej harém! Emoticon) Prostě to nej nej nej! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. FantasyNikol přispěvatel
27.12.2015 [17:57]

FantasyNikolJe to fakt strašně strašně moc nespravedlivý. Vždyť já se tlemila celou kapitolu, stírala si slzy dojetí a prostě páni... Emoticon Emoticon Emoticon Hele, ty ze svých čtenářů děláš závisláky. To není moc dobrý. Nikdo by neměl mít takovou moc. Emoticon Jako, jestli se vyjadřuju moc nesrozumitelně, prostě chci říct že to bylo naprosto boží a že jsem úplně nadšená, že si můžu přečíst a užívat pokráčko. Emoticon

O, ta sourozenecká scénka na začátku. Vicky a Robbie. Emoticon Emoticon Ty tvoje hlášky, slovní obraty a jen nějaká nádherná slovíčka přidaná do vět... jé! Ty z nepěkného tématu - jako, že by se Vicky a Ryan mohli někdy rozejít - udělaly zase totální důvod pro záchvaty smíchu. Emoticon Emoticon A jako, abych se vrátila k Robbiemu - neexistuje, aby se Vicky a Ryan rozešli. Vždyť jsou spolu naprosto mňamózní. Emoticon Emoticon Tenhle hokejista si musí Holmesovou udržet, nebo bude riskovat kupu hysterických fanynek tohohle příběhu. Emoticon Prostě, ať tě ani nenapadne, že tihle dva nebudou na konci příběhu spolu. Bych pobrečela všechny svoje krásné polštáře a ani Hook z OUAT by to nespravil. Nebo Dean Winchester, když už jsme u jmenování naprosto úžasných seriálových chlapů. Emoticon Emoticon

Jé! To je tak super, žes zapojila jedno z nejrozebíranějších témat všech konverzací po celém světě. Emoticon Emoticon Star Wars. Někomu se to líbilo a někomu ne. Já jsem to ještě neviděla a tak se v očích mnoha občanů ČR dostala na přední příčky žebříčku nejhledanějších zločinců republiky. Emoticon Emoticon Hej, ale to myslím vážně... přísahám, že kámošky, které na tom byly už dávno, se se mnou chystají přerušit veškeré styky. Emoticon
Takže ta konverzace o Star Wars se mi totálně líbila, smála jsem se nad ní a totálně chápala Vicky a její dětskou lásku k tomuhle herci. Emoticon Emoticon

A nakonec zkouška šatů. Emoticon Emoticon Emoticon Jů, Fluff, to bylo tak úplně dokonalý a dojemný a vtipný a magický a zajímavý a já nevim už, jak bych se vyjádřila. Emoticon Líbila se mi konverzace Vicky s Tobiasem, přestože mám nahnáno, že by Tobias mohl vlézt Shrekovi a Vicky do jejich pohádkového vztahu - buď jsou moje obavy oprávněné, nebo jsi mě jen na začátku vystrašila tou sourozeneckou konverzací. Emoticon Emoticon Pak jsem byla totálně bez sebe z té libové konverzaci se Scootym (kterýho miluju). A nakonec Andrea, její šaty a posledních pár řádků. Emoticon Emoticon Emoticon Jo a taky přeju hezký svátky a šťastný Nový rok.

A je to. Opět jsi mi připomněla, proč jsem z týhle story tak mimo a bez sebe, proč jsem do ní totálně zapochnutá. Emoticon Emoticon Emoticon Neslintat nad tímhle příběhem a chlapskými hrdiny je nemožný. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Hanka
27.12.2015 [13:36]

Moje milá Jituško,

včera po půlnoci (vlastně už dneska) jsem s nadšením zjistila, že vyšlo další Icebergs, a s větou "Jaktožemiotomnikdoneřekl!" jsem se pustila do čtení. Jelikož to bylo takhle pozdě, do komentování jsem se nepustila, protože by ze mě nic kloudného a srozumitelného nevyšlo. A tak se vracím teď, abych ti sdělila svoje dojmy ze čtení. :D

Hned na začátku jsi mě rozsekala tím, že Vic chce čmajznout televizi svému staršímu bratříčkovi a ještě při tom zvládá myslet na kupu dalších věcí jako správná ženská. :o) A Robbie je taky skvělej. Takovej starostlivej starší bráška, kterej se o Vic nikdy úplně starat nepřestane.

Další, co jsem si vedle poznamenala, abych na to nezapomněla, byla věta "Člověk míní, zlobr mění." :D Nikdy mě nepřestane bavit, jak si dokážeš pohrávat se slovy, jak to vypadá "na papíře" naprosto přirozeně, jak to celé krásně plyne a já jsem na konci zklamaná, že to nebylo delší. :D

Můj další podbod se týká vztahu Vic a Ryana. Líbí se mi, že to podáváš tak realisticky, že to není nějaká bláznivá zamilovaná ztřeštěnost (i když, upřímně, to si u tebe nedovedu představit), jak spolu rozpačitě řeší, jestli spolu půjdou na svatbu. Jsem zvědavá, kdy se náš zlobr Vic svěří. Ale necháme mu čas. :D Ať máš o čem psát. :D

Představila jsi nám novou, sympatickou postavu. Tobias vypadá jako fajn kluk. A má smysl pro humor. :D Co kdyby si Vicky zahrála na dohazovačku a dala ho dohromady se Scottym? A on by si ani potom nemusel krást ten krásný gauč pro sebe. :o)

A nakonec Milášekpánešku! Tos mě dostala znova. :D Scotty je prostě nejbožejší a to mu nikdy nikdo neodpáře! Žeru ty jejich chaty, jeho různorodé nápadité přezdívky, a jsem ti děsně vděčná, žes nám ho sem zase dala. Má čtenářská duše plesá. :o) Směju se ještě teď. :D

Děkuju ti moc za skvělé počteníčko, jsem ráda, že k tobě múza zavítala na návštěvu alespoň na chviličku a že sis mezi vším tím papírováním našla čas na psaní. Protože to zase stálo za to! :o)

1. E.T.
27.12.2015 [0:01]

Nádhera!!! A fotečka šat by nebyla?? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!