OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I love rock 4

Vasillisa Darkniová, se vydává na dlouhou cestu, za jediným účelem. Pomstít smrt svého bratra, kterého zabil Patrik Stanley. Navždy šestnáctiletý, pohledný upír.
Lissa má málo informací o tom, kde Patrik je. Ví jen jediné. Paříž.
Patrik se ukrývá ve stinných rozách Paříže, protože ví, co ho čeká. Krutá a bolestivá smrt.
Jak to vše dopadne? Bude Patrik bojovat, nebo se dál bude schovávat?

13.03.2011 (14:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1576×

Tak jo! Další dílek je tu! Doufám, že si brzo oblíbíte Michaela, protože se tu bude objevovat dost často!

Předem děkuju za komentáře a přejí příjemné počtení!

Vaše Eris

---

„Laskavě drž hubu!“ vyjela jsem. „Neřekl si něco? Že už to víckrát neuděláš? Viděla jsem tvoji minulost a málem se poblila! Máš veliký štěstí, že jsem ve Francii, jinak bych tam přijela a zabila tu tvou kurvu! A na svatbu zapomeň!“ zařvala jsem poslední větu a hovor ukončila. Pak jsem naštvaně hodila mobilem o zeď, kde se rozletěl na několik kusů.

Zajela jsem si rukama do vlasů a rázovala po pokoji. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit, avšak, šlo to těžce. Stále jsem to živě viděla. Bože! Takovej hnus!

 

Na ramena mi dopadly dvě ruce. Neochotně a stále naštvaně jsem otevřela oči, jen abych se ztratila v krásných modrých. Zatraceně! Byl tak blízko!

„Liss, uklidni se.“ Mluvil tiše, v jeho hlase zněla jen prosba a něco jiného. Radši jsem oči znovu zavřela. Cítila jsem, jak se mi či zaplňují slzami ze zklamání. Snažila jsem se, aby mi některá nesjela po tváři až k bradě a od tamtut skápla na koberec. Bohužel se tak stalo.

Cítila jsem, jak mi z oka ukápla jedna slza a tekla mi po tváři dolů. Byla blízko u brady, když ji ale Michael setřel. Otevřela jsem své uslzené oči a pohlédla do jeho, krásných, modrých.

Z očí se mi samovolně začaly spouštět slzy. Všechno na mě zase dolehlo. Nickova smrt, Tomasovo podvádění, opuštění rodiny, znásilnění… Sesula jsem se k zemi a dopadla na kolena. Hlava mi bezmocně dopadla na prsa a celá jsem se otřásala vzlyky.

Popadly mě dvě silné paže a přitáhly do obětí. Opřela jsem se o jeho tělo a dál nechala kanout slzy z mých očí. Vzlykala jsem, hlasitě. Skoro jsem se jimi dusila.

Objala jsem ho okolo pasu a tvář zabořila do jeho hrudi. Dál jsem brečela…

Hladil mě po vlasech, zádech a opakoval to pořád dokola. Ty pohyby byly uklidňující. Dodávaly mi pocit bezpečí a jistoty, jakou jsem v životě necítila.

Vzlyky už přešly, jen slzy si dál tekly. Najednou jsem ucítila něco teplého na čele a pokračovalo to níž, dokud se to nezastavilo u úst. Otevřela jsem oči a spatřila ty Michaelovi jen pár centimetrů od mých.

Pak mi to došlo. Byly to jeho rty. Sjela jsem k nim pohledem. Velice mě lákaly. Vypadaly hebce a měkce a mě moc zajímalo, jestli je to pravda. A jak chutnají. Na co to sakra myslíš? Ani ho neznáš!!! Řvala jsem na sebe v duchu. Jenže on asi žádné takové myšlenky neměl. Stále mi koukal do očí a pomalu se přibližoval. Když se naše nosy dotýkaly, zastavil se. Viděla jsem na něm, že to chce udělat, ale něco se ve mně seklo a já nemohla. Najednou jsem to prostě nemohla udělat.

Odstrčila jsem ho od sebe a prudce se zvedla. Popadla jsem oblečení a vpadla do koupelny. Dveře se za mnou se zabouchnutím zavřely. Rychle jsem se oblékla do kožených kalhot, korzetu, kabátu a na nohy vzala glády. Namalovala jsem se a za pět minut vycházela z koupelny.

Z tašky jsem vyndala své zbraně a upevnila na tělo. Pak jsem z tašky ještě vyndala klíčky od motorky a sluneční brýle a nasadila si je. Otočila jsem se na Michaela s kamennou tváří, který seděl na posteli a díval se na mě.

„Jestli tu chceš zůstat, zůstaň. A kdybys měl hlad, něco si objednej.“ S těmito slovy jsem vyšla z pokoje a šla ke své motorce. Možná jsem se takhle zachovat neměla. Možná jsem ho měla políbit. Co když jsem mu tím ublížila? Ale vždyť se vůbec neznáme! Ach jo! Neměla jsem odejít! Můj myšlenkový proud se ubíral tímto směrem a já vůbec nevnímala kam jedu.

Najednou jsem stála před nějakou budovou, na které byl blikající neonový nápis. Nedokázala jsem to přečíst, bylo to divně napsané. Vstoupila jsem dovnitř a musela se na chvíli zastavit, aby si oči přivykly šeru, co tu bylo. Když se tak stalo, polohlasně jsem zaklela.

Ten bar, nebo co to bylo, byl plný upírů. Uprostřed byl vyhraněný prostor, ve kterém se dva upíři prali. No co už! Alespoň získám nějaké informace, ne?

Došla jsem k jednomu stolu, který okupovala banda upírů. Vytáhla jsem fotku z kapsy.

„Znáte ho?“ zeptala jsem se a položila fotku na stůl. Každý si ji prohlídl, ale v odpověď bylo jen zakroucení hlavou. Došla jsem k dalšímu stolu a zeptala se. Nikdo ho však neznal. Takhle to šlo asi u dalších deseti stolů.

Pomalu jsem začala ztrácet naději, když…

 

Někdo seděl u baru. A ten Někdo byl Patrik Stanley. Několik minut jsem stála na místě bez hnutí, než jsem si uklidila fotku do kapsy. Rozešla jsem se k němu a postavila se těsně za jeho záda. Téměř jsem se ho dotýkala.

Čapla jsem ho za límec bundy a vytáhla do stoje. Táhla jsem ho za sebou z baru. Když jsme byli venku, odhodila jsem ho na zeď a vytáhla své nože. Přikrčila jsem se a vražedně se na něho dívala. On se teprve vzpamatovával z toho, že ho někdo vytáhl ven.

Když mě zaregistroval, z úst se mu vydral přiškrcený výkřik. Jen si křič, hošánku! Za nedlouho už nebudeš ani šeptat!

„Ahoj Liss,“ zakřehotal a v hlase mu zněl vyděšeně.

„Nazdar, Patriku!“ zašeptala jsem ledovým hlasem, při kterém vypískl. Nestačila ani mrknout a stále jsem před ním. Naše nosy se téměř dotýkaly. Začal zrychleně dýchat a po čele mu perlil pot. Krutě jsem se zasmála.

„C-co p-p-potřebuješ?“ koktal.  Znovu jsem se zasmála a sklonila hlavu k jeho uchu.

„Zabít, tě,“ řekla jsem tiše a ledově. Na několik chvil přestal dýchat, a pak se jeho hruď rozvibrovala, jak se snažil popadnout dech. Začala jsem ho škrtit. Rukou jsem mu objala krk, a co nejvíce stlačila.

Jeho obličej začal pomalu červenat. Vytřeštil oči a já ho pustila. Chtěla jsem ho zabít, pomalu.

Zandala jsem nože do pouzder a odstoupila. Začala jsem okolo něj kroužit a neustále jsem se na něj dívala. Patrik se chytnul za krk a rozkašlal se.

„Copak, došel ti dech?“ zeptala jsem se mile. Vzápětí jsem se ale zasmála. Sundal si ruce z krku a opřel se o zeď. Přiběhla jsem k němu a chytla ho za vlasy. Surově jsem mu zaklonila hlavu a vyndala nůž.

Pomalu jsem jím přejela po jeho tváři, dokud nezapištěl jako malá holka. Z rány se okamžitě vyvalil pramínek rudé, husté, lepkavé tekutiny. Sjela po noži, a pak na mou kůži. Potlačila jsem zhnusené zachvění a dál se věnovala své činnosti.

Po pěti minutách, kdy jsem ho neustále řezala, smála se a vyhrožovala mu, se zpoza zatáčky vyřítilo černé auto. Jeho černá okýnka se stáhla a zaznělo několik tlumených výstřelů. O sekundu později jsem ucítila ostrou bolest v zádech, na krku a na noze.

Podlomila se mi kolena a já dopadla na zem. Patrik se vyřítil k autu, ale cestou na mě nezapomněl plivnout. Ruka mi vyletěla k hrdlu, snažíc se zastavit to prudké krvácení. Druhou jsem se opřela o zeď, abych nespadla obličejem na asfalt.

Cítila jsem, jak se na mě derou mdloby a snažila se proti nim bojovat. Otevřela jsem pusu, ve snaze dostat z hrdla nějakou hlásku, ale hlas mě zradil.

Poslední, co jsem cítila, než mě pohltila temnota, byly silné paže, které mě vyzvedly do vzduchu.

 

 

Hukot v mé hlavě sílil, dokud nenabil Staccata. Bodavá bolest, která ochromovala moje tělo i smysli, mě donutila, abych se nehýbala. Pouze jsem se snažila otevřít oči, abych viděla, kde jsem…

Slyšela jsem zvuky. Nastražila jsem uši, ale přes silný hukot v mé hlavě jsem neslyšela nic. Pak jsem ucítila dotek. Byl tak jemný, že jsem mohla jen doufat, že tam byl. Pak jsem to ale ucítila znovu a silněji. Dokonce jsem dokázala určit, kde to bylo. Na čele, asi.

Jak se sakra otevírají ty oči? Byla jsem zoufalá. Jako… Jako když víte, že jste to položili sem, ale není to tam. Když tam není ta důležitá věc, kterou tak nutně potřebujete… HALLELUJAH! Mé oči se konečně otevřely, avšak neviděla jsem nic.

Několikrát jsem zamrkala, ale stále byla tma. Teprve potom mě napadlo, že tu nic nesvítí anebo… nebo jsem slepá. Tu druhou variantu jsem si ovšem odmítala přiznat. Jak bych potom fungovala? Jak bych mohla najít Patrika a pomstít se?

„Liss,“ někdo mi zašeptal do ucha. Trochu jsem sebou trhla, ale rázem mi do těla vystřelila tupá bolest. Z krku se mi vydralo podivné chrčení. Ježíši! Co když mám něco s hlasem?

„Ne, Liss. Nehýbej se!“ Ten hlas! Kde jsem ho jen slyšela? Někde v zadu v místnosti - nebo to bylo v jiné? - se rozsvítilo. Chvilku mi trvalo, než jsem si přivykla. Pak se nade mnou zjevil obličej anděla.

Anděla, který měl zářivě modré oči, hnědé vlasy a plné rty. Michael! Otevřela jsem rty, ale nemohla jsem mluvit. Začala jsem panikařit. Zkoušela jsem to znovu a znovu, ale nešlo to.

„Ššš, klid. Neboj se, vše je v pořádku,“ chlácholil mě. Jak to sakra může bejt v pořádku, když nemůžu mluvit?

„Liss uklidni se!“ zvýšil hlas a já přestala dělat jakékoli cavyky. Pohladil mě po tváři a já přivřela oči, abych si mohla plně vychutnat jeho dotyk. K mé smůle sundal ruku z mé tváře a položil mi ji na rameno. No co, alespoň že se mě dotýká…

„Nemůžeš mluvit, protože tě střelili do krku,“ vysvětloval. „Pak taky do nohy a do zad. Všechny kulky jsem vyndal a tvá zranění ošetřil. Hojíš se velice rychle, takže bys za nedlouho mohla zase fungovat. Ale teď. Bolí tě něco? Jestli jo, dvakrát mrkni. Jestli ne, mrkni jednou.“ Mrkla jsem dvakrát.

Ptal se mě ještě na další otázky, co mě bolí a tak, ale já přestala vnímat už u druhé. Oči se mi zavíraly únavou.

„To je dobrý. Jen spi, Liss.“ Pak jsem ucítila něco teplého na svých rtech… Než jsem svou mysl odevzdala tmě.

 

Buch! Ozvalo se. Co to jen bylo? Znělo to jako by něco těžkého dopadlo na něco dřevěného, ale v tuto chvíli mě nic nenapadlo.

Pohla jsem prsty u ruky. Šlo to. Zkusila jsem pohnout celou rukou, zvednout ji. To se povedlo taky. Jenže jak jsem se hýbala, uvedla se do pochodu bolest, která se usídlila u mě v hlavě.

Zvedla jsem ruku a položila si ji na čelo. Zasténala jsem. Oči jsem nechávala zavřené, proto jsem se lekla, když na mě někdo šáhnul. Oči jsem okamžitě otevřela. Nade mnou se skláněl Michael a starostlivě si mě prohlížel.

„Jak se cítíš?“ zašeptal. Otevřela jsem pusu, že mu odpovím, ale nemohla jsem promluvit. Krk jsem měla v jednom ohni. Ruka mi vystřelila ke krku. Zmocňovala se mě panika.

Očima jsem prosila Michaela, aby mi pomohl, ale ten mě jen zatlačil na ramena a nechal mě znovu klesnout do pokrývek. Ze stolku vedle vzal sklenici vody a podal mi ji. Přitiskl mi ji ke rtům a já začala pít. Po dvou douškách, jsem mu ji ale vytrhla z ruky a hltavě dopila.

Otřela jsem si pusu a odložila skleničku na stranu. Pak jsem pohledem vyhledala ten jeho. Jeho oči… vzbuzovaly ve mně pocit bezpečí a klidu, míru. Bylo to zvláštní. A taky zvláštně zářily.

Pohled mi opětoval. Pomalu jsem bloudila očima po jeho tváři a snažila se ji zapamatovat.

Z ničeho nic vzal mou ruku do svojí a přitiskl si ji ke tváři. Zamrkala jsem očima, jestli ještě nespím, ale ruku tam přidržela.

Svou rukou jsem mu přejela přes čelo a pokračovala přes linii nosu. Pak jsem ho pohladila po tváři. Pod mým dotekem přivřel oči. Úsměv se usadil na mé tváři a já pomalu klesala prsty k jeho rtům.

Ukazováčkem jsem přejela přes jeho spodní ret a cítila, jak se zachvěl. Očima mě bedlivě sledoval, ale já se mu do nich nedívala. Očima jsem sledovala své prsty a dál mu přejížděla po rtech.

Měl je hebké. Jako satén, na kterém jsem ležela a snad ještě hebčí. U pravého koutku měl drobnou jizvu. Přejela jsem po ní prsty a ucítila jeho další záchvěv.

„Dobře. Je mi dobře,“ zašeptala jsem na jeho otázku a stále ho hladila po tváři. Pak jsem se mu podívala do očí.

„Jak si mě našel?“ Stále jsem šeptala.

„Sledoval jsem tě. Když tě tam ti hajzlové postřelili a nechali na ulici, odnesl jsem tě sem.“ Mohl být v jeho očích vztek? „Pak jsem tě ošetřil. Naštěstí si byla v bezvědomí, takže si moc netrpěla.“ Přikývla jsem. Pak mi ale došlo, co řekl.

„Ty si mě sledoval?“ Hlas jsem zvýšila a ruku z jeho tváře nechala klesnout. „Vždyť tě mohli najít a zabít tě! Copak sis neuvědomoval, do jakého rizika jdeš? Mohli tě zabít, pro Boha!“ Byla jsem naštvaná. Hodně naštvaná. Copak si neuvědomuje, že ho mohli chytit? Je snad padlý na hlavu?

„Liss! Nechytili mě!“ Jeho hlas se taky zvýšil, ale nekřičel, tak jako já. „Nemohl jsem tě tam nechat. Vykrvácela bys a oni by tě tam nechali ležet, jen tak…“ V jeho hlase zazněla sotva slyšitelná bolest. Nebo se mi to alespoň zdálo.

„Já tě tam nemohl nechat ležet, Liss,“ šeptal. Jeho teplá dlaň zahřála mou tvář. Pak ale začal bloudit prsty po mém obličeji. Lehce, ale i to stačilo, aby to vyslalo toužebné signály do mého těla.

Když se dostal ke rtům, přejel po nich palcem. Mé rty se samovolně otevřely a žádaly v tiché prosbě. On však nehleděl na mé prosby a dál fascinovaně studoval mou tvář. Jeho oči byly jako spalující oheň. Zdálo se, jak by hořely.

Dlaní sjel k mému krku a přejel po jeho straně. Zachvěla jsem se. Ruku nechal na mém krku a pomalu začal sklánět hlavu. Tak pomalu, že bych ho mohla odstrčit, kdybych chtěla. Ale já nechtěla. Toužila jsem po tom, aby mě políbil, aby se mě dotknul.

Stále jsme si koukali do očí. Pohledem jsem sjela k jeho rtům a své jsem pootevřela v tiché žádosti. Očima jsem se vrátila k jeho planoucímu pohledu, ze kterého jsem se zachvěla.

Sklonil ke mně svou tvář a otřel se o mojí. Tvář měl hebkou a teplou. Několikrát to zopakoval a já mu to s radostí oplácela. Pak rty zabloudil k těm mým. Lehce políbil koutek úst. Otevřela jsem rty a oči zavřela. Přejel svými rty po mém spodním rtu, a pak totéž udělal s vrchním.

Políbil mě na druhý koutek a mě z hrdla unikl sten. Snažila jsem se uspořádat si souvislé myšlenky, ale jediné, na co jsem mohla myslet, byl Michael a jeho rty.

Pomalu mě políbil. A odtáhl se. Nesouhlasně jsem zamručela a oči otevřela. Ježíši! Byl tak blízko! Na tváři mu hrál malý úsměv, se kterým vypadal naprosto sexy. Zvedla jsem ruku a zajela mu s ní do vlasů.

Přitahovala jsem si ho blíž a on se nechal. Rukama se opřel vedle mého těla a udělal jakousi zábranu. Téměř na mě ležel. Naše těla se skoro dotýkala, a přesto jsem ho cítila velice jasně.

Stáhla jsem si ho až úplně k sobě a přitiskla se mu na rty. Nám oběma se z hrdla vydral sten. Jemně jsem ho políbila a stejně tak i on mě. Líbali jsme se, dokud nám nezačal docházet vzduch.

Naposledy jsem ho políbila a odtáhla se. Stále jsem ale měla ruku zamotanou v jeho vlasech. Dýchala jsem trhaně a mělce. Stejně tak i Michael. Dívala jsem se do jeho očí, které zářily štěstím.

Byl na mě namáčknutý celou svou vahou, ale mně se to líbilo. Líbilo se mi, že jsem na sobě cítila váhu jeho pevného těla.

Znovu se sklonil a políbil. Pak se svými rty přesunul na moji čelist a krk. Lehce oždiboval kůži na krku a mě se z toho začínala motat hlava. Každé malé kousnutí konejšil svými rty, než se vrátil k těm mým.

Znovu jsme se začali líbat. Jazykem jsem mu přejela po spodním rtu a jeho rty se rozevřely. Využila jsem toho a spojila naše jazyky. Bylo to něco nádherného.

Jako na povel jsme naše polibky současně zpomalili, dokud jsme se už jen nedotýkali rty toho druhého.

Sklonila jsem hlavu a otřela se tváří o jeho. Líbilo se mi, když se naše pokožka dotýkala. Vyvolávalo to záchvěvy po celém mém těle a u něj to bylo stejné. Cítila jsem to.

 

Když jsme už jen leželi u sebe, a když mi začal mozek alespoň z části fungovat, začala jsem toužit po horké vodě.

Začala jsem se zvedat, ale jeho ruka mě zastavila.

„Kam jdeš?“ zeptal se. Usmála jsem se.

„Potřebuju se vykoupat.“ Slezla jsem z postele a zamířila k věži. Zapnula jsem CD s Evanescence a pomalu se dostala za dveře koupelny. Ty jsem pak nohou přivřela a začala napouštět vodu do vany. Kápla jsem tam trochu pěny a za chvíli už vana byla plná vody a bublinek.

Vysvlékla jsem se z trička a kalhotek a zalezla do vody. Požitkářsky jsem vydechla a celá se ponořila. Pak jsem se hlavou opřela o vanu a broukala si do melodie.

Když se mi zdálo, že voda začíná chladnout, sáhla jsem pro šampon a mýdlo a celá se umyla. Měla jsem ztuhlé svaly a záda pořád bolely. Stejně tak i krk a noha.

Vylezla jsem z vody a ještě nad vanou vymačkala z vlasů vodu. Pak jsem se zabalila do ručníku a vodu vypustila.

Došla jsem před umyvadlo a pořádně si vyčistila zuby. Po té jsem si rozčesala ten chuchvalec, alias vlasy, co jsem měla na hlavě.

Když se mi to podařilo, vešla jsem do pokoje a zamířila k tašce se zbraněmi. Celou jsem ji prohrabala a zkontrolovala, kolik čeho mám a jestli něco nechybí.

Evanescence dohrála a tak jsem tam dala Lordy a dala volume doprava. Zaklonila jsem hlavu a zakroutila s ní, ve snaze uvolnit ztuhlé svaly. Ale nepomohlo to. Najednou mě Michael zatahal za ruku a dovedl mě k posteli. Řekl mi, ať si lehnu na břicho a ručník mi posunul nad zadek. Pak si sedl vedle mě a jemně mi začal masírovat záda.

Několikrát jsem slastně zamručela a dál si užívala jeho doteků. Jezdil rukama po zádech sem a tam, dokud jsem svaly neměla úplně uvolněné.

Měla jsem zavřené oči, abych mohla vnímat co nejvíce, a proto mě překvapilo, když jsem je otevřela a všude byla tma. Jen v koupelně se svítilo.

Odsunul mi vlasy z šíje a začal mi ji masírovat. Zasténala jsem, když jeho prsty nahradily rty.

„Otoč se,“ zašeptal mi do ucha. Vytáhl mi ručník nahoru a podržel mi ho, aby nespadl, když jsem se otáčela. Když jsem ležela na zádech, ručník posunul nad linii prsou a začal mi masírovat krk, paže…

Znovu jsem zavřela oči a užívala si to.

Najednou se vedle mé hlavy cosi prohnulo. Otevřela jsem oči a pohlédla na sklánějícího se nade mnou Michaela a úsměvem na rtech. Přiblížil se ke mně, dokud se jeho rty nedotýkaly mých.

„Tak jak se ti to líbí?“ zeptal se. Když mluvil, jeho rty se otíraly o ty mé.

„Strašně moc.“ Natáhla jsem hlavu a políbila. Polibek mi opětoval a já cítila, že se usmívá.

---

 

 

OK! Doufám, že se těšíte na další dílek... A taky doufám, že zanecháte komenty, které vždycky potěší!

 

Kapitola 3. < <> > Shrnutí < <> > Kapitola 5.

 

 

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek I love rock 4:

BJaneVolturi: děkuji

je to super kapitolovka, doufam ze brzo bude dalsi

incompertus, děkuju za koment

o můj bože! to je úžasný! Michaela mám radši než Tomas...a ten Patrik mě teda dostal!

Mouinek, díky za koment

Krááása jen mě naštval Tomáš v minulé kapitole a srab Patrik.

Elis, děkuju za koment!

Takže, konečně jsem se dostala k tvé kapitole =).

Chudák holka, působí to tak, že ho nikdy nenajde, ale kdyby Patrika našla brzo, tak bys zase neměla o čem psát =)
No teda, teď si mě vážně dostala, jsem zvědavá, co udělá, když už ho konečně našla =)
Hahaha, prej co potřebuje? =) =) =) =) =)
Hele, to je super..., škoda že ji utekl, ale aspoň nějakou nakládačku mu dala, jdu číst dál =)
Hele ten Michael se mi líbí čím dál tím víc =).
Ehm, to už je konec????
No nic no, tak tedy budu čekat až napíšeš další skvělou kapitolu, jako byla tahle =)

nadhara !!!!!!!! není co dodat jen snad fotku Michaela XD

LIdičky strašně moc děkuju za Vaše komentáře! MOc potěšiy!! Další kapitolka se zatím nepíše, takže si budete muset trošku dýl počkat...
děkuju za komenty!

Přidat komentář:

Nick:

Text: