OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » High school - 16. kapitola

28.07.2013 (09:00) • AnnieZet • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 762×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Zamžikám. Zajedu si prstama do vlasů a podpírám se o nohy. O můj bože. To jsem přepískla. Můj mozek, dle možností, nastartuje rána do hlavy. Zamručím. Nebyla nijak silná, ale přece jen to bolelo. Zvedám hlavu ke zdroji bolesti. Noha? Přesněji něčí koleno. Po bližším nastudování, ochlupené koleno. Takže holka to nebude. Co dělám na zemi? Jak jsem te tady objevila? Jinak. Kde to kurva jsem? Podepřu se o postel a poměrně tiše a rovnoměrně se mi podáří postavit. Až nebezpečně se přiblížím k obličeji spící osoby. Nakloním hlavu. Nejspíš si ji vykroutím, než zjistím, kdo to je. Ježiši. Vždyť to je zbohatlík. Jak jen se jmenoval? Chris! No jasně. Neměl by on být v nějakém luxusním hotelu. Přesněji v luxusním hotelu, který patří jeho fotříkovi. Začíná mi být nevolno, a tak se raději stavím pevněji na nohy. Všímám si svých rozeplých kalhot. Co to sakra. Chytám se za čelo. Nic si nepamatuju. Kopu do Chrise. Chci vysvětlení. Samozřejmě si zapínám  zip.
„Hej,“ zakřičím, „vstávej.“
Vyprodukuje nějaký neurčitý zvuk, ale jakmile mě spatří celý se otřese. Nedivím se. Při pohledu na nejspíš rozcuchanou, bledou nebo snad zelenou holku stojící nad ním s pohledem toužícím po jeho krvy.
„Začneme první otázkou. Méně podstatnou. Co tady děláš? Nebydlíš tady.“
Převalí se a zívne. Z nějakého důvodu mě to neskutečně irituje.
„Pozval mě kamarád, že prej tu bude pařba,“ oznámí mi vražedně pomalu.
„A jak dopadla?“ založím si ruce na prsou. Pokrčí rameny.

„Našel jsem tady tebe,“ potutelně se usměje. Mrazí mě v zátylku. Zhluboka se nadechuji.
„Co se dělo?“ nejistě se zeptám.
„Nic,“ zasměje se. „Jenom si celou noc zvracela,“ vydá ze sebe v záchvatu smíchu. Zrudnu. Stále nechápu rozeplé kalhoty. „Pořád si mluvila o tom, že to půjde i druhou stranou. Dokola sis rozepínala kalhoty. Ještě, že jsem na tom nebyl tak špatně jako ty“ jeho hlasitý a upřímný smích nekončí. Bože. Odpověděl mi na nevyřčenou otázku. Teď bych nejradši byla zašitá někde sto metrů pod zemí. Najednou ustává smích. Chris nasadí vážnou tvář.
„Doufám, že sis nemyslela, že jsem s tebou něco měl. Kdyby jo, Hide by mi asi rozbil hubu,“ sáhne si na tvář, „a upřímě, něco tak hezkého se nesmí jen tak zničit.“ Opět se nekontrolovatelně směje. Bože. Raději odcházím.

 ***

   Janie se svíjí smíchy. Dneska je úžasný den. Všichni se baví. Kromě mě. Právě jsem z ní vypáčila, jak jsem Hida práskla lahví. Nebo jak jsem láhev práskla Hidem? Pousměju se. Prudce si stoupám. Já jsem úplně zapomněla. Podívám se na hodinky – 11:04. Už mám být dvě hodiny v baru. Doufám, že to nezjistil Hide. Letmo se na sebe podívám do zrcadla. No. Natahuji se pro batoh, beru si Janiinu kosmetickou taštičku a vybíhám z jejího pokoje.
„Díky za tu taštičku,“ zakřičím na ni a běžím po schodech dolů.

***

„Sorry, sorry, sorry, sorry,“ křičím se vstupem do baru. Odhazuji věci a jdu k Lilly. Spaluje mě její vyčítavý pohled. Ze skladu vyjde Veron. Usměju se na ni.
„Promiň, my už to tady zvládnem můžeš jít,“ culím se. Hodí mi na hlavu mokrou utěrku a jak mě míjí přitiskne mi ji k obličeji.
„Naposledy,“ zamumlá a odchází.
Bez komentáře se dávám do práce. Naštěstí tady není moc lidí. Nalévám si čistou vodu, kterou zapijím prášek proti bolesti. Lilly mezitím připravila kávu. Přidávám na tác rum a odnáším jej na stůl čtyři. Při cestě zpátky k baru si sepínám vlasy do ohonu.
„Kde jsi včera byla?“ zeptá se Lilly, přičemž drhne sklenice.
„Tady,“ odpovím mile a podávám jí špinavý šálek.
„Celou noc?“ pokračuje výslech.
„No..“ jednu ruku dám za hlavu, „je to vlastně taková veselá historka,“ zasměju se.
„Vážně?“ podrážděně vyhrkne, „tak mi ji řekni,“ jedním okem si mě prohlédne.
„Spletla jsem si pokoj,“ stále se snažím působit vesele.
„Nemáš se ožírat, jako prase a na jedničku přišel Mike, obsluž ho.“
Střelím pohledem na to místo. Ten Mike. Derrylova pravá ruka. Naše pohledy se střetávájí. Škodolibě se směje. On je tady sám, na místě, kde sídlí Draci? Tomu se říká provokace. Nebo není sám? Zpod baru si beru svůj oblíbený krátký, ale ostrý nůž. Kdybych ho měla ten večer. Nemuselo se nic stát. Schovávám si ho ze zadu za pás. Vždy tam mám dvě pouzdra, ve kterých je obvykle alespoň jeden nůž. Je to moje přednost. Ten večer jsem byla naprosto odzbrojena. Ani nevím proč. Strká do mě Lilly. Ona je tak klidná. Vydechnu a mířím ke stolu.
„Co tady chceš?“ mám chuť na něj zakřičet, ale musím brát ohledy na ostatní lidi.
„Kávu a jemně perlivou minerálku,“ zaculí se. Zatnu zuby a snad nepovšimnutě mu kopnu do židle.
„Mě spíše zajímá důvod vaší návštěvy,“ řeknu sladce a zapisuji si, co si objednal.
„Myslím, že vás to bude zajímat,“ poznamená.
„Aby se ti ten obličej nerozpůlil z toho věčného úsměvu,“ konec hrané slušnosti.
„Nechybí ti někdo?“ promne si bradu, „blonďák, modré oči, pro ženy pohledný muž.“ Zachvěju se. Hide! Obklíčil mě strach a úzkost. Bylo mi divné, že teď někde neposlouchám jeho řeči o přesnosti a o tom, jak nesnáší pozdní příchody. Stále k němu něco cítím a navíc se stará o náš klan. Zalapám po dechu a snížím se k Mikovi.
„Co o něm víš?!“ zasyčím. „Kde je? Co s ním je? Všechno mi pověz.“
„Dones mi, o co jsem žádal a můžeme se bavit dál.“
Otačím se na patě a s úzkostným pohledem přecházím k baru.
„Co ti je?“ zamumlá Lilly.
„Hide,“ vysoukám ze sebe. Hledím do prázdná. V podstatě se i cítím z části prázdně. „Hida nejspíš zajali Tygři.“
Přestane s dosavadní činností a otačí se na mě. Vypadá, že nevěří svým uším. Zatřese hlavou.
„No a?“ pokrčí rameny a pokračuje v utírání sklenice.
„No a? Cože? Vždyť Hide je důležitý, co když už ani není? Co to s tebou je?“ téměř křičím.
„Uhodil mě, uhodil Matta, který kvůli Panu Důležitému má zlomenou ruku. A já mám cítit lítost?“
Naštvaně před ni předkládám lístek a otočím se tak prudce, že ji sepnutými vlasy přejedu po obličeji. Nehodlám to řešit. Momentálně mě zajímá pouze on. Co když to celé je nějaká podělaná hra Tygrů a Hide je v práci? Ale pokud je to pravda, co s ním je? Co se s ním právě teď děje? Spousta otázek na jednoho člověka. Rozhozeně přistupuji k právě obsazenému stolu a obsluhuji nové návštěvníky. Na baru již stojí objednávka Mika, a já před Lilly doslovně hážu lístek ze stolu číslo 3. Beru ji a i přes mé roztřesené ruce ji úspěšně donáším před Tygra. Bez zeptaní si přisedám, ruce zatnutné v pěst si pokládám na stůl. Podřízla bych ho. Jako sele.
„Povídej,“ přecedím přes zuby. Je až fascinující, jak se ve mně mísí strach a nenávist.
Potměšile se usměje a přeměří si mě pohledem. Zablýskne se mu v očích. Opravdu to chce dávku trpělivosti, abych na něj nevyjela před lidmi. Trpělivost není moje silná vlastnost.
„Co chceš vědět, zlatíčko?“ jeho hlas zní tak medově a ve mně to vře vzteky.
„Kde je?!“ přiškrceně ze sebe vydám.
„Něco za něco,“ zasměje se, přiblíží se ke mně, „kde bych mohl hledat vaši skrýš?“ jde přímo k věci.
Zužím oči. Zrychlí se mi tep. Kdyby jen věděl, že je přímo nad námi. Tahle informace se nesmí k nikomu od nich dostat. Vymysli si něco, mysli, mysli. Pousměju se.
„Pod školou, v jedné z těch několika malých místností,“ odpovím a snažím se působit zkroušeně.
„Pod školou? A jak tu místnost najdu, je jich tam nejmíň stovka,“ zakroutí nevěřícně hlavou.
„Ale, ale, něco za něco, ne? Blíž ti ji popíšu až mi povíš, kde najdu Hida. A také chci záruku pravdivosti tvých informací,“ zašeptám a podsunu mu kávu pod nos. Chytne šálek a důrazně si upije. Dolije si minerálku. Lehce zvedne koutky úst.
„Domníváš se, že bych sem vkročil, kdybych neměl jistotu, že mi Hide nepřijde vytlouct duši?“ zasměje se. „Vlhko, chlad, voda, dlouho to tam nikdo povolaný nenavštívil, v budově školy. Teď ty,“ dopije kávu, nespouští ze mě oči.
„Místnost poznáš podle malého modrého nápisu ‚LAV‘.“
S těmito slovy beru šálek i jeho nedopitou minerálku a vracím je na bar. Zašmátrám v kapse a vytahuji mobil a začnu psát SMS Veron:
Okamžitě vytáhni všechny zbraně z naší LAV skrýše. Zkus opravdu všechny. Na nic se neptej a něco pěkného jim tam zanech. Za deset minut u vchodu do zašívárny. Makej!

Autor: AnnieZet, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek High school - 16. kapitola: