Hell, destiny and hope - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Den s Nickem a ve zkratce smrt Marka.

08.10.2013 (14:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 677×

Ruce vzhůru a dolů. Jsem v pohodě! Jo... jasně. Nejsem a už nikdy nebudu. Teda, pokud se něco nezvrtne. Oblékám si zase šedé tepláky a modré tílko a kecky a vlasy v koupelně stahuju do culíku. Nelíčím se. Ne že bych to neuměla, ale nebaví mě to. A nechápu, jak někoho může. Cupitám do kuchyně a chystám si křupinky s mlékem a čaj. Ano. Nepiju kafe. Přijde mi to odporné. Vyskakuji na linku a pouštím se velkou žličkou do jídla.

„Brý ráno," objeví se vedle mě Nick, až se leknu. Letmo mě políbí a já jeho. Sám si chystá misku toho stejného a opírá se o linku přede mnou. „Blbá noc," zkonstatuje.

„A která byla dobrá?" odseknu mu na to. Je to pravda. Už dva týdny si lehnu a vidím nějaké spojené události. A pak probrečím celou noc. Tak už to ted chodí a asi i bude na vždy. Nick jen pokrčí rameny.

„Zůstanu tu," přikývnu a pousměju se na něj.

Celý den jsme byli doma a koukali na televizi, hráli lodě a hráli hry na kompu. Nebyla jsem sama, a to bylo hlavní. Když už se začalo stmívat a my byli v docela dobré náladě, začal mě Nick zase hladit po noze. Jel dál a dál. Zatímco on koukal na svou ruku, já mu upřeně zírala do očí. „Vyspi se se mnou." Plesk. Pleskla jsem ho po ruce, která zajela až moc rychle do rozkroku. Rychle zvedl zrak.

„Teď ne," zvednu se a uklídím ten svinčík, co jsme za ten den udělali. Nicholas si povzdychne a sklesle spadne hlavou na gauč. Já sama s naprostým ignorem odcházím do pokoje. Tam se koupu, převlékám a pak se zase míjím s Nickem. „Chci jít zítra ven. Něco si koupit nebo tak!" křičím, abych přehlušila sprchu. Vypne, chvíli ticho a pak se otevřou dveře.

„Cože?" řekne a partie si zakrývá jen rukou. Projdu kolem něj.

„Chci jít ven. Jdeš se mnou?"

„A co bych dělal tady sám?" Zaleze zpátky do sprchy a znovu se umývá. Nezajímá mě. Možná jsem se jen po očku podívala. Možná a jen... Wau!

„Ty posiluješ?" zeptám se a on už doopravdy vylézá a osušuje se.

„To jde poznat?" zatne svaly na rukou. Dojdu k němu a zmáčknu.

„Ne," zasměju se. Slyším odfrknutí. Padám do postele a zakrývám se peřinou. Zhasíná se.

„Pryč!" křičí Mark...

„Pozor! Marku!" Bum! Celá chodba se podlomila a i s Markem skončila v útrobách.

„Neeee!" Nick se vrhá ke dveřím, které jsou nalomené na spadnutí. Zadržím ho rukou. Padají mi na ni slzy. Podívám se vzhůru. Začne mě vášnivě líbat. Zvedá mě na sebe. Obmotávám si kolem něj nohy. Nese mě do postele. Strhává mi triko. Otáčím se silou vůle na něj. Přestávám ho líbat. Podívám se dolů.

„Heeelp!" Mark mi kouká do očí a pak už mizí, jako kdyby se pod námi otevřela země.

Vyskakuji s postele s křikem a choulím se u zdi. Ječím. Nick je hned u mě. Silně mě obejme. Snažím se mu vykroutit. S pořádným křikem.

„Jane!" Podívám se nahoru. Stiskne mě silněji. Cítím se utlačovaně, ale nevadí mi to. „Strašně se třepeš." Bere mě do náruče. Když mě chce položit na postel, začnu kopat a vřískat. Zvedne mě zpátky. „Jane!" okřikne mě znovu.

„Gauč," zašeptám s pevně zavřenými oči. Cítím, jak mě někam nese. Pokládá mě na křeslo. Stále scholená a s pevně zavřenýma očima. Něco tam šteluje. Rozkládá. Pak jde rychlým krokem pryč. Vrací se a něco pokládá na rozložený gauč. Pak zase bere mě. Pokládá mě na gauč a sám si lehá vedle mě. Choulím se k opěradlu a on ke mně. „Janie," pošeptá mi do ucha a upraví vlasy. Zakroutím hlavou.

„Nezvládnu to," otáčím se k němu a zachumlávám se do jeho hrudi. Nemá na sobě triko a tak moje slzy dopadají přímo na jeho rozehřáté tělo. „Promiň." Zvedne mě za bradu.

„Za co se omlouváš?"

„Za to, jak se chovám," snažím se mu vykroutit a znovu skrýt svoji tvář do jeho hrudi.

„A jak se jako chováš? Mně přijde, že normálně." Políbil mě na čelo. Znovu propukám v pláč, jak kdyby to byl nějaký spouštěč.

„P-prostě chci, aby to skončilo a nebo se nikdy nestalo," svrckla jsem se ještě víc a už mi nebylo skoro ani rozumět. „Nicku, já je chci obejmout!" Ještě chvíli mě utěšoval a pak jsem zase usnula. Sen beze snů. Snění bez spánku. Život bez života...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování