OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » He saved my life - Kapitola druhá

08.03.2012 (15:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 667×

He save my life

Kapitola druhá

Z toho důvodu, jsem jedné noci navštívil Snapea. Samozřejmě se netvářil nadšeně, když otevřel dveře svého sklepního kabinetu a našel tam mě. Ubohého kluka, který ztratil rodiče, má potenciál, ale neumí ho využít. A nebo taky kluka, tak jak ho viděl právě on. Chlapce, kvůli kterému zamřele jeho životní láska.

„Co tady chcete Pottere?“ zeptal se jízlivě.

„Vaši pomoc,“ odpověděl jsem a bez vyzvání vstoupil dovnitř. Bylo to tam přesně, jak jsem si to pomatoval. Kolikrát jsem si tady dole odpykával svůj trest, jenom proto, že mě neměl rád?

„Proč bych vám měl já pomáhat? Nezvládáte snad domácí úkol?“ Z jeho hlasu sršel sarkasmus.

***

„Potřebuji, aby jste mě připravil. Voldemort je zpátky a já ho budu muset zabít. Ví to brumbál, vím to já, ale víte to i vy.“

„To je hloupost. Nemáte vůči němu nejmenší šanci.“ Teď už byl upřímně podrážděný. Věděl jsem, ale že to hle přijde. Byla tu však jedna věc, která se na jeho hodinách nemohla projevit. O níž věděli jen čtyři lidé.

„Exterum re-lego, Waddiwasy.“ (Exterum re-lego - City pryč. Waddiwasy- kozky kůže popraskávají a odpadají.)  Snape sledoval, jak mu začíná praskat kůže na rukou, ale i obličeji. Div, že nezačal křičet, ale pak se zarazil. Nic necítil, dokázal se hýbat, ale bolest necítil.

„Šorme assementum, algesia,“ pronesl jsem nahlas a najednou se rány zase zacelovaly. Snape zkřivil tvář bolestí, kterou najednou pocítil, ale pak když bylo po všem se na mě zkoumavě zadíval.

„Kde jste… to není v osnovách, kde jste k tomu přišel?“ zeptal se zmateně. Měl pravdu, tohle kouzlo bylo tak trochu schované.

„Musím se nějak připravit, ale sám to nezvládnu. Můžu se mu postavit, ale potřebuji, aby jste mě připravil.“

„Ale proč já, proč ne Brumbál?“ začal se bránit.

„Protože, tady normální magie stačit nebude.“ Věděl jsem, že s tím nebude souhlasit, ale musel jsem to zkusit.

„Chcete po mě, abych vás učil černou magii?“ Když jsem přikývnul začal se smát. „Nebuďte směšný,“ dodal.

„Ligiliments,“ jeho mysl mě do sebe okamžitě vtáhla a já cítil, jak se snaží se mi bránit. Dal jsem do toho všechno, abych se tam udržel dost dlouho, abych mu to řekl.

„Vím, že jste moji matku miloval. Dlužíte mi to. Jí to dlužíte!“ Pak mě ze své mysli vytlačil. Jeho pohled by mohl zabíjet, ale pak se změnil. Na znechucený, překvapený a nakonec na smířený.

„Dobře, buďte tady zítra v šest večer.“ S těmi slovy se ke mně otočil zády a to byla narážka pro mě, že mám odejít.

Od toho dne se mnou každý den cvičil, učil jsem se jak seslat kouzlo bez toho, abych vyslovil danou formuli nahlas. Postupem času, jsem se začal učit i bezhůkovou magii a na konec i magii černou. Brumbál o tom všem věděl, popravdě když se to dozvěděl nebyl moc šťastný, ale když pak viděl, kolik práce jsme odvedli musel uznat, že je to jenom pro moje dobro.

Když jsem konečně došel na místo,k kam jsem měl zamířeno stáhl jsem ze sebe neviditelný plášť a vytáhl hůlku. Chvíli jsem jen tak seděl a prohlížel si ji. Byla stejná jako Voldemortova, i když nesloužila zlu. Ale i tak jí zemře člověk. Bude jako její sestra. Znovu mě napadla myšlenka z odpoledne. Ptal jsem se na to Snapea. Zda-li je možné používat bezhůlkovou magii zároveň bez toho, abych vyslovil formuli. Odpověděl mi na to, že je to nemožné. Mysl kouzelníka by musela mít neuvěřitelnou sílu, aby to dokázala. Ani Brumbál to nedokáže a to je to ten nejúžasnější kouzelník, kterého známe. Voldemort to taky nikdy nedokázal, teda alespoň, co je známo. Proč to, ale nezkusit?

 Položil jsem hůlku asi dva metry od sebe a začal se soustředit. Upřeně jsem se na ni díval.

„Accio hůlka,“ řekl jsem jenom ve své mysli, ale nic se nastalo. Hůlka se ani nepohnula. Zkoušel jsem to pořád a pořád, ale nakonec jsem uznal, že nejsem tak silný, abych dokázal to, co ještě nikdo. Když jsem se vrátil do hradu, byl jsem vyčerpaný. Ani ne tak fyzicky jako psychicky. Dneska toho na mě bylo prostě moc.

Dny se od sebe vzájemně nelišily. Volné chvíle jsem trávil s Ronem a Hermionou a chodil na vyučování. Večer jsem trávil se Snapem a když se našla přeci jen ještě nějaká ta chvíle strávil jsem ji s Ginny. Jak bych si kolikrát přál, abychom mohli mít obyčejný vztah, ale jak zase říkala ona, nebylo by to ono.

I když jsem věděl, že je to nemožné stále jsem zkoušel jestli se mi podaří bezhůlková magie skombinovaná s kouzlením bez vyslovení formule nahlas.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek He saved my life - Kapitola druhá: