OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 7. kapitola

19.05.2019 (12:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 871×

Vtrhla jsem do našeho malého bytečku, kde jsem hledala Andyho. Velmi nervózně jsem ho hledala. Po schůzce, anebo přesněji rande, s Jaredem jsem se cítila neuvěřitelně provinile. Sice jsem se nechystala Andymu přiznat, že jsem se s Jaredem dokonce už dvakrát líbala, ale měla jsem neodkladnou potřebu mu prozradit alespoň část oné pravdy. Tu méně nebezpečnou část pravdy. U té jsem každopádně hodlala zůstat. Prostě jsem chtěla ze sebe sejmout aspoň určitou část své viny, jestli by se mi tím náhodou nějak neulevilo. Ano, zamýšlela jsem se přiznat především ze sobeckých pohnutek, ale to nemění nic na tom faktu, že se nakonec přiznám. O zbytku pravdy si budu muset později zapřemýšlet, ale nejprve si zapřemýšlím nad tím, co dál s tím Jaredem. Protože to dneska opravdu nevypadalo na to, že bych ho chtěla pouze využít jako svůj kontakt. Za to u něj bylo naprosto zřejmé, jak mě chce využít. Aaah, skoro jsem se i nechala…

„Andy? Seš doma?“ zvolala jsem na něj do prostor bytu. Zprvu se nic neozývalo, ale když jsem prošla přes hlavní místnost do kuchyně, tak jsem ho tam našla, jak si se sluchátky v uších připravoval něco k snědku. Andy byl nejvíce živ z objednávaného jídla, nejčastěji z nějakého nezdravého fast foodu. K jeho štěstí se to na jeho zevnějšku nikterak nepodepisovalo. Pořád byl jako kostra potažená kůží. Sexy kostra potažená kůží.

„Andy? Brouku, prosim tě, nelekej se,“ mluvila jsem podstatně víc nahlas, když měl do uší puštěnou hlasitou, tvrdou hudbu, aby byla větší šance, že mě zaregistruje. Taky jsem k němu raději přistoupila ze strany, abych mu vstoupila do zorného pole. Jakmile si mě všimnul, tak se ihned mile usmál a vyndal si sluchátka z uší, zatímco přestal krájet voňavou okurku do hamburgeru, který si pro sebe chystal. Teda dva burgery, který do sebe nacpal raz dva. Andy byl horší jak žíravina.

„Ahoj, Issie. Kde jsi dopoledne byla?“ zdravil mě vesele a hned se zvídavě vyptával. Neslyšela jsem za tím žádný skrytý záměr, ale pouhopouhý zájem. Vzápětí se mi chystal vtisknout sladký polibek na uvítanou, rovnou na rty, takže jsem duchapřítomně uhnula lehce hlavou, abych mu nastavila svou tvář, poněvadž na ústech jsem stále cítila Jaredovy teplé, hebké rty, které mě zahrnovaly vřelými polibky. Andymu to naštěstí nepřišlo nijak extra podezřelé, i když se mu nakrátko mezi obočím objevila mělká vráska. Pak se vrátil ke krájení okurky, aby jeho jídlo aspoň minimálně budilo dojem, že je zdravé.

„O tom s tebou chci právě mluvit, Andy,“ podotkla jsem neutrálním tónem, který ho nijak dvakrát nevytrhl z dosavadní činnosti.

„A kdy mi konečně řekneš o ty tvý záhadný návštěvě?“ ptal se mě v žertu, ale uhodil tím hřebíček na hlavičku. Jen jsem se sama pro sebe tak ironicky ušklíbla, protože mě stejně neviděl, když krájel tu zeleninu. Trochu se mi zrychlil tep, když se schylovalo k onomu odhalení dlouho vyhýbanému tématu. Vždyť mu vlastně technicky ani lhát nebudu. Pouze nebudu říkat úplnou pravdu. Sakra, Inesso, to je ukázkový alibismus.

„To s tím úzce souvisí,“ upřesnila jsem mu, abych tím přilákala jeho úplnou pozornost, kterou jsem záhy i obdržela. Odvrátil pohled od kuchyňské linky a dlouze se na mě zadíval, jak si asi ty stručné informace rovnal v hlavě. Pokusila jsem se o drobný úsměv, ale měla jsem absolutně ztuhlé obličejové rysy, takže se mi v tváři objevila jen nějaká prapodivná křeč.

„Je to jeden a ten samý člověk, co?“ dovtípil se k trefné poznámce po správné myšlenkové dedukci. I když se Andy občas choval jako úplně tupec, tak obvykle mu to naopak velice pálilo. Andy byl člověk plný paradoxů. Šetřila jsem síly na další pokračování rozhovoru, takže jsem na to pouze rozvážně přikývla. „A kdo to teda je?“ položil mi onu nevyhnutelnou otázku, na kterou jsem sice byla připravená, ale i tak mi u ní žaludek udělal takový nepříjemný kotoul. Moje odpověď musela taktéž nevyhnutelně určit další směr naší konverzace. Tak či onak bude se vší pravděpodobností nepříjemná...

„Jared Leto, znáš ho?“ Jmenovala jsem raději přímo, než abych zbytečně chodila kolem horké kaše. Andyho v kritických či mezních situacích neskutečně iritovalo, když se věci okecávaly namísto toho, aby se řekly natvrdo a narovinu. Andyho podmračený výraz odpovídal tomu, že nad tím přemýšlí. Nakonec zavrtěl hlavou, že zmíněné jméno nezná.

„Posledně jsem pro něj tancovala. Je to docela hodně známý zpěvák a herec... Byl to ten kšeft, co mi dohodil Ashley.“ Pokoušela jsem se mu ho přiblížit, ale dávala jsem si přitom opravdu záležet na tom, abych nezněla příliš zapáleně.

„Ty se s ním od tý doby jako vídáš? Proč sakra?!“ zjišťoval si fakta s nepřeslechnutelným trnem podezřívavosti, který mu až přezíravě zkřivil ústa do šklebu.

„Nevídám. Dneska jsem s ním měla první schůzku…“

„Tak tomu říkáš, jo? Schůzka,“ skočil mi do řeči neurvale a s poměrně hodně jízlivým tónem hlasu, kterým mi dal jasně najevo, že mi to nežere. A to navíc ještě nemá ani ponětí, jak Jared vlastně vypadá. Andy se na mě přitom tak jako posměšně díval, aby vypadal, že je zdánlivě nad věcí, ale bylo mi nad slunce jasné, že ho uvnitř ta žárlivost sžírá zaživa.

„Necháš mě ti to vysvětlit, nebo mě tu začneš obviňovat z toho, že jsem laciná coura?“ osočila jsem se na něj možná až příliš defenzivně, takže jsem se pouze v duchu modlila, aby mu nepřišlo nápadné, že se takhle důrazně bráním a nezačal na mě tlačit ještě víc. Trochu jsem se obávala toho, abych zbytečně nebouchla. Já se za tu couru totiž tak trochu považovala poté, co jsem zažila s Jaredem divokou líbačku v Hollywood Hills.

„A seš?!“ zavrčel na mě zlostně a velice důležitě se na mě otočil, aby mi mohl koukat přímo z očí do očí, i když svrchu. Následně si založil ruce na prsou a díval se na mě s přesvědčením, že se v tom nemýlí. Kdybych neměla pocit, že skutečně tu pravdu má, tak bych se příšerně urazila. Takhle jsem se urazila pouze decentně, ale přesto jsem musela zahrát to příšerné uražení.

„To snad nemyslíš vážně, Andy?! To mi jako ani trochu nevěříš, nebo co?! Jestli ne, tak asi nemá smysl dál v tomhle rozhovoru pokračovat… anebo vůbec v tomhle vztahu,“ pronesla jsem vztekle, což mi ani nedalo moc přemáhání. Tím, že okamžitě bezmyšlenkovitě usoudil, že bych ho byla schopná takhle snadno podvést, a navíc mě v podstatě označil za děvku, si koledoval o daleko horší reakci než jenom tohle. A tak jsem akorát frustrovaně vyrazila vzduch nosem, načež jsem se od něj otočila, připravená k odchodu. V tom mě pohotově zastavila Andyho ruka, která mě zachytila za zápěstí, načež si mě k sobě opět otočil zpátky.

„Co?!“ vykřikla jsem na něj podrážděně a vytrhla jsem se mu ze stisku. Na Andyho o něco pokornějším a především smířlivějším výrazu jsem poznala, že chce v hovoru pokračovat dál a mnohem klidněji než dosud.

„No tak mi teda vysvětli, jak to je.“ Milostivě svolil k tomu, abych mu vysvětlila, jak se věci mají. Tvářil se u toho sice neskutečně skepticky, ale na jeho hlasu nebyl slyšet ani náznak nějaké negace. Měl jediné štěstí, že mě zastavil a nenechal odejít, protože jinak bych si začala opravdu myslet, že náš vztah nemá cenu. No, ale fakt to má cenu, když nemám problém se olíbávat s jinými chlapy? Okej, s jedním chlapem. Hodně výjimečným, přitažlivým chlapem.

„Nebudu popírat, že se Jaredovi nelíbím, ale… jen ho chci prostě využít k tomu, abych se dostala někam trochu výš, než jsem teď. Nás oba, Andy… Jared má hodně zajímavých kontaktů, pohybuje se mezi dost slavnými a vlivnými lidmi a známost s některými z nich by nám mohla hodně pomoct. Nemusíš být jediný, kdo s naší situací může něco dělat,“ vypadlo ze mě bleskově, protože to jsem si v podstatě namlouvala po celou dobu, než jsem se s Jaredem měla sejít, takže jsem to v sobě měla tak trochu zakořeněné. Původně jsem opravdu jen chtěla využít jeho známostí, seznámit se s pár zajímavými lidmi a pak nechat konečně minulost za sebou, ale po dnešním rande s Jaredem nemám nejmenších pochyb o tom, že bych se do něj dokázala zamilovat raz dva.

„Jo, jasně, a to hodláš dělat tak, že se před všema budeš nakrucovat nebo co?“ zesměšňoval moje snahy o naši lepší budoucnost, což mě značně pobouřilo a částečně i hodně zamrzelo.

„Tím chceš jako říct, že kromě svýho těla nemám co nabídnout?!“ vyrukovala jsem na něj plná hněvu a silně jsem se na něj zamračila. Mělo to být pro něj varování, že si má na svou odpověď dát dost velký pozor. Ale v takových chvílích to Andy většinou kolosálně podělal, měl k tomu takový speciální talent. Navíc, když se tomu mému velice pobouřenému dotazu akorát ironicky ušklíbl, dostala jsem silné tušení, že tohle dobře nedopadne.

„Inesso, vždyť seš striptérka. Ty nic jinýho kromě nakrucování zadku a ukazování výstřihu neumíš,“ konstatoval naprosto rezolutně a zcela vyrovnaně, což mě pochopitelně totálně dopálilo. Doslova se ve mně začala vařit krev za to, co mi právě řekl a jak poklidně se u toho tvářil. Měla jsem sto chutí mu za tohle jednu vrazit do zubů.

„A ty seš kretén, Andrew! Běž do hajzlu!!!“ zakřičela jsem na něj hystericky, alespoň jsem do něj hrubě strčila a odešla jsem s pořádným prásknutím dveří pryč. Tohle si teda za rámeček nedá. A za tohle mu hlavně nedám já! Dokud s omluvou nepřileze, tak se mě ani nedotkne! Idiot jeden!!!

Následující čtyři dny jsme s Andym vedli tichou domácnost. Ve skutečnosti jsme se jeden druhému dokonce i vyhýbali. Já jsem se zařekla, že s ním budu komunikovat jedině v krajním případě, když to bude nezbytně nutné. Andy se ze své vlastní iniciativy nesnažil se mnou navázat jakýkoliv kontakt a ještě se navíc většinou tvářil spokojeně, že to tak je. O jeho omluvě jsem si zřejmě mohla nechat pouze zdát. Už jen z principu a kvůli své hrdosti a především uraženosti jsem odmítla jakékoliv pokusy o usmíření. Podělal to on, takže to podle správného řádu věcí měl napravit i on. Jenže s Andym málokdy šlo něco tak, jak mělo.

Nečekaná situace si ovšem vyžádala, že jsem za Andym musela zajít a něco s ním neodkladně vyřešit. Zaprvé šlo o problém se zásobováním a zadruhé kolegyně, Claire, dneska nemohla na směnu kvůli akutním zdravotním potížím. Raději jsem se po podrobnostech nepídila. Kvůli naší branži lepší nevědět… Protentokrát bych snad stokrát raději mluvila s Ashleym, ale ten byl někde v luftu, takže jsem neměla ani nijak jinak na výběr, než za tím Andym jít.

„Je Andy nahoře v kanclu?“ ujišťovala jsem se kontrolně u baru, za kterým stála naštěstí Lena, abych se tam zbytečně neprošla. Ta akorát prudce zvedla hlavu a podívala se na mě docela vyděšeně. „Co na mě tak koukáš, Leni? Je tam ten Andrew, nebo není?“ Pobavila jsem se nad tím jejím zděšeným výrazem, který ji ale pořád neopouštěl, ani když se pokusila o uvolňující úsměv.

„No… jo. Andy tam je, ale říkal, že ho nemá nikdo rušit,“ srozuměla mě s Andyho povely, které jsem ovšem já nehodlala brát jakkoliv na vědomí. Jsem snad přirozeně výjimka, ne? A navíc díky našemu konfliktu jsem měla nutkání mu jednoduše udělat nějaký naschvál.

„Jenže já nejsem nikdo,“ zahlásila jsem nediskutabilně, ale klidně, a už jsem si to mířila ke dveřím.

„Issie, nezlob se na mě, ale myslím si, že tím nikým myslel hlavně tebe,“ podělila se se mnou otevřeně o svůj osobní pohled na věc, když jsem se s ní já hned za čerstva podělila o to, co se děje mezi mnou a Andym. Kvůli Andymu. Pochopitelně jsem jí nevyzradila celou pravdu, vlastně jsem jí řekla to samé, co Andymu, jelikož jsem nechtěla ani v nejmenším nic riskovat.

„O důvod víc za ním jít,“ poznamenala jsem škodolibě a bez její odezvy jsem si to namířila nahoru do kanceláře. Kdybych jí lépe naslouchala, asi bych se ušetřila toho největšího a asi zatím nejhoršího překvapení v mém životě. Jakmile jsem otevřela dveře kanceláře, zůstala jsem civět mezi futry jako kamenná socha, protože to, co jsem uvnitř spatřila, mě totálně odrovnalo. U kancelářského stolu se opíral Andy s kalhoty u kotníků a u jeho rozkroku se pohybovala nějaká přebarvená černovláska. Zprvu se mi vážně nechtělo věřit tomu, co tu vidím, ale když si mě Andy během toho slastného přivírání víček konečně povšiml, ten jeho přistižený, šokovaný pohled mě utvrdil v tom, že bohužel nemám žádné vidiny. K mému úplně největšímu zděšení se Andy po tom našem nepopiratelném očním kontaktu zadíval zase jinam a dál si užíval ten provozovaný orál.

„Co to, kurva, je?“ vyjekla jsem konsternovaně a vešla jsem dovnitř, načež jsem za sebou teatrálně práskla dveřmi. Ta černovlasá čůza se otočila mým směrem, s přifouknutou hubou stále dokořán. Když ji napadly jisté alternativy, že bych teda asi mohla být jeho přítelkyně, tak jí čelist povolila ještě víc.

„Máš něco s očima, nebo co? Tady Sugar mi zrovna kouří péro, a protože to dělá fakt dobře, tak by to mohla dokončit. Co, zlato?“ provokoval mě záměrně, ale tímhle mě už více rozhodit nemohl. Za to celkem nepřístojně zaskočil vyumělkovanou Sugar, která se na něj odsuzovačně zamračila. Málokterá ženská snese takovéhle hloupé mužské hry, které jsou průhledné manipulace. Jedině tak nějaká sociopatka by si v něčem podobném mohla libovat. A tak pohoršená Sugar konečně zavřela svá botoxem přilepšená ústa, načež se na Andyho zatvářila hodně pohoršeně a záhy důležitě odkráčela z místnosti. Těsně předtím si ale nezapomněla pečlivě otřít kontury svých velkých rtů. Andy mezitím nevydal ani hlásku a ani ho nenapadlo se třeba obléknout, aby přede mnou nestál s tou nepřehlédnutelnou erekcí. Čekat na pokračování hádky, nežli mu zas zvadne, se mi vážně nechtělo, takže jsem se mu ostře zahleděla do očí a alespoň skrze ně jsem ho zabíjela na milion způsobů.

„Možná spíš něco s ušima, protože mi nějak ušlo, že by padlo něco o tom, že jsme se rozešli,“ rýpla jsem si do něj nesmírně podrážděně a nepřestávala jsem ho drtit tím zabijáckým pohledem.

„Rozchod do toho netahej, Inesso,“ varoval mě Andy, abych to takhle dalece nehrotila.

„A jak si mám potom vyložit tohle?“ vyjela jsem po něm zostra a rozhodila jsem výmluvně rukama.

„Vykládej si to, jak chceš… Mně jen došlo, že když na mě doma ani nepromluvíš, tak že mně těžko dovolíš zasunout. Takže jsem to vyřešil jinak,“ srozuměl mě se svou zdánlivě logickou hypotézou, kterou ale vyslovil spíš jako výmluvu pro své činy, což mně rozevřelo krev na o něco vyšší stupeň. Začínala jsem v duchu pochybovat o tom, že se tu skutečně bavím s Andym, s mým Andym, ale s nějakým úplným kreténem, který má pouze stejný obličej jako Andy. 

„Tohle mi říkáš jako úplně vážně, jo? A docvaklo ti taky, že jsi mě tímhle vlastně podvedl?!“ oznámila jsem mu s křikem, protože mě každá hláska, kterou vyslovil nahlas a skládal z nich ta zpropadená slova, vytáčela víc a víc. Při delším pozorování toho jeho ledového klidu a neočekávaného nadhledu můj hněv závratně přidával na intenzitě. Skoro jsem až běsnila kvůli tomu uvědomění, že zatímco já jsem přicházela o nervy, tak Andy působil absolutně vyrovnaně. Přitom ta jeho reakce na moje scházení se s Jaredem nebyla vůbec takhle uvážlivá. Ačkoliv se to snažil zamaskovat za tu urážku, díky níž jsem se s ním do téhle chvíle nebavila, já jsem moc dobře věděla, která bije. Na to ho znám až příliš dobře a příliš dlouho… Každopádně tenhle přešlap jsem nepochopila.

„Technicky vzato nepodvedl, protože to Sugar stejně nestihla dodělat,“ srozuměl mě naprosto věcně a pak ledabyle pokrčil rameny. Následně si na sebe konečně natáhnul trenky i s kalhotami, takže celá tahle situace přestala být taková příšerně trapná. Pro mě už byla pouze příšerně potupná. V ten moment mi opravdu začala cukat pravá ruka, kterou jsem následně sbalila do pěsti a velice jsem se držela, abych ji nevrazila někam do jeho polonahého těla. Andy mi ale následně pěkně nahrál, když se natáhnul pro whiskey skleničku, kterou měl do poloviny naplněnou zlatavým mokem zchlazeným kostkami ledu.

„Běž do prdele s nějakým technicky vzato! Tys mi tu právě teď zahnul s nějakou levnou kurvou a budeš se potom ještě zkoušet takhle uboze vymlouvat?! Máš pocit, že jsem až takhle pitomá?!“ ječela jsem na něj halasně a tu skleničku jsem mu rozčileně vyrazila z ruky, načež se roztříštila o zem a zůstalo po ní nespočet drobných střepů a mokrá louže. Andy se na ni s nepatrnou lítostí podíval, načež svým pohledem zastavil zase u mě, ale tentokrát jsem v něm rozpoznala pouze výsměch.

„No a ne snad?! Pitomá a laciná, když si myslíš, že jako striptérka se zrovna přes postel dostaneš mezi smetánku?! To je i na tebe dost naivní,“ ponižoval mě docela nevybíravým způsobem, že jsem nestačila zírat, kde se v něm všechno tohle bere. Zprvu jsem na to neměla co říct, jelikož ta jeho ledová smířenost mě naprosto dostala. Zdálo se, že svoje smyšlenky považoval za hotovou pravdu a během těch několika promlčených dní se s tím stačil vyrovnat. Namísto toho, aby s tím třeba něco udělal, tak se raději stáhl a vzdal to hned předem. Věděla jsem o něm, že to není žádný superhrdina, ale netušila jsem, že je to až takový podělaný srab. Navíc mi v té své utkvělé představě o mé nevěře příšerně křivdil. Ne že bych se vůbec nijak neprovinila, ale rozhodně bych ho nikdy nepodvedla! Teď už ale vlastně můžu, když si to o mně stejně myslí…

Vtom mi ruka prudce vystřelila rozevřenou pravačkou vstříc jeho opovržením zkřivené tváři a s třeskutým plesknutím na ni přesně dopadla. „Tohle jsi přehnal!“ konstatovala jsem vzápětí, abych tu svou dokonale mířenou facku nějak obhájila, i když se skutečně nemohl divit tomu, že jsem mu jednu vrazila. Přesto na mě doširoka vytřeštil oči, jako by ten políček absolutně nečekal. „Ty... ty ze všech lidí bys měl nejlíp vědět, že nejsem taková! Jak něco takovýho můžeš říct?! Nejsem jako ostatní!!! A určitě nejsem jen obyčejná striptérka!“ syčela jsem na něj zlověstně jako jedovatý had a pozorně jsem ho sledovala zpod hutně zamračeného obočí. Jeho drsná slova mě opravdu bolestivě zasáhla. Sice jsem si stoprocentně nebyla jistá, jestli tu přede mnou něco ublíženě jenom hrál, anebo jestli to myslel doopravdy vážně. Tak či onak mě to bolelo…

„Že nejseš?! Popírej si to, jak chceš, ale jsi přesně taková! Máš to v sobě, ať se ti to líbí nebo ne, kotě,“ opanoval mi s takovým rezolutním přesvědčením, které mi v kombinaci s nejednoznačně vyslovenými soudy způsobilo krátké zaváhání s pootevřenými ústy, čehož Andy ihned využil. Popadl mě kolem pasu a vmžiku mě svou vahou přimáčkl z druhé strany k desce stolu. Andy možná vážil padesát kilo i s postelí, ale každopádně byl pořád silnější než já, takže jsem proti němu neměla šanci se jakkoliv bránit. I bez toho momentu překvapení. „Seš uplně přesně stejná coura, kterou jsi tu před chvíli tak odsuzovala,“ pronesl jízlivě, ale v jeho tváři nebyl ani náznak po nějaké emoci. Byla dokonale kamenná. A jeho oči… tak ty byly cizí.

Další jeho sprostá urážka ve mně vyvolala adekvátní reakci, a to opětovný úder pravačky. Andy ji protentokrát včas zarazil, než stačila dopadnout na jeho levou líc. Svou velkou dlaní mi těsně svíral zápěstí, až mi to bylo nepříjemné, proto jsem se mu chtěla pochopitelně vyvléct. Několikrát jsem rukou škubla, ale Andyho sevření ještě více zesílilo, tudíž následovala i o to větší bolest. Přesto v porovnání s tou citovou nestála vůbec za zmínku. Můj pohled, který se s každou uplynulou vteřinou, stával čím dál víc spalujícím, jak se do něj vměstnávala nenávist. Srdce mi bušilo o něco rychleji, protože jsem si v téhle pozici opravdu připadala dost nevýhodně, což mě frustrovalo. Taktéž jsem velice snadno vydedukovala, že v tuhle chvíli byl Andy nadmíru nevyzpytatelný, když byl jednak podnapilý, ale hlavně naštvaný a zraněný.

„Pusť mě, Andrew,“ nakázala jsem mu ostře skrz zaťaté zuby a jako důkaz své neoblomnosti jsem ještě jednou škubla rukou, ale s Andym to ani nehnulo. A tak jsem neotálela a prostě jsem zmobilizovala svou levačku, která hbitě vystřelila k jeho pravé líci. I při mém druhém pokusu mě Andy kupodivu přítomně zastavil a následně mi bez nějakých okolků obě ruce zkroutil za záda. Kvůli tomu chvatu jsme si byli najednou opravdu tělo na tělo, ale snad úplně poprvé, co jsme spolu, mi to bylo fakticky proti srsti. Oběma nám bylo jasné, že má Andy nade mnou značně navrch.

„Stejná jako všechny ostatní,“ zopakoval mi neústupně a zase mě stiskl o něco pevněji. Zatlačil mi tím zápěstní kosti na sebe, díky čemuž jsem se neubránila tlumenému strastiplnému zasyknutí. Víc, než jsem se na něj doteď chmuřila, už to nešlo, a tak jsem alespoň ještě o něco sklonila hlavu dolů, abych vypadala varovněji.

„To už bolí, Andy! Ubližuješ mi,“ upozornila jsem ho, že už to docela přehání, jenomže mě Andy vůbec nebral na vědomí. Zdálo se mi, že mě naprosto nevnímá a že je ztracený sám ve svých myšlenkách.

„Já tobě?“ hlesl s bezbřehým podivením, když mu obočí opět vyskočilo skoro až nad samotné čelo. Nato se mu tak nebezpečně zablesklo v očích, že ve mně okamžitě vyvolal oprávněné podezření. Proto mě ta jeho bezprostřední blízkost začala dokonce i znervózňovat. Takového jsem ho nikdy nezažila…

„A tobě se to snad nelíbí?“ otázal se poněkud škádlivě, čímž celkově změnil atmosféru naší konverzace. Jedna jediná tázavá věta stačila k tomu, aby se z lehce děsivého hovoru stal eroticky naladěný. Když se mu povedlo svou velkou dlaní uvěznit obě má zápěstí, aby druhou volnou mohl vplést svoje dlouhé prsty do mých vlasů, jako mávnutím kouzelného proutku jsem úplně vyměkla. A protože jsem už pár nekonečných dní sexuálně abstinovala, hnedka jsem ve svém podbřišku ucítila záchvěv vzrušení. „Nikdy předtím ses tomu nebránila,“ osvěžil mi paměť uvědoměle a provokativně, když poukázal na naše mnohé postelové dobrodružství. No jo, zkusili jsme toho už vážně spoustu za tu dobu, co jsme spolu. Nevyjímaje BDSM praktiky, ale všechny tyhle zábavné hrátky po nějakém čase vystřídaly obyčejné rychlovky. Ale pořád lepší něco, nežli vůbec nic. Co se týče sexu, tak to stoprocentně…

„Nikdy předtím jsme se takhle hnusně nehádali a nikdy předtím jsem tě nepřistihla s jinou holkou,“ vysvětlila jsem mu hlavní důvod a trochu kysele jsem se na něj ušklíbla. Andy mi ten úsměšek vzápětí vrátil, ale hned na to si mě za zátylek přitáhl k sobě, aby mě mohl s neutišitelnou dychtivostí políbit.

„Ty seš moje holka. Moje jediná holka, Issie,“ zašeptal mi roztouženě na horké rty a znovu si je zajal pro sebe s těmi svými dravými polibky, kterým se nějak nedalo odolávat. Mezitím mi pustil zápěstí, aby mě mohl obejmout paží kolem pasu a tím pádem si mě k sobě natěsno přitisknout. Teď už mi to kupodivu protivné nebylo, ani v nejmenším. Čerstvě volné ruce jsem přesunula na jeho tělo a rovnou na jeho měkoučký zadek, který jsem mu několikrát pevně stiskla. Jeho to zřejmě povzbudilo, protože záhy mě jednoduchým pohybem otočil čelem ke stolu. Ani jsem nestihla hlesnout, když mi rukou zajel pod kalhotky. Pro tenhle moment jsem se slabému zasténání nevyhnula, jelikož měl jednak příšerně studené prsty a také proto, že už jenom tohle mi málem přivodilo menší vyvrcholení, které mi za posledních pár dnů akutně chybělo. Jakmile Andy rozjel svůj dokonale znalý prstoklad, pouze jsem zaklonila hlavu a opřela jsem si ji o jeho rameno. Netrvalo by mi to dlouho a ten opravdový orgasmus by se dostavil, čemuž ale Andy včas zabránil, když ruku opět stáhnul pryč. Nechal mě chvíli vydechnout, ale dřív, než jsem se k němu otočila nazpět, mi stáhnul jeansy i s těmi kalhotkami dolů a za použití přiměřené síly mě donutil se zapřít o stůl.

Periferním viděním jsem zjistila, že si i on stáhnul opravdu bleskově trenky zase ke kotníkům, jelikož byl znovu plně připraven k akci. Po takovém krátkém časovém úseku, kdy jsem ho načapala při nevěře, tohle asi ani jeden z nás nečekal. Ježiši, vždyť já jsem ho načapala při nevěře! Tak co to tu jako dělám?! Jak to, že se s ním chystám hned na to vyspat?! Se mnou v tom případě taky nemůže být něco v pořádku… I kdybych ho chtěla zastavit, tak bylo pozdě, poněvadž sotva pár vteřin nato už byl ve mně. Zezadu do mě pronikal vždy hodně hluboko, až to někdy i bolelo, takže jsem spíš stála a nechala hlavně jeho, ať se činí. Akorát jsem se pořádně zapřela o stůl a pevně jsem držela tak, aby i mně to, pokud možno, dělalo co nejvíc dobře. Tuhle polohu jsem neměla ráda, protože jsem se u ní nikdy nemohla udělat a navíc jsem připadala hloupě. Chápu, že chlapům se to líbí, když mají pěkný výhled na ženskou prdelku, její prohnutá záda a že když má dlouhé vlasy, tak že ji za ně můžou zatahat nebo přitáhnout, ale pro mě jakožto tu ženu to zase až taková zábava bohužel nebyla.. Pokaždé jsem měla v téhle pozici takový nedůstojný pocit, a vlastně mě to ani moc nebavilo, když jsem se nemohla dívat Andymu do tváře a vidět, jak se postupně jeho výrazy v tváři mění, když postupně dosahuje orgasmu. Tady jsem to poznala maximálně tak, čím rychleji pleskaly jeho kulky o mý půlky. A protože Andyho už předtím slušně načala ta vyumělkovaná nádhera, byl hotový celkem rychle. Nakrátko se mi pak položil na záda, i když naštěstí ne úplně svou plnou váhou, načež mě vlípl pusu na líčko, když jsem natočila hlavu na stranu. Akorát jsem se pousmála a podala jsem mu kapesníčky, které jsem vzala na stole. Vděčně je přijal a znovu mi za to vtiskl několik polibků, po linii páteře až tam, kam dosáhl. Potom se bez dalšího zbytečného slova sbalil a odešel. Tím mě upřímně řečeno dost zaskočil. A to, že mě tam nechal v takovém diskreditujícím stavu, a to s holým zadkem, to bylo taktéž velmi na pováženou. Zřetelně mi tím totiž ukázal, že je něco doopravdy úplně jinak, protože ode mě prozatím jaktěživ takhle lhostejně a neosobně neodešel. Jako bych snad byla přesně ta holka jen na jedno. 

Takže se něco bezesporu změnilo. Mezi námi bylo pořád něco hodně špatně…

 Moc všem čtenářům děkuji!

A opět speciálně pro čtenářky roku, Flu a Mayu! Díky Vám, dámy!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 7. kapitola: