OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 20. kapitola

26.08.2019 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 847×

Před zahájením první přehlídky Fashion week show v Milánu mě Jared vzal do afterparty backstage, kde se chystal mě seznámit se svým velmi dobrým přítelem Alessandrem, hlavním návrhářem módního domu Gucci. Byla jsem před tím setkáním nervózní snad ještě víc než před svým prvním vystoupením jako striptérka. Teď mi totiž šlo o mnohem víc. Předtím jsem si pouze chtěla vydělat nějaké peníze na živobytí, ale momentálně jsem byla před životní šancí změnit svůj osud a udat mu nový směr. Vůbec jsem netušila, jaký k tomu mám zaujmout postoj, ale stále jsem měla na mysli jen jedinou věc, a to tu, že bych měla hlavně zůstat sama sebou. A to je striptérkou? S tím asi jednoho z nejznámějších návrhářů světa příliš neoslním.

„Já jsem hrozně nervózní, Jayi,“ zašeptala jsem mu do ucha nesměle, protože se mi to i docela ztěžka nahlas přiznávalo. Jakmile jsem se ovšem podívala do Jayových soucitných laskavých očí, ihned jsem se značně upokojila. Jared mě vzal suverénně kolem pasu, čímž mi zároveň ze sebe předal část té své přitažlivé sebejistoty.

„Nemáš proč, zlato. Alessandro je naprosto v pohodě. Nemusíš se ho bát, on tě nesežere,“ uklidňoval mě s notnou dávkou nadlehčení, což jsem opravdu uvítala. Ještě než k nám samotný Alessandro Michele stanul tváří v tvář, vtiskla jsem Jaredovi jednu vděčnou pusu na líčko. Jared si ovšem jako vždy jen s tímhle málem nevystačil, takže si ode mě ukradl ještě jeden polibek přímo ze rtů.

„Tak tady jste, vy dvě hrdličky!“ upozornil nás na svou přítomnost Alessandro, ale takovým uvolněným, nenuceným hlasem, který u mě okamžitě vyvolal potutelný úsměv. A u Jareda jakbysmet.

„No ahoj, Also! Rád tě vidím, chlape, dlouho jsme se neviděli!“ uvítal ho Jared opravdu familiárně, což byl evidentní důkaz toho, jací dobří přátelé byli. Normálně se spolu přede mnou objali, takovým tím typickým chlapským stylem, který u nich působil naprosto přirozeně.

„I já tebe, Jayi. Jsem rád, žes sem dorazil. A žes vzal s sebou tuhle rozkošnou pusinku. Moc mě těší, já jsem Alessandro, ale klidně bude stačit Also, jak mi říká Jared,“ vychrlil na mě nebývale energicky, jak byl nejspíš zcela u vytržení z toho, že tu každou chvílí odstartuje tuhle módní akci s první přehlídkou a se svou vlastní kolekcí. Na to, že mě nazval roztomilou pusinkou, což by třeba od takového Ashleyho působilo jako regulérní narážka se sexuálním podtextem, tak jsem se na něj dál culila jako praštěná a hltala jsem každé jeho slovo. Od Alessandra to totiž vyznělo nanejvýš, jako kdybych patřila mezi jeho dvorní modelky, které takhle osobitě běžně oslovoval, a navíc s tím jeho italským přízvukem to vyznělo spíš tak nějak roztomile, než že by mě to mělo pohoršit.

„Ne ne, to mě vážně moc těší, že vás můžu osobně poznat.“ A vyklepaně jsem přijala jeho nabízenou pravačku schovanou ve sněhově bílé rukavičce. Byla jsem z Alessandra naprosto mimo, což se mi jaktěživ nestalo ani u žádného mužského, který mě na první pohled dostal do kolen. Třásla jsem mu nezastavitelně rukou tak dlouho, dokud ten náš kontakt Alessandro sám neukončil. Zatraceně, Inesso, musíš se uklidnit! 

„Prosim tě mi tykej, zlatíčko. A tvoje jméno je jaké, abych ti pořád nemusel říkat tak, jak ti určitě zamilovaně šeptá tady ten luisianský Shakespeare,“ utahoval si z Jareda naprosto nepokrytě, čímž mě rozesmál na celé kolo. Ta jeho netradiční poklona Jaredově talentu se mu vážně povedla. A díky tomu jeho otevřenému humoru se mi kupodivu zničehonic ulevilo a ten určitý neklid ve mně dočista utichl.

„Ty seš dneska zase hrozně vtipnej, co,“ zabručel Jared dopáleně, ale podle jeho tónu hlasu bylo zřetelně znát, že to hrál pouze na oko, což Alessandro sám jednoduše pochopil, protože Jaye již velmi dobře znal. Ještě daleko lépe nežli já. Když se nad tím člověk trochu víc zamyslí, je to trochu divný…

„Tak aspoň dneska mi to dopřej, Jayi,“ namítl mu na to Alessandro duchapřítomně a pobaveně se usmíval.

„Na tu tvou přehlídku se hrozně těším, Alessandro! Ty svými návrhy udáváš trendy zbytku ostatních značek!“ zmínila jsem obdivně a nemohla jsem se přestat blbě culit. Prostě mnou úplně cloumalo nadšení, že jsem se díky Jaredovi seznámila právě s Alessandrem. Pro mě jako pro začínající návrhářku to byla neuvěřitelná motivace.

„To zas ne, teď mi fakt hodně lichotíš, Inesso, ale děkuju ti. No, a já jsem něco zaslechl o tom, že ty prý taky navrhuješ, hm?“ naťukl Alessandro pohotově, když se mu hodilo přejít na nové téma, které mu jistě Jared včasně předeslal. Přitom na mě dvakrát nápadně zamrkal a pohodil hlavou k Jaredovi, aby naznačil kudy vítr vane. Na krátký moment jsem se zacítila trošku trapně, že mě Jared takhle protlačoval navzdory jiným, ale na druhou stranu, nikdy bych si nepřestala vyčítat, kdybych tuhle šanci prošvihla.

„To trochu Jared přeháněl,“ odmlčela jsem se, abych do Jareda zlehka šťouchla. „Ale spíš se snažím o to něco navrhovat. Proto jsem tak nadšená z toho, že tu můžu být a přiučit se od těch nejlepších z nejlepších,“ uvedla jsem na pravou míru vzápětí, zatímco mě Jared o něco pevněji chytil kolem pasu, abych do něj už víc nemohla dloubat.

„Rád bych se někdy podíval na tvoje návrhy, jestli mi to dovolíš,“ požádal mě nanejvýš zdvořile a opravdu vypadal zaujatě, že ho moje práce doopravdy zajímá.

„Jestli o to vážně stojíš a zajímá tě to, tak potom proč ne. Ale jestli je to jenom proto, že tě o to požádal Jared, tak to není potřeba.“ Co nejtaktněji jsem mu naznačila, že nijak nestojím o to, aby si moje skici prohlídl z donucení. Tu protekci jsem ještě do určité míry skousla, ale kdyby měla být až v takové přehnané formě, to by pro mě bylo stejně kontraproduktivní. Aby mu pak ty moje návrhy ležely jen někde na stole a ani se na ně nepodíval, to by nemělo smysl.

„Abych řekl pravdu, tak to nechci vidět ani proto, že by mě o to Jay žádal, ale proto, jak mě o to žádal. Byl fakticky celý nadšený z toho, co si zatím doma pro sebe tvoříš, a už kvůli tomu to chci vidět taky. Jay má dobrý vkus, a protože ho my dva máme velmi podobný, usoudil jsem, že se mi tvoje návrhy budou líbit stejně tak, ale chci se o tom sám přesvědčit. Takže co? Půjčíš mi je?“ vychrlil na mě zcela rezolutně, že v jeho monologu nebyla jediná stopa zaváhání. Evidentně o tom byl vnitřně přesvědčen, tudíž já neměla jediný důvod se tomu nějak bránit. Akorát jsem se nepatrně zarazila při té jeho poznámce o dobrém vkusu mého přítele a přitom jsem si vybavila několik jeho ulítlých modelů, které do nějakého vkusu měly hodně daleko.

„No jo, jasně. Když je to takhle, tak ti je ukážu moc ráda. Bude to pro mě velká čest,“ přiznala jsem užasle a už mně z toho širokého úsměvu začínalo křečovitě cukat v koutcích rtů, jak byly neustále napnuty.

„A máš je tady s sebou?“ optal se mě zběžně, kdyby náhodou moje odpověď předčila jeho očekávání.

„To nemám. Nenapadlo mě, že by se něco takového mohlo vůbec stát,“ podotkla jsem asi s takovým silným údivem a nepochopením, že to ty dva okamžitě rozesmálo.

„Já jsem ti je s sebou vzal,“ vyvedl nás oba z omylu Jared, který zřejmě myslel na všechno. Nevzmohla jsem se z toho dalšího milého překvapení už ani na slovo, ale namísto toho jsem mu prostě dala vděčnou pusu na tvář a pak hned další a pak do třetice ještě jednu, čemuž se ti dva opět zasmáli. „Ale zůstaly u nás na hotelu,“ dodal zakrátko, že bychom od něj chtěli už vážně moc, aby ty desky s návrhy jenom tak vytáhl asi z rukávu.

„Ty seš vždycky o krok napřed, co? Ale jedině dobře, aspoň se na ně budu moct podívat co nejdřív,“ ocenil Jaredovu prozřetelnost a na náznak svých díků ho poplácal po rameni.

„Vždycky bohužel ne, ale tohle mě napadlo. Kdyby ses náhodou po večerech na hotelu nudil, tak budeš mít aspoň o zábavu postaráno,“ dobíral si tentokrát Jared jeho, přičemž se z té jeho poznámky dalo snadno rozpoznat, že tím nejspíš narážel na Alessandrovy volnočasové aktivity, nejpravděpodobněji s nejrůznějšími ženštinami.

„No to seš kamarád, že se staráš o moji zábavu, ale myslím, že ty by ses teď měl zajímat hlavně o tu Inessinu, ne?“ nenechal se Alessandro umlčet a Jaredovi to vrátil i s úroky. Alessandro na mě lišácky mrknul, aby si to u mě vyžehlil, ale já jsem se pouze bezstarostně smála. Nikdy jsem nebyla přehnaně urážlivá, ale tohle špičkování bylo mezi nimi, ačkoliv mě do toho právě zatáhli.

„To já budu, o to se neboj,“ ubezpečil ho Jared, že my dva zřejmě plány na večery v romantickém Milánu máme. Protože se část téhle konverzace nesla v takovém dvojsmyslném podtextu, málem jsem se začala i červenat.

„Tak to je jedině dobře. Hele, Jayi, budu muset už jít. Rád jsem s tebou pokecal a tebe jsem rád poznal,“ loučil se s námi Alessandro přátelsky, poněvadž se začátek show neúprosně blížil a jestli jsem správně četla, tak on měl tu show zahajovat přímo na mole nějakou uvítací řečí.

„I já tebe, Alessandro,“ přitakala jsem mu a znovu jsme si srdečně potřásli pravicí.

„Kde mám hotel, víš, Jayi, tak se tam třeba zastav s těmi skicami, hm?“ pobídl Jareda, aby mu ty moje návrhy co nejdřív dodal. Zřejmě byl sám nadmíru zvědavý, co na nich najde. Poněvadž jsem s něčím takovým skutečně nepočítala, byly v těch deskách jak hotové věci, tak i ty rozkreslené, ale taky třeba pokažené. Ale to k tomu asi patří, Alessandro to určitě pochopí, že moje skicy nejsou výhradně reprezentativní. Pořád jsem jenom laik.

„Domluvíme se, dobře? Tak zlom vaz při tom zahájení, Alsi. A počítej s tím, že aspoň jeden nový model z kolekce bude můj, jasný?“ připomněl mu Jared významně, aby na to Alessandro třeba nezapomněl.

„Díky, Jayi. Jen se pořádně dívej a pak mi stačí říct. Cokoliv z toho je tvoje,“ slíbil mu Alessandro vstřícně a mrknul na něj. Pak se objetím opět rozloučili a Alessandro chvátal jinam, ale sotva co ušel pár metrů, hned si ho odchytil někdo jiný. To už se ale nenechal a pospíchal dál, poněvadž ho regulérně tlačil čas. A my jsme se mezitím šli usadit na místa s našimi vlastními jmenovkami a nedočkavě jsme vyčkávali, než ta mezinárodní módní akce vypukne.

Poté, co jsme prochodili téměř celé centrum Milána skrz na skrz, abychom společně viděli kus historického města, všechny jeho největší památky a udělali si několik pěkných fotek a zamilovaných selfie, já jsem se vrátila do hotelu, zatímco Jared se vydal za Alessandrem s těmi mými skicami. Mně se to náhodou skvěle hodilo, protože jsem si pro Jaye mohla alespoň připravit menší překvapení. Když on mě vzal s sebou sem, tak jsem se mu chtěla odvděčit tím, že mu připravím romantickou večeři při svíčkách a jako sladký dezert na závěr mu naservíruju samu sebe ve svůdném krajkovém prádle. To dozajista ocení ze všeho nejvíc.

Na náš hotelový pokoj jsem si nechala doručit nespočet bílých svíček ve skleněných kalíšcích a trojici dlouhých úzkých svíček do svícnu na stůl mezi nás dva. Objednala jsem velmi chutné menu včetně kvalitní láhve sektu a celé jsem to naaranžovala na terasu před náš pokoj, protože venku to moje romantické gesto bude mít ještě daleko lepší atmosféru, když se pod námi bude rozprostírat noční Miláno, které překrásně svítilo. Jared se naštěstí u Alessandra příliš nezdržoval a asi za deset minutek, co jsem dochystala stůl a co mi poslíček dovezl plný vozík jídla a pití, dorazil na pokoj. Zrovna jsem se pohybovala vevnitř, když jsem vycházela z ložnice, kde jsem se převlékla do dlouhých temně modrých šatů, takže jsem ho pohotově zastavila, aby nevlezl na terasu dřív, než jsem naservírovala jídlo a bylo tak všechno kompletně připravené.

„Tentokrát mám pro tebe překvapení nachystané já,“ oznámila jsem mu pyšně, poněvadž jsem na to svoje dílo byla náležitě hrdá. Měla jsem za to, že se mi to v rámci možnosti povedlo. Navíc chlapi nejsou příliš náročný. Stačí jim naplnit břicha a vyprázdnit kulky a jsou naprosto spokojení. „Ale nečekej nic velkého, jo? Tvoji pracovnu a výlet do Milána tím fakticky netrumfnu, což se mi nepovede asi tak nikdy,“ upozornila jsem ho raději předem, abych ho náhodou přeci jen nezklamala. Ale popravdě jsem tomu vnitřně nevěřila.

„Ale ty přece nic trumfovat nemusíš. O to vůbec nejde, zlato,“ vymlouval mi moje mylné přesvědčení a nesouhlasně nade mnou kroutil hlavou.

„Jsem celkem ráda, že něco takového říkáš. No každopádně… Snažila jsem se,“ podotkla jsem významně, aby o tom nepochyboval, načež jsem mu otevřela balkónové dveře, abych mu konečně ukázala to, o čem jsem mu doteď jen žvanila. Samozřejmě jsem bedlivě sledovala jeho prvotní reakci, která byla nefalšovaně příjemně zaskočená a vzápětí potěšená. Pak se na mě se širokým úsměvem podíval a oči mu jenom zářily.

„Tohle je ale úžasný, Issie,“ ocenil tu mou snahu opravdu velkoryse a završil to ještě tím, že mi poděkoval sladkým polibkem a láskyplným objetím.

„Nepřeháněj zas,“ napomenula jsem ho pobaveně a s citem jsem ho plácla po rameni, čímž jsem ho rozesmála.

„No fakt! Mně se to moc líbí,“ stál si neoblomně za svým a dál se na mě usmíval jako to pako.

„A to je teprve první část,“ prohodila jsem jen tak mimochodem, ale jeho jsem tím velice zaujala, poněvadž mu obočí vyskočilo značně výš. 

„A jaká bude ta druhá?“ vyzvídal zvědavě a několikrát tím obočím zahýbal sem a tam, přičemž tím jasně naznačoval to, co já jsem i zamýšlela. No jo, je fakt, že jsem neměla zase tolik originální nápad. Ale tahle stará, dobrá klasika – kus žvance a pak kvalitní rychlovka, ta nikdy neurazí.

„To uvidíš až potom, ale teď se pojď najíst, než nám to vystydne,“ pobídla jsem ho důrazně, abychom se nezdržovali povídáním, zatímco nám jídlo před nosem chladlo. Jared mi to rázným kývnutím hlavy stvrdil a pak mě za ruku odvedl ke stolu, kde mě zdvořile usadil. Popřáli jsme si dobrou chuť a dali jsme se s chutí do předkrmu, a to marinované červené řepy s ořechy a kozím, pro Jaye zas veganským, sýrem, poté následovala žampionová krémová polévka s krutony, jako hlavní chod jsem vybrala spaghetti aglio e olio se sušenými rajčaty, petrželí a opět sýrem a nakonec jsme měli drobný dezert crème brûlée s marinovanými třešněmi, který byl skvělou tečkou na závěr. Porce byly vzhledem k počtu chodů přiměřené, ale přesto jsme se oba docela slušně nacpali. To nějaký pohyb vážně přijde vhod. Akorát že s plnými břichy to nebude úplně ono.

„Bylo to výborný. Dost jsem si na tom pochutnal,“ pochvaloval si Jay, že se skoro olizoval až za ušima.

„Jsem dobrá kuchařka, co?“ pronesla jsem v žertu, který Jareda lehce rozesmál. Jediná má starost byla ty jednotlivé chody vybrat a objednat v hotelové restauraci a pak je naservírovat na talíře, toť vše.

„A skvělá přítelkyně,“ doplnil za mě s takovým rozkošným úsměvem, že bych se na něj nejraději vrhla hned teď. Svoje chutě jsem ale ovládla tím, když jsem se napila toho, na doporučení číšníka, vybraného šampaňského, které na jazyku příjemně šimralo.

„Ale do nejlepšího přítele mám ještě daleko,“ vysmekla jsem mu také kompliment, a to opravdu těžkopádný. Ačkoliv to možná znělo přehnaně, já to myslela naprosto upřímně a vážně, proto jsem se snažila do svého úsměvu nepropustit vůbec žádný nástin vtipu, abych to svoje prohlášení nikterak neznevážila. Zřejmě se mi to povedlo, poněvadž se mu rty doširoka zvlnily pod náporem dojetí, potěšení a vděčnosti. „Měli bychom si připít na tenhle úžasný víkend. Děkuju ti za něj.“ A pozvedla jsem sklenici tvaru flétny do vzduchu, abychom si mohli přiťuknout.

„Jsem hrozně rád, že jsem tady zrovna s tebou,“ poznamenal rozněžněle a stále se na mě tak láskyplně usmíval. „Já bych tady vlastně ani s nikým jiným být nechtěl, Issie… protože… jsem se do tebe zamiloval,“ vysoukal ze sebe jaksi nejistě a několikrát zmateně zamrkal těmi svými nebeskými duhovkami a dlouhými řasami, že vypadal naprosto k zulíbání. Přesto mě tím svým nečekaným milostným vyznáním téměř až vyrazil dech, ale najevo jsem to dala pouze tím, že jsem na něj vyvalila konsternovaně oči. Vtom mě úplně polilo horko, protože jsem absolutně netušila, jak na to mám reagovat, nebo co na to adekvátního odpovědět. Na druhou stranu slyšet něco takového od samotného Jareda Leta bylo pro mé uši naprosto slastné. Ale pro mé srdce to znamenalo pořádnou šlamastyku, poněvadž já jsem zatím to samé necítila. Úzkostně jsem čekala na ten moment, kdy se to konečně změní. A tak jediné, na co jsem se vzmohla, bylo to, že jsem se zvedla a došla jsem si k němu, abych si mu mohla sednout na klín. On ze mě po celou tu dobu nespustil svůj intenzivní pohled, který mě téměř pálil až do morku kostí.

„Tak na nás, lásko,“ zahlásila jsem, načež jsem ťukla svou sklenkou o jeho, a abych mu nedala prostor na nějaké námitky či dotazy, umlčela jsem ho včas dlouhým, procítěným polibkem, skrz nějž jsem mu dala poznat míru svého nadšení a veselí. Jenomže zatímco jsem ho vroucně líbala, moje svědomí se nekompromisně ozvalo. Ano, pochopitelně v ten nejméně vhodný moment. Jak jinak. Začala jsem se totiž cítit neskutečně provinile kvůli tomu, že jsem mu neřekla ryzí pravdu ohledně toho mého odchodu z klubu. Že jsem mu vypočítavě namluvila něco, co se mi zrovna hodilo ke zlepšení našeho vztahu, který by dost možná ta surová fakta nepřežil. Nicméně potom, co se mi tu tak nesměle vyslovil, se ve mně jednoduše projevila ta čestnější stránka mé osobnosti, která toužila potom mít čistý stůl, když už se mezi nás dostaly takové silné emoce, jakou byla právě láska. Bylo by to ode mě příšerně bezohledné, kdybych mu neřekla o tom, jak to doopravdy bylo.

„Musíme si o něčem promluvit,“ vyrukovala jsem na něj rezolutně, čímž jsem ho evidentně skoro až vyděsila.

„Takovou reakci jsem popravdě řečeno vůbec nečekal,“ vypadlo z něj udiveně, přičemž se na mě poněkud zamračil. Sevření kolem mého pasu najednou o něco povolilo, čehož jsem bleskově využila, abych se postavila, protože mi nepřišlo přístojné, abych mu takovou pecku sdělovala na jeho klíně. „Trochu mě teď děsíš, Issie,“ podotkl rozpačitě a chmuřil se na mě čím dál hutněji.

„Tak to jsme na tom stejně,“ přitakala jsem mu polohlasem, což on samozřejmě nepřeslechnul a zjevně mu to ještě o něco víc přitížilo. Kdysi jsem někde četla o tom, že když člověk očekává nějaké vážně zlé zprávy, a když se nakonec dozví něco ne až tolik zlého, že to v závěru vezme daleko lépe, než když to nositel oněch špatných zpráv spíše zpočátku zlehčuje. Na Jaredovi si za chviličku tuhle zajímavou teorii přímo otestuju. Pro melodramatičnost situace jsem si záhy popošla o trochu dál, až k balkonovému zábradlí, které lemovalo terasu kolem dokola. Jared mě pochopitelně následoval a v obličeji se zdál být čím dál bledší.

„Řekl jsem něco špatně?“ strachoval se ustaraně Jared, jakmile mě dohnal a zastavil se vedle mě u zábradlí. Pod námi se rozprostíralo přenádherné noční Miláno.

„Ne, ty ne, Jayi, ale já ano… Neřekla jsem ti všechno o tom, jak to bylo s tím mým odchodem z baru,“ vynutila jsem ze sebe doznání, ale k jeho konci už jsem se mu už nedokázala dívat do očí. Raději jsem se zbaběle zadívala na panorama města, které bylo svou krásou až dechberoucí.

„A cos mi teda neřekla?“ vyzval mě, abych mu ty nedobrovolné mezery v příběhu neprodleně zaplnila.

„Nebudu se ti divit, když se na mě naštveš, že jsem k tobě nebyla úplně upřímná, ale… Byli jsme tenkrát zrovna po hádce a já se bála, že když ti řeknu, jak to vážně proběhlo, tak že mezi námi bude úplný konec,“ spustila jsem svoje podání tehdejší situace a Jared mi pozorně naslouchal. Kupodivu z jeho mužně rýsované tváře vymizely jakékoliv stopy po negaci a jeho výraz byl dokonale neutrální a nepropustný. „Proto jsem ti řekla, že jsem v baru skončila kvůli tobě, i když pravda byla docela jiná… Já jsem totiž ten večer před tou rozlučkou, na které jsem tančila, přistihla Andyho v posteli s mou nejlepší kamarádkou, což mě… Docela mě to dostalo,“ vypovídala jsem se mu do posledního detailu, abych si před sebou samotnou mohla odpřísáhnout, že mu již nic víc netajím, což jsem po téhle kajícné zpovědi bezesporu mohla. A neuvěřitelně se mi potom ulevilo. 

„Proč jsi mi o tom lhala?“ nechápal mé někdejší jednání s tónem, ve kterém bylo jasně slyšet ostrou výtku, ale také odsouzení a pobouření.

„No protože jsi mě předtím obvinil, že mě v té práci drží Andy, a to jsi přesně trefil. Prostě jsem se bála ti to přiznat, abych to mezi námi ještě víc nepokazila, a když mě napadlo, že bych tu mou výpověď mohla podat i jinak a něčemu tím naopak pomoct… Promiň mi to, Jayi, prosím. Měla jsem ti to říct rovnou. Zachovala jsem se hrozně hloupě.“ Sypala jsem si popel na hlavu, abych se alespoň pokusila trochu zmírnit míru jeho rozčilení, které bylo znát s každou další vteřinou, kdy mu obličej brunátněl čím dál víc.

„Ty Andyho pořád miluješ, že ano?“ obořil se na mě se skálopevným přesvědčením, které nejspíš pramenilo z racionálních indícií, které časem posbíral ze všech našich konverzací, poněvadž Jaredova vnímavost a citlivost byla na muže skoro až raritní. A byla to jedna z mnoha jeho vlastností, která mě k němu doteď velice přitahovala, ale která se mi bohužel i šeredně vymstila.

„Je to tak, že… ještě pořád k němu něco cítím.“ Již jsem se neodvážila jakkoliv vyhýbat se odpovědi anebo ji jakkoliv zaonačovat. Přestože tahle další várka brutální přímočarosti po tom, co jsem na něj již všechno vyspala, by ho ode mě mohla nadobro odehnat, zvolit znovu jakoukoliv formu fabulace jsem kategoricky odmítla.

„A ke mně cítíš přesně co?“ Pochopitelně mě neušetřil té asi úplně nejméně chtěné, ale přesto předpokládané otázce, která mě nemálo vykolejila. Na chvíli jsem si musela vzít oddechový čas, abych si na jazyku správně sesumírovala, jak mu říct, že ho pořád nemiluju, ačkoliv to zpočátku vypadalo, že se do něj zabouchnu raz dva. Dokonce jsem se od něj i odklonila stranou, aby mě nerozptyloval svým soustředěným, avšak odměřeným pohledem, který ovšem nechtěně propouštěl náznaky zklamání a také lítosti.

„Zatím… ještě ne to samé, co ty ke mně,“ vypadlo ze mě omluvným a až zahanbeným tónem hlasu a po téhle poslední dávce, která by se dala klidně přirovnat k poslednímu hřebíčku do rakve, jsem mu už zákonitě nebyla schopná znovu pohlédnout do jeho smutkem ztrápených očí. Možná jsem se na malý moment cítila o něco lépe, ale protože se náš rozhovor stočil až do tohohle bodu, připadala jsem si opět jako příšerná mrcha a byl to asi tak stokrát silnější pocit než předtím. To je tak, když se jednou snažím věci napravit… Ještě víc je podělám. Gratulace, Inesso...

„Kdybych si měl vybrat, abys mi lhala tehdy anebo teď, tak rozhodně beru teď,“ prohlásil Jared skoro šeptem, pohlcen tou bolestí, kterou jsem mu bezprostředně způsobila svým zdánlivě alibistickým chováním.

„Mrzí mě to, Jayi, vážně,“ omlouvala jsem se mu opatrně, abych třeba něco ještě víc nepokazila. Jenže to už asi stejně nešlo. Aspoň úkosem jsem se osmělila se na něj podívat, abych zjistila stav jeho emocí, které se v něm nejspíš aktuálně divoce praly o to, která z nich nad ním zvítězí. Jeho tvář byla přitom podivně zkřivená, ale šlo snadno odhadnout, že to bylo kvůli zjevné negaci, kterou jsem v něm velmi nezodpovědně vyvolala.

„Mě taky... nemáš tušení jak moc,“ procedil skrz zaťaté zuby, načež se prudce odrazil od zábradlí a kvapně odchvátal kamsi do útrob našeho apartmá. Já jsem zůstala trčet sama na terase, kde jsem v tichosti mohla rozjímat o tom, jak dalece jsem to mezi námi podělala. Aniž bych se pustila do nějakých rozsáhlých analýz, oči se mi intuitivně zalily slzami žalu, protože jsem se pomaličku smiřovala s tím, že tohle pro nás dva bude pravděpodobně konečná...

 Slíbená kapitola je tady, druhá kulatá už a minimálně vás ještě jedna čeká. :) 

Děkuji mnohokrát všem!!!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 20. kapitola: