OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Gone girl - 3. kapitola



Gone girl - 3. kapitolaCo se s Vivienne bude dít dál? A proč jí říkají Crumpetová?

Opět děkuji všem GG fandům, dnešní věnování je pro Květu, Zanetu, Mayu a Karitsu.

Díky, že čtete a komentujete! Dělá mi to velkou radost :)


Poté, co černovlasý někde za mnou promluvil, kšiltovák a hromotluk Jim se sklopenou hlavou v tichosti opustili místnost. Těžké dveře se s bouchnutím zavřely, někdo zhasl světlo a já se tak ocitla v černočerné tmě. Začala jsem panikařit, ale nemohla jsem nic dělat, protože jsem zůstala přivázaná k židli.

Když jsem se uklidnila, začala jsem přemýšlet. Crumpetová... Něco mi to říkalo. Možná z televizních zpráv? Z novin? Ale proč unesli mě? To ani neví, jak jejich oběť vypadá? A taky jim pořád říkám, že jsem Teelová. Proč bych jim měla lhát?

Nevím, jak dlouho jsem s očima hledíc do tmy přemýšlela, ale nakonec jsem vyčerpáním usnula. Když jsem se zase probudila, necítila jsem se nijak odpočatá. Už jsem nebyla přivázaná na židli. Ruce jsem měla rozvázané a choulila jsem se u zdi na holé studené zemi. Bylo mi jasné, že jsem se tam nedostala sama od sebe, ale že pro mě někdo musel dojít a přenést mě dolů.

Najednou se z černočerné neprostupné tmy stalo to nejjasnější světlo. Rozsvítily se panely na stropě a ty vydávaly řezavě oslepující světlo. Ani jsem si ale nestačila zakrýt oči, abych si ulevila od bolesti, a světla zhasla a znovu mě obklopila tma. Co to mělo znamenat? Sotva si oči přivykly na tmu, světla se opět rozsvítila, aby hned zase zhasla. Z toho jasu mě silně bolely oči. Po nějaké době střídání světla a tmy přidali i zvuk. Když se svítilo, z reproduktorů se ozýval vysoký frekvenční zvuk, když byla tma, tak pouštěli nízký, hluboký. Bylo to na zbláznění. Oči jsem si kvůli bolesti chtěla vyrvat z očních důlků, zvuk způsoboval příšernou bolest hlavy. Po dlouhé době jsem skončila na kolenou přimáčknutá u zdi, čelo opřené o chladnou zem, zacpávala jsem si uši a urputně zavírala oči.

A naráz bylo ticho. Světla už se nezapnula. Vyčerpaně jsem se skulila na záda. Byla jsem zpocená, a tak mě ledová podlaha po celém těle mrazila. Po obličeji mi stékaly pramínky potu. Konečně jsem povolila i bolestí sevřenou čelist. V puse jsem cítila kovovou chuť, jak jsem se kousala do tváří.

Zcela nečekaně se ale znovu světla rozsvítila - snad ještě jasněji než předtím, a trhavý zvuk se opět rozezněl celou místností. Bolestí jsem se rozječela a prohnula v zádech. Trvalo to dlouho, mnohem déle než předtím. Když mučení konečně přestalo, uši jsem si nepouštěla a i oči jsem nechala zavřené. I tak se slzy dostaly ven. I přes zacpané uši jsem ale uslyšela bouchnutí. Otevřela jsem bolavé oči a pustila si uši, abych poslouchala.

V místnosti bylo ticho a tma. Posadila jsem se, opřela se o zeď, snažila se odpočívat, ale stále jsem zůstávala ve střehu. Na druhém konci místnosti něco spadlo na zem. Znělo to jako něco z plastu. Samo to ale spadnout nemohlo. Někdo tam byl se mnou!

Vyděšeně jsem vytřeštila oči do neprostupné tmy a snažila se splynout se zdí. Pak se ale ozvaly kroky, které se ke mně pomalu, ale jistě přibližovaly. Začala jsem panikařit. Byla jsem vyděšená, byla jsem vyčerpaná. Po čtyřech jsem couvala a snažila jsem se od přicházejícího dostat co nejdál. Ten ale sebejistě zamířil přímo za mnou a rychle se přibližoval. Pak jsem zády narazila do zdi. Byla jsem v rohu místnosti a neměla se kam dál dostat. Rukama jsem šátrala po zemi, jestli tam nenajdu něco, čím bych se mohla rychle přicházející postavě bránit, ale samozřejmě tam nic nebylo. Ten někdo už byl u mě. Kroky se zastavily přímo přede mnou. Ozvalo se krátké šustění a mužský povzdech.

„Tak, teď bys konečně mohla začít spolupracovat, co ty na to?" ozval se hlas černovlasého. Překvapeně jsem vzhlédla do tmy. Neodpovídala jsem. Čekala jsem, co se bude dít. Ozval se jen další povzdech. No tak, Vivienne. Nemáme na to celý den."

Když jsem zase neodpovídala, slyšela jsem zvuky, jako by si kousek ode mě sedal. Pak jsem uviděla světlo. Po předešlých událostech jsem si reflexivně zakryla své citlivé oči, ale pak jsem si uvědomila, že to není to samé záření. Podívala jsem se a svítila na mě fotka z tabletu. Jemná záře v té tmě byla sice velmi výrazná, ale dala se zvládnout. Světlo trochu osvěcovalo i černovlasého, který mě s neutrálním výrazem pečlivě pozoroval. Na krku měl zavěšené brýle pro noční vidění. Tak mě mohl vidět i v té tmě. Očima mi pokynul směrem ke svítícímu tabletu.

Když jsem se zadívala na obrazovku, přes pálení oči a slzy jsem uviděla fotky mě. Byla jsem to já. Já ve škole v jídelně, já pod stromem u jezera s Tris, já vyhlížející ze svého okna v pokoji, já hádající se s otcem před nějakým obchodem. Nechápavě jsem se zadívala na černovlasého.

„Vidíte, kdo jsem. Nejsem nějaká dcerunka bohatého starostlivého tatíčka. Jsem Teelová. Můj otec nemá peníze na žádné výkupné. Vsadila bych se, že si ani nevšiml, že nejsem doma."

Černovlasý se zatvářil trochu znuděně. Ty žiješ u Teelů, ale nejsi Teelová. Jsi Crumpetová. Dcera Williama Crumpeta. Toho obchodníka se zbraněmi. Poslední dobou byl docela často v médiích, možná jsi o něm slyšela. Jeho poslední dodávka zbraní se ztratila někde v Africe." Měl pravdu, jméno mi bylo povědomé a já jsem si vzpomněla, že jsem o něm četla v novinách. Ale to přece nemůže být pravda, abych byla jeho dcera. Celý život jsem bydlela s otcem. Kam jen mi mé vzpomínky sahají, tam jsem Teelová. Černovlasý viděl zmatek v mé tváři, a tak s povzdechnutím položil tablet na zem. Nechal ho svítit, abych alespoň trochu viděla. Prohrábl si vlasy a zadíval se na mě. My ti nechceme ublížit." Na to jsem si odfrkla. To jsem viděla. Opravdu ne. Chceme jen peníze po tvém otci. Pak tě zase pustíme. Ale aby se tak mohlo stát, potřebujeme, abys spolupracovala. Tvá matka byla sice s Teelem, ale podvedla ho s Crumpetem. A pak otěhotněla. Crumpet je tvůj opravdový otec. Tvá matka tvrdila, že je těhotná s Teelem. Tušila, že se něco stane. A taky věděla, že bys to neměla jednoduché, kdybys byla dcera toho slavného podnikatele. Všichni ti novináři, peníze a moc. Chtěla se o tebe postarat sama, tak tě raději přiznala jako Teelovou. Jenomže když po porodu zemřela, zůstala jsi se svým nevlastním otcem. Crumpet o tobě ani nevěděl. Dozvěděl se, že jsi jeho dcera, až před třemi lety. Od té doby tě nechává tajně hlídat svými bodyguardy. Ale tím na tebe taky přitáhl pozornost. Tak jsme na tebe přišli my," zákeřně se ušklíbnul. Takže doufám, že teď už budeš spolupracovat," řekl s křivým úsměvem, sebral svůj tablet ze země a vstal. Tablet zhasnul, on si zřejmě nasadil brýle pro noční vidění a odešel.

Když se za ním s bouchnutím zavřely dveře, spustilo se další kolo mučení světlem a zvukem.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Gone girl - 3. kapitola:

6. Ree přispěvatel
21.08.2016 [11:42]

ReeGone girl je super povídka! To mučení bych zažít nechtěla! Emoticon

5. Ree
19.08.2016 [22:39]

Super povídka! Co bude dál?! Trochu se o Vivienne bojím Emoticon Rychle sem s další! Píšete skvěle! Emoticon Emoticon

4. zaneta
19.08.2016 [21:56]

Chudák dievča veď ani nevedela,že je ako kukučka podstrčená v cudzom hniezde tak to sa dozvedieť o vlastnom otcovi nooo horor Emoticon ďakujem za skvelé čítanie Emoticon a teším sa na pokračko Emoticon

3. Maya
18.08.2016 [22:06]

Zajímavý zvrat v událostech :) jsem hodně zvědavá jak bude povídka pokračovat :) :)

2. Květa
18.08.2016 [20:16]

Tak to je tedy vývoj. Myslela jsem si, že si je možná jen spletli. Toto bych nečekala.. tak jsem zvědavá, jak se k tomu "tatínek" postaví :-). díky moc za skvělou kapitolu Emoticon

1. Karitsa
18.08.2016 [12:45]

Chudák Viv Emoticon Taky by ji mohli na chvili dát pokoj.... Jinak děkuji za další kapču Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!