OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fucking perfect 4. kapitola

30.08.2013 (17:00) • LittleEmma • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1006×

4

S  Jaredem jsme se dohodli na pátou v knihovně.

Samozřejmě přišel o patnáct minut později, s nějakou tupou výmluvou.

Jared je prostě Jared.

Slyšela jsem o něm hned první týden na škole. Byla jsem ve fitku poblíž kolejí. Když jsem skončila se cvičením, zastavila jsem se u baru na nějaký proteinový drink. Slyšela jsem tam skupinu holek, jak si povídá o nějaké párty, na mou obranu mluvily dost nahlas, bylo těžký je ignorovat. V rozhovoru padlo párkrát Jaredovo jméno a nějaké superlativy jako božský, žhavý, sexy a pár dalších věcí. Po chvíli jsem je přestala poslouchat. Ale když jedna z nich zalapala po dechu se slovy: „OMG, to je on,“ upoutalo to moji pozornost.

A měly pravdu.

Jared je vážně žhavej. Možná to tenkrát umocnil ten fakt, že neměl triko a já viděla jeho zpocenou hruď a těch šest dokonale vyrýsovaných cihliček, ale byl žhavej.

Jo, Jared Fostr je pojem.

Lovec holek.

On je někdo jako Barney Stinson, ale víc sexy a menší gay.

A ještě něco jsem o Jaredovi zjistila, je totálně nesoustředěnej. Po hodině a půl se začal nudit a otravovat.

„Takže, Kleio, co to je vlastně za jméno? “

Položila jsem učebnici zpátky na stůl a zvedla na něj jedno obočí.

„Vážně mě to zajímá,“ bránil se.

„Je to řecký jméno.“

„Nevypadáš jako Řekyně.“

„Taky jsem z New Yorku, Einsteine.“

„Dobře, nečerti se.“ Nasypal si plnou hrst Skittles do dlaně a začal je řadit podle barvy. Takhle to dělá už s druhým sáčkem.

„Takže je to řecký jméno, a dál?“

„Ty nepřestaneš otravovat, že ne?“

„Jsem dost vytrvalej.“ Začal si Skittles po jednom házet do pusy.

„Kleio byla jedna z devíti Múz.“ Znovu jsem popadla učebnici a snažila se do ní začíst.

„A dál…“ Jeho hlas mi začal připadat jako nejotravnější zvuk na světě. Povzdechla jsem si.

„Ty nejsi moc sdílná, že?“

„Jen nemám ráda vyptávání.“

„Tohle není vyptávání, vedeme konverzaci.“

Kapitulovala jsem, tohle nemělo cenu.

„Kleio byla múza dějepisectví. Máma mi po ní dala jméno, protože když se mnou byla těhotná, četla řecké báje a líbil se jí příběh o Kleio. Řekla si, že je to ideální jméno pro její dítě. No, mám štěstí, že jsem holka, jako kluk bych se jménem Kleio asi nebyla oblíbená.“

Jared se pousmál. „Takže tvoje máma má ráda Řecko?“

„Máma byla kurátorka muzea řecké mytologie v NY, milovala to, jiný děti vyrůstaly na Disney Channel a já věděla, že Zeus byl pěknej děvkař.“

„Milovala to? Už tam nepracuje?“

„Před dvěma roky umřela.“

„Kleio.“

„Byla to rakovina, neléčitelná forma.“ Můj hlas byl plochý, jakoby bez emocí. Ale uvnitř mě, mě to žralo.

„To je mi…“

Skočila jsem mu do řeči. „Jen, proboha, neříkej, že je ti to líto. Protože ano, je to smutný, ale lítost mi nepomůže. Lítost je jen hnusná, všechno požírající, zbytečná emoce.“ Prudce jsem dýchala. „A navíc, když řekneš tu větu, tak se pak zeptáš, jak mi je. Jak na to mám, sakra, odpovědět?! Umřela mi máma. Bylo jí jen čtyřicet dva a umřela.“

Cítila jsem, jak mě pálí v očích slzy. Snažila jsem se to rozmrkat, odvrátila jsem hlavu od Jareda. Zadívala jsem se na holku u vedlejšího stolu. Byla naprosto lhostejná k mému slovnímu průjmu, buď neslyšela, nebo to jen předstírala.

„Jo, lítost je na hovno,“ řekl.

Obrátila jsem hlavu zpátky k němu, zadívala jsem se hluboko do těch nádherných očí.

„To je.“

Autor: LittleEmma, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fucking perfect 4. kapitola: