OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fucking perfect 13. kapitola

15.10.2013 (15:00) • LittleEmma • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1001×

13.

Bylo to deset dní, začal květen. Venku bylo nádherně a všichni jsme toho využili. Hlavy studentů ležely ve trávě, učili se, poslouchali hudbu nebo se věnovali vzájemnému zkoumání dutiny ústní.

Seděla jsem potichu na zemi a do uší mi křičel Wilkinson - Afterglow, cítila jsem, jak mi slunce vytahuje vitamín D. Ruce jsem měla za hlavou a užívala si pár chvil totálního klidu.

V poslední době se mi ho moc nedostalo. Těch deset dní mi bylo zle. Každý den nejméně jeden záchvat. Nepřetržitý třes rukou, tíha na hrudi. Pořád mě něco bolelo, ruce, nohy, hlava. Byla jsem nervózní, podrážděná, špatně se mi spalo. Brněly mi ruce rty.

A pak tu byl náš kamarád strach. Ovládal mě jako loutku.

Měla jsem chuť běžet, ale nevěděla jsem kam. Vážně to bylo pod psa, chtělo se mi spát, ale bála jsem se usnout. Měla jsem hlad, ale obracel se mi žaludek. Nedokázala jsem udržet pozornost.

Bylo to krásných deset dní, připadala jsem si jako na dovolené na Hawaii, kde mě honí masový vrah.

Tyhle stavy se léčí antidepresivy, jak u koho. Bála jsem se jich, skoro stejně jako mojí nemoci. Nedokázala jsem je spolknout. Děsila jsem se toho, že mi přitíží, proto jsem skončila na psychiatrii, o tom ale jindy.

Hodně pomalu jsem vstala, hlavně kvůli tomu, že se mi motala hlava jako na kolotoči. Očistila jsem si kraťasy od trávy, a pomalu šla na BIO.

Byla to jediná hodina, kterou jsem měla s Jaredem. Ignoroval mě, co jsem taky čekala? Prakticky jsem mu řekla, že je děvkař a chtěl mě jen do postele. Na druhou stranu, on mi nikdy neřekl, že spolu pojedeme na jednorožci do západu slunce.

Dosedla jsem na svoje místo a poctivě, se sluchátky v uších, si dělala poznámky (čti kreslila sluníčka). Celých šedesát minut jsem byla někde jinde. Prvních dvacet jsem umírala na infarkt, dalších deset mě brněly ruce. Pak byl dvacet minut relativní klid. Posledních deset minut mě bolela levá ruka a pálilo na hrudi.

Vítejte v mém pekle.

Hodina skončila, pokaždé jsem nechala Jareda odejít jako prvního. Měla jsem nutkání utéct rychlostí blesku. Ale počkala jsem. Dovolila jsme si letmý pohled na jeho záda. Pak jsem hodila blok s propiskou do tašky a se sluchátky v uších vyšla ven. Zarazila jsem se tři kroky, co jsem vyšla na chodbu. Náš rituál byl totálně v hajzlu. Stál u protější zdi a mluvil s Daisy. Zasekla jsem se v pohybu, dokud do mě nenarazil nějaký kluk a neprobral mě. Silou vůle jsem se donutila pohnout a odvrátit pohled. Těžce jsem popadala dech a cítila, jak mi srdce buší až v mozku. Pálení se rozrostlo po celé hrudi až k ramenům. V očích mě štípaly slzy, tady je důkaz, že jsem labilní cvok.

Cítila jsem něčí ruku na rameni. Fajn, přiznám se, doufala jsem, že to bude Jared. No, byla to Daisy. Vyndala jsem sluchátka a pekelně se musela soustředit na to, co mi říká, slyšela jsem jenom svoje srdce.

„Ahoj, Kleio.“

„Ahoj.“

„Zítra jdeme na bowling do centra. Máš čas? A ne neberu jako odpověď,“ dodala vesele.

Těžce jsem polkla, jeho jméno mi nešlo přes pusu. Bože, musím přestat dramatizovat, byl to jen sex.

„Hm, a bude tam i Jared?“

„Samozřejmě,“ zamračila se na mě.

„Promiň, nebudu mít čas.“

„Proč?“ nenechala se Daisy odbýt.

Proč? Protože jsem se s ním vyspala a utekla. Protože mě nechal jít a protože to chci udělat znovu. A hlavně protože jsem královna dramatu.

„Musím se učit,“ zalhala jsem.

„No tak, pojď se bavit, Kleio.“

„Prostě se mi to nehodí.“ Tlačila na mě a mně se chtělo tak moc brečet.

„Fajn, stejně ti napíšu, co a jak. Vezmu si na tebe číslo od Jareda,“ políbila mě na tvář a odplula s davem.

Pomalu jsem se otočila zpět, zahlédla jsem jen Jaredova mizící záda. Zůstal tam, aby slyšel, co jí řeknu.

Ještě chvíli jsem tam stála a vnímala ten divný pocit, co se mi rozléval po končetinách. Pak jsem se oklepala a šla dál.

Autor: LittleEmma, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fucking perfect 13. kapitola: