OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fantom noci - 6. kapitola



Fantom noci - 6. kapitolaAlvar zjišťuje, že Ewa žije, ale veškeré události přebije vynalezení způsobu, jak bez minimálních ztrát vyhrát válku. Jenže z Abeho vyleze neočekáváné tajemství...

6. kapitola

Měl jsem sto chutí odtáhnout prsteníček s malíčkem od ostatních prstů ve Vulcánském pozdravu, ale něco mě naštěstí zarazilo. Abraham byl starý muž, mohlo mu být i víc než padesát, ale nedalo se to blíž určit. Přejel jsem rychlým pohledem i lidi kolem a posadil se. Drobná rusovláska, několik nevýrazných upocených teenagerů, hrstka naprosto nevýrazných lidí... Kolem mně Sharon, dvojčata a polomalátný Ethan, kterého držely dvě gorily Jesseho stylu.

,,Co to...''

,,Tohle je zlá doba, chlapče,'' odpověděl na mou nevyřčenou otázku Abraham. ,,Každý děláme co můžeme, aby jsme přežili. Nemáš právo se na nás tedy zlobit.''

Nechápavě jsem otevřel pusu a párkrát ji naprázdno sklapl. Sharon se zachichotala, jako puberťačka, fakt. Rozhlédl jsem se kolem. A málem mi vypadla pusa z pantů. Už sídlo Sharon a spol. jsem považoval za nenormálně luxusní, ale tohle... Na zažloutlých stěnách byly celkem hezky udržované tapety, asi tak z osmdesátých let, podle pravidelného vzorku na nich. U zdi stála odstrčená pohovka s nočním stolkem a starodávnou lampou, na podlaze se rozkládaly bohatě barevné, perské koberce. Abe si všiml mého pohledu a pyšně se usmál. Doopravdy jsme žili jako neandrtálci zbytečně?

,,Božíčku můj... Asejc jsem na něco krapec šlápnul...'' ozval se Ethan, zatímco přeskakoval z nohy na nohu a snažil se vyhnout rozzuřené čivavě, která mu lapala po nohavicích. Nikdo se zřejmě neměl k tomu, aby psisko odvolal, místo toho se všichni začali smát. Přiznávám se, i já po dlouhé době vydal něco, co mohlo představovat smích. Ale cenu za nejhezčí výbuch smíchu v místnosti by s přehledem vyhrála Sharon. I když jsem asi nebyl stoprocentně nezkorumpovaný porotce.

 

I můj pokoj připomínal osmdesátá léta. Byl tvořen nízkou postelí, nočním stolkem, křišťálovým lustrem a vycpanou hlavou jelena bez parohů. V koutě byla napojena mini lednička, která však nefungovala. Stěny byly zažloutlé stářím. Když jsem se pokoušel přestěhovat postel dál od zatemněného okna, nahmatal jsem kousek poddajného, starého papíru. Byla to dvojstránka z novin, nejspíš titulní strana, jelikož na její hlavičce bilo do očí datum, 22. srpna 2002. Pár centimetrů pod ním cenil zuby v úsměvu muž v dlouhém, bílém plášti, s injekcí v ruce a několik mužů v oblecích, kteří se snažili vejít do snímku. Byl mi tak povědomý, ale stejně mi chvíli trvalo, než jsem přišel na jeho totožnost. Doktor Burrows. Zaostřil jsem na vybledlý titulek a článek.

Dr. W.S.Burrows popohání lidstvo kupředu!

Dne 21. srpna, v 15.00 hodin ve Washingtonském Domu vědy, předvedl dr. William Sheldon Burrows průkopní objev: a to látku zvanou Qui mortificat, Angelorum mutantum, posilující ducha, ale hlavně tělo a smysly. Ohlas byl obrovský, zvláště po enormní demonstraci tohoto objevu (viz. str. 12). Ale děly se i jiné demonstrace. Krátce po zahájení přednášky vtrhla do sálu  extrémistická skupina za účelem zdemolování sálu a rozbití ampulí s virem. Naštěstí se ozbrojeným jednotkám povedlo skupinu zadržet a nikdo z přihlížejících nepřišel k úrazu. Protesty se ale množí stejnou rychlostí, jako téměř kultovní obdivování dr. Burrowse a jeho týmu. Kam povedou cesty člověka? Spekulace s odborníky a rozhovor s dr. Burrowsem na str. 3.

Vztekle jsem zbytek novin zmačkal a odhodil je do kouta místnosti. Skřípal jsem zuby. Doktor Burrows. On za tohle všechno může. To on zavinil Ewinu smrt, donutil mě žít jako zvíře, po celých sedm let. Najednou jsem netoužil po ničem jiném, než jich zabít co nejvíc najednou. Zbraně mi složili k nohám ošuntělého křesla. Zastrčil jsem si kůl  do kapsy kabátu. Jeho tíha a chlad kovu, ze kterého byl vyrobený, mě zvláštně uklidňoval a rozčiloval zároveň. Adrenalin se mi kupil v žilách, koloval mi tělem. Vzal jsem si i kuši a svoji dýku, ale rozmarýnový výtažek jsem nechal u ostatních věcí. Ne, dneska chci zabíjet, ne se jen dívat.

Najít cestu ven z Abeho příbytku nebylo nijak těžké. Vlastně to byl větší, viktoriánský dům, kterých bylo po Londýně, kde jsem vyrůstal, spousty. Tady poblíž Seattle (nebo toho, co zněj zbylo) to byla už větší rarita. Vyběhl jsem ze dveří a údivem spočinul na rozsáhlých polích rozmarýny, které se táhly všemi směry od domu. Její dobře známá vůně mě uhodila do nosu. Proto mohli žít bezpečně... Chvíli jsem se jí prodíral, a když jsem se dostal na konec, začínalo se stmívat. Šero mi nevadilo, vlastně bylo příjemné. Opět probudilo moje uměle vypěstované reflexy a smysly - opět jsem se stal lovcem, tím, kým jsem byl ještě nedávno. Připadalo mi tak dlouho, jako by uplynulo několik let od té doby, co jsem naposledy lovil své nepřátele.

Město vypadalo příšerně, jako každé jiné. Trosky, ukazující, kde dřív stávaly domy, rozmlácená auta, polámaná světla. Viděl jsem i několik nepojmenovatelných tvorů, kteří by mohli být považováni za krysy, kdyby nesvětélkovali. Jejich zběsilý úprk ohlašoval přítomnost jednoho z těch upířích mutantů. Šíleně jsem se pousmál a kopl do polorozpadlého kontejneru, abych na sebe upoutal pozornost. Zabralo to. O chvíli později jsem už slyšel jeho hlučné funění, těžké kroky, a dokonce jsem zahlédl i rudé zorničky. Natáhl jsem do kuše šíp a zamířil...

,,Ewo?!''

Rozhodně tak vypadala, alespoň v základních rysech. Měla stejně rudé vlasy jako ona, akorát že šíleně umaštěné a přerostlé, viděl jsem i zbytky jejích očí uprostřed rudé. Stejné široké lícní kosti, ironický výraz, plné rty... Byla to ona, jen v pohublejším, zbídačeném stavu a plna touhy mi rozdrásat hrdlo. Super. Zvědavě si mě měřila pohledem, nedávala najevo žádné emoce. Potom utrhla kousek kašny a hltavě se napila zkalené vody v ní. Voda.

Nevím, jak se mi podařilo odtamtud dostat, adrenalin všechno vymazal. V hlavě mi zněla jediná myšlenka: Voda. Cestou jsem drapnul nic nechápající Sharon a zmítajícího se Ethana.

,,Alvare!'' vyjekla Sharon. ,,Co to sakra vyvádíš?''

,,Voda,'' zamumlal jsem bez dechu. ,,Pijí vodu. Potřebují ji k životu. Stačí pozměnit informaci v tom viru, vypustit ji do vody, přinutit je se toho napít a vyhrajeme...''

,,Výborně, Fantome,'' pochválil mě Abe, který se najednou vynořil s kriketovou pálkou v ruce. ,,Asi je na čase představit ti moji druhou manželku, největší poklad ze všech - moji laboratoř. Povedlo se mi uchovat několik původních vzorků... A doktora Burrowse.''

,,Vy znáte doktora Burrowse?'' podivil jsem se. Abe si povzdechl.

,,Bohužel, chlapče, líp, než bych si býval kdy přál... Vím, že jsem udělal šílenou chybu... Šílenou... Chtěl jsem to napravit, jakmile se objevily první anomálie, jakmile se začali chovat agresivně, ale oni mě nenechali. Investoři mi vyhrožovali, měl jsem na krku mafii...'' Abe téměř plakal. Sharon zatajila dech.

,,Abrahame... Vy jste doktor Burrows?''

Abe se na ní smutně otočil a pokývl hlavou.

,,Tak to jste si vybral fakt blbý jméno, '' konstatoval Ethan.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Fantom noci - 6. kapitola:

2.
Smazat | Upravit | 26.03.2011 [10:15]

*Jelikož jsi neodpověděla na mnohé výzvy od adminů, tvůj článek Fantom noci - 7. kapitola byl smazán. Text jsem si uložila do počítače. Pokud ho nemáš a chceš jej, napiš mi na e-mail.

1. Texie admin
26.01.2011 [22:14]

TexieSpousta překlepů, ale ten konec mě dostal, ta poslední věta byla kouzelná. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!