OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » English Gentleman - 8. kapitola

24.06.2025 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 94×

Den druhý – Společný oběd a natáčení reklamy

„Děkuju. Vyřiďte moje pozdravy do kuchyně, bylo to výborný,“ vysmekla jsem poklonu číšníkovi ve slušivém stejnokroji, který právě ze stolu sbíral naprosto prázdné talíře. S úsměvem, vřelým díkem a příslibem vyřízení to odkýval. Tu samou chválu si vyslechl taktéž od Toma, když jsme zavítali na jídlo do jeho oblíbené restaurace The Five Fields, aby se posilnil před tím natáčením reklamy na biokosmetiku. „Měl jsi pravdu, že tu vaří skvěle. Ta zvěřina byla luxusní,“ pochválila jsem přímo jeho výběr, na který jsem dala, když ty nejlepší gastro podniky znal v Londýně jako svoje boty.

„To rád slyším,“ řekl s jistou úlevou, ale přinejmenším mu mohlo napovědět, že jsem opravdu s chutí jedla, protože jsem u toho téměř ani necekla. A to je co říct na profesionální redaktorku.

„A co tobě?“ zajímala jsem se pohotově, aby viděl můj zájem, který rozhodně zacházel za hranice mých pracovních povinností. Pozorně jsem ho u toho sledovala a opřela jsem se se skleničkou dvojky červeného v ruce do pohodlné židle, načež jsem se na něj zlehka pousmála.

„Tady se vždycky spolehlivě dobře najím,“ odvětil mi spokojeně a ten letmý úsměv mi vrátil.

„Můžu se tě na něco zeptat?… Mimo záznam,“ podotkla jsem v žertu, že tenhle můj dotaz nebude součástí mých poznatků použitých v oné několikastránkové eseji o tomhle britském fešákovi. Dal mi svoje svolení s laxním pokynutím hlavy a jedním obočím zvídavě zdviženým o něco výš. „Jak to myslel Ben s tou narážkou na Sherlocka? Vždyť, pokud vím, tak ho v seriálu přece hrál on, ne?“ vyrukovala jsem na něj poněkud skoupě, jelikož mi to bylo nepatrně hloupé se zrovna pídit po těchto naprosto nedůležitých odpovědích. Jenže ty jsem chtěla nutně znát sama za sebe, nikoli pracovně.

„Jo, tohle,“ pronesl, načež se tomu taktéž zasmál, když jsem mu připomněla vše, co se k tomu vázalo. „Ano, Sherlocka hrál Ben, ale… to je na delší povídání a nejsem si jistý, jestli za to vůbec stojí,“ varoval mě váhavě, ačkoliv jsem podvědomě spíš nabyla dojmu, že se mu to nechtělo nijak zevrubně rozebírat. Možná proto, že to mělo co dočinění se ženami?

„Zkus mě. Ještě nějaký čas nám určitě zbývá,“ vybídla jsem ho a zběžně jsem se přitom podívala na hodinky, abych zjistila, že mi hlásily téměř půl druhé.

„Dobře, tak tedy ve stručnosti… On je to takový Benův nejapný vtípek, kterým si mě věčně dobírá. Asi nepřekvapivě je docela rozdíl mezi tím knižním a seriálovým Sherlockem, a ta předloha je… jak často říkává Ben, naprosto příšerně asexuální,“ povyprávěl mi v kostce a nad tím posledním výrazem docela zakoulel očima.

„A co to má jako společnýho s tebou?“ vypadlo ze mě udiveně, ale neubránila jsem se pobavenému a zejména pochybovačnému úsměšku, jelikož za mě rozhodně nepřicházela v úvahu kombinace asexuální a Tom.

„Pouze to, že jsem již delší dobu nezadaný a Ben se mě tím asi snaží popíchnout, abych to napravil,“ objasnil mi ten jediný možný důvod, proč Ben nazývá svého nejlepšího kamaráda Sherlockem. Nad tím jsem akorát zakroutila hlavou, protože mi to připadalo přinejmenším dětinské. Jenomže takoví občas chlapi bývají, co si budeme povídat. A dětinský anglický humor, to už je těžce nad moje chápání.

„Nepochybuju o tom, že kdyby jsi opravdu chtěl, tak single nejsi, a to Ben určitě moc dobře ví,“ okomentovala jsem to s přímým očním kontaktem, který jako první přerušil on krátce potom, co se letmo poušklíbl. „Takže otázka je, proč chceš být nezadaný?“ nimrala jsem se v tom s nebývalým zaujetím dál, jelikož jsem si fakticky nemohla pomoct. Naštěstí jsem to mohla snadno svést na svou profesi, kterou jsem si vybrala zatraceně dobře, jelikož netuším, jak bych jinak ospravedlňovala tu svou nezdravou zvědavost, která k nám ženám sice tak nějak příslušela. V mém případě se ovšem dost často pohybovala na hraně únosnosti.

„Pořád mimo záznam?“ přeptal se kontrolně a dalo se snadno poznat, jak úporně dumá nad tím, jestli to se mnou víc rozebírat či nikoliv. Jenom jsem bez zaváhání přikývla, rozhodně a přímě, aby se nemusel bát, že bych tuhle informaci jakkoliv zneužila. „Bude to znít jako klišé, obzvlášť asi tobě, ale… s mým pracovním nasazením je vážně těžké si udržet nějaký vztah. Ještě těžší věc je ale najít někoho, kdo by tenhle životní styl respektoval a vydržel s ním dlouhodobě držet krok. Nechci se v práci jakkoli omezovat, protože svou ji prostě miluju, ale taky nechci, aby se kvůli mně musel omezovat někdo jiný.“ Nakonec poměrně dlouze rozvázal o svých velice osobních záležitostech, čímž mě nemálo překvapil. Díky tomu jsem k němu zaplála zase o něco intenzivnějším obdivem.

„Věř mi, že tohle naprosto chápu, Tome… Jak dlouho už seš single?“ pátrala jsem ještě víc do hloubky a snažila jsem se především vypadat jako ohleduplná posluchačka, nejenom jako dobrá redaktorka.

„Nejspíš delší dobu, než by ostatní dovedli pochopit, jenže do mého života ostatním nic není, když to řeknu bez obalu,“ pronesl věcným tónem, ale na čele se mu zavlnilo drobné moře vrásek, když to nejspíš bylo téma, které ho nějakým způsobem vnitřně trápilo. Řekla bych, že si v sobě zjevně nosil nějaký rozpor. Jestli si chce, nebo nechce někoho najít…

„To každopádně. Do toho ti nemá právo kdokoliv jiný mluvit, ale… nechybí ti partnerka? Takový to sdílení obyčejných i neobyčejných věcí s někým blízkým?“ zabrousila jsem na o něco tenčí led a všimla jsem si, že Tom se nepatrně zarazil, pak se znatelně napřímil, jak mu to zřejmě nebylo úplně příjemné.

„Člověk si zvykne na všechno. Pro mě je teď normální žít jako nezadaný. Až se to změní, tak se přizpůsobím zase tomu partnerskému životu. A těším se na to… Tohle je přesně to, co mě na tomhle lidském bytí hrozně baví. V životě nic nezůstává stejné a stálé, pořád se v něm něco mění. Je to o tom jít pořád dál, kupředu, ale nezapomínat na to, čím si člověk už prošel,“ povídal stále tak zeširoka, ale mně zase bavilo mu naslouchat, jelikož měl takový poutavý projev. Oči se mu u toho zvláštně hořkosladce blyštěly a u každého jeho dalšího slova bylo slyšet, že vychází přímo z jeho srdce.

„Anebo si tu lekci zopakuješ,“ navázala jsem na jeho proslov, jelikož jsem tuhle životní filozofii už nejednou slyšela. On to přijal s mírně konsternovaným úsměvem a souhlasně mi to odkýval.

„Přesně tak… No a… Jestli můžu být tak smělý, jak je to u tebe, El?“ obrátil se na mě, docela opatrně a nejistě, jak nevěděl, jestli je vůbec vhodné se mě na to ptát. Přijala jsem to s úsměvem, aby jednoznačně viděl, že mě jeho zájem těší a že to svým způsobem oceňuju. Na to jsem se musela trochu napít, ale nespustila jsem z něj oči, z čehož byl již po několika vteřinách, spojených s mým mlčením, asi mírně nervózní, protože se podíval nakrátko jinam.

„Jak je to u mě?“ zopakovala jsem po něm, přičemž jsem v rychlosti dumala nad tím, do jaké míry si můžu dovolit k němu být otevřená a upřímná. „Asi tak trochu podobně jako u tebe. Není to tak dlouho, co jsem ukončila jeden nepříliš vydařený vztah a teď si od toho všeho randění a vztahování dávám trochu pauzu. Hledám zase sama sebe, svůj vlastní život,“ prozradila jsem mu, sice nijak konkrétně, ale za to se zřetelným sdělením, že i já jsem single. Teoreticky jsem, protože Marcus je ženatý a já se s ním před svým odjezdem tak nějak rozešla. Sice pak došlo na nějaký usmiřovací sex, ale ten se dá stejně tak považovat za sex na rozloučenou. Prakticky jsem stoprocentně single, protože v tomhle městě jsem úplně sama, no ne?

„Co se na tom vztahu pokazilo? Jestli ti tedy nevadí o tom mluvit,“ vyměnil si se mnou roli, což mě celkem ve vší ironii pobavilo.

„Učíš se docela rychle, musím uznat…“ poukázala jsem na jeho elegantní vyzvědačské metody. Trochu stydlivě se nad tím zaculil. „Nevadí mi o tom mluvit, protože to bylo stejně absolutně nevyhnutelný. Akorát mi nesmyslně dlouho trvalo si to přiznat. Nefungovaly mezi náma ani ty úplně základní věci, takže jakmile vyprchala chemie, která nás asi jako jediný spojovala, bylo nám oběma jasné, že to směřuje rovnou ke konci. Netrvalo to dlouho, ale… bylo to docela intenzivní,“ popisovala jsem mu skoupě, abych zbytečně neprozradila něco víc, než by bylo nutné a co by mohlo mít za důsledek jinou reakci, než bych si z jeho strany přála.

„To může být někdy těžší než rozchod po dlouholetém vztahu, který prostě… tak nějak obyčejně vyčpí,“ vyjádřil mi svoje pochopení a částečně také povzbuzení, kterého ani nebylo třeba. Na Marcuse jsem prakticky nepomyslela od toho momentu, co jsem poznala Toma. Moje myšlenky naplno opanoval tenhle sympatický, pohledný a citlivý Anglán.

„Víš, musím se přiznat, že… čím víc tě poznávám, čím víc s tebou mluvím a trávím s tebou čas, tak o to víc se mi líbíš… Ne jenom jako muž, ale... hlavně jako člověk,“ vybalila jsem na něj, ale velice obezřetně jsem na něj přitom pomrkávala a culila se na něj. K mému překvapení mi během toho monologu také solidně zahořely tváře, což mi naznačovalo, že bych do tohohle čehosi mohla spadnout o něco hlouběji, než by mě vůbec napadlo. Tom na mě nepatrně vyvalil svoje velké, bezelstné oči a koutky úst mu párkrát zacukaly, jak nevěděl, jestli se nad tím mým přiznáním pousmát nebo raději ne. Postřehla jsem na něm určité napětí, které jsem mu tím způsobila. V hlavě mu to pilně šrotovalo, jak si to má přebrat a především přijmout.

„Promiň, jestli jsem tě tím nějak zaskočila, jen... jsem ti to potřebovala říct. Setkala jsem se ve svý práci fakt s velkým množstvím lidí a no, možná se v nich díky tomu o něco líp vyznám… Proto chci, abys věděl, že mi připadáš jako opravdu dobrý, slušný člověk a že jednou bude nějaká žena proklatě šťastná, až tě bude mít po svým boku,“ dodala jsem zakrátko, když se neměl k žádné verbální odpovědi, a tak jsem dostala prostor ještě něco přidat. Což bylo jenom další poněkud zmatečné blábolení. Proč jsem z něj tak příšerně pitomě vedle?! „A taky by to pak… ehm, může to pak hodně věcí vysvětlovat,“ vypadlo ze mě do třetice, kdy už jsem sama byla z jeho nulové reakce natolik vynervovaná, že jsem nebyla schopná dát dohromady kloudnou větu. Ovšem jeho to moje scestné drmolení vcelku pobavilo, čemuž se krátce nevinně zasmál a viditelně z něj to dosavadní napětí opadlo.

„Co by to mělo vysvětlovat?“ chytil se mého upozornění, čímž jsem pochopila, že se momentálně cítil v menší výhodě on. Sama jsem si naběhla a on toho pohotově využil, aby na to nemusel nijak na přímo reagovat. Šikovný to chlapec, umí v tom chodit…

„Asi kdybych se… chovala míň profesionálně, než by se na mou pozici slušelo a patřilo,“ definovala jsem alespoň zevrubně, do čehož se dalo obsáhnout skutečně spoustu poklesků, kterých se v dalších dnech s největší pravděpodobností dopustím. Ale je mi to asi fuk, protože tenhle chlap je vážně něco!

„Hm, myslíš jako třeba dnes při tom focení, když jsem skončil znenadání svlečený do půl těla?“ předhodil mi ihned, ale pouze v decentním popíchnutí. Očividně si to nebral ani v nejmenším osobně, anebo že by se na mě snad zlobil. Tentokrát jsem se rozesmála já a schovala si přitom spontánně obličej do dlaní, když mě takhle lehko odhalil.

„Tak to byl spolehlivý marketingový tah, aby bylo jasno! Starala jsem se pouze o úspěšný výtěžek toho projektu, protože prostě… pracovní úchylka,“ vyvedla jsem ho z omylu s pozdviženým ukazovákem a on nad tím nevěřícně zavrtěl hlavou, jak mu na mých skutečných motivech zrovna dvakrát nesešlo. Ani moje výmluvy a omluvy ho nijak dvakrát nepřesvědčily a spíš jsem jimi nahrála akorát tak pro to, aby si ze mě i nadále nepokrytě utahoval.

„Mám docela dobrou představu o tom, jak to chodí ve Státech,“ umírňoval mě s okatou narážkou na to, že obyvatelé USA jsou o něco méně konzervativní, nežli královskou pompou stižení Britové. Já jsem jim teda tohle ani trochu nežrala, protože zkažení a zlí lidi jsou naprosto všude, ale že si Britové tak trochu hráli na fajnovky, o tom jsem nepochybovala. Kdyby britští muži neměli takový sexy přízvuk, tak by mě vytáčeli zaručeně mnohem víc.

„Ženy jsou stejný napříč celou planetou, stejně tak jako vy muži,“ smetla jsem jeho názor zcela kategoricky, čemuž se opět bez zábran zasmál, jak jsem s tím byla takhle pohotově vyřízená, a já se k němu vzápětí přidala.

„Napříč celou planetou se určitě najdou i výjimky,“ argumentoval za svůj názor velmi statečně, ale tahle konverzace nebyla o tom, aby si jeden z nás prosadil pravdu. Spíš jsme se lehkovážně popichovali, možná spolu slovně koketovali. A já si to fakt náramně užívala, protože s Marcusem jsme se šponovali především proto, abychom jeden druhýho naštvali, shodili nebo z něj udělali hlupáka.

„Ale výjimka potvrzuje pravidlo.“ Bohužel jsem si tenhle zlozvyk přenášela i jinam. Tom na to rezignujícím gestu svolně zvedl dlaně vzhůru a pak se s širokým, rozpustilým úsměvem zaměřil svůj zrak na hodinky, aby zjistil, kolik je hodin a jestli již není čas se pohnout dál. „Asi už musíme zvednou kotvy, že?“ přeptala jsem se kontrolně.

„Chtělo by to,“ přitakal mi a ihned si odchytil číšníka, aby mu dal vědět, že budeme platit.

„Nech to na mně, El,“ sdělil mi, že mě na ten oběd zve, čímž opět dokázal, jaký je to nefalšovaný gentleman.

„Vždyť jsi mě zval už na večeři, Tome,“ namítla jsem na to, čistě ze slušnosti, jinak mi to velmi imponovalo. „Ráda bych to zaplatila teď zase já,“ navrhla jsem mu, aby viděl, že nejsem ten typ, co za sebe nechává všechno platit a tím pádem se nějak vydržovat. S vážnou tváří jsem na něj hleděla, ale stejně mi cukalo ve tvářích, jak se moje pusa kroutila do potěšeného úsměvu.

„V žádném případě, El, trvám na tom... Ale ty určitě vymyslíš něco, jak se mi jinak revanšovat,“ stál si neoblomně za svým, ale uznal, že očekává nějakou jinou kompenzaci. Tím mě hlasitě rozesmál, jednak tou poznámkou a zejména proto, že vůbec netušil, jak strašlivě dvojsmyslně to mým uším zní. Jen aby se potom nedivil.

„Dobře, tak jo, to beru… Děkuju,“ svolila jsem, jakmile jsem se utišila a on mi za mou kapitulaci oplatil vděčným úsměvem. Vtom přišel číšník i s účtem, který Tom vyrovnal také se štědrým dýškem a chválou, že se tu vždy skvěle nají, načež jsme znovu sedli do typického černého taxi a zamířili vstříc natáčení reklamy na biokosmetiku, kde se k nám opět připojí Danielle. Kruci, že já jsem kývla na to, aby mi zdejší pobočka časopisu poskytne asistentku. Takovou blbost už nikdy neudělám.

 * * *

„Ty seš dneska nějaká tichá, Elle,“ rozvázala jsem s ní řeč, protože ona by se jinak nejspíš k ničemu neměla. Do slova a do písmene plnila roli asistentky a bez mého svolení by si asi ani nezívla. Tom byl dnes již podruhé vydán na milost stylistům, aby ho připravili na natáčení reklamy, ale on sám byl vždy dokonale upravený a při tom focení se dočkal další zvláštní péče, která značně zkrátila nynější přípravy.

„Moc jsem toho v noci nenaspala,“ informovala mě stručně a zatvářila se značně ztrápeně.

„Tak to doufám, že kvůli nějakýmu pořádnýmu alfasamci,“ uhodila jsem na ni takovým teatrálně užaslým hlasem, který ale v sobě ovšem nesl jistý posměch, protože tahle ta novodobá Elizabeth Bennetová by si domů na nějakou jednorázovku chlapa jenom tak nepřivedla. Vrhla na mě docela pobouřený pohled, když ji ten můj poněkud nevybíravý humor příliš nesedl. „Jen si z tebe utahuju. Nebuď taková vztahovačná,“ doporučila jsem jí, ale to jí nesedlo dvakrát tolik, takže se na mě zamračila. Dnes jsme byly jako dva úplné protipóly a Danielle momentálně asi nestála o to se přehoupnout na opačný břeh.

„Možná někdy jindy,“ opáčila takovým nakyslým tónem a pokrčila nad tím rameny.

„Hele, jestli tady nechceš být, tak to klidně zabal a běž si po svých. Já tě tady stejně ani nepotřebuju. A… navíc asi uvítám, když budu mít s Tomem víc soukromí a prostoru jen pro nás dva,“ naťukla jsem rádoby nenuceně a zvídavě jsem čekala, jak se na to bude tvářit.

„Ano? A to k čemu?“ otázala s konsternovanou nechápavostí, proč bych měla požadovat takové speciální podmínky pro tuhle práci.

„Jelikož ve dvou člověk naváže přece jenom o něco lepší, bližší kontakt, Elle. Často se pak dozví mnohem víc než s nějakým dalším svědkem,“ poučila jsem ji a dala jsem si záležet na tom, abych zdůraznila slovo bližší a na moji tváři jsem nechala vykvést takový výraz, aby pochopila, že mám s Tomem o něco smělejší záměry. Nepatrně přitom vyvalila oči, jak si domýšlela už kdo ví co, ale já ji přitom hodlala klidně nechat. No co, ona se k ničemu nemá, takže co mi brání v tom jí ukázat, že jsou její názory totálně mimo? Když nechce, tak má smůlu, já si mileráda ukousnu z toho lahodnýho koláče.

„Jestli ti to tedy nebude vadit, až tady Tom skončí, oddělila bych se od vás,“ souhlasila s mou nabídkou, což jsem jí bez zaváhání odkývala. Nato se Tom odebral na plac, kde byla připravená provizorní koupelna, kterou nejvýrazněji zdobila půvabná černovlasá modelka, zahalená pouze do saténového župánku a která s ním měla v té reklamě účinkovat. Režisér toho spotu je v rychlostí před první klapkou instruoval, jak by si provedení prvního záběru představoval, načež se do toho pustili. Repliky nebyly nijak složité a duchaplné, ale pro účely seznámení se s pánskou biokosmetikou zcela dostačující.

Po nějaké době, co jsem přihlížela natáčení té reklamy, jsem v mysli zabrouzdala k tomu, že jsem sama sebe dosadila do role jeho skutečné přítelkyně. Přemítala jsem nad tím, jaké by to tak mohlo být, kdybych ho pak viděla někde v televizi s někým jiným. Přesněji s nějakou jinou, třeba jako tady s touhle dlouhonohou sexbombou, která hrála jeho fiktivní přítelkyni. V tomhle spotu mezi aktéry neprobíhali žádné romantičtější věci, než obyčejná pusa na tvář, ale třeba jinde všelijaké žhavé postelové scény, to bych pravděpodobně shlédnout nedala. V jeho případě bych byla pravděpodobně o dost víc majetnická, než s nějakým méně slavným mužem. Musí to být fakticky psychicky náročný chodit s celebritou…

Jakmile jsem se vrátila zpátky do reality, začala jsem přemýšlet o něco racionálněji. No, i když... Dobrala jsem se totiž k takovému závěru, že bych momentálně chtěla být na místě té sexy kočky. Po čistě smyslové stránce jsem právě doopravdy dychtila po tom, aby se mě dotýkal, líbal a laskal. Toužila jsem po tom zjistit, jaký to s ním je v posteli. O žádné citové komplikace jsem ani v nejmenším nestála, ale od toho mě naštěstí spolehlivě držel fakt, že můj dům stál na úplně jiném kontinentu.

Když jsem zkontrolovala, jak se na to natáčení reklamy tváří Danielle, vypadala ještě o něco otráveněji, než když jsem si z ní tropila nejapné vtípky. Nepochybovala jsem o tom, že by to snad souviselo s něčím jiným, než tím, že do Toma byla tak trochu platonicky zabouchnutá. Ale když je to taková upejpavka, měla by se předem smířit s tím, že se objeví někdo smělejší a sebere ji přímo pod nosem to, oč ona sama stojí. Dnešní svět je holt pro cílevědomé dravce a ne pro nesmělý fňukny…

„Ta modelka po Tomovi docela jede, co?“ zkusila jsem s ní navázat další rozhovor. Tentokrát abych zjistila, jak se bude chovat ohledně toho, až se jí pochlubím se svými velkými plány.

„Hm? Vážně? To jsem si vůbec nevšimla,“ houkla nazpět, aby mi dala najevo, že ji sledování každého Tomova kroku příliš nebere. „Ale není se čemu divit, Tom je opravdu pohledný muž,“ zhodnotila prostě, jako by na tom nebyla nijak osobně zainteresovaná, což na mě beztak jenom hrála, abych do ní kvůli němu víckrát takhle nepokrytě neryla.

„Musím s tebou jedině souhlasit… Tak aby ti ho ta krasava nesbalila, Danielle,“ ponoukala jsem ji dál, z čehož se nevyhnutelně začínala stávat moje oblíbená činnost. Obzvlášť, když se proti tomu nijak neohrazovala, jak velmi dobře věděla, kde je její místo.

„Mohla bys toho nechat, Eliso?“ vyrukovala na mě se svraštělým obočím a příkře napjatými rty.

„Čeho?“ Nevinně jsem na ni zamrkala, ale škodolibě jsem se na ně šklebila, což statečně snášela a držela si svoje nervy bezpečně na uzdě. Její trpělivost byla obdivuhodná… Když se nejprve vzepře mně, mohla by pak získat dostatek sebevědomí a oslovit muže, který se jí dlouhodobě líbí. Ale teprve až s ním skončím já… Pak spolu můžou klidně žít spokojeně a šťastně až do smrti.

„S těmi neustálými narážkami na Toma. Prosím, nedělej to už,“ požádala mě ve vší té britské sešněrované slušnosti a eleganci a tvářila se značně frustrovaně.

„Já se ti jen snažím pomoct! Abys sebrala odvahu a šla si za tím, o co stojíš,“ vyjasnila jsem jí, což byla sice jen částečná pravda, ale i to se počítá. Ona si pouze bezradně povzdechla a pak ke mně vzhlédla takovým nešťastným pohledem, až mi jí bylo docela líto.

„Tom a já… to je prostě vyloučené. Z mnoha důvodů,“ vymlouvala se na něco, co pro jistotu ani víc nerozebírala, poněvadž jsme obě dvě neomylně věděly, o co tady jde.

„Hlavně pro to, že se toho bojíš. Tom tě nesežere, šmarja! Je to fakt moc milý a hodný chlap, což ty víš, tak já nevím, nad čím váháš a na co čekáš… Než ti ho vyfoukne tamta nádhera?“ opáčila jsem poněkud zostra, aby se trochu vzchopila, ale ona naopak kupodivu čím dál víc rezignovala. Komu není rady…

„Tak ať, jestli o ni má Tom zájem,“ zabručela se svěšenými rameny a krátce na ty dva pohlédla, právě v ten moment, kdy ta modelka zrovna hladila Toma po holém rameni, jelikož byl kvůli reklamě oblečený pouze do bílého tílka.

„Víš ty co? Já ti ukážu, že to není žádná věda dostat i někoho takového, jako je Hiddly. Je to chlap jako každý jiný. Věř mi, že na něj platí to, co na všechny ostatní. Pamatuj na to, že ty jakožto žena rozhoduješ o všem a že muž ze své podstaty chce něco, co mu musíš dovolit dát. Je to hra, stačí když se naučíš její pravidla. Pak to pro tebe bude hračka. A já ti s tím velmi ráda pomůžu, Danielle,“ vykládala jsem jí dobrotivě a co nejmileji jsem se na ni culila. Ona si mě stejně měřila takovým nedůvěřivým pohledem a celkově působila nanejvýš skepticky.

„To ho jako sbalíš a pak odletíš pryč?“ položila mi jednu jedinou a pekelně záludnou otázku, která celou tu mou ideu stavěla do nepříliš lichotivého světla.

„No… takhle úplně ne, i když… vlastně ve svý podstatě jo,“ připustila jsem po krátkém zaváhání a protáhla jsem rty směrem dolů. „City do toho nehodlám motat, jasné? Chlapů mám teď tak trochu po krk.“ Objasnila jsem jí, aby ve mně nespatřovala jakoukoliv konkurenci, ale pouze něco jako mentorku.

„Co když je do toho zamotá on?“ obávala se té druhé nevítané komplikace. 

„Tak dobrá zase nejsem, Elle,“ poskytla jsem jí důvtipnou odpověď, které jsem se opět sama zasmála. Hlavou mi prolétla myšlenka, že mít tady trochu víc času, pravděpodobně bych pokořila i tenhle bod, ale tím bych nikomu a ničemu neprospěla. S tou pomocí Danielle jsem to mínila smrtelně vážně, aby dokázala dosáhnout toho, po čem toužila. Připomínala mi totiž tak trochu mě, když jsem v téhle branži začínala. Byla jsem podobně naivní, ušlápnutá a pramálo asertivní. Čas a špatné zkušenosti mě naučily mít podstatně ostřejší lokty, ale toho bych křehkou Danielle naopak spíš ušetřila. Raději bych pro ni viděla tu méně drsnou cestu, kterou jí můžu poměrně snadno zprostředkovat. Nemluvě o tom, že s mužskými jsem zažívala jenom samý trable, takže jsem se naučila od nich brát to, co jsem chtěla a nazpátky nevracet téměř nic. 

„To mi nepřipadá jako dobrý nápad, Eliso,“ namítla se slyšitelnými pochybnostmi a ostentativně si založila ruce na prsou. Oči ji přitom neustále odbíhaly směrem k Tomovi, který se v rozhovoru mimo kameru s tou čičinou docela dobře bavil.

„Žádný hranice nepřekročím, jestli ti jde o tohle,“ ubezpečovala jsem ji znovu a důrazně jsem na ni pohlédla.

„Je to na tobě, Eliso, ale… mně zcela jistě nic dokazovat nemusíš,“ zrazovala mě od toho i nadále, ale žádný její argument na to nemohl stačit. protože jsem ji nepovažovala za dostatečně rovnocennou individualitu. Akorát jsem se pojistila v tom, aby si Danielle později nemyslela, že jsem ji jakkoliv podrazila. Tím bych její sebevědomí podkopala ještě víc, a něco takového jsem ji provést nemohla. A ani jsem tu nechtěla nechávat jakoukoliv zlou krev…

„No to se neboj. Já vím, že nemusím, akorát ti chci ukázat, že to není tak těžký, jak to pro tebe možmá vypadá… Mezi námi není zas takový rozdíl. Akorát ten jeden zásadní, a to v přístupu, který můžeš kdykoliv změnit,“ ponoukala jsem ji pořád dál, ale na ni to nemělo skoro žádný vliv. Stále nad tím očividně pochybovala a nejevila dostatečný zájem o tenhle menší sociální experiment.

„Jak myslíš, Eliso,“ kapitulovala ve svém vymlouvání a stáhla se opět do sebe, kdy si zřejmě v duchu myslela, aby jí všichni vlezli už na záda. Možná taky litovala toho, že se pro tenhle týden stala mou asistentkou, když jsem ji takhle nedobrovolně vrhla do víru pochybné výzvy a nevyslovené sázky. Však ona mi bude nakonec vděčná, že mě potkala. Jednak dostane řádnou a pro ni potřebnou lekci, aby si konečně sundala ty svoje růžový brejle a podívala se na svět střízlivým pohledem. A taktéž jí dojde, že když se nezvedne a nedojde si hned pro to, co chce, tak jí to s největší pravděpodobností někdo jiný vyfoukne. No a já… já se tady trochu pobavím a hlavně rozptýlím předtím, co mě čeká, až se vrátím domů.

 Čauky mňauky, po ostudně dlouhé době. Už asi raději ani nebudu komentovat, jak zoufale a marně se snažím zlepšit se v přidávání nových kapitol, protože selhávám i v dalších oblastech mého běžného života a co si budeme.. tohle je tak trochu na chvostu toho dlouhého seznamu. Ale do budoucna, s koncem školního roku, se snad bude blýskat na lepší časy! :) 

Jestli je vám Elisa čím dál méně sympatická a vnímáte ji spíš jako pěknou potvoru, tak... to je jedině dobře. Je to taková slečna vícero tváří, používá různé masky tak, jak se jí zrovna hodí, to už je zřejmé, že? Ale jestli vůbec ví, kdo vlastně je, to těžko říct. Možná se ještě hledá a Tom jí pomůže se najít? Hmmm... no, uvidíte! 

Příště vás čeká poněkud zlomová kapitola. Jednak si Tom pro El připraví menší překvapení - onen slibovaný revanš. Akorát El moc dobře překvapení nesnáší, a tak si tu svou psychickou újmu vybere na Tomovi jinak. 

Mockrát všem děkuji za zájem a hlavně tu trpělivost, za to vše máte můj nekonečný obdiv, protože já bych to už dávno s touhle povídkou vzdala. Jste prostě báječní, úžasní a skvělí!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek English Gentleman - 8. kapitola: