OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » English Gentleman - 7. kapitola

Včera (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 22×

Den druhý – focení kalendáře a nový přítel

„Tak tohle vypadá na super projekt,“ pronesla jsem užasle, když jsme vešli do areálu místního útulku, kde bylo zaručeně živěji víc než kdy jindy. Mnozí psi na to reagovali hlasitým štěkotem, takže tam byl značný ruch, ačkoli bylo znát, že byla většina nejspíš přesunuta na jiné místo. Musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout, abych předešla návalu paniky z tolika uštěkaných chlupatých neřízených střel, přestože nikomu ze psů nechybělo zajištění v podobě vodítek a náhubků. To jediný mě úspěšně uklidnilo. Kromě Toma se v areálu pohybovalo mnoho dalších známých a pohledných britských herců, třeba jako Tom Felton, Charlie Hunnam, Sam Claflin nebo James McAvoy. S některými jsem měla tento projekt již za sebou. 

„Je to pro dobrou věc,“ přitakal mi Tom, který byl ještě stále po mém boku a rozhlížel se kolem sebe. Já tím pochopitelně spíš poukazovala na tu plejádu proklatě pohledných chlapů, kdy jsem nevěděla na koho dřív koukat. Přesto jsem to Tomovi energicky odkývala, jelikož měl naprostou pravdu. Primárním cílem téhle akce bylo nafotit kalendář se zdejšími zvířecími nájemníky, z jehož následného prodeje putovaly peníze na financování útulku. Takže charita pro zvířata, ale fakt velmi lákavým způsobem… Já si ten kalendář nejspíš koupím taky.

„O to je to obdivuhodnější,“ podotkla jsem ve vší vážnosti, ale koutky úst jsem povytáhla o něco výš.

„Odtud jsem si kdysi adoptoval Bobbyho, takže jsem si nedovedl představit odmítnout, když mi přišla nabídka s tímto projektem,“ poodhalil mi Tom opět něco ze svého soukromí, čímž mi znovu potvrdil, že má srdce opravdu na správném místě. Většina celebrit si hleděla, aby i jejich domácí mazlíčci pocházeli z těch nejdražších a nejlepších chovů, měli nadupané rodokmeny a samozřejmě byli něčím zajímaví a zvláštní. Tomovi stačilo zachránit jednu psí duši. 

„Nepochybuju o tom, že ten kalendář bude mít úspěch,“ odhadovala jsem s veškerou vírou, jelikož se tenhle nápad jevil nemálo slibně. Spojení pohledných mužů a roztomilých psisek a štěňátek, to nadchne nejednu ženu. Jestli je kreativci svléknou ještě do půl těla, tak mají úspěch zaručen. Měli by je svléknout do půl těla!

„Tom Hiddleston!“ Přerušilo nás čísi radostné zvolání za našimi zády, načež jsme se všichni tři, jelikož nechyběla ani tichá a nenápadná Danielle, otočili správným směrem, abychom zjistili, že si to k nám míří Benedict. Jak jsem si zjistila, Tomův velmi dobrý přítel. „Tak rád tě zas vidím! Jak se vůbec máš? Neviděli jsme se snad celou věčnost,“ spustil na na něj zvesela, načež se ti dva přátelsky objali. Poplácali se po zádech jako řádní chlapáci a pokračovali v konverzaci.

„To mi povídej. Člověk pro samou práci nemá čas ani na kamarády, co? No mně se daří vážně dobře a jak tobě?“ pustil se s ním do řeči a spokojeně se usmíval, evidentně vděčný za tohle nečekané shledání.

„Stejně tak. Buďme rádi, že nějakou tu práci máme. Bez ní by to nebyla taková zábava. Musíme se domluvit a něco podniknout, co říkáš?“ navrhl mu Benedict a už svýma pronikavě zelenomodrýma očima pošilhával po nás dvou. My jsme zatím jejich rozhovoru s potutelným úsměvem přihlížely.

„To zní jako skvělý plán. Dáme si vědět, Bene,“ odsouhlasil mu bez zaváhání a poplácal ho krátce po rameni.

„Jaký to máš dneska půvabný doprovod, Tome. Něco mi snad uniklo?“ obrátil se Benedict s vřelým úsměvem na nás, čímž Tomovi připomněl, že jsme tu s ním taky. Trochu zaskočeně se na nás taktéž otočil a věnoval nám oběma omluvný pohled, že nás tak neslušně opomenul. Ta jeho gentlemanská nátura se projevovala každým coulem.

„Promiňte mi mou nezdvořilost, tohle je Elisa a tohle Danielle,“ představil nás vzájemně, jakožto prostředník, který zná obě strany. Benedict se na nás obě opravdu mile usmíval a potřásl si s námi pravicí, tak jak se sluší a patří, což vlastně nebylo tolik překvapivé, když si Tom taktéž potrpěl na slušné chování, které se na mém domovském kontinentu vytrácelo přímo raketovou rychlostí. Jak se říkává, vrána k vráně sedá, že.

„A jak… se to jako přihodilo? Ještě nedávno jsi nechtěl slyšet ani o jedné přítelkyni a najednou máš rovnou dvě. Ty se nezdáš, Hiddly,“ dobíral si ho Benedict a házel po něm šibalskými pohledy. Já se tomu pobaveně usmívala a Danielle jako vždy vypadala, že by si přála bych kdekoliv jinde, jenom ne tam, kde je Tom.

„Vtipné Bene, vážně,“ okomentoval cynicky Tom Benovi rádoby vtipné připomínky. „Upsal jsem se u jednoho časopisu k takovému projektu, díky němuž mi Elisa s Danielle dělají po tenhle týden velmi milou společnost. Jen pro úplnost, dámy, tohle je můj dobrý kamarád Benedict,“ dodal ještě, zatímco na Bena vrhal výmluvné a současně varovné pohledy.

„Moc mě těší, pane Cumberbatchi,“ řekla jsem žoviálně a mírně jsem u toho na souhlas pokynula hlavou.

„I mě,“ přidala se ke mně pohotově Danielle, která plnila dokonalou funkci pátého kola u vozu. Jistě, byli jsme čtyři, ale metaforicky ji to naprosto vystihovalo.

„Ben bude naprosto stačit, a potěšení je na mé straně,“ upozornil nás dobromyslně a každé věnoval jiskrný pohled. „To mi budeš muset prozradit, o jaký časopis jde, protože tohle bych si taky nechal líbit, poslyš,“ pokračoval v žertovném duchu, při němž nám oběma skládal uctivé poklony, které jsem přijala s ještě o něco širším úsměvem. Komplimentů není nikdy dost, hlavně od takových gentlemanů jakými jsou nepochybně Tom i Ben. 

„Moc rádi tě oslovíme, Bene, jestli budeš mít zájem,“ chytila jsem se jeho projeveného zájmu o mou rubriku a využila jsem ihned příležitosti ho pozvat. Nezdráhala jsem se mu přitom rovnou tykat, protože za ty roky jsem se už řádně otrkala a uměla jsem být v případě potřeby absolutně přímočará. Benedictovi povyskočilo obočí o trochu výš, jak si to převzal jako určitou výzvu.

„No proč ne. Když se něčeho takového účasní sám Tom, tak to už je co říct.“ Trochu se do Toma opřel, což se dalo považovat v rámci přátelského špičkování za naprosto korektní. „Ale nejdřív jsem si jaksi naivně myslel, jestli se náhodou nějaké výjimečné krásce nepodařilo ukořistit našeho nedosažitelného Sherlocka,“ utahoval si z něj dál, což už mohlo být poněkud na hraně, ale Tom to vzal naprosto sportovně. Nejdřív do něj s rozvahou strčil a poté nad těmi jeho narážkami zavrtěl hlavou, přičemž se tomu společně zasmáli. Tím mě náhodou docela zaujal, protože tou poznámkou z Toma pro mě učinil ještě o něco zajímavější cíl. Ještě větší výzvu, než za jakou jsem ho doteď považovala. Ale každopádně budu potřebovat vysvětlit tu narážku na Sherlocka, což mě jaksi zmátlo, protože pokud vím, Sherlocka hrál v seriálu přece Benedict.

„To bych si asi měla zapsat, co, Tome?“ přidala jsem se k jejich popichování a prodloužila tím tak jejich smích.

„To rozhodně ne,“ zamítl můj troufalý návrh bleskově a pobaveně se nad tím ušklíbl.

„Naše čtenářky by to zaručeně zajímalo,“ popíchla jsem ho, ale s pokorným tónem, abych to zase tolik nepřeháněla a spíš ho tím nepopudila, nežli pobavila.

„O tom sice nepochybuju, ale troufám si tvrdit, že za ten týden o mně budeš mít daleko zajímavější informace,“ poznamenal s notnou dávkou nadsázky, ale moje myšlenky si už žily svým vlastním životem. Přemítala jsem nad tím, co zajímavějšího bych se o něm asi tak mohla dozvědět a hlavně jakým způsobem.

„Dobře, tak já si to nechám pro sebe,“ přislíbila jsem mu vstřícně a mrkla jsem na něj, přičemž jsem se ho v útěšném gestu krátce chytila za předloktí, na což on reagoval uvolněným úsměvem společně s o něco delším, přímým pohledem do mých očí. Bylo to zvláštní, ale ta jejich azurová modř mě fascinovala s každým dalším pohlédnutím o něco víc. A taky jsem postupně odhadovala, že se za nimi skrývá mnohem, mnohem víc.

„Pane Hiddlestone! Vítejte ve Zvířecím ráji, rádi vás tu zase vidíme.“ Nachomýtla se k nám taková postarší paní, která ho opravdu vřele uvítala. Nezdráhala se k němu natáhnout s otevřenou náručí, kterou on okamžitě přijal a objal se se s ní jako s nějakou svojí oblíbenou tetičkou.

„Zdravím, paní Greenwoodová. A já jsem zase rád, že můžu být zpátky a pomoct útulku touhle cestou,“ podělil se s ní na oplátku o svoje dojmy, jakmile se od ní odtáhl a souhlasně na to pokyvoval hlavou.

„Byl jste první, kdo nás napadl, když jsme dávali dohromady seznam celebrit, které by tenhle projekt mohly podpořit. Jak se má náš miláček Bobby? Jinak vám za všechny děkuju, že nám o něm dáváte pravidelně vědět, toho si moc ceníme,“ vychvalovala si Tomovu zpětnou vazbu, kterou spolku poctivě projevoval po adopci toho čtyřnohého poděse.

„To je maličkost, paní Greenwoodová. Odvážím se říct, že Bobby se má skvěle.“

„Pod to se klidně podepíšu, paní Greenwoodová. Tom se o Bobbyho stará jako o vlastní dítě,“ vložila jsem se do jejich rozhovoru aktivně, ačkoliv bez vyzvání, čímž jsem sledovala pouze to, abych si u Toma udělala menší oko. Paní Greenwoodová se na mě zaměřila pohledem, skrze nějž jsem poznala, že se jedná o velmi srdečnou a čilou ženu. Tom se naopak snažil krotit svoje obličejové svaly, do nichž se tlačil výraz vzdáleně se podobající skromnému žákovi, jemuž se ovšem ta chvála poslouchá dobře.

„Tak to opravdu ráda slyším. Ne že bych o tom snad pochybovala,“ pronesla odlehčeně, čemuž se Tom krátce zasmál. „Možná byste se mohl přesunout k maskérům, Tome. Za pár minut se začíná s focením a já už musím zase běžet, je to tu trochu blázinec dneska,“ požádala ho nenuceně a gestem ruky mu naznačila směr, kterým se má vydat.

„Jistě, už jdu. Ještě se uvidíme, paní Greenwoodová,“ rozloučil se s ní, když už s mávnutím ruky pospíchala pryč a její pozornost si ukradla pro sebe jakási drobná bruneta.

„Půjdu s tebou, Tome, taky jsem se jim pod ruce zatím nedostal a potřebuju zkrotit tu svou kštici, ať na těch fotkách vypadám jako člověk,“ ozval se Ben a strefoval se přitom taktéž sám do sebe, čímž jsem o něm zjistila, že je to nepochybně vtipálek a velice sympatický člověk.

„A já si myslím, že právě takhle tu tvou kštici na tobě tvoje fanynky zbožňují nejvíc, Bene,“ nadhodila jsem svůj postřeh, nad kterým se nevěřícně zazubil a díval se na mě stylem, jako že jsem zbytečně ohleduplná.

„Tak si to nechám aspoň učesat, já to ráno jaksi nestihl,“ přiznal se nám, čímž nás všechny dokola pobavil.

„Omluvte nás, dámy, budeme vás muset opustit. Snad se tu nebudete moc nudit,“ zahlásil Tom kajícně.

„O to bych se rozhodně nebál, Tome,“ vložil se do toho se svou trefnou vsuvkou Ben, což jsem mu musela souhlasně odkývat.

„Já se na to focení náhodou fakt těším a jsem ráda, že budu u toho,“ odkvitovala jsem Benedictův komentář, kterým zjevně narážel na to samé, co jsem měla v hlavě i já. Fakticky jsem se nemohla dočkat toho, až budu svědkem focení s těmi všemi krasavci, kteří se tu kolem mě neustále promenádovali a naprosto mě rozptylovali. Třeba pro takového Charlieho Hunnama jsem měla obrovskou slabost, totálně mi z něj měkla kolena. A kdyby jen to… Jeho budu muset do našeho projektu taky nějak natlačit, s ním bych si ten týden zaručeně náramně užila. „A Danielle určitě taky, že?“ mluvila jsem za ní, protože ta šedá myška se ani nepokusila se jakkoliv ozvat a přisadit si nějak v naší hromadné konverzaci. Akorát mlčky postávala, ale jinak se na náš společný hovor plně soustředila a podle toho víceméně adekvátně reagovala. Alespoň neverbálně, když už nic jiného. To mi asi ze zdejší pobočky už nemohli poskytnout méně schopnou asistentku, že? 

„Ano, určitě,“ přidala se ke mně ve vší stručnosti a trochu nejistě se usmála.

„Vy si to taky užijte, pánové,“ popřála jsem jim s pozdviženými palci a povzbudivým úsměvem, načež se ti dva britští elegáni odporoučeli pryč. My s Danielle jsme se vydaly na obchůzku napříč útulkem než spustí focení, pro které probíhaly veškeré přípravy na plné obrátky, a potom už se nikam nehneme. I když teda pochybuju, že mě kromě pózování všech těch fešáků bude zajímat ještě něco jinýho. 

Sledovala jsem Toma, jak si vesele pohrává se dvěma rozkošnými štěňaty dalmatinů a moje sentimentální dívčí já se u toho naprosto rozplývalo. Jako malá holčička jsem zbožňovala filmy o těchto puntíkatých nezbedech. Že jsem psy zrovna dvakrát nemusela, to mi při očumování nebylo nijak na překážku. Dokud mě neotravovali, tak jsem s nimi problém neměla. Tom při tom focení působil neuvěřitelně přirozeně, šťastně a uvolněně, že mě tím bezmála fascinoval. Na nic si nehrál, byl pouze sám sebou a neřešil, že ho právě někdo fotí. Spíš se soustředil na ta čtyřnohá šídla a občas zkontroloval pohledem objektiv, aby slečna fotografka mohla zachytit ty jeho blankytné duhovky. Shodou okolností jedno ze štěňátek mělo taktéž modré očko, což z nich dělalo vážně příhodné parťáky. Jenom škoda, že ho na ty fotky nesvlékli do půl těla. Anebo Charlieho… nebo klidně i Jamese. Spíš všechny. Pro lepší marketing, pochopitelně.

„Dobře se na něj kouká, co,“ prohodila jsem, abych nakousla novou konverzaci s Danielle, která Toma hltala oči snad ještě víc, než já. Vyplašeně na mě zamrkala, jako kdybych ji právě nachytala u nějaké nepřístojnosti a pak jenom pokrčila rameny. „Ale prosim tě, div ti slina neukápla,“ naznačila jsem jí, že je to víc okaté, nežli si je asi vůbec ochotná připustit.

„No jo, je to… pohledný muž,“ uznala jaksi zdráhavě a raději se dívala někam jinam než na Toma.

„Tak to každopádně. Moment, omluv mě,“ přerušila jsem náš hovor již v jeho počátcích, jelikož mi to prostě nedalo. Přišla jsem ke slečně fotografce a hodlala jsem ji docela odvážně oslovit se svým ještě odvážnějším návrhem. Jak se to říká? Líná huba, holý neštěstí? Za otázku člověk nic nedá... 

„Promiňte, nenechte se ode mě nijak rušit, jen si mě s dovolením vyslechněte,“ spustila jsem na slečnu fotografku, která na mě mezi zaujatým mačkáním spouště a opatrným koordinováním zachycovaných objektů loupla koutkem oka, aby mi dala najevo, že mě vnímá. „Jsem Elisa Henslowová, pracuju pro newyorskou pobočku časopisu Elle a z čistě profesního hlediska si myslím, že by stálo za to zkusit mužské modely vysvléknout do půl těla. To zaručeně zvýší prodej,“ vysypala jsem ze sebe s co možná nejvěcnějším tónem, aby nezaregistrovala, že se na tom angažuju taktéž ze sobeckých osobních důvodů. Zamyšleně protáhla ústa do rohlíku a na chvíli odložila nadupanou zrcadlovku stranou. Tom si dál se štěňaty nerušeně hrál, dost možná si ani nevšiml, že ho nikdo nefotí. 

„Jennifer Cruisová, ráda vás poznávám. No, sama jsem nad tím už přemýšlela. Nabízí se to,“ odpověděla mi se stejně věcným tónem, ale bezesporu byla stejně zvědavá jako já či kterékoliv jiné baby na tomhle place, který se hemžil namakanými, atraktivními herci. A toho bychom měly přece nějak využít, ne? Ještě že jsem v podstatě z oboru a můžu k tomu poskytnout svůj vytříbený odborný náhled.

„Nejsem si ovšem jistá, jestli se tenhle nápad shoduje s představou zadavatelů tohohle projektu,“ nadnesla své obavy ohledně toho, že by se tenhle plán nemusel zamlouvat paní Greenwoodové, která si tenhle projekt zadala. 

„Ty fotky se přece nakonec použít nemusí, ale mít je na výběr rozhodně nebude od věci,“ argumentovala jsem dál v prospěch svého nápadu a zdálo se, že se k němu už přikláněla také fotografka. Ještě nad tím krátce přemítala, než evidentně připustila, že mám pravdu.

„Něco na tom bude,“ řekla a než jsem se nadála, fotografka převzala iniciativu a předložila svůj návrh Tomovi, kterého měla zrovna před objektivem. Zanedlouho jsme se s Danielle kochaly výhledem na sice ne tolik urostlé, ale přesto Tomovo osvalené tělo. Z toho málem už ukápla slina i mně. Veškeré svaly na břiše se mu zřetelně rýsovaly, stejně tak ty na pažích, ale vypadaly spíše na převahu kardia nad posilováním. Nicméně jsem se nemohla vynadívat a moje touha pokořit tuhle výzvu nabrala na značné intenzitě. Netušila jsem čím mi tolik imponoval, ale nemohla jsem si pomoct. Proto jsem na něj bez nějakého ostychu upřeně zírala, zatímco se teď už snažil docela pózovat, aby jeho napůl svlečené tělo působilo na fotografiích co nejlépe.

Jakmile si všiml, že ho doslova hltám očima, poněvadž ten můj dychtivý pohled snad musel na té své nahé, poměrně bílé pokožce nejspíš vyloženě cítit, evidentně ho to celkem vykolejilo. Jenom jsem na něj mrkla a nevinně se pousmála, což měl snahu mi opětovat, ale na místo toho se znovu profesionálně zaměřil na objektiv. Chvíli jsem vyčkala, jelikož jsem si byla jistá tím, že se na mě podívá znovu, načež jsem cudně sklopila zrak a současně se nevinně zakousla do spodního rtu, u čehož jsem si byla jistá, že mu neušlo. Pak jsem se osmělila se na něj znovu podívat a setkat se tak s jeho pronikavým zrakem, který byl momentálně zcela zaujat. Lehce jsem vyhoupla koutky úst výš a zase jsem oči uvrtala někam k zemi, což byla taková spolehlivá koketní etuda, kterou jsem začínala jakékoliv flirtování. Chytání pohledů spolehlivě fungovalo. 

„Hezky jsem to zařídila, co?“ vyzvala jsem Danielle ke slovům uznání, že jsem všem zdejším ženským domluvila tuhle speciální podívanou, kterou by si nenechala líbit asi málokterá z nás. Danielle se zase omezila na pouhé odkývání, přičemž jsem si za ní všimla, jak se ke mně blíží asi jedna jediná žena, které se tenhle nápad příliš nezamlouval, jelikož ji naboural její vlastní ideu. Ano, s tím jsem počítala, že by se mohlo stát. 

„Můžu s vámi na moment mluvit?“ oslovila mě docela svérázným tónem, ale tvářila se u toho naprosto neutrálně.

„Jistě, madam Greenwoodová,“ vyhověla jsem jí ochotně, ačkoli jsem předvídala, že tohle asi nebude úplně nejmilejší rozhovor. Každopádně jsem byla díky svému oboru zvyklá na ledacos a hlavně jsem dokázala z ledasčeho elegantně vybruslit.

„Tohle byl váš nápad, slečno…?“ Ukazovákem ruky zakroužila vzduchem a pak ji jenom pohodila Tomovým směrem.

„Elisa Henslowová, a ano, tohle jsem fotografce navrhla já,“ potvrdila jsem ji co nejvíc smířlivě a přitom jsem si sumírovala další argumenty na jazyk, abych to její rozčarování nějak upokojila. Nestála jsem o to, abych tu vyvolávala nějaké potíže, akorát jsem prakticky chtěla spojit užitečné s příjemným. Zkušenosti s vedením časopisu, který slušně vydělával, jsem měla, tak mi připadalo fér se o ně podělit tak, aby i tenhle projekt dopadl úspěšně a vytěžil ze sebe maximum.

„My ale nechtěli focení ve stylu playboye, slečno Henslowová,“ upozornila mě příkře, jak asi nechtěla znít příliš defenzivně, ale očividně ji popudilo, že jsem ji zkazila záměr pro jejich kalendář, který měl být asi víc roztomilý než sexy. Takhle bude jak roztomilý, tak sexy, což je úplně to nejlepší kombo.

„Já vím, já vím, měla jsem to asi nejdřív konzultovat s vámi, promiňte,“ uznala jsem svou vinu, kterou jsem si ale vzápětí hodlala řádně obhájit. „Víte, já pracuju v New Yorku pro jeden úspěšný lifestylový časopis, a na číslech se nám nejednou ukázalo, že tohle prostě táhne. Nemějte mi to zlé, myslela jsem to jedině dobře. Když už jste si dali tolik práce s realizací tohohle nápadu, tak ať se vám toho v zisku vrátí co nejvíc. O to přeci jde, ne? Útulek a všichni pejsci budou vděčný za každý přivýdělek,“ vysvětlovala jsem ji co nejpokorněji a do tváře jsem si natlačila omluvný výraz.

„Myslím, že ten kalendář bude mít úspěch i bez našich polonahých hostů,“ namítla na to nekompromisně, že jejich projektu věří i bez záruky nahých, vysportovaných těl. 

„Ty fotky koneckonců nemusíte vůbec použít,“ připomněla jsem ji, že se toho zase tolik neděje. To ji poměrně účinně umlčelo a já jsem se domnívala, že možná největší zádrhel v téhle situaci byl ten, že jsem nakrátko převzala otěže jejího šéfování já, a tak si to se mnou musela patřičně vyříkat. „Ale jen se podívejte kolem sebe. Jaká ženská se ráda nepodívá na pěkného mužského?“ pobídla jsem ji, aby se zaměřila na ty výmluvné reakce ostatních ženských, které si samozřejmě nemínily nechat ujít do půl těla svlečeného Hiddlestona. A zaručeně poté ani žádného jiného herce.

„Průzkumy ukázaly, že málokterá žena by si sama od sebe koupila jakýkoliv materiály, kde jsou polonazí či nazí muži, což jak víme, mužům to v opačném případě nevadí. Ale když to podáte jako charitativní výtěžek pro útulek a ještě tam přidáte své čtyřnohé svěřence, tak naopak ženám nepřijde nic nevhodného si ten kalendář koupit a rádi podpoří dobrou věc, takže… výsledek je zaručen a ještě to potěší ženské oko i duši, ale… je to nakonec samozřejmě na vašem rozhodnutí,“ poskytla jsem jí poslední náhled na věc, který ji měl přesvědčit o tom, aby vysvlékla taky zbytek hereckého zastoupení, který s tím určitě pro dobrou věc nebude mít nejmenší problém. Navíc když už se i Tom svlékl, což bych čekala, že bude o něco komplikovanější. Víceméně nijak neprotestoval. 

„To ano, nakonec je to na mém rozhodnutí. Tak si náš kalendář pak kupte a nechte se překvapit, jak to dopadlo,“ doporučila mi již o něco vlídněji a mrkla na mě, načež jsem si dovolila se na ni uvolněně usmát.

„Na to se spolehněte, paní Greenwoodová,“ zařekla jsem se a ona s kývnutím hlavy poodešla zase o kus dál.

„Páni, seš fakt dobrá, Eliso,“ uznala obdivně Danielle, která doteď postávala vedle, ale zřejmě zase pozorně naslouchala a učila se ode mě za pochodu. Pochopitelně mi tím pohladila moje ego, kterému jsem znovu dokázala, že v tom pořád umím chodit.

„Taky se to naučíš, Elle. I jak svléknout dvanáct sexy chlapů najednou, když budeš chtít,“ ujistila jsem ji se smíchem, když jsem zrovna pobavila samu sebe. Danielle ten smích se mnou naštěstí sdílela, takže to nebylo tolik divné se smát vlastnímu vtipu. Já už ale přemítala nad tím, jestli se mi takhle snadno podaří Toma svléknout do naha úplně. Ale fakticky ráda to zjistím, protože po téhle ochutnávce mě na to podstatně víc navnadil.

 Čauky mňauky všem! Po dlouhém měsíci, který teda utekl ani nevím jak, jsem tu s dalším dílem! Jsem marná, já vím, ale prostě nějak nejsem schopná této povídce dát víc. Třeba vám to trochu vynahradí gifka s polonahým Tomem, hm? 3:) Příště, - ačkoliv netuším, kdy bude a už nehodlám nic slibovat, ale třeba překvapím Vás i sebe a bude to fakt brzy - se budou El s Tomem dál lépe poznávat. No, Elisa se do toho bude spolehlivě zamotávat víc a víc... 

Takže, všem opravdu vřele a s dojetím nad tím, že jste to se mnou ještě nevzdaly, děkuju, že stále čtete! Jste prostě nejlepší a popravdě.. kdyby to bylo obráceně, tak já se na to nejspíš vykašlu! Proto máte můj bezbřehý obdiv, že se mnou máte takovou trpělivost.. vážně moc děkuju!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek English Gentleman - 7. kapitola: