OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dům na vyhlídce Prolog + První kapitola

25.02.2011 (11:00) • MessengerOfDeath • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1255×

Prolog:

Byl jsem kvalitní zloděj. Ze začátku jsem se jako zelenáč soustředil na domy nebo chaty. Po pár letech tréninku jsem se dokázal vypracovat až na mezinárodního zloděje. Dokonce se mi podařilo vykrást pár velkých světových firem. Měl jsem štěstí. Nikdy na mě nepřišli. Ale až jsem přestal krást pro peníze, opět jsem se soustředil pouze na domy. Dařilo se mi výborně. Až do toho incidentu...

První kapitola:

„Tak dneska by to mohlo vyjít,“ řekl si Matt pro sebe, když už potřetí objížděl  hezký rodinný domek na kraji malého městečka. Matt Sanders byl podomní zlodějíček. Ale byl to slušný zloděj. Krádežemi si přišel na slušné peníze a kradl tak, že to majitelé zjistili až po několika dnech. A to už byl dávno za horama.

„Jenom doufám, že nemají psy,“ pomyslel si. „S alarmem si klidně poradím, to není problém, ale ta čiva naposledy mi pěkně zavařila.“ Otřásl se odporem k těm protivným němým tvářím při vzpomínce na poslední akci. „Bestie jedna.“

Jeho nejlepší taktikou jak zjistit jestli je někdo doma, bylo předstírání, že je doručovatel pizzy. Tak ani nikdo ze sousedů nepojal podezření. Napadlo ho to, když si jednou vyrazil ven na jídlo. Nejraději měl pizzu. Měl ji tak rád, že ji jedl téměř každý den. A protože mu bylo nedávno teprve jedenatřicet a díky sportu (začal běhat, aby mohl případně utéct kdyby se majitelé vykrádaného objektu nečekaně vrátili a zároveň si při běhu vyhlížel nové objekty svého zájmu) byl zdravý jako rybička, a tak si nemusel dělat starosti s nadváhou ani krevním tlakem. Ve své oblíbené restauraci si proto opatřil pěknou roznášečskou uniformu a na akce už jezdil převlečený za rozvážeče pizzy.

„A jde se na to,“ řekl si při čtvrtém kolečku kolem vyhlídnutého domu. Vzal krabici s pizzou a vyrazil k domovním dveřím. Byla už skoro tma tak se nade dveřmi rozsvítilo světlo na pohybový senzor. Matt zazvonil. Když se nic nedělo, tak zazvonil znovu a tentokrát přidal i: „Haló! Tady donáška pizzy! Mám tu objednávku na tuto adresu!“ Když se opět nic nedělo, zavolal (aby ho samozřejmě slyšela půlka ulice), „Tak nic. Asi nejsou doma.“ Odvedle vykoukla starší paní a řekla:

„Nejsou doma synku. Asi sis popletl adresu. Andersenovi odjeli před dvěma dny na chatu a měli se dnes vrátit ale ještě se nevrátili.“ Dodala milým hlasem. To potřeboval vědět. I když ho trochu trápilo, že by mohli každou chvíli přijet, ale věděl, že když si pospíší, všechno by mělo vyjít podle plánu.

Poděkoval stařence a vydal se zpět k autu. Po cestě se jen usmál. Tohle divadlo pro sousedy ho vždycky bavilo. Vrátil se k autu, nastartoval a odjel. Zajel za nejbližší roh ulice a auto ukryl ve stínu pod rozložitým dubem před jiným domem. Přes dub nesvítilo ani pouliční světlo, tak to byl příhodný úkryt.

Převlékl se do módní slušivé černé košile a džínů. Vzal batoh s nářadím a vyrazil přes nejbližší zahradu k vyhlédnutému domu. Pomalu se k němu přiblížil a zamířil si to přímo k zadnímu vchodu. Majitelé domu měli dobře zajištěné i zadní dveře. Trvalo mu dobrou půlhodinu než dveře otevřel. Při tom zlomil tři paklíče a dva ošklivě ohnul, ale nakonec se mu zadařilo. Dveře se s tichým cvaknutím otevřely a Matt s úsměvem vešel dovnitř.

Z batohu vytáhl fungl novou čelovku a kvůli tmě, která vládla uvnitř domu, ji rozsvítil. Čelovku si koupil teprve před třemi dny. Byla mnohem praktičtější než obyčejná svítilna. Obyčejná baterka byla poněkud nepraktická. Hlavně při běhu. Taky ji člověk musel pořád držet v ruce, tak mohl krást je jednou rukou. Nebo ji mohl držet v zubech, ale to bylo zase nepohodlné. Jakmile se však po místnosti rozlilo slabé světlo nové baterky, Matt nevycházel z údivu.

„ To se mi snad jenom zdá!“ zaklel nešťastně  a naštvaně zároveň. Nejdřív si myslel, jak je tato rodina nepořádná ale při bližším shlédnutí situace zjistil, že už ho tu někdo předběhnul.

V domě byl šílený nepořádek a také zjistil, že chybí veškeré potencionální cennosti. Ještě chvíli tam tak nešťastně stál, než ho napadlo jít se podívat do garáže. Nedělal si iluze, že by tam mohl najít nějaké auto nebo skútr nebo tak něco. Koneckonců podle sousedky rodina odjela a tak bylo logické, že tu žádné auto nebude. Alespoň kolo kdyby našel!

Jak se tak procházel po prázdné garáži a nadával na zelenáče, co ho předběhl, uslyšel najednou pod botami křupání. Když si posvítil na zem, uviděl na zemi rozbité kusy skla. Postupoval se svícením po zdi čím dál výš, až narazil na rozbité okénko, přibližně dva metry vysoko. Tak akorát na prolezení člověka. Najednou uslyšel zvuk přijíždějícího auta směřujícího k příjezdové cestě domu.

Vylekal se a začal se rozhlížet po únikové cestě. Napadlo ho vylézt rozbitým oknem, co tu nechal jeho „kolega“. Nemohl tam však vylézt. Začal panikařit a rozhlížel se znovu okolo.

„Chováš se jako nějakej zelenáč. Vzpamatuj se člověče!“ Napomenul se v duchu. V tom si všimnul bedny asi půl metru od jeho pravé nohy. Rychle ji popadl a přisunul ji k jediné možné únikové cestě.

„Bože! Co v tom mají za krámy?“ Funěl, když přisouval bednu ke zdi. Zrovna když prolézal rozbitým oknem, začaly se dveře garáže vysouvat nahoru a garáž  se začala plnit oslňujícím bílým světlem. Ve chvíli, kdy světlo dosahovalo téměř úrovně zvedajícího se páru nahou, začal Matt panikařit ještě víc. Jak začal ještě víc spěchat, kus skla velkého jako větší kuchyňský nůž, se mu bolestivě zapíchnul do boku.

„Do háje!“ zasténal Matt bolestí. Naštěstí se však dostal ven včas a začal se bolestí celý shrbený plížit temnotou zadního dvorku pryč ke svému autu. Přitom si držel svůj poraněný bok. Ještě k němu dolehly zděšené hlasy.

„Zavolej policii, Herolde! Vykradli nás!“

Autor: MessengerOfDeath (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dům na vyhlídce Prolog + První kapitola: