OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dragonheart - 7. kapitola

21.08.2011 (17:00) • Scarlette • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 987×

Ráno mě probudil jemný závan podzimního větříčku. Nebyla jsem první, kdo se vzbudil. Sia už tančila v oranžových šatech kolem komody. Tess už taky nebyla ve své posteli a Grace, seděla, ještě v pyžamu, na posteli. Hodiny nad krbem ukazovaly něco po sedmé. Po dlouhé, bezesné, noci se mi vůbec nechtělo vstávat, zůstala bych v posteli celý den. Zavrtala jsem se do postele a zavřela oči.

„Na to ani nemysli, Maggi! Vstávat! Nezapomeň, že si ještě musíš vybrat předměty,“ upozornila mě Sia, když si všimla, že nevylézám z postele.

„Ale Sio…“ zamumlala jsem. Někdo ze mě strhl peřinu. V tu chvíli mnou projela zima.

„Sio! Až tě chytím…“ Vyskočila jsem z postele a všimla si, že mojí peřinu má usmívající se Grace. Když jinak nedají, fajn, vytáhly mě z postele, ale ať se nediví, když budu mrzutá.

„Tak jaké si vybereš předměty?“ zeptala se mě Sia, když si sedala na svou postel a otevírala obálku, kterou včera dostala.

„Nemám tušení,“ odpověděla jsem a sahala na noční stolek, pro svůj dopis. Na zažloutlé obálce bylo zlatým písmem napsáno: Výběr předmětů: Maggi O´Connel. Nehtem jsem rozřízla pečeť a vyndala žlutý list.

Výběr povinných předmětů pro Maggi O´Connel

Letectví

Péče a dorozumívání s draky

Drakologie

Dějiny kouzelných tvorů

Léčitelství

Botanika

Magie nebo alchymie (vyber pouze jedno)

Vyber dalších pět předmětů:

Skrývání se s drakem

Zaklínadla

Dračí písně

Dorozumívání s kouzelnými tvory

Praktická magie nebo alchymie

Jazyk vil a elfů

Podrobné dějiny draků

Další NEPOVINNÉ kurzy

Lidská pokročila matematika

Lidský dějepis

Vycházení s lidmi a jejich zvyky

Ruční práce

Ovládaní citů – soustředění

Prosím, vybrané předměty ČITELNĚ zaznamenejte na přiložený lístek, kde se podepíšete, a odevzdejte ho do desáté dopolední hodiny své profesorce. Byla jste umístěna do třídy 1. A

PS: Prosíme dívky, aby na území školy nenosily kalhoty, nýbrž sukně či šaty.

„Co to jsou za předměty?“ vyjekla jsem. Chápu, že se tady asi nevyučuje angličtina, nebo tak něco, ale ničemu z toho, co tady píšou, nerozumím.

„Snad jsi nečekala, že se tady bude učit matika. Prostě si nějaké vyber a později uvidíš, o čem jsou,“ ušklíbla se Tess, která vyšla s koupelny.

„No… Samozřejmě že ne,“ odpověděla jsem. Doufala jsem, že se bude učit matika.

„Holky, neměly by jsme, zbudit ty dvě?“ Grace ukázala na Tiffany a Harmony, které byly zachumlány v kupě malých polštářků, které si dovezly. Tess s Grace skočily do jejich postelí a probudily je. Vypadaly dost šokovaně, ale rychle se probraly. Položila jsem otevřený dopis tam, odkud jsem ho vzala a šla jsem do koupelny, dokud byla prázdná. Rychle jsem se osprchovala a oblékla si černou sukni s bílou halenkou. Budu si muset zajít do Beurasu koupit nějaké sukně nebo šaty. Vezmu s sebou Tiffany, ta mi dobře poradí. Ale čím se tam vůbec platí?

„Maggi? Snad tam nebudeš strávit celý den! Chtěla bych tam jít taky!“ zaklepala Tiffany. Jen jsem protočila oči a pustila ji dovnitř.

„No kon… Jé, krásná halenka!“ usmála se.

„Díky,“ opětovala jsem úsměv. Sedla jsem si na postel a znovu jsem si přečetla vyučující předměty.

„Sio? Jaké předměty si bereš ty?“ vyptávala jsem se. Snad mi poradí.

„No, ještě si nejsem jistá, ale nejspíš praktickou alchymii, dračí písně, dorozumívání se s kouzelnými tvory, zaklínadla, a protože moje maminka byla lesní víla, tak jazyk vil a elfů,“ řekla hrdě.

„Páni! Tvoje maminka byla lesní víla? Počkej, byla?“ zeptala se Harmony.

„Jo, byla… když mi bylo deset, tak ji zabil Shaken, král upíru, ale to už je dávno,“ posmutněla. Všichni posmutněli a nikdo nepromluvil, dokud jsme nevyšli na snídani. Dopis s předměty jsem si vzala s sebou, rozhodnu se u snídaně. V osm jsme na sebe všechny hodily školní kabáty a vyšly jsme do jídelny.

„Maggi? Máš chviličku?“ zavolal na mě někdo v druhém poschodí.

„Catane? Jo, mám chvíli čas,“ odpověděla jsem a šla za ním.

„Maggi? Jdeš, nebo máš rande?“ zašklebila se Tiffany a ostatní holky se rozesmály.

„Jo. Totiž ne. Ach, prostě… Přijdu za vámi,“ zakoktala jsem se. Zase se zachechtaly.

„Pojď za mnou,“ řekl Catan a sedl si na kamennou lavičku na chodbě. Přisedla jsem si.

„Tak co jsi chtěl?“ zeptala jsem se pohodově.

„Chtěl jsem ti pomoct, vybrat si předměty. Myslel jsem… no víš… O tomhle světě víš jen tři dny a mohla by se ti hodit moje pomoc,“ řekl nervózně. Byl stejně nervózní jako já.

„Čteš mi myšlenky? Jo, docela dost bych potřebovala pomoct,“ usmála jsem se a vytáhla dopis.

„Takže, co bys měla vybrat určitě, jsou zaklínadla a dorozumívání se s kouzelnými tvory, Dračí písně a skrývání se s draky taky nejsou k zahození,“ poradil mi.

„Co jsou to ty dračí písně? Protože já vážně zpívat neumím,“ oznámila jsem mu. Rozesmál se.

„To není o zpěvu, ale o dorozumívání se s tvým drakem,“ informoval mě a snažil se nesmát.

„Aha. Ještě mi zbývá jeden předmět. Jo a asi si vyberu praktickou magii. Alchymie by mě asi nebavila a magie, no, nějak ke mně sedí. A taky to soustředění,“ řekla jsem pohodářským tónem.

„Nic jiného bych od tebe nečekal.“ Zadíval se do mých očí a já do jeho. Seděli jsme tam vedle sebe a dívali si do očí. Byl mi blíž a blíž, cítila jsem jeho teplý dech u mých úst. A najednou mě políbil na ústa. Chtěla jsem tam zůstat sedět a líbat se celý den, líbilo se mi to, s Catanem.

„No… Asi bych teď měl hlídat žáky v jídelně… A ty bys… Taky měla,“ zakoktal se.

„Jo, jasně,“ odpověděla jsem. Celou cestu do jídelny jsme šli vedle sebe, ale ani jeden z nás nepromluvil. S pohledem upřeným do země, jsem došla k našemu stolu a sedla si k holkám, tak kde včera.

„Ale, ale, nějaká červená, ne?“ zachichotala se Tiffany.

„Copak jste tam dělali?“ vyptávala se Harmony.

„No… Pomáhal mi vybrat si předměty,“ odpověděla jsem s pohledem upřeným na stůl a nabírajíc si müsli s mlékem.

„Holky! Nechte ji! Je přece normální, že Maggi červená, když ji někdo pomáhá vybrat si předměty,“ řekla Sia a pak se všechny rozesmály. Neřešila jsem je a opisovala předměty, které jsme s Catanem vybrali, na papír. Celou snídani jsem přemýšlela, co je mezi mnou a Catanem. Určitě jen nějaká chemie, která časem pomine. Připojila jsem se k debatě, které se zúčastnil celý stůl, o tom, jací budou profesoři. Se Siou jsme dojedly jako první, tak jsme šly najít naši třídu. Byla ve třetím patře. Byla to tmavá místnost, kde byly na stěně rozsvícené svícny a vedle učitelského stolu krb. Lavic tady bylo dvanáct ve třech řadách, takže se tady vešlo dvacet čtyři studentů, Tiffany, Harmony, Grace i Tess mají jinou třídu, ale ve stejném patře jako my. Sedly jsme si do lavice, která byla blízko okna v zadní části místnosti. To poslední po čem toužím, je mít lavice hned u profesora. Ve třídě byli ještě čtyři další kluci, kteří seděli u sebe a o něčem si šeptali, občas hodili oči po mě a Siofře.

„Sio, který z nich?“ Ukázala jsem na čtveřici kluků, kteří na nás zrovna hleděli.

„No… Ten černovlasý se zelenýma očima není k zahození,“ pousmála se na kluka, který po ní vrhal pohledy.

„Hm, máš pravdu. Ještě abych si někoho našla já a…“ Sia si jen odfrknula.

„Prosím tě, nemáš přece toho z prémiového ročníku. Jak jen se jmenuje…“ přemýšlela

„Myslíš Catana? Mezi námi nic není…“ přemlouvala jsem ji.

„To můžeš nakecat někomu jinému, já jsem vás na té lavičce viděla. Nešpehovala jsem, ale Tiffany se tam zakecala s tím klukem, co hlídá u dveří a já jsem ji chtěla dotlačit do jídelny, aby vás náhodou nešpehovala. Vím, že jsem to viděla já, ale nejsem drbna jako Tiff, to doufám víš,“ obhajovala se. Kluk, který se líbí Sie, šel k našemu stolu.

„Ahoj, já jsem, Brade Stheil. Víš… Chtěl jsem se tě zeptat… Nezašla bys se mnou v pátek do Beurasu?“ Zaškrabal se po jeho černých vlasech. Trojice kluků zapískala a rozesmála se, celou dobu ho sledovali.

„Já jsem Siofra, ale říkej mi Sia. A půjdu s tebou do Beurasu,“ usmála bez nervozity Sia.

„Skvělé, už se nemůžu dočkat,“ usmál se a rychle zmizel za kamarády, se kterými si plácnul.

„Já žasnu! První den a ty už máš rande!“ vyvalila jsem oči.

„Jo. Je tááák sladký. Už jen pár dnů,“ zasnila se. Třída už byla skoro plná, a když hodiny za učitelským stolem odbily půl devátou, vešla do třídy blond žena středních let. Dveře se za ní samy zavřely.

„Dobrý den, jmenuji se Bridget Dhekad a jsem vaše hlavní profesorka. Jestliže budete mít nějaké problémy, otázky nebo něco budete potřebovat, obraťte se na mě.“ Na všechny vrhla milý, rodičovský pohled, přes půlkruhové brýle. „Budu něco, jako maminka téhle třídy.“ Všichni znuděně vzdychli. „Příští hodinu si od vás také vyberu výběr vyučujících předmětů. Tuhle třídu budu učit drakologii, dějiny kouzelných tvorů a dorozumívání s kouzelnými tvory. Myslím, že bude stačit, když si knihy rozdáme až zítra. Slečno Thanio, netušila jsem, že budete v mé třídě. Jak pak se má vaše babička? Určitě dobře, když má tak úžasnou vnučku…“ Takhle to pokračovalo celou hodinu. Ukecanější, nudnější a nadšenější učitelku jsem snad neviděla. No, pořád je to lepší, než kdyby byla stará bručounka, která pořád zkouší.

Přestávku jsme se Siou strávily ve třídě a povídaly si o Bridget a vyučujících předmětech. Máme je skoro stejné, až na to, že já mám magii a zaklínadla a ona alchymii a vílí řeč. Aspoň se bude skvěle doplňovat a navzájem doučovat. Druhou hodinu, jsme k ní chodili s lístkem s vybranými předměty.

„Takže Maggi, jaképak předměty sis vybrala?“ usmála se na mě, když jsem došla k jejímu stolu.

„Tyhle,“ podala jsem jí podepsaný list.

„Ano, velice dobrý výběr! Maggi O´Con… O´Connel?!“ vyhrkla. Podívala se za mě, jestli nás někdo nesleduje, ale celá třída se hlučně bavila.

„Co se týče vaši matky, Catan mě informoval, že o tom víte, nebudu vás obviňovat z jejích chyb a budu se k vám chovat jako k ostatním studentům,“ sladce se usmála. „Přesto si myslím, že si máme co říct. Po vyučování se sejdeme v téhle třídě.“

Odpoledne rychle uběhlo a šly jsme se Siou na oběd, kde jsme se setkaly s holkami. Tiffany byla celá zničená, Harmony s Grace ji uklidňovaly a Tess na ní házela kyselé pohledy.

„Řeknu ti na pokoji,“ zamumlala Tiff, když jsem se jí zeptala, co jí je. Nechtěla jsem si víc zatěžovat hlavu, stačila mi schůzka s profesorkou Dhekadovou. Odpolední výuka se dnes nekonala, jelikož byl první den školy. Z jídelny jsem šla rovnou do třídy, před kterou jsem se zastavila, abych se uklidnila. Dveře se otevřely a u stolu jsem viděla připravenou, usměvavou profesorku Dhekadovou.

„Má drahá, Maggi, pojď ke mně, dítě.“

8. kapitola ->

Autor: Scarlette (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dragonheart - 7. kapitola: