S Elenou a Davidem to jde od pěti k deseti. Společně došli k názoru, že se milují. V dohodnutých sňatcích se to stává málokdy, ale ti dva jsou toho živým důkazem pro všechny.
V minulé kapitole nasedali na koně a v téhle už jsou na cestě. Jak už víte, je to dlouhá cesta a tak se na ní může leccos přihodit.
25.10.2010 (17:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1012×
Únos
Jeli jsme opravdu pomalým tempem, ale mně to nijak nevadilo, užívala jsem si jeho přítomnost. Dělali jsme různé vylomeniny, jako malé děti a často se smáli. Večer jsme zastavili a David z dek utvořil „postel“.
Spali jsme až do rozbřesku a pak se hned vydali na cestu. Neměli jsme kam spěchat, nic ná nepopohánělo. Projížděli jsme krajinou a při tom jsme si povídali. Mluvili jsme o všem možném, až se dostalo na děti. Chvíli jsem byla po tichu, nevěděla jsem co říci. Naštěstí pro mě změnil téma a my pokračovali ve veselé debatě.
Nebyli jsme unaveni a tak jsme se rozhodli, že pojedeme i večer. Projížděli jsme lesem a já slyšela nějaké zvuky. Pokaždé jsem nadskočila a David se mi jen smál, že jsem se bála každého zapraskání. Za jedním keřem, jsem uviděla černou osobu, s postupným přibližováním, jsem zjistila, že to byl muž. Postupně z poza různých keřů vyšli ještě další dva muži.
David hned seskočil z koně a snažil se mě bránit.
Bleskově jsem seskočil z koně a snažil se ochránit Elenu. Byli tři, ale s tím jsem si hlavu nelámal. Dařilo se mi je držet od ní dál, ale pak vyšel ještě jeden a dostal se až k ní. Slyšel jsem její křik a nesoustředil se na protivníky. Následně vyšel výstřel a já ucítil štípaní na paži. Poté mi někdo dal obrovskou ránu do hlavy a já se skácel k zemi.
„Pomoc!“ slyšel jsem tlumeně Elenin hlas a pak byla tma.
Probudil jsem se až ráno s obrovskou bolestí hlavy. Krkolomně jsem se zvedl ze země a zjistil, že to nebyl sen. Začal jsem se obhlížet po Eleně, ale po ní a nebo útočnících nebylo ani stopy. Můj mozek začal pracovat na plný výkon a já přemýšlel, co je blíže, jestli domov a nebo Liam. Nakonec jsem se rozhodl pro Liama. Nasedl jsem na koně a uháněl směrem k němu.
Trvalo mi den a půl, než jsem k němu dojel. Rachel se zhrozila, když mě uviděla.
„Co se stalo?“ zeptal se Liam, když přišel do sálu.
„Unesli Elenu!“
„Kdo?“
„Nevím, nějací muži,“ snažil jsem se říci vše, co jsem věděl.
„Musíme ji najít!“ naléhala Rachel.
„Najdeme ji, ale nejdřív se musí David umýt a především vyspat, určitě ztratil síly a navíc ta rána nevypadá zrovna pěkně,“ rozhodl Liam. Kdyby mi tu ránu nepřipomenul, úplně bych na ni zapomněl.
Odvedli mě do pokoje i přes můj nesouhlas a abych jim neutekl, pro jistotu mě zamkli. Nezbylo mi nic jiného, než zajít do koupelny a podívat se, jak vypadám. V koupelně bylo velké zrcadlo a to mi umožnilo vidět všechno.
Nedivil jsem se, že se Rachel zhrozila, když mě uviděla. Byl jsem celý od bláta, každý vlas stál na jinou stranu a levou paži jsem měl potřísněnou krví. Strhal jsem ze sebe všechno oblečení a vešel do už připravené vany.
Začal jsem vzpomínat na Elenu, s tím mě přepadla bezmoc. Nevěděl jsem kde byla a ani kde začít.
Odnesli mě do nějaké chatrče. Čtvrtého jsem neviděla, ale když vyšel z poza mohutného stromu, hned jsem věděla, že se neubráníme. Kousala jsem ho, kopala a škrábala, nic nepomohlo. Držel mě pevně a čím více jsem se bránila, tím větší bylo jeho sevření.
Hodil mě na postel a odešel. Zůstala jsem sama v jednom zchátralém pokoji. Hledala jsem nějaký východ, okna byla zatarasena dřevěnými deskami a tak se staly jediným východem dveře, jenže ty byly zamčené.
Uslyšela jsem klíč v zámku a poté kroky, ovšem hlavu jsem nezvedla.
„Jez,“ podal mi talíř s nějakým jídlem. Odsunula jsem jej a dál si držela kolena u těla.
„Musíš mít sílu, jinak nedostaneme peníze,“ strčil mi jídlo pod nos a odešel. Na malém tácku byl chleba a kousek sýra. Trochu jsem si ukousla, ale pak jsem to zase vrátila na své místo. Došlo mi, že nezamykal dveře a tak jsem zkusila štěstí.
Potichu jsem docupitala ke dveřím a opatrně jsem vzala za kliku. Dveře se s lehkým zavrzáním otevřely a já mohla vyjít ven. Stále jsem dbala na opatrnost a lehce našlapovala na špičky. Do chatrče vtrhl jeden z těch mužů a když mě uviděl, hned se ke mně rozešel.
„Kdo pak nám to chtěl utéct?“ nasadil tak sladký tón, až se mi z něj zvedal žaludek. Odvrátila jsem od něj pohled a raději jsem začala couvat zpět do pokoje. Udělala jsem krok zpět, on udělal krok ke mně. Došla mu trpělivost a on se na mě hrubě vrhl.
Hrubě mě líbal a při tom osahával. Podtrhl mi nohy a hodil mě do té staré postele. Snažila jsem se bránit a to jakkoli. Kopala jsem ho a stehny mi sevřel nohy. Začala jsem bušit pěstmi do jeho hrudi, ale on se ani nepohnul.
Uslyšela jsem trhání látky a začala přidávat na síle. Bylo mi jedno, že to proti němu nestačilo, ale bránila jsem se, ve skrytu duše jsem pořád doufala, že ho to přestane bavit a najde si nějakou jinou zábavu.
Vůbec nepolevoval, ba dokonce přidával na tempu. Bylo mi z něj zle. Posunoval se rty k dekoltu a trhal látku. Nezbývalo mi nic jiného než doufat a přát si, aby to všechno byl jen zlý sen. Chtěla jsem být doma a hlavně s Davidem.
Začal mi vyhrnovat šaty a já přestala i doufat a bránit se, jen sem plakala. Nechala jsem slzy volně téct po tváři.
„Tak se mi to líbí,“ šeptal mi do ucha. Roztrhl mi celé šaty a odhodil je do rohu místnosti. Připravoval se, že si sundá kalhoty, jenže do pokoje vešel další z těch mužů. Odtrhl ho ode mě a já děkovala za to, že přišel.
„Co to děláš?! Ještě jsem si neužil!“ křičel na něj ten zvrhlík.
„Je rukojmí a ne prostitutka, konečně si to pamatuj!“ křičel na něj můj zachránce. Věděla jsem, že on byl jeden z těch, kteří mě unesli, ale byla jsem mu vděčná, že přišel. Nedokázala bych si představit, co by se stalo, kdyby nepřišel...
Vyhodil jej z pokoje a došel k posteli. Přitáhla jsem si nohy k hrudníku a začala se klepat.
„Omlouvám se,“ zašeptal a sklonil hlavu. Na chvíli odešel z pokoje, když se vracel, držel v rukou nějakou látku. Byly to šaty, sice prosté, ale mě to nevadilo, byl to alespoň nějaký oděv. Pomalu natahoval ruku s šaty ke mně a já mu je vytrhla z ruky.
Jen co jsem se ráno probudil, začal jsem se chystat na cestu. Musel jsem ji najít. Nedokázal jsem si ani představit, co s ní za ten jeden den mohli udělat. Seběhl jsem dolů na snídani. Rychle jsem snědl čtyři housky a zašel do stájí a chystal koně.
Za chvíli přišel i Liam, beze slova začal chystat svého koně a my mohli vyrazit na cestu. Jeli jsme rychle a tak jsme u toho místa byly za den a půl. Liam se rozhlížel po místě a já se snažil si vzpomenout, jakým šli směrem.
Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Dohoda - 11. kapitola:
Darien: 
Nestačím zatlačovat bulvy dovnitř. Tohle jsem teda vážně nečeklala. 
Pro tvé potěšení, nedávno jsem přidala další kapitolu a doufám, že neumřeš. *autorka při psaní si nadává, že kráva napsala takový blbý konec 
*
Hehe, jak to dopadne, to ti nepovím, ale věř, že to bude brzy. Nějak se to čím dál tím více přibližuje ke konci - aniž bych chtěla. 
) a dát si tohle, si připadám jak veverka, která místo jadýrka najde krásné šaty - když čtu všechny vaše komentáře.
Všechno jde, jen chtít. 
I tady se určitě najdou nějaké chyby, ale pro své dobro na ně nebudu upozorňovat. 
Hehe, jde vidět, že sliby plníš. 
Moc se omlouvám, že jsem tak dlouo neokomentovala Tvoje povídky, a tak to musím napravit. Tahle povídka mě nepřestává překvapovat, vůbec bych netipla, že se ti dva do sebe zamilují, a když jo tak BUM BÁC a Elenu unesou. Vždycky když čekám na další díl, jsem napnutá jak kšandy. Podle mě je tehle díl jeden z nejpovedenějších. Je to prostě bomba. Dokážeš tak skvěle udržet napětí, že z téhle povídky mi často běhá mráz po zádech. Ale zase naopak - když se Elena hašteří s Davidem musím se těm dvoum smát. Je to prostě úžasný příběh.
Doufám, že to s tím výkupným dopadne dobře a že ti co Elenu unesli se už o nic nepokusí. Musím říct, že mám sto chutí doject k vám domů a přilepit tě k počítači s tím, že dokud nenapíšeš další, tak tě nepustím. Tudy ale cesta nevede, co?
Tak mi nezbývá než doufat, že si najdeš čas a dáš sem další kapitolku. A bez infarktového konce 
.
Máš můj obdiv za to, jak do historické povídky nemotáš pojmy ze současnosti. Já jen tuším, jakou to dalo práci, ale jde ti to skvěle. Přeci jenom, napsat povídky z historie, tak aby se držela reálií a čtenáře bavila je tvrdý oříšek (nic pro naší Lussy, což? 
)
Tuším, že ty asi budeš chtít, aby ti tady čtenáři napsali nějakou kritiku, ale mám pro Tebe jednu zprávu: k tomuhle kritika napsat NEJDE! Je to prostě skvělá povídka, vždycky byla a vždycky bude, když to s ní takhle půjde dál. A v tom mi prosím tě věř.
Vím, že jsem Ti slibovala dlouhatánský komentář, ale v tuhle chvíli už mě nenapadá žádná chvála. 
Casandra: Ou, moc děkuju. No... Budu se snažit. 
úžasná kapitolka a úžasný příběh doufám, že nebudeš moc zaneprázdněná, abys mohla napsat pokračování
Lussy: 
MirrorGirl454: Tak na tu si budeš muset počkat, protože ji ještě nemám ani napsanou a ani představa není. 
Och bože! Celú kapitolu som čítala so zatajeným dychom a keď prišiel koniec, mala som pocit, že ťa asi zabijem! Hehe Taká úžasná kapitola, taký úžasný príbeh a ty to skončíš v tom najlepšom. No ja z teba nemôžem! Už sa neviem dočkať ďalšej kapitoly.
Zuzka7: Oj...
mali mu nechať výpis podnienok ked chcú výkupné 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!