OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Darkness In My Heart - 1. den



Bya úplně normální holka, jenže jednoho dne se všechno změní. Najednou má schizofrenii, noční můry a vztahy s jejími sourozenci se rychle kazí. Její bratr má tajemství, které nechce nikomu říct.

Utíkala jsem lesem, musela jsem se dostat pryč. Cítila jsem se jako v některém filmu, ne filmu, hororu. Zrychlovala jsem, měla jsem problémy s dýcháním, a kvůli tomu, že jsem nemocná, jsem brzy nemohla dýchat. Ale neměla jsem čas na to myslet, protože on tu byl... nebo ona, nebo to. Kdo ví. Mezitím, co jsem běžela, jsem sáhla do kapsy pro inhalátor. Nebyl tam. Úplně se mi zastavil dech. V záchvatu paniky jsem zakopla o nějakou věc. Kolem mě se rychlostí blesku mihlo pár stromů. Něco mi přeletělo nad hlavou a já spadla dolů. S myšlenkou, že mě nesmí vidět, jsem se rychle odplazila za strom. Nemohla jsem si připustit to, že už mě určitě viděl. Snažila jsem se zůstat schovaná za stromem. Nohou mi projela jízlivá bolest. Nehnula jsem se z místa, nemohla jsem nic riskovat. Kdybych řekla, že nemám strach, tak bych lhala. A najednou se kolem mě vše začalo točit, někde v povzdálí hrála hudba a já se chvěla. Počkat, světlo? Je noc... Kde se tu vzalo světlo?

„Ne, ne, ne, ne..." mumlala jsem pořád dokola. Myslím, že mi stěží bylo rozumět. V mé hlavě se začaly ozývat hlasy, jakoby šepoty. Bolela mě hlava. Cítila jsem, jak mě něco mírně zatahalo za vlasy. Trochu jsem vyjekla.

„Proboha, tak už se probuď. Přijdeš pozdě do školy..." Nepřestávala jsem se chvět. Začala jsem zrychleně dýchat.

„Ne, ne..." Začala jsem se plazit pryč. Něco mě chytilo za ruku. Chvění nepřestalo.

„Hele, jestli kvůli tobě přijdu dneska pozdě, nepřej si mě..." Zavrčela jsem. Je tady. Je tady... Tohle je má poslední chvíle... a já doslova nevidím nic jiného, než černo. Něco mě praštilo. „No konečně. Co se ti zdálo? Nešlo tě probudit..."

Sestra? Co ta tady dělá?

„Co? Vypadni ode mě!" začala jsem ječet. „Co chceš?!" Byla jsem zmatená, vůbec jsem nechápala. Odkud se tu vzala? Jak? Co? Proč?

„Jdeme pozdě, podívej se na hodiny. Obě jsme zaspaly..." Jen jsem tam tak zůstala zírat. Pomalu, ale jistě jsem se začala uklidňovat. Dech se mi začal zpomalovat.

„Za co jsi mě praštila?" Začala jsem si mnout tvář. To bolí...

„Byla to jen slabá facka... Co se ti zdálo?" vyděšeně se na mě podívala. Trochu jsem se zamračila.

Mlčela jsem. Nebylo nic, co bych chtěla říct. Opravdu.

---

Vyšla jsem z domu, sestra hned za mnou. Zabouchla jsem hlavní dveře. Sešla jsem ze schodů dolů a čekala, až má sestra udělá to stejné. Ale jen tam stála a zírala na mě. Sklopila jsem pohled.

„Já tam taky nechci, ale..." Nestihla jsem to doříct, protože jsem zaslechla něčí kroky. Šlo to ke mně. Vyděšeně jsem zůstala němě stát, bez jakéhokoliv pohybu. Prošlo to kolem mě. Udělala jsem krok zpátky a chtěla křičet. Sarah, má sestra, něco řekla, ale já to nevnímala.

„Wow, ségra? Ty seš dobře-" nestačil to doříct.

„Tohle už nikdy nedělej!" Strčila jsem ho na zem. Já ho fakt zabiju...

„Co? Už nikdy nejít domů?" řekl s mírným úšklebkem na tváři.

„Debile," zavrčela jsem. Podívala jsem se na sestru, pozorovala nás... a skvěle se u toho bavila. Chtěl mě praštit, ale já mu protočila ruku. Zaskučel bolestí. Začala jsem zdrhat pryč, ale podkopnul mi nohy a já sletěla k zemi. Jeho nadřazený úsměv mě dostatečně vytočil na to, abych se postavila, drsně ho chytila kolem krku a přitlačila na stěnu. „Tak co, řekneš mi své tajemství?" zasyčela jsem a vítězoslavně se usmála. Poslední dobou jsem mívala pocit, že mi můj bratr něco tají... a chtěla jsem zjistit co. Než stihnul cokoliv říct, Sarah mě zatahala za vlasy a já vyjekla. Odtáhla mě od Alexe pryč a dala mi facku. Znovu jsem vyjekla. Zírala jsem jí do očí, mírně jsem se nevinně pousmála a pak jsem vyprskla smíchy.

„Kdyby se máma ptala, byl jsem ve škole," řekl jakoby nic a chtěl odemčít dveře, ale Sarah ho chytila za zápěstí a doslova zavrčela.

„Jen přes moji mrtvolu. Když zjistí, že nechodíš do školy..."

„Tak co? Nemůže nic udělat." A pak zmizel za zavřenými dveřmi.

---

Rychle jsem sáhla do tašky pro inhalátor. Sakra! Nemohla jsem dýchat. Vyšla jsem ze třídy a utíkala chodbou. Míjela jsem spolužáky, učitele... A najednou mi někdo podkopnul nohy. Vzhlédla jsem nahoru, abych zjistila, kdo to byl. Jasně, že to musel být on. Rychle jsem se zvedla a začala zdrhat. Zastavila jsem se až před zrcadlem v dívčí koupelně. Lapala jsem po dechu. Snažila jsem se se uklidnit. Otevřely se dveře a v nich stály dvě takzvaně královny školy.

„Hele, je tady psychopatka," řeklo s uchechtnutím blonďaté monstrum, v jehož světle oříškově hnědých očích se odrážel svit slunce. Mrcha vedle ní se zasmála. „Tak co, zabila jsi dnes někoho?" řekla se smíchem Veronica. Rychle jsem sklopila hlavu a pokusila se kolem nich projít, ale okamžitě mě shodily k zemi. „Vážně si myslíš, že bychom tě jen tak pustily?"

Byla jsem zticha. Kdybych něco řekla, jen by se to zhoršilo. Vítězoslavně se usmívaly.

„Viděla jsi, jak se na mě dívala při hodině? Vsadím se, že plánovala, jak mě zabije." Rychle jsem se postavila a kopla Veronicu do holeně. Zavrávorala, a když se ji její věrná ochránkyně pokusila chytit, aby nespadla, jsem využila situace a vyběhla na chodbu. Vrazila jsem do Sarah, která se na mě vyděšeně dívala.

„Co je ti dneska?" Ignorovala jsem ji a rychle se vrátila do třídy.

---

Vstoupila jsem do lesa, pohltila mě nicotná tma. Stromy vrhaly děsivé stíny různých tvarů, připomínajících příšery. Někde přede mnou jsem slyšela houkat sovu, pak nade mnou něco proletělo. Na obloze byly tmavé mraky zakrývající hvězdy. Byla to ta stejná scéna, kterou jsem už jednou prožila, byla to ta, která byla v mém snu...

Po chvíli jsem za sebou uslyšela něčí kroky, snažila jsem se to ignorovat. Ale kroky zrychlovaly a já byla čím dál víc nervózní, tak jsem se rozeběhla, jak nejrychleji jsem mohla. Dostávala jsem se čím dál hlouběji do lesa. Neuvědomovala jsem si, že možná nenajdu cestu zpátky. Pak už jsem jen cítila to, jak mě něco tvrdého praštilo do hlavy, a to, jak jsem dopadla na zem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Darkness In My Heart - 1. den:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!