OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 19. kapitola

Tato kapitola navazuje na rozhovor Hectora s Gustavem. Konečně mu svitne naděje, že by Blodyn mohla být v pořádku...

21.01.2011 (15:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2689×

 

„Dobře, takže co o ní vlastně víš,“ utnul ho, než by si musel vyslechnout celý ten příběh z něhož mu při Hectorovu podání trochu běhal mráz po zádech.

„Malá, drobná...“

„To jsou v porovnání s tebou všechny,“ přerušil ho.

„Má porcelánovou pleť, tmavě hnědé vlasy se zelenkavými prameny a tmavě zelené oči se světlejším okrajem. Chutná sladce že v tu chvíli nemyslíš na nic jiného.“

„To vypadá na dryádu, to jsou nymfy lesů a stromů. Bohužel ale nepatří právě k těm odolnějším. Je mi líto, ale pokud ještě žije, tak to už nebude na dlouho.“

---

 

 

19. kapitola

Naděje

 

Hector seděl nehnutě a zíral před sebe. Vědomí, že ji zabil ho drtilo a on už neměl sílu se ani pohnout. Gustav na něj lítostivě hleděl. Začínalo mu docházet, jak moc mu na té dryádě záleží.

„Je mi to líto, ale jejich těla jsou tak křehká, že stačí jen nepatrné množství našeho jedu a zemřou.“

„Jedu?“ vzhlédl k němu Hector a ve tváři měl výraz, jako by si náhle nedokázal ani vzpomenout co to vlastně je.

„Ta látka, co nás udržuje při životě je pro ně vždy smrtel...“

„Já ji ale nekousl,“ zamumlal Hector.

„Co? Ale vždyť jsi říkal, že chutná...“

„Proboha, tak jsem to nemyslel!“

„Tak jak... Počkej, to nemyslíš vážně...“ Gustav se na něj znovu podíval. To co mu však přišlo na mysl, bylo příliš šílené. To, jak z toho byl na dně, ho vedlo k jedinému závěru...

„Jen jsem nechtěl aby odešla, držel jsem ji ruku tak pevně, že mě probralo až jí po ní stékala krev.“ Jen při té vzpomínce jako by mu hruď někdo povalil kámen.

„Pokud má tedy zraněnou jen ruku, tak by tu byla malá pravděpodobnost, že by mohla přežít. Pro nás je to sice absurdní představa, ale jejich těla prostě těžší zranění nedokážou zvládnout.“

„Takže si myslíš, že se z toho dostane?“

„Pravděpodobně ano, ale bude to nějakou dobu trvat. Ty potvůrky mají jen minimální schopnost regenerace.“

Hector vděčně přikývl a vydechl úlevou.

„Neříkej jí potvůrka, jmenuje se Blodyn,“ ozval se po chvíli.

Gustav se pousmál. Jeho přítel se začínal pomalu vzpamatovávat.

„Hezké jméno.“

„To jo, ale měls ji vidět jak se naštvala, když jsem jí řekl, že to zní skoro jako krev...“ Při té vzpomínce se musel usmát.

„Tak to se jí nedivím,“ protočil Gustav oči. „Je to velšské jméno, znamená to květ. No a podle toho jména to bude asi pěkné číslo. Dryády pocházející z těch končin jsou značně svéhlavé. Což vlastně asi dost sedí,“ dodal, když si uvědomil, co tady natropila.

 

* * *

 

Blodyn ležela na lůžku a teplota jí stále ještě neklesla. Neklidně zmítala hlavou sem a tam. Adride stála nad ní a na čele se jí rýsovala drobná vráska.

„Jak je na tom?“ zeptala se dívky, která Blodyn ošetřovala.

„Stále stejně. Tu ruku má ošklivě poraněnou a přišla o mnoho krve. Nikdy jsem nic takového neviděla. Měla na té ruce pohmožděné pruhy až do masa,“ dívka se při té vzpomínce strachem otřásla. Nechtěla by být na jejím místě, stačilo jí tu ránu jen ošetřovat a dělalo se ji mdlo.

„A kromě té paže?“

„Jen pár oděrek, ale po celém těle. Sotva patrné modřinky a škrábance. Je to zvláštní,“ zadumaně svraštila čelo dívka.

„S tím si nelámej hlavu, hlavně aby se jí zhojila ta paže,“ pousmála se na ni Adride přívětivě. Pak se teprve vzdálila. Zamířila do jejich archivu, kde byl klid a většinou zde nebyl ani živáček. Zavřela za sebou dveře a pak se jí teprve z tváře vytratil veškerý klid. Tiše zalapala po dechu a sklouzla po dveřích až na zem.

Blodyn byla sice svéhlavá, ale tohle bylo šílené i na ni. Nepochybovala, že se dostala do skutečného světa, ale neměla nejmenší tušení co tam Blodyn dělala.

Před očima stále dokola viděla její tělo, bezvládně ležící na zemi a otisk ruky na její paži, stejně jako mnoho oděrek, z nichž některé byly starší a jiné zcela nové.

Adride se vyškrábala znovu na nohy a rozběhla se nahoru. Vrhla do pokoje a poklekla před stolem, kam předtím truhlici schovala. Musela ji ukrýt. Schovat tak, aby ji už nikdo jiný nikdy nenašel. Ostatní neměli ani potuchy, jak cennou věc tu celou dobu skrývala. Byla to jejich cesta domů. Jednou, až nadejde jejich čas.

Teď je možná však vše ztraceno. Blodyn byla několikrát tam u nich a oni ji viděli. Dříve nebo později si uvědomí, že dryády stále ještě žijí a mohou se dostat zpět. Tolik moci z takového kousku dřeva. Pocházelo z kusu truhlice, která stávala ve skladišti v sídle těch zrůd. Bylo to ideální místo, kudy by je mohli překvapit. Přímo z jejich středu. Ta místnost byla příliš otevřená vinou oken a nasměrováním do krajiny, proto se tam nikdo neodvažoval déle přebývat.

Adride truhlici snesla dolů a uložila do nejzapadlejší skříně, kde by ji nedokázal už nikdo najít, ani kdyby ji hledal...

 

 

Hector se vracel od Gustava už klidnější. Blodyn se z toho dostane o tom nepochyboval. Znal ji, byla příliš tvrdohlavá a umanutá, aby se jen tak lehce vzdala...

Když vešel do pokoje, rozléhal se tam nepříjemný škrábavý zvuk. Ohlédl se po něm a na okamžik ztrnul. Jeden ze sluhů právě drhnul skvrny na koberci. Kroky a následné ticho jej však donutili ustat a ohlédnout se. Kartáč mu vypadl z ruky při pohledu na Hectorův zuřivý výraz.

„Já jsem je chtěl jenom vyčis...“

Více říct už nestačil. V příští chvíli proletěl dveřmi a dopadl s bolestivým zaúpěním až v polovině chodby. Následoval jej pak i kbelík s rýžákem. Nechápavě zůstal ležet v kaluži zpěněné vody a zíral na pánovy zabouchlé dveře od pokoje.

 

Hector se posadil na postel a zahleděl se na krvavé flíčky na koberci. Některé byly rozpité, jak se je snažil sluha vyčistit. Při pohledu na ně si vždy uvědomil, že ji málem zabil a zároveň se nedokázal zbavit byť jediné stopy po ní. Nyní mu zbývalo než čekat a doufat, že se vrátí...

 

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 19. kapitola:

DALŠÍÍÍ

úžasné

Adride je nějak krvelačná ne? Prý ztratí výhodu překvapení , něměla by spíš pracovat na mírové smlouvě nebo počkat až se Blodyn vzbudí? A když už jsem u toho, vůbec se mi nelíbí, že sebrala a schovala tu truhlu, resp. dřevo. Jak se teď B. dostane (po určité době uzdravování) za H.?!

opět úžasná kapitolka
přiznávám, že vůbec netuším, co bude dál, jen doufám, že Bloodyn bude v pořádku, bude ještě chtít Hectora vidět? a když ano, jak se za ním dostane, když Adride truhlu tak důkladně schovala zamotává se to a já se moc těším na pokračování

Ta schovaná truhla se mi moc nelíbí, ale aspoň, že Blodyn to přežije (teda snad, pamatuju si ten ďábelský smích z minula ) A s tím, že je to návykové, musím jenom souhlasit...

Ona to schovala?! A jak se teď k sobě dostanou?! Ale bude Blodyn chtít...?

Adelka:
Tak a mám po spánku. Se svým momentálním egem prostě nemám šanci se vejít do pelechu.

Parádní díl!!:) vyplatilo se počkat! Celá povídka je skvělá, ostatně jako cokoliv, co napíšeš! Jsem moc zvědavá, jak se to vyvine a jak se Blodyn dostane zpět do skutečného světa. nebo by to snad mohlo být naopak? Žeby se Hector dostal za Blodyn? Ať tak, či tak, budu netrpělivě vyčkávat další díl! Jsi fakt skvělá spisovatelka!! Tvé povídky mají vždycky originální námět a jsou neskutečně čtivé a návykové!!

Přidat komentář:

Nick:

Text: