OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Beauty and the Beast: Save Me XII.

04.02.2016 (16:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 929×

0.12  ODHODLÁNÍ

Vešla jsem do naprosto tichého bytu, jenž na první dojem nenaznačoval, že by se v něm kdokoliv vyskytoval. V tom jsem se ovšem zmýlila, poněvadž se ke mně zakrátko doneslo šumění tekoucí vody z koupelny. Gabe dneska přišel domů poměrně brzy. Jakmile jsem přestala stražit uši, abych identifikovala Gabeovu aktuální činnosti, rozhlédla jsem se pozorně kolem sebe, abych před sebou spatřila romanticky prostřený stůl pro dva s podomácku připravenou večeří, která se ještě nacházela uvnitř trouby. Páni, Gabe se zřejmě rozhodl vzít tu naši krizi za své a pokusit se ji nějak napravit. Zvláštní, k tomu samému jsem se dnes odhodlala i já. S menší výpomocí mojí mladší sestřičky. Vlastně je ale dobře, že budeme oba dva naladění na stejné vlně. O to lépe nám půjde zlepšování toho našeho nalomeného vztahu. Potřebujeme znovu trochu upevnit ty vzájemně narušené základy důvěry.

Jakmile jsem se odstrojila, uložila jsem náhrdelník do bezpečí svého osobního šuplíku v pouze mnou používané komodě, nedaleko u dveří od koupelny. Co nejtišeji jsem se pohybovala po místnosti a pak jsem se šla s kručícím žaludkem podívat do trouby, co v ní najdu za dobrotu. V pekáči jsem našla Gabeovu masovou specialitu, hovězí Wellington, ale jen drobnou rolku, aby se mu stihla udělat co nejrychleji. Ihned se mi na ni začaly sbíhat sliny, protože Gabe ji uměl udělat opravdu výtečně.

Nechtěla jsem mu do té pečlivě nachystané tabule zasahovat, a tak jsem se přesunula k televizi, před kterou jsem se s úlevou usadila. Trvalo to sotva deset minut, co Gabe vyšel z koupelny pouze s bělostným ručníkem obmotaným kolem pasu. Zasekl se pár desítek centimetrů za prahem futer a překvapeně na mě vyvalil oči, když si všiml, že jsem v místnosti také.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho s nepatrným úsměvem, jelikož mě stále přemáhala ta euforie z onoho triumfálního nalezení náhrdelníku, a nějak jsem se zatím nedovedla přizpůsobit jinému stavu věcí, co se týče Gabea. Naopak tahle romantická atmosféra, kterou tu Gabe láskyplně vytvořil, napovídala o tom, že i on je pravděpodobně daleko lépe naložen, než při našem posledním setkání, které nedopadlo nijak dvakrát dobře.

„Ty už si tady,“ konstatoval Gabe naprosto bezpředmětně a několikrát rozpačitě zamrkal, čímž se jakoby vzpamatoval z toho drobného šoku kvůli nečekané přítomnosti mé maličkosti.

„Byla jsem u J.T.ho. Dneska se od Tess dozvěděl, že je Vincent zpátky, tak jsem to za ním jela urovnat. Taky na mě byl naštvaný za to, že jsem mu nic neřekla,“ poskytla jsem mu tu méně důležitou část mých podnětů, které mě přivedly k J.T.mu. Zbytek jsem mu mínila odhalit rozhodně až poté, co zjistím charakter jeho ošemetně proměnlivých nálad.

„Probereme to u večeře, ano? Dokud je ještě teplá. Jen na sebe něco hodím. Hned jsem zpátky,“ navrhnul mi Gabe velice vstřícně a nenuceným gestem mě pozval ke stolu. S pozorně zdviženým ukazovákem se odebral do ložnice, kde na sebe během několika krátkých minut navlíkl černé tepláky na doma a tmavě modré triko s krátkým rukávem. Já jsem se mezitím přesunula do kuchyně, abych nám nandala na talíře dostačující porce. Já jsem si na talíř naložila o něco více než obvykle, poněvadž jsem od odpolední svačinky s Heather již k jídlu neměla vůbec nic a skutečně jsem zmírala hlady. Gabe se do místnosti vrátil, zrovna když jsem servírovala na stůl talíře.

„Dáme si víno?“ zajímal se o můj názor, což pouze potvrzovalo tu jeho dobrou náladu.

„To bych ráda,“ odsouhlasila jsem mu jeho nápad a několikrát jsem to stvrdila pokynutím hlavy. A tak si Gabe vzal na starost výběr vhodného vína, jeho otevření a rozlití do skleniček, které pak postavil na stůl, ke kterému jsme se oba dva zaráz posadili. Ačkoliv mezi námi panovalo klidné příměří, stále jsem měla vůči němu zvláštní, podezřívavý pocit, který mě naplňoval nervózním přepětím. Úzkostně jsem se to snažila nedávat najevo, ale o to víc jsem se chovala nepřirozeně a křečovitě. Jemu to samozřejmě neuniklo.

„Cat, já na tobě vidím, že jsi z tohohle nesvá. Jako bys vyčkávala, až se zase začneme hádat, ale… Já už se nechci hádat. Posledně jsem to dost přehnal. Vím to a omlouvám se ti za to. Ale určitě chápeš, proč takhle vyvádím. Miluju tě, Cat, a když je teď Vincent zpátky... Jak by mě to mohlo nechat v klidu? Navíc si plně uvědomuju, že bys se mnou vlastně vůbec nebyla, kdyby Vincent neodešel,“ nevydržel Gabe předstírat tu vytouženou a věrně napodobenou pohodu, která mezi námi okamžitě zmizela, jakmile jsem se Gabeovi svěřila s Vincentovým návratem. Poněkud zaskočeně jsem na něj zírala a pokoušela jsem se vstřebat ten jeho smířlivý přístup, který se mi tedy zamlouval mnohem víc, než ten útočný.

„Přesně tak! Kdyby. Jenže on odešel… Gabe, věř mi, že já to všechno chápu. Tak zkus naopak pochopit ty mě, proč chci pomoct Vincentovi. Jde jenom o pomoc,“ zdůraznila jsem zejména tu poslední část, ale použila jsem prosebný tón hlasu, abych zbytečně nezadělávala na spor.

„Tobě já věřím, Cat. Ale jemu ne. Obzvlášť ne, jestli si vzpomněl na svoji minulost, která zahrnuje i tebe,“ objasnil mi značně trpce a natáhl ruku pro sklenici červeného vína, aby tu svoji vzplanutou hořkost zase raději uhasil. Nalil do sebe víc jak polovinu obsahu sklenice a po poslední polku si labužnicky mlaskl. 

„To není žádná polehčující okolnost,“ smetla jsem jeho poznámku naprosto nekompromisně.

„Vždyť jsi sama řekla, že díky tomu mu opět věříš,“ pitval se v tom s obočím zmateně pozdviženým.

„No ano, ale věřím mu v tom, že to není žádná past, do které mě chce zatáhnout kvůli Tori. A že se chce hlavně Tori zbavit. V tomhle máme společný cíl, takže proč nespojit naše síly, abychom toho cíle úspěšně dosáhli co nejrychleji,“ vysvětlovala jsem mu co nejvíc racionálně a s jistým nadhledem, abych pochopil, že na tu záležitost dokážu pohlédnout i ze zcela objektivního hlediska, ačkoliv jsem do ní vztažena ze zcela subjektivních podnětů.

„No dobře, to beru. V tom případě nevidím jediný důvod, proč bych nemohl i já přispět rukou k dílu, hm? Jestli jde jenom o výpomoc proti společnému nepříteli, proč ne. Nebude to přeci poprvý,“ dožadoval se účasti na dopadení a pro lepší účinek svého prosazení, na mě upřel svůj nebezpečně ztemnělý pohled, jímž mi chtěl nejspíš pohnout se svědomím. Chvíli jsem tu intenzitu jeho čokoládových očí vydržela vstřebávat, ale nakonec jsem ten oční kontakt přerušila a slabě jsem si odkašlala, než jsem si uřízla sousto a usilovně jsem ho požvýkala v ústech, abych nahnala nějaký čas pro odpověď.

„Gabrieli, promiň mi to, ale já si nemyslím, že je to dobrý nápad. Víš, j-já si vážím tvé nabídky i toho, jak si zachováváš klidnou hlavu, jenže… ty jsi vůči Vincentovi pořád zaujatý a já nechci riskovat, aby se něco jakkoliv zvrtlo,“ zamítla jsem jeho nabídku se vší slušností a věnovala jsem mu mírně křečovitý úsměv, jelikož jsem od něj pochopitelně očekávala diametrální změnu rozpoložení.

„N-ne, tys mě asi špatně pochopila, Cat,“ opáčil pohotově a na pár sekund se dramaticky odmlčel, přičemž odložil příbor, aby si mohl důležitě proplést vzájemně prsty, jen co si opřel lokty na kraji stolu. „Já ti naplno věřím, lásko. Ve všem. Konečně jsem si připustil, že když se budu dál chovat jako žárlivý pitomec, tak tím tě o dost pravděpodobněji ztratím. Možná tě tím rovnou vženu do náruče jemu, než když se zachovám jako podporující partner, u kterého budeš vědět, že s ním můžeš strávit zbytek života. Se mnou můžeš počítat, Cat,“ pronesl velice rozvážně, jak si dával záležet na každém jednotlivém slovu, než ho vysloví nahlas, a podkreslil ho takovým ochotným a něžným podtónem, jenž mi přivedl takový ochromující šok, že jsem maximálně dovedla naprázdno otvírat a zase přivírat bradu. Aspoň že jsem zrovna neměla v ústech sousto, jelikož by mi zaručeně vypadlo zpět na talíř.

„To… to myslíš fakt vážně?“ zakoktala jsem se pod tou paralyzující vlnou nevěřícnosti a na rty se mi vloudil podivně zkroucený úsměv, jak jsem stále ještě vstřebávala jeho nový, vyspělejší úsudek.

„Naprosto vážně. Miluju tě a na nikom mi nezáleží tolik, jako právě na tobě, takže budu akceptovat tvoje rozhodnutí, ať už bude jakékoliv. Chci tě v něm podporovat, jak jen budu moct a jak moc mi to ty dovolíš. Ale úplně na rovinu ti říkám, že bych rád stál po tvém boku a svoji podporu ti dokázal svými činy a ne pouze slovy,“ přesvědčoval mě se skutečně těžkopádnými argumenty, proti nimž se mi nesnadno hledaly nějaké úhybné kličky, tudíž jsem usoudila, že bych měla zvolit jinou strategii. Gabe na mně přitom doslova visel očima, jimiž mě neskrývaně prosil, abych mu vyšla vstříc. Dosud jsem byla z jeho přímočarosti absolutně vyvedená z míry, takže jsem sotva zvládala krotit svoje emoce, které se mi odrážely v řeči těla. A jeho ostražitému zraku vůbec nic neuteklo…

„Taky k tobě budu upřímná… Dneska jsem Vincenta zase viděla. Byl za mnou kvůli tomu, aby mi řekl, že Tori zmizela z nemocnice a slehla se po ní zem…“

„Počkej. Co to tu povídáš? Jak to, že zmizela? To ji Vincent jako nemůže vystopovat? Neměla by to být jedna z výhod zkřížení DNA? Nebo to už je na tom tak špatně, že nedokáže ani použít jeden ze svých základních instinktů, aby našel svoji druhou polovičku?“ skočil mi neurvale do řeči, přičemž mě zavalil téměř půl tuctem zrádných dotazů. Především jejich druhou část okořenil o notnou dávku sarkastického výsměchu a jeho blyštivé duhovky zajiskřily škodolibostí. Pro mě to byl pouze další nesporný důkaz jeho averze vůči Vincentovi, která byla podobně nevypočitatelná asi tak, jako ta Toriina vůči mé osobě. Toť asi vše k tomu, proč by se na téhle tajné misi neměl jakkoliv podílet.

„To mi Vincent vysvětloval včera. Toriino zvíře je silnější, než to Vincentovo, který se ho snaží krotit, aby nadobro neztratil svoji lidskost. Tori se jí zřekla a tím pádem všechny ty výhody zkřížení DNA mohla rozvinout na maximum, takže má nad Vincentem navrch. Jestli nebude sama chtít, aby ji našel, tak ji prostě nenajde,“ zdůvodnila jsem Vincentovu neobvyklou indispozici, která i Gabeovi okamžitě vystoupila na mysl. Vsadím se, že si určitě ještě živě vybavuje, jaké to bylo někoho stopovat… „Ale důležitější je to, proč se vypařila. V nemocnici Vincentovi slíbila, že se mu pomstí za to, že ji zradil, a s Vincentem jsme se shodli na tom, že pro ni budu hlavním terčem já, poněvadž tím se pomstí jednak mně, ale rovnou i Vincentovi. Dvě mouchy jednou ranou. Takže jen co se jí ta noha uzdraví, což je otázka sotva pár dní, tak po mně půjde,“ pokračovala jsem v převyprávění těch nejpodstatnějších faktů, se kterými by měl být stoprocentně seznámen. Gabe na mě zíral zcela konsternovaně a zjevně zpracovával ty novinky stejně těžce, jako já tu jeho změnu chování. I on chvíli zaskočeně mlčel a hledal vhodná slova, jimiž by navázal v naší otevřené konverzaci. Místo toho ovšem ve tváři začínal poněkud brunátnět a v jeho očích doslova vzplanul devastující plamen ohně nenávisti. Sekundu od sekundy jeho hněv postupně stoupal výš společně s jeho srdečním tepem, který mu řádně rozpumpoval srdce, které mu prudce rozhýbalo hrudník.

„Ten zpropadenej parchant! Za tohle může on! Já to takhle ale nenechám…“ cedil jednotlivé slabiky zlověstně mezi zuby a v dalším okamžiku stál čile na nohou, bezmyšlenkovitě odhodlaný poddat se svým rozrušeným emocím, jež mu opět zastřely příčetnou mysl.

„Ne, Gabe! Ještě jsem neskončila. Poslouchej mě a zkus se uklidnit,“ vyskočila jsem pohotově na nohy i já, abych mu zabránila v kterékoliv nerozvážnosti, které by se chtěl v tom rozčilení poddat. Jedním dlouhým krokem jsem k němu přistoupila a chytila jsem ho za ruku, abych ho přiměla mi znovu věnovat svou pozornost. Jenom co jsem se dlaní sevřela jeho zápěstí, se mi pátravě a decentně nechápavě zaklesnul do očí.

„Jak můžeš být tak klidná, když víš, že jsi v ohrožení života?“ podivil se téměř až vyčítavě a já jsem se na něj akorát shovívavě pousmála.

„Protože jsme s Tess a s J.T.m přišli na to, jak bych se mohla bránit,“ prohlásila jsem nadmíru pyšně, poněvadž ten spásný nápad vzešel z mojí hlavy. „Moment. Něco ti ukážu,“ nakázala jsem mu vlídně a odskočila jsem si ke komodě, abych z ní vytáhla ten smaragdový drahokam. Rozvolněně jsem se k němu otočila s náhrdelníkem okázale svěšeným jedním koncem dolů a za druhý jsem ho držela prsty. 

„To je… to je ten náhrdelník?“ přeptal se fascinovaně a okamžitě ke mně přichvátal, aby se mohl zblízka přesvědčit, že ho nešálí zrak. „Jak jste ho získali? Myslel jsem, že se po něm slehla zem,“ zajímal se úplně nepokrytě a tvářil se vskutku nadšeně. Drahokam si vyjeveně prohlížel a dlaně mu nenechavě pocukávaly, jak si jej chtěly také osahat. Nakrátko jsem se zamyslela nad tím, že bych mu ho možná raději svěřovat neměla, ale záhy jsem se v duchu napomenula, že tyhle moje myšlenky jímá nepodložená paranoia.   

„J.T. věděl, kde ho Vincent tenkrát zakopal, takže jsme se ho vydali najít a… našli jsme ho. Dohodli jsme se, že si ho mám nechat u sebe já, protože Tori půjde asi nejspíš po mně. Tess si zařídí pro sebe i J.T.ho bodyguarda, aby měli krytý záda, ale není moc pravděpodobné, že by na ně zaútočila,“ tlumočila jsem mu všechny naše vyslovené dohody, které jsme učinili ve snaze zaopatřit si nějakou ochranu proti Tori.

„Seš si naprosto jistá, že tě ten kus kamene dokáže stoprocentně ochránit? I já ti můžu zařídit nepřetržitou ochranu, abys byla opravdu v bezpečí. Vlastně… nejraději bych tě ochránil já sám, kdybys mě nechala. Takhle budu akorát každý den trhnout v práci hrůzou, jestli seš v pořádku, Cat,“ svěřil se mi naprosto přímočaře, což jsem ocenila blahosklonným úsměvem a nesmělým odvrácením očí. Moje neverbální posunky snad mluvily za vše.

„Víš, tohle už mi nabízel i Vincent, kterého jsem odmítla, a musím odmítnout i tebe, i když z úplně jiného důvodu. Gabe, s tím náhrdelníkem se o sebe dokážu postarat sama o sebe a nepotřebuju ničí pomoc. Ten náhrdelník mi naprosto stačí,“ ubezpečovala jsem ho s nepřeslechnutelnou jistotou a odhodlala jsem se k dlouhému, přesvědčivému očnímu kontaktu, jenž mi svolně oplácel.

„Máš zraněnou ruku. To je docela velká nevýhoda,“ neodpustil si menší významnou připomínku a v očích se mu zazrcadlila nepotlačovaná starostlivost. Totálně mě odrovnal tím, že ve svém monologu zcela vypustil jakoukoliv narážku na Vincenta, a to jsem mu já tím svým monologem nahodila tu největší udičku, jako jsem mohla. On ji ale absolutně ignoroval a zdál se mi nezvykle vyrovnaný a pokojný. Až tolik, že to pro mě bylo docela znepokojující. Po těch všech jeho scénách mi tohle racionální vystupování přišlo prostě sporné. A tak jsem si opět zopakovala, že se pouze snaží dodržet svá slova, které mi přednesl před malou chvilkou, a že se zejména snaží zachránit náš vztah. Kdybych mu nedůvěřovala, tak bych náš vztah rovnou odsoudila k záhubě, a na něco takového zatím nechci ani pomyslet…

„Je pravda, že jsem přemýšlela nad nějakou další pojistkou jako třeba… miniručkou. Pak už se o mě nebudeš muset strachovat, protože budu maximálně chráněná,“ svěřila jsem se mu decentně ostýchavě, poněvadž jsem se tu dosud dušovala, že si vystačím jenom s tím náhrdelníkem, abych odolala veškerým Toriiným útokům.

„Takže ode mě chceš akorát zbraň?“ přeptal se zaskočeně, aby nedošlo k nějakému nedorozumění.

„S ní bych se cítila líp,“ odsouhlasila jsem mu to a nezištně jsem na něj pomrkávala svými řasami. „A taky ochranu pro Heather. I ona musí být v naprostém bezpečí,“ dodala jsem obratem, nad čímž se velice blahosklonně pousmál, ale poslušně mi to přísežně odkýval.

„Catherine,“ oslovil mě měkce a bezradně, načež mě sevřel ruku, v níž jsem držela ten náhrdelník. „Opravdu se snažím zůstat v klidu, ale… Kruci, tohle je docela silný kafe,“ vysoukal ze sebe zmoženě a ten živelný lesk v jeho očích viditelně zmatněl.

„Gabe, abys věděl, tak… Fakt si vážím toho, že se takhle snažíš a že jsi celkově změnil svůj postoj k téhle záležitosti. Jsem ti moc vděčná za tvoje pochopení a respektování mých rozhodnutí. Poslyš… neber to nijak špatně, že to vypadá, jako že tě z toho chci vynechat, což vážně chci, ale… Svým zvláštním způsobem se já zas snažím nás dva od toho všeho uchránit, víš. Nic z toho, co se děje ohledně Vincenta, mi nestojí za to riskovat náš společný život. Jen je pro mě mnohem jednodušší to řešit bez tvojí účasti a pomoci, protože tohle je problém, který jsem částečně zavinila já, takže ho chci sama i odčinit. Abych to mohla sama za sebe konečně definitivně uzavřít, chápeš? Neříkám, že tě nebude vůbec potřeba… Ten Tessin případ budeš muset nějak zakrýt ty, když jsi do něj zasvěcený a máš s tím tolik zkušeností, takže se na tom určitě budeš podílet, ale prosím tě, nezasahuj do toho dřív, než to bude nutné,“ naléhala jsem na něj nesmlouvavě a během svého tklivého proslovu jsem mu položila ruce za krk a zdravou rukou jsem mu vískala zvlhlé vlasy.

„Jenže jak do toho nemám zasahovat, když ti jde kvůli Vincentovi o život?!  Za tohle by si od tebe zasloužil leda tak zakroutit krkem, a ne tvoji pomoc. Jeho přítomnost je pro tebe jako jed, Catherine. Vždycky byla, a já vím, že si to někde hluboko v sobě uvědomuješ.“ Podlamoval moji dobrou vůli docela proradnými manévry, které ve mně chtě nechtě zakořenily semínka pochyb.

„Přísahám, že to bude to poslední, co pro něj kdy udělám. Dlužím mu to, Gabe. Ne za sebe, ale za svého otce, který ho do téhle situace dostal. Vlastně za tohle všechno může hlavně můj otec, takže bys měl svůj vztek směřovat spíš k němu, než k Vincentovi, který je vlastně nevinnou obětí,“ protiřečila jsem mu asi s tím vůbec nejneprůstřelnějším důvodem, jenž nás všechny přivedl až do tohohle bodu.

„Každý jsme dostali na výběr a každý jsme si nějak zvolili,“ podotkl velice uvážlivě, přičemž se mu na čele utvořila taková hluboká vráska, s jakou vervou se nad mým prohlášením zamyslel.

„S tím naprosto souhlasím,“ podpořila jsem ho a vpila jsem se do té záplavy horké čokolády, která dovedla postupně otupit každičký z mých smyslů. Pociťovala jsem nezměrnou radost z toho, že se takhle umoudřil a znovu do mě i našeho vztahu vložil svoji nezbytnou důvěru, kterou jsem v těchto složitých chvílích citelně postrádala. Teď jsem si ale oddychla, když mi prokázal svoji oporu, a po několika dnech jsem se v jeho blízkosti nesmírně uvolnila. Spatřila jsem v Gabeovi znovu toho dokonalého přítele, kterého jsem viděla dennodenně po tři roky a na jehož dočasnou ztrátu jsem reagovala poměrně nešťastně. Tenhle milující Gabe mi chyběl mnohem víc, než bych si v tom zápalu zatvrzelého vzdorování svedla připustit. Scházel mi ten muž, jemuž jsem přislíbila zbytek svých dnů po jeho boku. Jenomže teď jsem věděla, že ten muž má i svoji skrytou stranu osobnosti, kterou vyvolají sebemenší obavy o mé důvěře v nás dva. A já ty obavy musím nějak nezvratně odstranit… „Gabe, moc tě miluju. Je to vážně obdivuhodné, jak se s touhle záležitostí s Vincentem vyrovnáváš, protože já vím, že to je pro tebe hodně těžké. Jsi opravdu skvělý,“ vyjádřila jsem mu svoje ohromení, které jsem vložila i do svého něžného polibku, kterým jsem ho následně obdařila. Zprvu tím byl zaskočený a nespolupracoval se mnou, ale nicméně pár sekund předtím, než jsem se chystala odtáhnout, si mě přitáhl těsně ke svému tělu a doslova se k mým rtům přisál. Polibek znatelně prohloubil, když do něj vtiskl svoji utlačovanou touhu. Po tolika letech jsem snadno rozpoznala, kam tahle jeho dychtivost směřuje. „Co ta večeře?“ Lapala jsem po dechu, když jsem se od něj vyloženě odtrhla.

„Ty chutnáš líp,“ naznačil svůj jednoznačný názor v eroticky laděné slovní hříčce, a zatímco si znovu ukradnul mé rty pro sebe, položil mi svoje velké dlaně na pozadí, aby mi pomohl si na něj obkročmo vyskočit a odnést mě do ložnice, kde jsme se odevzdali jeden druhému, abychom stvrdili naši znovuobnovenou důvěru.

Probudila jsem se zničehonic v nejasnou noční hodinu, protože v bytě byl dokonalý klid. Nejspíš za to mohlo nenápadné ponoukání mého močového měchýře, který se dožadoval o vyprázdnění. A dost možná i ten podvědomý, intuitivní pocit, že jsem v posteli sama. Když si moje zorničky přivykly na tu všudypřítomnou tmu, zjistila jsem, že je místo vedle mě prázdné. A tak jsem se otočila na druhou stranu matrace k pootevřeným dveřím a ke stojícímu Gabeovi u stolu, kde koukal do displeje smartphonu, který jsem si tam večer odložila, než jsme šli spát.

„Lásko?“ broukla jsem k němu, aby věděl, že jsem vzhůru.

„Sakra, Cat! Nevšiml jsem si, že už nespíš,“ zahučel vyděšeně a displej zhasnul, aby se mohl vrátit ke mně do postele.

„Co vyvádíš, Gabe?“ mručela jsem v polospánku a přivírala se mi u toho znovu víčka. Kdybych nebyla rozespalá a rozlenivělá, tak bych se z těch příjemně teplých peřin vyhrabala a došla si na toaletu, ale spánek mě přemáhal víc, než potřeba odskočit si.

„Díval jsem se na čas. Za tři hodiny zas musím vstávat,“ postěžoval si Gabe a uvelebil se vedle mě, načež mě uvěznil ve svém neochvějném náručí, v němž jsem zcela pokojně znovu upadla do říše snů. 

Gabe se evidentně rozhodl, že ten jeho předešlý přístup nebyl zrovna ideální, a tak zkusil jiný, který na Cat tentokrát zafungoval. V příští kapitole, která bude taková oddechová, se objeví Heather, takže nás čeká taková sesterská chvilka. :) 

Mockrát všem děkuju za Váš neustálý zájem!! :3 :) 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beauty and the Beast: Save Me XII.: