OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » ANDĚLÉ A DÉMONI - 7. kapitola

20.08.2009 (11:00) • kotrbovic • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1019×

7. Oslava narozenin

Alek už na mě čeká u silnice u jejich domu. „ Ahoj, ostatní tam už jsou?“

„Jo“ Posadil se vedle mě na místo spolujezdce a pokynul mi, že už můžeme vyjet. Restaurace není daleko ale i přesto jsem šlápla na plyn, ať tam jsme co nejdřív.

Na parkovišti u restaurace jsem předala mého miláčka – teda jako moje auto – do rukou obsluhy a zahákla se za ruku, co mi gentlemansky Alek nabídl. Teď, když jsem neřídila jsem si ho mohla pořádně prohlídnout. Vlasy rošťácky nagelovaný, ale oblečení je velmi elegantní. Měl na sobě uhlově černý kvádro s bílou košilí a kolem krku úhledně uvázanou kravatu temně rudé barvy. Skvěle k sobě barevně ladíme. Až na barvu kůže. Usmála jsem se při té představě. Podle toho co jsem slyšela v Alekově hlavě, jsem měla to nejerotičtější oblečení jaký kdy na holce viděl, což samozřejmě nepomáhá jeho už tak dost zlomenému sebeovládání.

Uvnitř restaurace bylo jen lehce tlumené světlo. Po celé jedné zdi se valili pramínky vody, která tekla do potůčku, co ústil ven z restaurace do její venkovní části na terasu, kde jsem byla s rodiči na večeři. Tohle místo jsem si oblíbila už při první návštěvě, je tu příjemný klid a obsluha je taky dost milá. Nahlásila jsem pánovi, co odvádí hosty ke svým stolům své jméno, podíval se do počítače a vedl mě i Aleka co malé místnosti vzadu, kde na nás čekali ostatní.

„Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí milá Samantho hódně štěstí a zdraví“ spustily všichni najednou. Číšník přivezl překrásný velice chutně vyhlížející dort přímo přede mě. Tím číšníkem byl Rob. Mikeův nejlepší přítel co mě má hlídat. Podal mi růži a usmál se na mě svým obrovským úsměvem, ale ušklíbl se směrem k Lambeckům.

„Všechno nejlepší Sam“ políbil mě na tvář a zmizel. Alek se na něho díval jako by ho chtěl zakousnout. Nechápala jsem co proti němu může celá jeho rodina mít, protože ten jejich výraz proti Robovi mi naháněl strach.

„Moc vám všem děkuju, jsem tak dojatá“ a jen jsem to dořekla všichni se na mě vrhly a začali mě objímat zatímco já skoro bulela jak malá Jaryna. Vití vlků v dáli mi jen připomnělo, že se na svoje štěstí musím soustředit hned v první řadě před vším ostatním.

Od El a Lucase jsem dostala krásný řetízek a od Gáby a Filipa náramek se stejným vzorem. Alek mi k tomu řetízku dal přívěšek, ve tvaru srdce a třpitící se na všechny strany. Je to opravdu nádhera.

„To jste ale nemuseli takhle za mě utrácet.“ namítla jsem.

„Na to zapomeň. To ty za všechny vždycky utrácíš, kde jen můžeš a tohle jsou jen takový maličkosti. Namítla zase Gáby. Posadili jsme se všichni ke stolu a hledaly nějaký dobrý pochutiny v jídelním a pití v nápojovým lístku.

„Dám si malou pizzu číslo dvěstěpadesát, tu s mořskými plody, se sýrem navíc“ objednala sem si jako první.

„Já si dám taky tu samou ale bez krevet. Děkuji.“ Opičila se Gáby ale já se na ní jen usmála.

„A vy ostatní?“ zeptal se číšník se zájmem.

„My nemáme hlad, možná si objednáme později, ale přineste sem prosím dvě flašky nejlepšího šampaňského s jahodama a ten dort prosím zatím uschovejte v lednici.“ Promluvil Filip za všechny z jeho rodiny a já už se nemohla dočkat vychlazeného šampaňského. Myslím, že jen u toho to tady ale neskončí. Dala bych si nějaký koktaily, ale ne ty pro děti co si dělám doma, ale ty s procentama alkoholu co lezou do hlavy.

„Proč si nic neobjednáte?“ zeptala jsem se Aleka.

Ten si mě k sobě přisunul blíž. „No mi prostě nemáme hlad, á už se nám to nese“ vykřikl a ukázal směrem k číšníkovi co nám přivezl vozík s pizzama a šampaňským s jahodama. Všechno to rozprostřel po stole. „Přeji vám dobrou chuť a skvěle se bavte“ popřál nám a s úsměvem na tváři odešel.

To, že Alek a jeho sourozenci nejedí mi přišlo opravdu podezřelé a když k tomu započítám i ty pohledy co věnovali Robovi. No nevím co si o tom mám myslet, zatím myslím jen na nejhorší. Je to tak hrozné, že se to ani neopovažuji vyslovit ve svých myšlenkách, jelikož to přeci nemůže být možné, takový snad žijí jen v hororových příbězích. Mráz mi jezdil sem a tam po zádech.

„Strašně vám děkuju za tohle všechno a že jste moji přátelé a takové ty věci. Nejsem moc skvělý řečník.“ Zasmála jsem se do místnosti a všichni jsme si připili. El, Filipovi, Alekovi a Lucasovi to asi moc nechutnalo a jahodu měli za celou dobu jen jednu každý a vypadalo to, že z ní snad i vrhnou všechno, co ten den jedli. Zato já a Gáby jsme si to užívali a jen si klepaly na čelo směrem k rodině Lambecků.

Nejvíc ze všech nám chutnal koktail Sex on beach, jenomže hodně rychle se mi dostával pod kůži. Procenta a volty se mi valili krví do mozku. Už jsem ani neměla chuť pít, to jsem pochopila při cestě na WC, kdy sem se musela opírat o Aleka protože mi objednával koktaily pořád do kola. Ani pizzu jsem nesnědla celou, nic už se do mě nevešlo, žaludek byl přeplněný vodou.

„Proč mi je pořád objednáváš? Objednej mi radši něco po čem není taková žízeň, akorát pak musím chodit pořád na záchod.“ Stěžovala jsem si Alekovi který zrovna oprávněně podepíral moje tělo, než na mě přišla řada na WC.

Promiň ale je to vážně zábava, ty tvoje hlášky a taky jsi po tom dost povolnější Ušklíbl se na mě a chytl mě za zadek.

„Laskavě mluv normálně, ať si nemusím připadat jako blázen. Příště už si objednám Colu. Nemám už náladu na bavení lidí, jsem unavená a potřebuju zavolat taxi“ cítila jsem jak se mi chvěje močoví měchýř a zaryla se nehty hlouběji do jeho paží. „pojedu domů.“

„To nemusíš, už jsem nám objednal pokoj tady v hotelu. Mají tu nádherný pokoje bude se ti tu určitě líbit.“ Lákal mě na pokoj? No tak to mi ještě scházelo.

„Jdu na ten záchod tak zatím řekni číšníkovi, ať nám napočítá útratu a připíše to na můj hotelový účet.“

„Rozkaz madame“ zasalutoval a odešel. Byla jsem ráda za tu chvilku co jsem měla pro sebe. Opláchla jsem si obličej a šla zpět za nimi.

„Tak jo lidičky jsem fakt ráda, že jste přišli.“

„To nestojí za řeč přišli jsme rádi“ ozvali se El s Lucasem a odjeli, oni byly jako jediný co nebyli opilý takže si to mohli dovolit.

„Jistě víš, že mi jsme si to tady taky užili“ usmál se na mě Filip a vzal svou spící partnerku do náruče. Gáby už nějakou dobu nevěděla o světě natož o sobě takže ji Filip taky odvezl. A jediná já a Alek jsme nikam nejeli. Nechápu proč objednal ten pokoj, když mě mohl klidně odvézt domů. Nad tím jsem jen zakroutila hlavou.

Jelikož mi ještě nešlo plynule se pohybovat byla jsem po celou cestu do pokoje zavěšená na Alekovi. Jemu to zřejmě dělalo dobře. Soudě podle jeho chování a při čtení jeho mysli, jsem si měla připadat jako vojín Raien ve filmu Zachraňte vojína Raiena. Měla jsem být zachraňována a protože mi bylo tak blbě, že jsem nemohla ani mluvit, tak jsem ho v tom nechala. Chudáček asi neví, že mi stačí mávnout rukou a sama se do toho pokoje přenesu.

Nevím jak to udělal, ale jako bych byla peříčko mě prostě skoro během dostal do našeho pokoje. Nějak jsem si začala uvědomovat, že je tu semnou on a já jsem tak trochu na mol a takový ty věci na který ani myslet nechci. Co když ode mě něco očekává? Ale já si nejsem jistá ani sebou natož jím. Jestli jako s ním chci něco mít. Hlavou se mi honí opravdu hodně myšlenek a některé jsou pro, ale zase některé jsou proti, jenomže jak se mám rozhodnout? S mámou sem o takových věcech nikdy neměla čas mluvit. No to je ale prekérní situace.

Sam drahoušku zašeptal ve svých myšlenkách, ale já ho slyšela už jsme tady. Otevřela jsem oči, jen abych se rozhlídla. Pokoj je to opravdu nádherný. Pokusila jsem se postavit na nohy a šla si znovu opláchnout obličej. Mezitím co jsem trávila čas v naprosto luxusní koupelně nám poslíček přivezl ještě láhev šampaňského. Sice nevím, kam se do mě vejde, ale to už asi nemá být má starost. Při pohledu na svůj obličej v zrcadle jsem málem upadla do bezvědomí. Oči jsem měla tak malý a nevyspalí až hrůza, jen tak tak sem jimi mžourala. Prostě celá jsem děsná, uklidnila jsem se a nakráčela si to do obývacího pokoje co byl spojený s ložnicí. Takový styl sem ještě v žádným domě ani hotelu neviděla, ale budiž. Posadila jsem se vedle Aleka na pohovku. Pokoj příjemně voněl po nějakých květinách a vanilce. Uvelebila jsem se na jeho hrudi a myslela si, že už spím, když v tom se pode mnou objevilo vzduchoprázdno a potom jsem ležela na naprosto úžasně měkký a voňavoučké posteli.

Myslím si, že je čas už na něj zapomenout, nemyslíš?

„A na koho?“ nechápala jsem o kom to zase mluví.

No na toho tvého vlka přece. Mluvíš o něm ve spánku a mě už to dost vadí. Ty tvoje sny o vás dvou.

„Upřímně nechápu, jak bych ti v tomhle mohla pomoct“ a začala se mu smát do očí, má je jako tekutý med smíchaný se zlatem. Luxusní a sladká kombinace, až vražedná, pomyslela jsem si.

Ty ke mně taky něco cítíš, stačí se tomu jen poddat chtěla jsem vyžvatlat nějakou inteligentní větu, ale v tu samou chvíli se ke mně Alek naklonil a políbil mě.

Fakt nekecám. Byl to procítěnej polibek. Projel mi celým tělem až k ubohejm, otlačenejm, rozbolavělejm chodidlům z těch lodiček.

Což ale neznamená, že bych ho začala líbat taky. Rozhodně ne.

No… teda… aspoň ne tak vášnivě jako on mě.

Aby bylo jasný, stalo se to jenom proto, že Alek byl v líbání dobrý. A mě už tak hrozně dlouho tímhle způsobem nikdo nepolíbil. Tak fajn, pokud to teda chcete slyšet, bylo prima vědět, že aspoň někdo o mě stojí. I když to byl zrovna člověk, kterého jsem nemilovala. A tomu ani trochu nepomáhali procenta alkoholu v mé krvi.

Pravda je, že v určitým okamžiku bylo pro mě dost těžký rozpomenout se, proč bych vlastně měla přestat. Aspoň ne, když mě tak suprově líbal. Chci tím říct, že se mi bohužel nestává každý den, aby kolem mě kroužili a líbali mě takovýhle řízci. Abych byla upřímná, zatím se mi to stalo jen párkrát.

A když to teď udělal Alek Lambeck… No, řekněme, že poslední věc, kterou bych bývala čekala, bude to, že se mi to tak moc zalíbí. Jelikož jsem si začala nedávno uvědomovat jeho tajemnost a nebezpečnost. Jako né, že by se mi to jindy nelíbilo, ale ty pocity co jsem prožívala v tuhle chvíli. Bylo to tak jiné než kdy jindy. Lákalo mě, to pálení z jeho doteku i když byl chladný jako led.

Protože přesně tak jsem se při Alekově polibku cítila. Jako že bych udělala cokoli , prostě cokoli, aby mě líbal dál.

Což byla samozřejmě blbost. Protože já ho nemilovala. Milovala jsem kluka, který je:

a) vlk a

b) očividně nestojí o to rozvíjet se mnou nějaký romantický techtle mechtle.

Jenomže to neznamenalo, že se můžu začít spouštět s prvním řízkem, který mi přijde do cesty. Tím chci říct, že žena by měla ctít jistý zásady… Jako třeba že se má šetřit pro někoho, koho doopravdy miluje, i když ten někdo je nejspíš moc hloupý na to, aby si dokázal uvědomit, jak bezvadně se k sobě hodí.

Takže i když mě Alek líbal, což ve mně vyvolalo touhu dát mu volnou ruku kolem krku a políbit ho taky  a taky jsem to napůl začala uskutečňovat, bylo to špatný, špatný, ŠPATNÝ! Vždyť já vlastně ani nevím co on je, což je pro něho další mínus.

A tak jsem se pokusila odtáhnout.

Ale víte co? Držel mě za zápěstí. A bylo to sevření pevný jako ocel. Ocel.

A co hůř – moje ochota k líbání způsobila, že se na mě začal tlačit, takže mě tisknul k posteli a pod mýma lopatkama se nejspíš mačkalo to pečlivě uhlazený ložní prostěradlo. A taky jsem tušila, že tohle muchlování neudělá dobře mým překrásným šatům Calvin Klein.

Takže když už jsem na sobě měla takových pětasedmdesát nebo kolik kilo živý váhy osmnácti letého kluka, a to nebyla žádná sranda – víte, když jde zrovna o kluka, kterého na sobě rozhodně mít nechcete. Nebo možná v tu chvíli chcete, ale děláte, co můžete, abyste na to nereagovali, protože se chcete uchovat pro někoho jiného… pro někoho, kdo vás podle všeho vůbec nechce. Ale to je teď fuk.

Konečně se mi podařilo odtrhnout své rty od Alekových aspoň na tak dlouho, abych stačila zasyčet: „Pusť mě!“

„Ale Sam,“ prones takovým tím tónem, který působil jakoby zvláčnělej vášní. Nebo tak nějak se to přece píše v lovestorkách. Je mi líto, že to musím připustit, ale tón jeho hlasu mnou projel až do posledního konečku nervů. Koneckonců to byla vášeň, kterou jsem v něm probouzela já. „Neříkej mi, že na to nemyslíš celý odpoledne.“

„Ne,“ potvrdila jsem celá vděčná, že mu můžu říct pravdu, i když nepravděpodobnou. „To teda nemyslím. A teď mě laskavě pusť.“

Ale Alek mě začal líbat znova – ne na rty, protože jsem už odvrátila hlavu, ale na krk a taky na špičku ucha.

„To je kvůli tomu že se neznáme tak moc dobře?“ zeptal se mezi líbáním. „Protože to mě to by mě mrzelo, já si připadám, že tě znám celý život.“

„Ne, to není kvůli tomu,“ odpověděla jsem upjatě a pokusila se vykroutit své zápěstí z jeho sevření a taky odtáhnout krk, aby se dostal z dosahu jeho polibků.  Vypadalo to, že dotek jeho rtů dělá s mojí kůží psí kusy. Připadalo mi, jako bych ji měla v jednom ohni.

„Panebože! Není to kvůli Mikovi, doufám?“ Cítila jsem, jak Alekovi tohle zasténání projelo celým tělem. „Sam, prober se. Ten kluk není pro tebe.“

„Neřekla jsem, že je to kvůli Mikovi.“ Znělo to možná až moc vzdorovitě, ale to mi bylo fuk. „Tys snad slyšel, že bych řekla něco takového?“

„To si ani nemusela,“ odseknul Alek. „Máš to napsaný na čele. Sam, tak se nad tím aspoň zamysli! Kam to povede, když budeš milovat někoho takového? Uvědom si, že budeš postupně stárnout, ale on bude pořád stejně mladý jako v tom roce, kdy se začal proměňovat. Nic s ním nemá budoucnost, žádná rodina plná dětí, leda že by byl jejich bratr“ Jak o tomhle všem proboha živého ví? To si ještě vyříkáme. Jenomže čím víc času jsem trávila pod ním a byla jím zasypávaná jeho polibky po téměř celým těle, přestala jsem si tak trochu uvědomovat zbytek světa.

Vlastně jsem se na něj ani nemohla zlobit. Protože na tomhle všem něco bylo.Ale potom Alek zakvedlal nožem v ráně ještě hloub.

„A kdybyste se vy dva k sobě měli vážně jako dvě holubičky, byla bys dneska tady? A líbala by ses se mnou tak, jako ani ne před minutou? Vím, že mě chceš Sam, už se tomu přestaň bránit.“ Políbil mě na ústa a zaplavil mě pocit touhy a vášně a všeho možného dohromady, jen se tak soustředit proč to tak je. Má snad Alek nějakou mítyckou vlastnost jako já a ani o tom nevím? Teď když nad tím tak uvažuji je to tak pravděpodobné. S ním jsou moje pocity opravdu velmi zmatené a i když jsem se tomu bránila do posledního dechu, moje vůle se zlomila a moje tělo dalo Alekovi volnou ruku. Nechtělo se bránit i když já chtěla.

Netrvalo to tak dlouho a neměla jsem na sobě jediný kus oblečení, ale stejně tak, jak mi to před několika minutami přišlo naprosto absurdní teď už mi to bylo opravdu jedno. Najednou jsem prostě Aleka toužila mít.

Objala jsem ho nohama kolem jeho svalnatých hýždí. Zřejmě semnou nebylo něco v pořádku. Dělala bych tohle jinak tak dobrovolně? Než jsem se, ale stačila vzpamatovat a popřemýšlet o tom zase trochu do hloubky, Alek se do mě svezl jako, no já nevím k čemu to prostě přirovnat. Cítila jsem jen bolest a nic jiného. Byla všude, projela opravdu celým mým tělem, nevynechala jediné místo. Pomalu se nade mnou nadzvedával, slzy stékali po mých tvářích.

Omlouvám se Sam ale muselo to tak být, je mi to moc líto. Ukliňoval mě a i v jeho hlase jsem slyšela jistý strach a bolest. Opřela jsem se mu hlavou o rameno. Nejsem si jistá, ale vypadá to, že po pár nadzvednutích moje mysl a tělo opouští předešlá bolest a nahrazuje jí, mě neznámé vzrušení. Potom co Alek začal rytmicky zrychlovat, se do našich  těl dostal vodopád slasti a oba jsme padli vyčerpaný vedle sebe. Leželi jsme jeden druhému v náručí celou noc.

Ráno po probuzení mě neskutečně bolela hlava. Měla jsem pocit, že mi snad pukne. Jak tohle můžou opilci každý den snášet to by mě teda zajímalo, říkala jsem si a rozhlídla jsem se po pokoji. Vypadal úplně jinak než včera večer. Teď to tu připomínalo výbuch atomovky. Vůbec nechápu jak se tohle mohlo stát. Alek ležel vedle mě na posteli a potutelně se usmíval. Jako by se snad nechumelilo. Jako že nechumelí, ale co má tohle proboha znamenat?

„Dobré ráno Samantho“ kdyby se alespoň na mě neusmíval jako malý štěně. Co si o nás sakra pomyslý lidi z úklidovky? No, ale jsou za to placený.

„Co se  to tady sakra včera dělo?“ zeptala jsem se ,ale on jen pokrčil ramenama. Ani jsem nečekala nějakou kloudnou odpověď. Snažila jsem se vstát, ale mezi nohama mě neuvěřitelně pálilo. Podívala jsem se tam a všude pode mnou byla krev. Lekla jsem se a vyskočila z postele obalená tenkou přikrývkou.

Jakmile to Alek zpozoroval snažil se mi to vysvětlit, jelikož moje paměť byla přes noc částečně vymazána.

„Promiň Sam je mi to tak moc líto, ale to se stává dívkám co byli poprvé ještě panny.“ Panny? Co to? Jak se to mohlo stát? Já neberu ani žádnou antikoncepci a při pohledu na Aleka sem se ani nemusela ptát jestli on nějakou pánskou použil. Bože můj, jak já jsem vytočená, to se snad ani popsat nedá, no prostě neskutečně.

„Jak se to stalo? Copak ty si imbecil? Co když budu těhotná? A to si to nemohl nechat na dobu kdy z toho budu alespoň něco mít?“ Zasypala jsem Aleka otázkama, které jsem na něho skoro křičela.

„Sam ty sama si to chtěla, tak laskavě nevyšiluj a těhotná nebo ne jsi moje a já se o tebe postarám pokud to bude nutné.“

„Nevyšiluju, ale mít dítě v osmnácti, když chodím ještě do školy, kterou chci dodělat a kdo se jako domlouval na tom, že ho s tebou chci mít? Já to opravdu nechápu!“ začala jsem na něj křičet o oktávu výš. Můj hlas přecházel do hysterie. Celé tělo jsem měla jako v ohni a k tomu to zjištění, z čeho to tak asi je. No to je konec všeho.

„Sam já jsem jen chtěl být už navždy s tebou něčím spojený, aby si na mě už myslela pořád a nikdy nezapomněla. Mike je tímto přesunutý na vedlejší kolej“ Vpálil mi jen tak do očí, zase jako by nic, no ten kluk snad není normální. On si snad opovažuje brát Mika do své užvaněné pusy.

„Sorry Aleku, ale na tohle asi potřebuju trochu času. Můžeš laskavě odejít z mého pokoje.?“ neptala jsem se ho, ale to pochopil, protože jen něco zamumlal a odešel. Ach já se musím nějako uklidnit. Mám pocit, že jestli nebudu okamžitě jednat, budu mít hlavu na tisíc kousíčků rozlítnutou po tomhle luxusním hotelovém pokoji. Mohla bych na to jen pomyslet a přát si u sebe brufeny, jenomže kdo ví komu by zrovna patřili, že jo. Nehodlám třeba nějakému starému člověku brát brufeny na bolesti zubů či kloubů nebo tak. Zavolám si radši na recepci. Zvedla sem sluchátko telefonu a zmáčkla červené tlačítko.

„Dobré ráno recepce, přejete si?“ ozval se recepční hotelu.

„Halo? Krabičku brufenů a vodu prosím, na pokoj dvacet děkuji.“ Objednala jsem si a zamířila do koupelny, kde jsem ze sebe okamžitě smyla všechnu tu špínu, nejen tu zaschnutou krev. Bylo my z toho trochu nanic. Měla jsem Aleka opravdu moc ráda a možná jednou by se tohle opravdu stalo, kdyby se Mike nerozhodl ke mně vrátit, ale proč to chtěl uskutečnit teď? Vždyť si z toho ani nic nepamatuju, jen tu bolest. Chtěl mě snad od Mika oddělit potomkem? Nebo už jen to, že moje poprvé nebylo s ním, mě Mike odkopne? Počítal snad Alek s touhle verzí?

Hned jak se obléknu musím jet domů a pak do hotelu Popo na další šichtu. Ty malý ďáblíci co je hlídám totiž nikdy nespějí. Ach jak mě se tam nechce. Ale aspoň nebudu muset myslet na uplynulých několik nejhorších hodin mého života.

Předchozí Další

Autor: kotrbovic, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek ANDĚLÉ A DÉMONI - 7. kapitola: