OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » 9. Vůně sena

Diana se probralava velice brzy. Za celou noc se moc dobře nevyspala. Zdály se jí nepříjemné sny o Sall. Položila ruku na místo vedle sebe, kde očekávala přítomnost manžela, jenže polštář byl prázdný. Veděla, co to známená, spí dole v křesle a bude celý den nepříjemně naladěný, kvůli bolesti zad. Hodila na sebe džíny s košilí a seběhla po schodech do kuchyňky, nemusela ani dávat pozor na to, aby je neprobudila, to byl nadlidský úkol. Uvařila čersvou kávu a připravila míchaná vajíčka.
Tom s Frankem s dusotem seběhli po schodech, strkali jeden do druhého a hlasitě se smáli. To už Raplha probudilo. „Co to je za řev?“ osopil se na syny. „A jéje,“ zarazil se Frank, „dneska bude veselo,“ pošeptal bratrovi. „Nejsem hluchý!“ syknul Ralph. Bratři před otcem prchli do kuchyně, ten se pomalu zvedl z křešla. Potichu zanadával. Byl celý ztuhlý. Chvíli mu trvalo, než se dokázal narovnat. Ron stále spal. Ralph mu zacloumal s ramenem. „Stávat opilče, práce nepočká,“ otevřel svá zalepená víčka. Ostré světlo ho nepříjemně řezalo do očí, takže musel několikrát zamžourat než přivykl dennímu světlu. „Sakra kolik je hodin?“ „Půl devátý,“ odpovědi se mu dostalo z kuchyně. „To mě raději zastřelte.“ Měli jediné štestí, že pili kvalitní alkohol, takže je nebolela hlava, přesto měli v puse jako v polepšovně. „Diano dal bych si kávu,“ Ronův hlas byl příjemně melodický. „Je na stole,“ odsekla mu nepříjemně, nelíbilo se jí, když Ralph příliš pil.
Všichni se hladově pustili do dokonalé snídaně. Ron sám od sebe sklidil stůl, potřeboval si totiž Dianu nějak usmířit. „Ta tvá vajíčka mi zachránila život, kdybys nebyla vdaná za mého přítele tak nevím, nevím,“ vlepil jí letmý polibek na tvář, to jí rozesmálo. „Kuš ty blázne,“ pleskla ho přes rameno, stále se rozpačitě chechtala. „Kdy bude stávat ta tvoje princezna?“ změnila téma, nikomu z Rainů nebyla Nina sympatická. Nezapadala do jejich způsobu života. „Těžko říct,“ pokrčil rameny a odešel pracovat. Přesto, že vztali poměrně pozdě nebylo v plánu příliš práce. Vlastně jen potřebovali vyčistit stáje a obstarat koně, aby mohli vyrazit za Sall. Nebyla to práce ani na tři hodinky. Nina samozřejmně celou tu dobu prospala.
Ron napojil posledního koně a vyrazil do svého pokoje za snoubenkou. Lehl si vedle Niny do postele, objal ji jednou rukou a políbil na krk. „Šípková Růženko stávej,“ znovu ji něžně políbil. Otočila se k němu čelem. Chtěla mu polibek opětovat, jenže se nadechla. „Ronalde, koukej vypadnout z té postele, smrdíš jako prase,“ osočila ho. „Pracoval jsem, což se o tobě říct nedá,“ odsekl a odešel naštvaně do koupelny. „Rone,“ chtěla si ho usmířit, ale její hlas přeskočil do nepříjemné výše, takže to zatahalo za uši i ji samotnou. Jen protočil panenky.
Nina se svlékla a vlezla si k němu do sprchy. „Promiň mi to zlato,“ objala ho zezadu kolem pasu. „Nemyslela jsem to tak.“ „Já vim,“ otočil se k ní čelem a políbil ji. Přitisknula se svým tělem na jeho. „Chtěla bych jet domů zlato,“ šeptala mezi polibky. „Jistě, jistě už brzy.“ „Chci jet domů dneska, necítím se tady dobře, připadám si tady jako vetřelec, nemají mě rádi,“ dlaní mu přejela přes hruník až dolů k podbřišku. „Prosím,“ její citové vydírání už ho začínalo unavovat. „Nemůžu,“ snažil se odporovat. „Ronie...“ naléhala. „Ne Nino,“ popadl ji za paže a odstrčil od sebe, aby se mohl umýt. Předchozí večer si uvědomil jednu důležitou věc. Nedokáže Sally vymazat ze srdce tak snadno, jak si původně myslel.
Tom vyběhl schody do patra a zabouchal na dveře Ronova pokoje. „Kámo dělej jedeme za ségrou,“ znovu zabouchal na dveře. „Rone!“ „Jo, už jdu.“ Bez toho aby se na svou snoubenku podíval vyšel z koupelny a oblékl se. „Jedeš taky?“ zeptala se ho udiveně. „Je to moje nejlepší kamarádka,“ podíval se jí upřímně do očí. „Nejezdi, zabalim věci a pojedeme domů. Prosím tě pojeď pryč, všechno to tady na mě padá, mám pocit, že už tady nevydržím ani minutu.“ „Zlato nezlob se na mě, ale nemůžu se jen tak sebrat a odjet bez rozloučení. To jí nemůžu udělat.“ „A mě jo?“ „Nino, prosím tě nech toho... Dneska vážně není vhodná chvíle na scény. Sally mohla umřít, nejsem hovado, abych se za ní aspoň nezastavil. To snad chápeš, ne?“ jeho hlas už nebyl tak něžný a teplý jak byla zvyklá, narazila na těžký oříšek. Ronovi nikdy žádný vztah dlouho nevydržel a v posledních několika dnech co trávili s Ninou na ranči si nebyl jistý ani svým zasnoubením, nezamlouvalo se mu, jak se ho snažila ovládat a vmanipulovat ho tam, kde ho chtěla mít. „Jo jasně,“ povýšeně si odfrkla. Přestávala se soustředit na svou sladkou a roztomilou roly. Sall ji stavila do pozice, ve které se nedokázala plně soustředit na svůj cíl. Nasadila pečlivě natrénovaný falešný úsměv. „Měli bychom jí cestou koupit kytičku,“ sama se začala oblékat. „No, ona na květiny moc není, podle mě by víc ocenila, kdybych jí přivezl steak...“ pousmál se. „Čemu se směješ?“ „Ale nic...“ zapnul si pásek u kalhot a vyšel z pokoje.
O hodinu později Frank zaparkoval před nemocnicí. „Neměli bychom jí koupit něco k jídlu?“ ptala se už po páté Diana. „Mami, ségra bude na kapačkách, a kdo ví jestli už je vzhůru.“ Zastavili se na recepci. „Dobrý den sestro, jdeme za Sally Anne Rainovou.“ Naťukala něco do počítače a oznámila jim číslo pokoje.

***

Sall ležela otráveně v posteli, kdyby mohla nevrle by se převalovala ze strany na stranu, ale vzhledem k tomu, že měla nohu zavěšenou půl metru nad postelí připadala si jako svázaná. Každé sebemenší zavrtění cítila snad do morku kosti a přitom v sobě měla dávku sedativ, která by uspala i koně. Cítila se psychicky vyřízená a její vyhlídky na budoucnost jí na náladě nepřidávaly. Vlastně byla ráda, že když se probudila, viděla svou nohu tam kde měla být, nerada by jí šla na pohřeb. Téhle zvrácené myšlence se pousmála, možná to bylo způsobeno léky možná strachem, že by se to mohlo stát, ale v ten okamžik se nemohla nesmát, zřejmě to byla jakási obranná reakce způsobená jejím psychickým rozpoložením. Otočila hlavu na druhou stranu a vzdychla. Sevřenou pěstí slabě uhodila do lůžka. Nenáviděla ležení na zádech.
Do pokoje vešel postarší sympatický lékař, usmíval se od ucha k uchu. „Dobrý den dámy, a koukám, že slečna Rainová se probudila k životu. Měla jste neuvěřitelné štěstí, ale to si víte. Jak vám je?“ postavil se po jejím boku a nakouknul do zdravotní karty. „Doktore, takhle se nedá ležet, už jsem celá rozlámaná.“ „Myslím, že si budete muset zvyknou slečno,“ nestačil dokončit větu, protože mu skočila do řeči. „Prosím, říkejte mi Sall, jsem dcera rančera, tohle formální oslovování mi zvedá žaludek,“ pod vlivem léků tu svou nevymáchanou pusu nedokázala úplně udržet na uzdě. Lékař se nad její přímostí pousmál. „Doktore, prosim Vás řekněte mi, kdy mě pustíte?“ „No nějaký čas si tady s náma poležíte...“ „Bezva,“ odfrkla si naštvaně.
Ozvalo se další zaťukání na dveře. „Moment!“ vykřikla sestra, věděla, že doktor Calvin nemá rád, když ho někdo ruší při vizitě. Diana znovu netrpělivě zaklepala a nakoukla dovnitř. Sall se v tu chvíli pousmála nad tím, jak náhle lékař zrudnul. Otočil se ke dveřím a už už se nadechoval, aby té drzé osobě vyčinil, ale jakmile spatřil její tvář, zarazil se. „Diano?“ vydechl nadšeně, na tváři mu zazářil úsměv. „Roberte?“ nevěřícně vykulila oči. Robert vrazil sestře do ruky desky, aby vizitu dokončila sama a vyšel z pokoje. Podali si s Dianou ruce a políbili se na tvář. „Bobe, co tady děláš, myslela jsem, že to tady nenávidíš, neříkal si náhodou, že si dostal lepší nabídku, než v našem zapadákově?“ Ralph si nápadně odkašlal, tohle setkání po letech se mu ani trochu nelíbilo. Bob, jak doktora Diana ráda oslovovala, byl její láskou z dětství, pak ale narazila na Raplha a bum, tenkrát to velice ráda přirovnala k teorii velkého třesku.
„Ahoj Ralphe,“ Calvinův tón byl najednou cizí a lhostejný, sotva se však otočil zpět k Dianě znovu se začal usmívat. „Co tě k nám přivádí? Máš nějaké problémy?“ strachoval se. „Ne, jsem tu za Sally, ta divoška je totiž moje dcera,“ pronesla to s takovou hrdostí, že nebylo pochyb o tom jak své děti miluje. „Ale né? Vážně? Vždyť by to mohla být tvoje sestra,“ zaflirtoval Robert a Dianě se do tváří nahrnula červeň. „Bobe,“ plácla ho přes rameno a chichotala se, zatím co Ralph si ho nevraživě měřil pohledem a zvažoval, jak by se jeho žena tvářila, kdyby mu jednu vrazil, ta myšlenka ho celkem uspokojovala, ale její uskutečnění by stran Diany zřejmě neneslo kladný ohlas. Tak naprázdno polkl hněv a protáhl se kolem nich do pokoje, bezohledné postrčení ramenem si však neodpustil a doktor se zakymácel. Přeci jen oproti němu byl Ralph kus chlapa...