OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » 2. Vůně sena

06.08.2009 (16:03) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1036×

Zatím co se dospělí bavili o nezajímavých věcech. Sally se pohodlně usadila na gauči v obýváku a pustila si televizi. Stejně se na ni vůbec nedokázala soustředit, přemýšlela o tom, co jí asi Ron přivezl k narozeninám. Každý rok to dělal stejně, přijel tvářil se jakože nic a když už přestávala doufat, objevil se s dárkem. Letos si opravdu dával na čas. Začalo se připozdívat a Sall pomalu ale jistě přemohla únava. Několikrát přistihla sama sebe, že jí spadla víčka. „Ach jo,“ pomyslela si. Vzadala to a vstala. „Tak já jdu spát,“ jedovatý tón směřovaný na Rona si nedokázala odpustit. Naštvaně vyběhla schody do svého pokoje. Vztekle za sebou zabouchla dveře. Sotva se podívala na postel únava ji okamžitě přešla. Na ustlané posteli ležel pugét rudých růží. Chvíli na ně vyjeveně zírala. Nechtělo se jí uvěřit vlastním očím. Tváře si překryla dlaněmi. Ani si nevšimla, že jí po tváři stékají slzy dojetí. Jak o něm mohla pochybovat. Za zády se jí ozvalo tiché zaťukání. Rychle otřela sláné krupěje, otevřela. Stál tam v celé své kráse a usmíval se od ucha k uchu. „Všechno nejlepší,“ špitl, z jeho hlubokého medového hlasu se jí podlamovala kolena. „Děkuji.“ „Myslela sis, že jsem zapomněl, viď?“ Mlčky přikývla. „Sall, jak bych mohl.“ Hřbetem dlaně ji pohladil po tváři. Pomalu se k ní začal sklánět.

Jejich rty se jen letmo dotkly, přesto jí unikl tichy sten. Chtěla víc. „Ach Rone,“ vzdychla. Sklopila pohled k zemi. „Sally, stalo se něco?“ ukázováčkem jí nežně chytil pod bradou, donutil ji vzhlédnout. Pak pochopil. V jejím pohledu bylo vepsané všechno. Z ničeho nic ho popadla za košili a v táhla ho dovnitř. Ron patou zaklapl dveře a zády se o ně opřel. Bezmyšlenkovitě ji popadl kolem pasu a přitáhla jí k sobě. Druhou rukou ji zajel do mírně vlnitých blond vlasů. Sall zatajila dech. Jejich rty jako by byly pro sebe stvořené. Zpočátku se jen něžně dotýkaly jeden druhého a s rostoucí vášní se jejich sebeovládání vytrácelo. Sally měla pocit, že ji Ron ve své pevné náruči rozmačká. Jen na zlomek vteřiny se odtáhla aby naplnila plíce potřebným kyslíkem a v dalším okamžiku ho znovu začala líbat. Jeho vášnivé, neodbytné rty drtily ty její.

Aniž by věděla jak, najednou se ocitla v jeho náruči. Nesl jí směrem k posteli. Kytice růží skončila na zemi. Obkročmo si sedl na ní. Ani se neobtěžoval s rozepínáním její košile. S jediným trhnutím se některý knoflíčky vyvlíkly z oček a ty zbylé se rozletěly do všech stran. Do tváří se jí nalila červeň, v jeho očích tím pádem vypadala ještě kouzelněji. Nežnými polibky přejížděl od jejího ušního lalůčku níž až k okraji jejích kalhot. Kůže jí po doteku jeho třídeního strniště příjemně pálela.

„Rone!“ pod schody se rozhlehlo volání jeho jména a následovalo dupání nahoru. „Sakra,“ sykla Sally právě v okamžiku, kdy se Ron odtáhl. Dlouze se jí zadíval do očí. V tom pohledu jí něco znepokojovalo. „Promiň,“ zašeptal a políbil jí na čelo. Bez další slov se otočil a proklouzl ven z jejího pokoje. „Co je?“ snažil se o pevný hlas, přesto se mu trochu chvěl. Sally se pro sebe usmála. Věděla, že má skoro vyhráno. Nebude trvat dlouho než ho svede. Vždy dosáhla svého, a tuhle trofej si nenechá uniknout. Přetočila se nabok. Jednou rukou se natáhla pro pugét. Šťastně zabořila obličej do okvětních lístků. Zhluboka se nadechla její plíce naplnila okouzlující vůně. Zavřela oči. V obrazech se jí honily hlavou nejrůznější bláznivé představy o něm. Měla ho plnou hlavu.

Otevřela oči. Leknutím málem vykřikla, ale na ústa jí někdo přiložil dlaň. Chvilku ji trvalo než se vzpamatovala z prvnotního údivu. „Rone?“ vypískla nadšeně. „Kde jsme skončily,“ zašeptal vábivým hlasem prosyceným žádostí. Sall nezaváhala a okamžitě se ně něho vrhla. Položil se na záda a ona si sedla na něho. Rukama přejížděl celé její tělo. Zvláštní pozornost věnoval jejímu pevnému poprsí, které něžně masíroval. Sally se rytmicky pohupovala v jeho klíně. Cítila pod sebou narustající tlak v jeho kalhotech, od kterého si mohla hodně slibovat. Než se nadála. Její košile a podprsenka odlétly někam do rohu pokoje. „Si nádherná Sally,“ zašeptal a přitiskl rty na její hrudní kost. Dlaněmi přejel na její pevný zadeček a pevně ho stikl. Dívka se jen nepatrně nadzvedla, aby se mu podařilo vysléknout jí z kalhot. Shodil ji vedle sebe. Sám se svléknul tak rychle, že to sotva postřehla. Nalehl nad ní. Cítila jeho chlobu tisknoucí se do jejího klína. Pomalu opravdu pomaličku do ní vstupoval. Z hrdla ji unikl další vzdech. V uších jí jako ozvěna zanělo protivné zazvonění. „Ne, ještě chvilku,“ zašeptala, přetočila se na bok. Zvuk budíku se stále zesiloval a rušil ji tak z krásného snu. „Do háje,“ natáhla se pro něj a vztekle ho zaklapla. „To snad není možný,“ lamentovala. Prsty si prohrábla vlasy a rozespale se rozhlédla po pokoji. Samozřejmě tam byla sama a oblečená. „Pěkně živej sen,“ pomyslela si a padla znovu do nadýchaných polštářů.

Nepřítomným pohledem zírala do stropu a přemýšlela, kolik fantazie jí ten sen stál. Musela se nad ním pousmát. Svižně vyskočila z postele. Dala si rychlou sprchu a oblečená to bílého trička a světle modrých džínu seběhla do kuchyně, cestou si stáhla vlasy do ohonu. Byla tam první. Takže se pustila do připravování snídaně. Vyměnila kávu v překapávači a dolila do něj vodu. Nakrájela chleby, namazala je máslem s marmeládou a položila je doprostřed stolu. Sama nejedla. Po ránu nebyla schopná cokoliv pozřít. Nalila si jen černou kávu. Pomalým šouravým krokem se přesunula na verandu. Hrneček odložila na nízký stoleček a posadila se do velké houpačky. Poslouchala, jak se celý dům pomalu probouzí. Dveře domu se otevřely a v nich stál on. Vůbec se nevšiml, že venku není sám. Protřel si unavené oči, zívl a rozpažil ruce. Ten postoj jí připomínal tarzana. Tiše se ušklíbla. Vypadal, jako by ho přejel náklaďák, ale stejně mu to slušelo, zřejmě večer popili víc, než bylo v plánu. Byl na boso oblečen jen do tříčtvrtečních, potrhaných džínů, ani se nenamáhal vzít si košili. Pohled na jeho vypracovanou postavu byl doslova dechberoucí. Nemohla od něho odtrhnout oči.

Teprve až když se Ron otočil, že se vrátí do domu, si všiml, že je Sally také venku. „Dobré ráno,“ jeho zářivý usměv ji naprosto odzbrojil. „Dobré,“ vyskoula ze sebe. Ron se posadil vedle ní. „Jak se ti spalo?“ při vzpomínce na uplynulou noc se začervenala. „Dobře.“ Růženec v jejích tváří mu neunikl. Změřil si ji přísným pohledem. Cítila se trochu trapně. Nevěděla, jak se k němu chovat po tom, co se v jejím pokoji stalo. Zato Ron si z toho očividně hlavu nedělal. Bez okolků jí položil rozpálenou dlaň na stehno a mírně ho zmáčknul. „Včera to bylo fajn,“ zašeptal jí tiše do ucha a spičkou jazyka se dotkl jejího lalůčku. „Rone,“ sykla na něho protože zaslechla přibližující se kroky. Ven vyšel její bratr Tom. Znepokojeně po nich šlehl pohledem, přešel verandu. Mířil rovnou do stájí. „Jdu si pro kafe,“ pronesl jako by nic Ron a štípl jí do boku. Než se stačil zvednou chytla ho pevně za zápěstí. Udiveně k ní vzhlédl. Jejich oči se potkaly a Sally se utápěla v jeho čokoládovém pohledu. „Sejdeme se večer, za řekou u srubu v devět,“ rozhodla se vzít to do vlastních rukou. „Budu tam,“ při té odpovědi ji poskočilo srdce radostí. Dopila kávu a sama se také vydala do stájí.

Tom už na ní čekla. „Ségra nebuď hloupá,“ vychrlil na ni sotva překročila práh. „Dej mi pokoj. Není to tvoje věc,“ vyštěkla, neměla ráda, když se jí někdo montoval do života. „Zahráváš si s ohněm Sally, nechci, aby ses spálila,“ z jeho tónu vycítila starost. Myslel to upřímně, to ale nic neměnilo na tom, že se jí s tim štval. Přistoupila k boxu, kam Ron ustájil svůj nový přírůstek. „Je to nádherné zvíře,“ změnil Tomas téma. „V tom s tebou musím souhlasit.“ „Aspoň v něčem,“ procedil tiše přes zatnuté zuby. „Chtěla bych ho osedlat,“ vzdychla znuděně. „Jestli to uděláš, zabije tě. Včera říkal, že se nemůže dočkat, až ho zpracuje,“ varoval ji. „Pche,“ sykla. Ta představa ji opravdu lákala. Pomaličku nadzvedla závoru.

Hřebec si odfrknul. Bojovně zahrabal přední nohou. Bál se, to poznala hned podle uší stažených dozadu. „To jsem já,“ opět využívala svého daru. „Nedělej to,“ napomenul ji Tom. „Huš,“ okřikla ho. Zvíře tím samozřejmě vylekala. Vzepjal se na zadní. Sally tak tak zabouchla před jeho nebezpečnými kopyty, které dopadly na dřevěná vrata. „Idiote!“ otočila se navztekaně na bratra. Do stájí vkročil další člověk. „To jsem si mohl myslet. Ruce pryč mladá dámo,“ zaburácel Ron svým hlubokým hlasem, ale neuniklo jí šíbalské cuknutí jeho koutků. „Já, já, jen, chtěla jsem se podívat jestli nepotřebuje vodu,“ zakoktala se. „Určitě, ještě jednou tě nachytam u svýho koně, vynesu tě ze stáje v zubech,“ ušklíbl se a Sally se rozesmála. Místo dalšího lelkování se pustili do práce.

Ron a jeho druhý kůň Rebel

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 2. Vůně sena: