OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Smell of the Forest

03.11.2009 (17:00) • JoHarvelle • Povídky » Jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 1035×

Otcovská láska. Při tomto slovním spojení se mi zvedal žaludek. V mém připadě to znamenalo něco jiného. Zhluboka jsem se nadechla, abych zahnala všechny špatné myšlenky a nahradila je čistou myslí. Kolem mě se linula lesní vůně. Dala se cítit v každém lese, ale pro mě byla výjimečná. Tolik rozdílná od vůní, které jsem normálně cítila. Vládla v ní svěžest a nevinnost. To mi chybělo.Všechny ty odporné vůně z mého okolí tohle postrádaly.

Vzpomínala jsem na ty pohádky, o kterých jsem ještě před několika měsíci snila. Ale teď se staly skutečností. Znovu jsem se nadechla a položila si hlavu na měkký mech. Mou tvář ovanul lehký větřík, který zase putoval dál a nechal mě samotnou. Rty se mi roztáhly do úsměvu. Má naděje zmizela, ale já ne. Ležela jsem tady a věděla, co teď musím udělat. Každý máme to, co máme a změníme to jedině my, když se o to snažíme.

Před očima se mi objevil ten krásný obličej. Natáhla jsem ruku a dotkla se ho. Přejela jsem po jeho strništi a usmála se více. Na jeho koutky se také zvedly a odhalily zářivé zuby. Uchváceně jsem sledovala jeho oči, které bloudily po mé tváři. Zelené jako smaragdy, zářící do dáli. Ty nějaký čas patřily mě. Odešla jsem, ale nemohla jsem toho litovat. Zažila jsem své štěstí, alespoň na čas.

Bříška prstů jsem oddělila od jeho pokožky a jeho tvář se vzdalovala. Těžce jsem zvedla své polámané tělo a vydala se za ní. Celou dobu jsme si koukali do očí. V cestě mi stálo několik překážek, ale ani má krev mě neodradila. Občas se mi tvář vzdálila, tak jsem jí rychlými kroky opět dohnala. Vzpomínala jsem na naše společné chvíle. Jedna věc to zkazila, ale ze své zkušenosti jsem byla zvyklá na málo času. Užívala jsem si jeho přítomnosti do posledního coulu. To mi stačilo.

Jeho krásný obličej, který na mě zíral, mi vehnal krev do tváří. Díval se na mě tím zbožným pohledem, kterým mi vyjadřoval kdysi svou náklonost. Do teď jsem nedokázala pochopit, jak mě mohl srovnávat s ní. Ona byla krásná. Ona byla jeho láska. Něco ve mně mě varovala, že je všechno jen přetvářka, že miluje ji a ne mě. Že já pro něj nic neznamenám. Že je se mnou jen kvůli ní. Ale tohle všechno byla pravda. Vlastnila jsem tu nejsilnější zbraň k tomu, abych si ho udržela. V mé moci byla její tvář.

Přede mnou se otevírala krajina a jeho tvář se ztrácela ve světle. Zpanikařila jsem a rozeběhla jsem se, čímž jsem akorát přiblížila tu chvíli, kdy mi navždy zmizel z dohledu. Zastavila jsem na vrchu skály a shlížela před sebe. Byl pryč. Nenávratně. Na tváři se mi roztáhl vyrovnaný výraz. Stejný jako ten před pár hodinami. Malinko jsem se vrátila do reality. Teď musel zjistit, že tam nejsem. Hledá mě. A také mě najde. Ví, že tohle bylo mé oblíbené místo. Bude doufat, že to neudělám, ale já ho od sebe zachráním.

Další krok ke konci se stal skutečností. Přede mnou se otevíralo krásná příroda plná zeleně. Nikde nebyla žádná část civilizace. Žádné pole, pouze hluboký les. Pod sebou jsem slyšela hluk řeky, jak naráží do skály. Znovu jsem se přiblížila k okraji. Skála končila a znovu pokračovala těsně před dnem řeky. Zavřela jsem oči a nechala svou tvář konejšit větrem. Zhluboka jsem se nadechla a popostoupila ke kraji. Rozepla jsem si slabou bundu a shodila ji na zem. Studený vzduch příjemně cestoval po mé kůži.

Znovu jsem otevřela oči a dívala se před sebe. Pomalu jsem postupovala ke kraji a čím blíže jsem byla, tím více jsem se usmívala. Špička boty pod sebou už neměla podpěru. Můj konec se blíží. Naposledy jsem se nadechla a vstoupila do propadliny s úsměvem na tváři.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Smell of the Forest: