Nástraha legend • OurStories.cz ~ naše povídky

Je to prodloužení mého drabble Černí jezdci.
Jedná se o skupině zlodějů, která se snaží utéct. Otázkou však zůstává, jestli se jim to podaří nebo ne.

05.06.2011 (14:00) • ElisR1 • Povídky » Jednodílné • komentováno 16× • zobrazeno 1386×

NÁSTRAHA LEGEND

Další z mnoha sněhových vloček dopadá do potemnělého lesa. Blíží se sněhová bouře, a všichni to vědí. Tříčlenná skupina lidí se choulí uprostřed tohoto lesa a snaží se zahřát u dohořívajícího ohně. Nikdo z nich neví, jestli se dožije dalšího rána. V noci je mohou napadnout hladoví vlci nebo můžou umrznout. Hodně takovýchto scénářů se jim honí hlavou, ale mají jedno společné. Všechny jejich představy končí strašlivou smrtí.

Nikdo netvrdí, že by si nezasloužili trest, je to jen banda zlodějů, kteří byli vyhnáni ze svých domovů, dokonce se ani nesmějí vrátit zpět do hlavního města.

V téhle skupině panuje nedůvěra. Nemohou si navzájem věřit a to dělá jejich život ještě těžším. Zůstávají spolu jedině kvůli bezpečí, kterého je i tak málo, ale přesto vědí, že pokud z nich někdo zemře, ostatní nebudou váhat a klidně ho okradou.

Pomalu se blíží noc a celá skupinka se namačkává co nejblíže k ohni.

Všude je ticho, jediné, co ruší tento klid jsou cvakající zuby zloděje, na kterého vyšla hlídka. Pomalu se zvedá vítr a znovu začne hustě sněžit. Sněhová bouře se blíží.

Ten, co drží hlídku, zvedl hlavu k fialové obloze. Jeho zuby už necvakají jen zimou, teď má velký strach.

Sněhová bouře zahladí všechny jejich stopy, dokonce je může pohřbít i nějaký ten metr do země, a tím jim způsobit hroznou smrt.

Zloděj už to nevydrží a vzbudí své kumpány. Někteří ze skupiny se bojí víc, někteří méně, ale všichni se to snaží skrýt, jenže ne všem se to daří.

Vítr k nim nese vytí hladových vlků, ale naše skupina má největší strach z jedné z legend. Z té o Černých jezdcích. Říkalo se, že oba dva Černí jezdci přijedou potichu, ale rychle jako vítr. Vždy, než začnou svoji práci, trestání ostatních provinilců, tak rozpoutají sněhové bouře, aby nahnali strach svým obětem. Nikdo nevěděl, zda je tato legenda pravdivá, ale víra v ni byla obrovská. Specifický znak Černých jezdců jsou jejich černí koně, prý jsou tmavší než sama noc a jejich jezdci jsou zuřivější a krutější než sama smrt.

Skupina zlodějů se zaposlouchala do ticha noci. Všichni zatajovali dech a nikdo se neodvážil prolomit to hrobové ticho, ani jediným slovíčkem.

„Slyšeli jste to?“ prohlásil jeden ze zlodějů ustrašeným hlasem. Ostatní se na něho podívali a snažili se odhadnout, zda si dělá srandu nebo ne.

V dáli se objevil obrys nějaké postavy. Blížil se. V očích zlodějů byl vidět strach. Nikdo z nich nevěděl, co dělat.

Stín se kolem nich prohnal jako vítr. Sníh, vyhozený kopyty černého koně, se znovu pomalu snášel k zemi. Byl to jediný důkaz jejich přítomnosti.

Jeden ze zlodějů se vzpamatoval, popadl své věci a chtěl se dát na útěk. Ostatní zloději se na něho jen vyděšeně dívali. Oba věděli, že Černým jezdcům nikdo neuteče.

Za několik sekund se ozval hrozný řev.

Teď již dvoučlenná skupina věděla, co se stalo, ale stejně je chamtivost donutila jít se podívat, jestli zloděj neměl něco cenného.

Sebrali své věci a pomalu se vydali na cestu.

Sněhová bouře se uklidnila a po lese se rozhostil klid. To hrobové ticho bylo zneklidňující, znervózňovalo oba zloděje, ale zároveň věřili, že je konec. Že přežijí tento den.

Brzy zloděje začala doprovázet krvavá cestička směřující k jejich bývalému členu. Netrvalo to dlouho a oba zloději ztuhli. Nikdy neviděli nic tak ošklivého, takhle zohavené tělo, ale jeden se přesto odvážil a udělal krok k tělu.

Klekl si k němu a chtěl mu prohledat oblečení, ale sněhová bouře znovu začala. Oba zloději se seběhli k sobě a očima prohledávali okolí. V té vánici však nebylo nic vidět.

Začal se ozývat dusot kopyt a zdálo se, že něco obíhá dvoučlennou skupinu dokola. Občas zloději zahlédli černou hřívu koní nebo blýskavou čepel meče.

Ovládl je strach a jeden dokonce padl na kolena. Najednou si všimli dvou pomalu se přibližujících stínů. Byli to oni, Černí jezdci.

Ten, co klečel zavřel oči. Věděl, že jsou ztraceni.

Ještě než zemřel, zaslechl křik svého kamaráda. Neopovážil se otevřít oči, ale cítil, že se k němu někdo přibližuje.

Snažil se nemyslet na to, co přijde, ale kazilo mu to vytí přibližujících se vlků, které lákala čerstvá krev.

Zloděj pevně zavřel oči a čekal na smrtící ránu, která přišla hned vzápětí...

Shrnutí

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné