OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Konec draků

25.06.2012 (13:00) • ElisR1 • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1292×

Konec draků

Temnota jako by sálala z každého kousku světa. Nebe bylo tmavé a hustě pršelo. Stmívalo se, proto rozzuřené blesky, tak výrazně osvětlovaly tmavou zem. Jakoby i sama příroda věděla, co je dnes za den. Jaký hrozný osud měl potkat jednu mladou dívku.

Oblohu pročísl další blesk, který osvítil obrovské rudé tělo, které se neslo těsně pod temnými mraky.

Rozbouřené moře naráželo na obrovské skály, a právě na jedné z takových skal, stál malý hlouček lidí. Stáli do půlkruhu a s pláčem hleděli na mladou dívku, která byla oblečená do černé barvy. Dva sluhové ji právě přikovali ke skále.

Z hloučku vylezl jeden postarší muž se zlatou korunou na hlavě. Přešel až k té dívce a pohladil jí její dlouhé vlasy barvy slunce.

„Už je čas. Buď statečná, dcero.“ To byla jediná slova, která pronesl. Políbil dívku na čelo a vydal se pryč. Spolu s ním odešli všichni a princezna zůstala u skály sama.

Další blesk pročísl oblohu a hned vzápětí se ozval ohlušující řev toho krvavě zbarveného zvířete, smíchaný s hromem bouřky.

Obrovské zvíře prolétlo nad přikovanou dívkou a ta začala vystrašeně křičet. Snažila se vyškubnout se z řetězů, ale marně. Po dobu jejího snažení jí létalo nad hlavou to rudé zvíře a nebezpečně se přibližovalo.

Dívka ucítila, jak jí něco teplého dopadlo na ruku. Myslela si, že se jí to zdá, ale mýlila se. Když pohlédla na svoji ruku, zjistila, že jí po ruce stéká hustá, rudá tekutina. Dívka opět začala křičet, ale to už se zvedl prudký vítr a obrovské zvíře přistálo jen pár metrů od ní.

Dívka zatajila dech a vystrašeně hleděla na asi deset centimetrů dlouhé drápy, ze kterých odkapávala čerstvá krev. Tělo toho zvířete bylo samý sval a šlachy. Mohutná křídla, která byla právě skládána na zádech, a která byla protkaná sítí žilek, dívku až tak neděsila. Ale dlouhý krk, na kterém seděla mohutná hlava jí naháněla velký strach.

Z nozder toho zvířete vycházel slabý oblak kouře. Tmavé, téměř černé oči, které přímo sršely inteligencí, si zvědavě prohlížely dívku a její okovy.

Najednou to zvíře otevřelo tlamu a princezně se tak naskytl dokonalý výhled na dlouhé, ostré zuby. Mohutné zvíře vydalo kvílivý zvuk, které dívce trhal uši. Zápach hniloby, spáleného masa a hlavně síry se tomu zvířeti linul z tlamy přímo na princeznu.

Než se mohla vzpamatovat, zvíře jí chňaplo do svých drápů a mocně s ní trhlo. Dívka nevěděla, co bolelo víc, jestli to, jak se jí dlouhé drápy zaryly do těla nebo to trhnutí, které mělo za následek zničení řetězů.  Dívka se ani nenadála a už byli ve vzduchu.

Jak nabírali čím dál větší víšku, dívce bylo tím víc špatně. Trvalo to jen pár máchnutí křídel toho zvířete a dívka ztratila vědomí.

***

Probral ji až tichý sípavý zvuk, ohlédla se a všimla si, že se nachází v hnízdě a vedle ní leží mládě toho zvířete. Hlavu mělo položenou na dívčině ruce a klidně oddechovalo. Při tom vydávalo to tiché sípání, které dívku probudilo. Princezna se neubránila úsměvu a rukou jemně přejela po blankytně modrém těle mladého tvora. Najednou byl všechen strach pryč.

To  mládě nebylo zase až tak malé, bylo asi stejně velké jako princezna a příjemně ji hřálo.

Najednou, ticho v místnosti protrhlo bolestné zařvání, které s mládětem nic neudělalo. To jen dál klidně oddechovalo. Jeskyní se ozvaly další zvuky připomínající zvuky boje.

Princezna se pokusila vyprostit ruku z pod hlavy mláděte, ale nedařilo se jí to.

Jeskyní se rozlehl další výkřik, jenom tentokrát byl lidský. Chvíli na to ten výkřik přehlušila nějaká rána.

Princezně se konečně podařilo osvobodit a rychle se rozběhla na místo, odkud se ozývaly zvuky. Nevěnovala pozornost bolestem, které jí pohyb způsoboval, cítila, že těm zvířatům musí pomoci, ale nedokázala vysvětlit proč.

Mládě jen zvedlo hlavu a dívalo se na utíkající princeznu. Když dívka doběhla do jeskyně, odkud přicházely ty zvuky, naskytl se jí pohled na hroznou scénu.

Byla tam čtyři mrtvá těla a jeden, ještě živí, ležící rytíř, který právě pozvedl meč na útočící rudé zvíře.

„Ne!“ zařvala princezna. Jak rytíř, tak i zvíře se na ní otočili, ale zvíře nezvládlo takové rozrušení a ztratilo rovnováhu. Obrovský tvor spadl přímo na rytíře, který se pod jeho tělem úplně ztratil.

Rytířův meč projel velkým tělem přesně v místě, kde se nacházelo srdce. Místo bolestného výkřiku se z rudé tlamy vyvalil proud žhavého ohně, který mířil přímo na princeznu.

Když oheň vyhasl, po princezně nebylo ani památky, jen na místě, kde stála, zbyla jen hromada popela.

Z vedlejší jeskyně se ozvalo tiché klapání drápů a po chvíli se objevilo modré tělo. Mládě si lehlo ke své mrtvé matce a položilo si hlavu na její mohutnou nohu. S bolestným zaúpěním vylétl i malý plamínek ohně.

Mládě bylo odsouzeno k záhubě. Ještě bylo moc mladé na to, aby bylo schopno obstarávat si potravu samo.

To byl konec dračí éry na naší Zemi. Poslední dva zemřeli, když se královští vojáci pokoušeli osvobodit princeznu. 

Věnováno superduperovi, doufám, že se ti to aspoň trochu líbilo. =D

Shrnutí

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Konec draků: