OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Když prší...

29.05.2013 (19:00) • Katniss • Povídky » Jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 1111×

Bouřka

Dnes večer u nás byla bouřka.

Vyhlédla jsem z okna a dívala se na zamračené nebe. Velké šedivé mraky ukrývající v sobě stovky, ne-li tisíce dešťových kapek, které padají na zem. Zlověstné nebe, naznačující příchod něčeho velkého a nebezpečného. Hromy a blesky. Bouřka je odporná. Nesnáším ji. Není na ní nic hezkého!

A pak jsem znovu vzhlédla k nebi a spatřila něco, co zcela zaujalo mou pozornost. Byl to maličký kousek nebe. Mělo jinou barvu než to, které jsem před chvílí pozorovala s nechutí. Bylo blankytně modré a zářily na něm bílé mraky. Bylo tak daleko. Zakryto tím druhým nebem. Tím šedivým a zlověstným.

Přimělo mě to zamyslet se nad lidmi. Nad tím, že zvenčí možná vypadají škaredě a jde z nich strach. Na první pohled nepoznáme, jací jsou doopravdy uvnitř. Musíme se na ně zadívat pozorněji. Jako já na to nebe. A pak konečně spatříme tu skutečnou krásu. Krásu, která je skryta za šedivými mraky.

Deštník

Když jsem dnes šla ze školy, pršelo. Šla jsem sama a točila svým zeleným deštníkem od firmy IKEA, až z něj létaly kapky do stran. Ten deštník má hodně lidí. Dá se koupit za padesát korun a existuje několik odstínů – všechny spojují bílé puntíky, kterými jsou poseté. Když jsem přecházela náměstí, viděla jsem v dálce někoho se stejným deštníkem, jako jsem měla já. Nejdřív jsem si myslela, že je to má starší sestra, ale když se přiblížila, zjistila jsem, že je to někdo jiný. Byla to neznámá dívka, kráčející se stejným deštníkem a s kamarádkou proti mně. A jak jsem přemýšlela, jestli je to má sestra nebo ne, ani jsem si málem nevšimla jejího úsměvu, když si všimla, že máme stejný deštník. Pak se naše oči střetly a já si uvědomila, proč se usmívá. A najednou mi bylo strašně dobře a cítila jsem takový hřejivý pocit. Dvě neznámé dívky, které spojuje tak obyčejná věc, jako je deštník. Usmála jsem se taky. Je to nádherné, když se cítíte tak skvěle s někým, koho neznáte, jen kvůli deštníku, který si koupíte za padesát korun. Já bych to brala i zadarmo.

K čemu je vlastně deštník?

K čemu vlastně je deštník?

Normální člověk by nejspíš odpověděl, že nás ochrání před deštěm. Vždyť právě pro to ho vymysleli. Já si to ale nemyslím. Když jsem byla malá, navlékali mě rodiče do barevné pláštěnky, vyrobené z nějakého druhu plastu. Líbila se mi jeho vůně. Měla jsem ráda pláštěnky. Pak jsem ale byla starší a pláštěnky mi začaly připadat „miminovský“. Pamatuji si na svůj první deštník. Byl tyrkysovo–fialový. Nebo možná fialovo–tyrkysový. Někdo v tom rozdíl nevidí. Já myslím, že tam je, ale neumím vysvětlit jaký. A za celé svoje dětství (které ještě neskončilo) jsem vystřídala řadu dalších.

Ale PROČ?

Vždyť jsem vždycky mokrá, i když jsem s sebou měla deštník. Čím to je? Mám ho rozevřený nad hlavou a stejně si pak musím sušit vlasy a většinu oblečení. Na co je tedy deštník? Možná, že na to, aby se s ním točilo – na to jsem přeborník. S deštníkem se dá hrát tolik her. Zrovna dnes ráno jsem jednu vymyslela. Nebudu vám radši psát, v čem spočívá. Důležité je, že tam figuroval deštník, stejně jako ve spoustě jiných her, které ani možná neznáte. (Nebojte se, já taky ne.) Někdo zase bere deštník jako módní doplněk. Ostatně, proč ne?

K čemu je deštník? Pro obyčejné lidi je ochranou před deštěm. A pro nás ostatní? To už záleží na každém z nás. Teď si půjdu zahrát tu hru.

Autor: Katniss (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Když prší...: