Kamarádi... • OurStories.cz ~ naše povídky

Oukey... Za minulou povídku bych se nejraději zahrabala do zemně.. To byla totální vyčerpávajíci blbost... Omluvte můj puberťácký citový výlev.-.:D KAždopádně snad se vám tohle bude líbit... May

20.01.2010 (19:00) • May • Povídky » Jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 831×

Bylo ráno 25. Března roku 2010, pro někoho obyčejný den, ale pro mě to byl významný den... V tento den před 10ti lety se odstěhovali mí jediní nejlepší přátelé Michelle, Lucy, Nicholas a Hannah Launterovi, čtyři sourozenci, kteří se semnou kamrádili. Byli jsme nerozlučná pětice, ale potom co se odstěhovali tak jsem se stala velmi samotářskou a tichounkou. Tehdy jsem si často spívala a Nicholas, říkali jsme mu Nicki vždycky říkál že nádherně spívám, možná to byla pravda možná ne, ale on mě ten nejnádherněší hlas na světě, ale teď vám řeknu jak vypadali a vezmu to od nejstaršího po nejmladšího; Hannah/Hanka/ (10) měla světle hnědě vlasy po ramena, zelené oči, měla vždycky ujeté komentáře a ráda pletla náramky; Lucy /Lu/ (9) byla taková střelenější blondýnka, měla modré oči, měla vždycky ty nejstřelenější nápady a ráda pletla náramky s Hankou; Michelle/Míša/(8) měla měla oči jako dva smaragdy, rudé vlasy a ráda dělala naschvály Nickimu; Nicholas/Nicki/ (7) měl kudrnaté tmavěhnědé vlasy, čokoládové oči a rád si spíval různé písničky...

***

Sobota 24.3. 2000

Ráno jsem vstala, oblékla se, vyčistila si zuby, nasnídala jsem se a běžela za Launterovými. Zazvonila jsem a otevřela mi uplakaná Míša.

"Co se stalo?" Zeptala jsem se, protože jsem Míšu nikdy neviděla brečet, Míša vzlykla a otevřela dveře.

"Pojď povíme ti to." Vešla jsem tedy a šla do jejich prostorného obýváku a naskytl se mi pohled na ostatní tři uplakané sourozence, dokonce i věčně veselý Nicki brečel sedla jsem si a poslouchala.

"Zítra se stěhujem, prý někde do L.A." A pak Nicki smutně sklopil hlavu a já kněmu hned šla a objala ho a taky jsem to nevydržela a rozbrečela se... známe se už 4 roky, tolik jsme toho prožili a teď se už asi neuvidíme bylo to strašné nikoho jiného jsem tu neměla, Nicki se vděčně usmál a dal mi kamarádskou pusu na tvář a tak potichu že jsem to slyšela jen já řekl.

"Někdy se ještě uvidíme, slibuju, nevím sice kdz ale někdy jo." Smutně jsem se usmála a odpověděla. "Vto doufám nikdy na vás čtyři nezapomenu, nikdy..." Nicki se taky smutně usmál.

"My taky ne... alespoň já nezapomenu..." A tak mě něco napadlo.

"Hele neměli by jsme si tohle nechat na zítra a poslední den spolu si aspoň užít?" K mému údivu všichni souhlasili a tak jsem se celý den bavili děláním různých blbostí a naschválů... pak jsme večer šli domů a usnuli jsme hned jak jsme si lehli.

Neděle 25.3. 2000

Když jsem se ráno probudila a zjistila co je za den tak jsem měla chmurnou náladu. Oblékla jsem se a běžela k Launterovým, otevřel mi smutný Nicki a hned jak mě uviděl tak mě hodně pevně objal, jako kdyby mě nechtěl už niky pusit a pošeptal mi něco na co jsem měla hned odpověd.

"Nikdy na tebe nezapomenu Lilynko." Takhle mi nikdy neřekl.

"Já na tebe taky nezapomenu Nicku, nikdy..." Ještě jsme se tam dále objímali a potom nás vyrušila Lucy.

"Hele s Nickim se loučíš čtvrt hodiny a my jsme jako vosk?" Tak jsem se začala věnovat i ostatním a všem jsem řekla jednu větu která byla ta nejupřímější z těh upřímných co jsem kdy řekla, ta věta byla Nikdy na vás nezapomenu... na ně se prostě nedá zapomenout.

***

Někdo hledá opravdové přátelé celý život, někdo je nenajde nikdy, ale jedno vím jistě... S Nickem, Hannou, Lucy a Michelle se jednou znova setkáme a všechno bude jako dřív... Možná i lepší, ikdyž lepší to už být nemohlo, měla jsem velké štestí, protože jsem měla skvělou rodinu a nejlepší přátelé které si může každý přát. Leckdo nemá takové štestí, ale já měla toho štestí až moc a proto mi vzal čtyři velmi důležité lidi. Možná je ještě někdy uvidím, možná ne... to už cáleží na tom jak se štestí rozhodne, ale doufám že budou štastní... To pro mě hlavní, aby moji blízcí byli štastní. =)

Autor: May, v rubrice: Povídky » Jednodílné