OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Jsem posedlá... tebou!



Jsem posedlá... tebou!Všichni máme svou posedlost. Já mám tebe. (Aneb jedna z verzí "Jak to bylo a jak to bude".) Nečekejte od toho žádný zázrak, každopádně budu ráda, když si mé bláboly přečtete. A třeba je i ohodnotíte.

Jsem posedlá... tebou!


Ten den si pamatuji do sebemenšího detailu. Ten den, kdy jsme se potkali, se totiž zapomenout nedá.


Vystoupila jsem z tramvaje, na konečné. Zadívala jsem se na něj. Stál před divadlem. Cítila jsem, jak mi srdce pod košilí zběsile buší. A rozhodně to nebylo proto, že mne kolem ramen držel ten ňouma. Bylo to kvůli němu. Usmíval se. Měl na sobě volné džíny, ale ne takové ty děsivé, roztrhané a rádoby frajerské. Obyčejné, volné džíny. K nim měl modro-bílou kostkovanou košili. Vlasy mu padaly do tváří, jeho oči zářily a ten jeho úsměv… No, a teď vážně. Jak někdo může vydržet stát vedle něj a neomdlít? Já jsem od něj byla pár metrů a málem mne trefil šlak.

Buch, buch, buch.

Vysmýkla jsem se chlapci, který mne stále držel. Věnovala jsem mu jen jeden pohled. Nepamatuji si, jestli byl výmluvný, omluvný anebo provinilý. Neřešila jsem to. Zvedla jsem hlavu, prohrábla si vlasy a vydala se k divadlu. Chtěla jsem kolem něj projít, aniž bych mu věnovala jediný pohled. Chtěla jsem kolem něj projít a zapůsobit na něj. Chtěla jsem vypadat jako nedobytná a nádherná žena, kterou musí mít. A také jsem tak učinila. Prošla jsem kolem něj rychlostí blesku, a jakmile jsem se ocitla vevnitř, svalila jsem se na nejbližší křeslo. Všude kolem mě se hemžili různí lidé. Jak ti, které jsem znala, tak ti, které jsem v životě neviděla. Všichni mi ale byli ukradení. Pamatuji si, jak jsem hypnotizovala vchodové dveře. Chtěla jsem vidět výraz v jeho tváři, až vstoupí dovnitř. Chtěla jsem vidět každý výraz v jeho tváři.

„Verčo, pojď už na to představení! Ať máme nějaká dobrá místa,“ pobídla mne má kamarádka. Donutila jsem se odlepit zrak od dveří a věnovat pohled jí. Přikývla jsem. Koneckonců, měla pravdu.

Uvidím ho na tom představení. A mohu se jít předtím ještě zkontrolovat do zrcadla. Abych byla dokonalá, povídala jsem si tenkrát sama se sebou. A jak jsem si řekla, tak jsem učinila.

S kamarádkou jsme si zabraly dobrá místa v druhé řadě a já se jen nervózně rozhlížela. Je tu? Není tu?

„Hej, Veru. Koukni, kdo támhle sedí,“ šťouchla do mne druhá kamarádka, která seděla přede mnou a kývla hlavou na opačnou stranu druhé řady.

Seděl tam. Seděl tam, předkloněný, bradu opřenou o ruku, lehce nakloněnou naším směrem. Něco říkal. Asi tomu člověku, který seděl vedle něj. Usmíval se. Tím svým božským úsměvem, díky kterému mé srdce bylo jako splašené, díky kterému bych skočila do ohně. Vzdychla jsem. Nikdy ho nebudu mít. Nikdy mi nebude patřit. Nikdy nevěnuje ten úsměv jen mně.

Co se dělo během představení snad komentovat nemusím. Celou dobu jsem zírala na něj, když se smál, smála jsem se také. Přitom se mi chtělo brečet. Děsně moc. Chtěla jsem zalézt do pokoje, zamknout se a už nevylézt.

 

„Ne, moc si tě nepamatuji. Nebyl si na tom festivalu?“ zalhala jsem a usmála se na něj. Váhavě, jako bych snad doopravdy nevěděla, co je zač.

„Jo, to jsem byl já. Hrál jsem toho Smitha, víš? V takové té absurdní komedii,“ poradil mi. Očividně si přál, abych si na něj vzpomněla. Zadívala jsem se mu do očí. Byly tak nádherné.

„Já nevím, nepamatuji si to. Je to jedno. Každopádně jsem ráda, že si přišel na naši svatbu. Říkáš, že se znáš s Vlastíkem?“

„Ano. Hráli jsme tu hru spolu, víš?“

„Aha. Tak to si už nepamatuji. Vlastíka si pamatuji až od té doby, co se se mnou dal do řeči.“

„Dobrá. To je stejně jedno. Já jen… Užij si to. Vlastík si zaslouží někoho tak skvělého.“

S těmito slovy se otočil a odcházel ode mě. Nechal mě tam stát. Chtěla jsem se rozbrečet. Chtěla jsem omdlít. Chtěla jsem umřít. Beru si jeho nejlepšího kamaráda. Bylo to jako v noční můře.

„Počkej!“ zavolala jsem za ním. Ohlédl se. Nejistě jsem se podívala po okolí. Nikdo tu nebyl. Všichni byli venku a čekali, že se nevěsta co nejdříve dostaví k oltáři.

Popoběhla jsem k němu, chytla ho za zápěstí a opět se podívala do jeho očí. Do těch jeho modrošedých očí.

„Pamatuji si na tebe. Milovala jsem tě. Miluju tě. Jen od pohledu. Láska na první pohled. Bezhlavá,“ zachroptěla jsem. Propletl druhou ruku s tou mou a zadíval se na mne s takovou něhou, že jsem to málem neustála.

„U mě je to stejné. Ale bereš si mého kamaráda. Musí to tak být. Musíme to utlačovat v sobě,“ pravil ke mně. Opatrně mne pustil, jednou rukou přejel po mé tváři a pak se otočil a opravdu odešel. Bylo mi jasné, že odešel navždy. Že odešel z mého života.

Asi nastal čas, abych řekla své ano…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsem posedlá... tebou!:

3.
Smazat | Upravit | 26.03.2012 [15:13]

Nádhera... Smutná a přesto krásná nádhera... Nenám co víc říct... Emoticon

2. Skříteček2
19.03.2012 [19:10]

Mně se to moc líbilo. Sice jsem nebrečela, ale bylo to hodně dojemné... Chudák holka. Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 19.03.2012 [16:54]

Celou dobu jsem doufal, že skončí s ním, šťastná. :( Asi jsem poslední dobou nějaká citlivka, ale vehnalo mi to slzy do očí. Nemám rád takové konce.
Ale napsané je to hezky. :) I když bych byl asi rád, kdyby to bylo víc rozepsané, ale nevadí, i tak se ti to povedlo. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!