Jen tiché rozloučení... • OurStories.cz ~ naše povídky

Pomyslné loučení s (ne)milovanou osobou. Nic smyšleného. Jen momentální obsah celé mé mysli. Celé mé duše. (pozn.: Není tu žádná sekce lyrické prózy, tudíž zařazeno do povídek.)

19.09.2014 (09:00) • TheWightSpider • Povídky » Jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1171×

Doufala jsem, že tento okamžik nikdy nepřijde. Ani ve snu jsem si nedokázala připustit, že by se něco takového vůbec mohlo na této zemi stát. Nikdy bych ani nepomyslela, že se s ním budu muset loučit jako se všemi ostatními. Byl něčím jiný než všichni ostatní. V mém pohledu byl nádherný. Vystupující žebra, potetované paže, záda a nohy, a ty velké, tmavé oči. Vonělo mu z úst.

Nerozumím tomu, proč já nebo jak se to mohlo stát, ale to je asi důvod, proč věřím zrovna na tohle. Neznám důvod, proč mě to k němu pořád láká, přestože ani zdaleka netuším, jestli mu na mně vůbec záleží. Dokázala jsem se s ním půl roku nevidět a nebýt s ním v kontaktu a stejně všechno, co jsem dělala, jsem dělala pro něj, jako bych neměla hlavu, ale jen tu potřebu, tu nutnost. Při tomto citu, po takové době, po tom, co jsem v sobě musela zlomit, po takovém množství slz, po tolika problémech, se jej vzdávám pro štěstí jeho a ještě někoho jiného. Malá modřinka na srdci.

Mám zaťaté zuby i pěsti. Nepláču, při tomto šoku toho ani nejsem schopná. Já vím, že se toho tolik nestalo – holek už měl bůhví kolik a stejně je pořád podváděl se mnou – a dokonce se ještě nerozhodli pro vztah, ale v tomto případě i já cítím, že je to osudová záležitost. Mimo lidské chápání, silnější než smrt. Je to přesně tak, jak to řekla, vše tomu nasvědčuje, jen jsem to, možná úmyslně, přehlížela. Nikdy mě nebude milovat, nikdy nebudu jeho a on můj.

Nastal ve mně zlom už před pár dny, kdy jsem jej viděla naposled. Necítila jsem nic, ani trochu. Stejně jsem stále věřila, že se to po chvíli obnoví. Ale vyprchalo to. Alespoň mám v hlavě spousty krásných vzpomínek.

Nyní můžu uznat jen to, že v této rádoby lásce šlo jen o mě. O mé pocity, touhu vlastnit, možná touhu doopravdy milovat. Toužím zažít ten nádherný pocit lásky, štěstí, že je šťastný ten druhý. Nyní to nevyšlo. Tak třeba příště...

Dobrovolně se nyní sama v sobě vzdávám všeho, co se stalo a co se ještě mohlo stát mezi námi. Cítím už delší dobu, že nám to nebylo souzeno. Je to opravdové loučení s tebou, ne mezi námi, ale v mém vědomí.

Odpouštím všem slečnám, které měly tendence mne ponižovat a vykřičet do světa, že vyhrály, jen proto, že byly ve Tvé přítomnosti. Jen proto, že jsem Tě nikdy neměla a tak moc po tom toužila. Ve skutečnosti jsem vyhrála já. Vyhrála jsem vědomí. Vyhrála jsem další část své cesty životem. Další dílek skládačky.

Odpouštím sama sobě, že jsem oslepla. Věřila jsem v to, že si Tvou lásku vynutím a hrabala se v Tobě i ve všem (všech) kolem Tebe. Lhala, dělala spoustu hloupostí, vyřadila spoustu lidí ze svého života. Narušila soukromí několika lidí, některé rozplakala, některé roztrhala na kousky a jiné jen pobavila. Ponížila jsem se – ne před nimi, ale sama před sebou.

Odpouštím tobě, to přeci není tak těžké. Dělala jsem to už stokrát.

Cítím se neuvěřitelně prázdná.

Autor: TheWightSpider, v rubrice: Povídky » Jednodílné