Drahý příteli.. • OurStories.cz ~ naše povídky

Ranní zpráva jednomu z mých kamarádů ihned po návratu z klubu.

27.09.2014 (18:00) • TheWightSpider • Povídky » Jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 996×

Je necelých devět hodin ráno a já teprve přicházím domů. Jsem ještě omámena návykovými látkami, nejsem schopná ani trošičku se uklidnit, natož spát. Srdce mi bije jako splašené a těžknou mi nohy. Není divu, byl to další z těch večerů, kdy jsem obletěla tři kluby, spousty lidí, užila si skvělé hudby... Avšak o to víc jsem dnes ustaraná o všechny mé blízké. Hned z prvního klubu mi uvízla v hlavě scénka s jedním ze spolužáků.

„Hej, máš to?" ptám se ho. V obličeji je naprosto bledý. Kývne, opře se o zeď, skryje hlavu do dlaní a několik minut není schopen téměř ani slova. „Hej, seš v pohodě?" Snaží se mne mumláním a kýváním přesvědčit, že ano. Po pár fackách je mi dokonce i schopen říct, kolik lajn koksu a extáze sešňupal.

V tu chvíli mne přepadá jakási panika. Ten kluk je stejně starý jak já. Je hezký, chytrý a dokonce (světe, div se, takoví ještě existují) i pod tou šíleně tvrdou skořápkou citlivá a duševně silná osoba. Občas k němu vzhlížím a hledám v něm tu sílu (a občas se nad ním zamyslím i uprostřed noci...) a nyní se tu málem válí po zemi jako troska, místo toho, aby mi alespoň dohodil to, co mi dohodit měl.

Tahle myšlenka mě pronásleduje celou noc. Děsí mě to.

Usedám k počítači a z plných sil, poháněna jakousi šílenou touhou, začínám psát.

Drahý příteli,

vlastně nevím, kde začít. Nedivila bych se, kdybys takto sáhodlouhej text nepřečetl, neměl chuť odepsat anebo si mě dokonce po tolika zmeškaných hovorech bloknul nebo tak. Každopádně, už ani netuším, jak to, že jsem si Tě tolik oblíbila. Vidím v Tobě neuvěřitelně chytrou a milující, duchovně silnou osobnost, která v budoucnosti bude mít velký úspěch a bude mít na svědomí několik spadnutých brad, ale (i když vím, že na můj názor se nikdo neptal) měla jsem o Tebe včera/dnes i docela strach. Myslím, že těma drogama se fakt dost kazíš, nejen pro to, že vypadáš, jako bys měl každou chvíli omdlít, pozvracet se nebo umřít, ale i proto, že jsi přišel o skvělej mejdan v klubu s lidma, kteří Tě mají doopravdy moc rádi, jen kvůli tomu, aby ses nějakým způsobem odreagoval sám od sebe. Neskrývej se pod takovou ošklivou maskou. Na první pohled působíš hodně arogantně a hloupě (nebo alespoň na mě jsi tak zezačátku hodně působil), i když několik vybraných tuší, že je to jen skořápka. Je to veliká škoda, protože někde v nitru jsi osoba, kterou by si spousta lidí mělo vzít za příklad. Tím kolem sebe vytváříš hodně příjemnou atmosféru, i když o tom nejspíš nevíš. Mrzí mě, že se takto kazíš a schováváš. Jistě, chápu, že občas to „jinak nejde“, nebo že si budeš myslet že tomu vůbec nerozumím (což Ti neberu, i to je možné), je to jen můj názor. Vážně mi to moc leží v hlavě, už jen po tom, co jsi včera prohlásil v parku, že každý se schovává pod svou maskou, aby vypadal dle něj lépe, než jaký si myslí, že je uvnitř. A i potom, co jsem se bavila s nejmenovanou osobou, která mi prozradila, že by pro Tebe udělala naprosto všechno a že by Ti nikdy neublížila. (Myslím, že ublížila a moc, ovšem moc o tom nevím, nemůžu soudit.). Nic Ti nevnucuju, všechno je Tvé rozhodnutí, jen jsem ti to potřebovala nutně nějak sdělit. Nevzdávej to. Dokážeš všechno, když budeš doopravdy chtít.

Jinak přeji dobré ráno a mnoho síly do nového, snad už čistšího dne.

Autor: TheWightSpider, v rubrice: Povídky » Jednodílné